(12.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Každá odpovědná vláda by měla na rok 2017 po třech letech růstu už předkládat rozpočet vyrovnaný. Ale aby to mohla udělat, to by musela mít splněné domácí úkoly, systémové změny v mandatorních, tedy ze zákona povinných výdajích, které stát musí vydávat, protože mu to ukládá zákon. Tady vláda neudělala vůbec nic. Vlastně udělala. Zrušila řadu reformních opatření, která jsme zavedli my, vrátila to zpátky do bodu nula, ale sama nepředložila nic. To se samozřejmě během jednoho měsíce spravit nedá. Nenapsané domácí úkoly za tři roky se za měsíc nedoženou, zákon se neschválí za měsíc, a hlavně nevidím žádnou vůli ho předložit, takže je evidentní, že není možné předložit vyrovnaný návrh zákona o státním rozpočtu. Já to respektuji, protože země prostě nějaký rozpočet mít musí. Ale to, co od vlády lze chtít a je fér to od ní chtít, je to, aby byla alespoň tak plýtvavá, jak předpokládala v roce 2015, že bude plýtvat.
Dobře víte, že se nepředkládá jenom návrh zákona o státním rozpočtu, předkládá se také střednědobý výhled na tři roky dopředu, bude to i tento případ. Takže když v roce 2015 vláda plánovala, jaké bude potřebovat zdroje na pokrytí svých priorit, naplánovala si výdaje o 30 mld. nižší, než nám dnes předkládá, s tím, že deficit bude 60 mld., takový, jaký předkládá, a stanovila si tedy výdajový limit o 30 mld. nižší, než po nás teď chce ten balík peněz.
Výdajové limity jsou jedním z docela stěžejních opatření pro rozpočtovou politiku vlády, protože vnášejí do praxe jednoduchou úvahu. Stanovíme si deficit a stanovíme si výdajový limit. Budou-li příjmy nižší díky ekonomickému cyklu, než jsme předpokládali, nedá se nic dělat, musíme si naplánovat nižší výdaje, abychom dodrželi deficit. Ale budou-li příjmy vyšší, než jsme předpokládali, máme své výdajové limity, to jsou peníze, o kterých jsme řekli, že nám stačí, více mít nesmíme, více by nám Sněmovna dát neměla, a budeme mít nižší deficit. To je princip výdajových limitů a to je důvod, proč ministr financí Mertlík blahé paměti je kdysi do zákona 218/2000 vkládal. Funguje to bezvadně, když se to dodrží.
Vláda se samozřejmě rozhodla to nedodržet. Takže když zjistila, že díky bohu - jak řekl pan premiér, nikoliv díky politice této vlády - bude mít o 30 mld. více, než předpokládala, nezachovala se tak, jak předpokládal zákon o rozpočtových pravidlech, vystačíme s výdaji, co jsme si naplánovali v roce 2015, a budeme mít o 30 mld. nižší deficit, takže zaplaťpánbůh, budeme mít o 30 mld. více, můžeme rozdat o 30 mld. více dárečků na ty priority, o kterých jsem mluvil. Až vám budou říkat, že to bylo na investice, na školství, na bezpečnost, na všechno, tak nezapomeňte, že ty hlavní priority jsou platy státních zaměstnanců, sociální dávky a neinvestiční dotace podnikatelským subjektům.
Takže si myslím, že je fér, aby Poslanecká sněmovna jako suverén řekla vládě fajn, vyrovnaný rozpočet mít nemůžeš, ale buď alespoň tak plýtvavá, jak jsi předpokládala, že budeš plýtvat v roce 2015, nebuď plýtvavější, to není slušné, tak si to přepracuj.
Z tohoto důvodu si dovoluji navrhnout usnesení: Poslanecká sněmovna vládě vrací návrh státního rozpočtu s doporučením a) výdaje nižší minimálně o 30 mld., b) saldo nižší minimálně o 30 mld. Termín 20 dnů.
Já vám děkuji za pozornost a za míru odpovědnosti, rozpočtové odpovědnosti vůči sobě i budoucím generacím, se kterou tento návrh budete zvažovat. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím dalšího s přednostním právem a tím je místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, paní a pánové. Možná začnu od konce. Já jsem přesvědčen, že máme před sebou třetí rozpočet vlády Bohuslava Sobotky, této koaliční vlády, a že už bychom se měli zabývat také tím, na jakých základech stojí.
Když jsem říkal, že začnu od konce, tak si nemyslím, že podstatné je více škrtat, jak navrhuje kolega Kalousek, ale že podstatné je hledat více zdrojů, protože je evidentní, že v současné době politika vlády nevystačí s případnými úsporami uvnitř jednotlivých resortů ani s případným zpřísněním daňové kontroly a s větší daňovou výtěžností a že je potřeba právě v době ekonomického růstu zahájit hlubší kroky, které se budou týkat daňové soustavy.
Nejdříve budu pokračovat v pozitivním ohodnocení tohoto rozpočtu. Mohu pozitivně ocenit vládu, že vychází z růstu hrubého domácího produktu v té nižší uvažované části, těch 2,4 %. Nakonec Česká národní banka, ale i některé soukromé instituce mají prognózu růstu 3 % a vzetí za základ růstu v té nižší částce považuji za odpovědné. Přitom je ale potřeba říci, že růst může být i jiný. O co jde? Protože samotné oživení, na jehož vlně se momentálně vláda veze, a ten výsledek je dán spíše tím, je ohrožen. Ministr financí přeceňuje své kroky v oblasti daňové správy a záměrně se vyhýbá tématu spravedlivějšího rozdělení daňového břemene s pomocí daňové progrese a zdanění velkého kapitálu a korporací. Myslím si, že je potřeba se nad tím vážně zamyslet. Nakonec růst v okolních zemích, zejména v sousedním Německu, je předpokládán o jeden procentní bod nižší, to znamená 1,4 %, a okolní země kolem 1,5 %, nejvýše 1,8 %. V tomto ohledu tedy samozřejmě budeme narážet na několik záležitostí, které bych chtěl připomenout.
Nemohu ani souhlasit s tím, že snad bychom se mohli škrtnutím nějakých dalších výdajových položek dostat k lepšímu výsledku, protože nedostatek investic, případně nefinancování investic je velká zátěž do budoucna. V tomto ohledu tedy musím začít s kritickým hodnocením, a proč tentokrát klub KSČM nebude, řekl bych, smířlivý vůči vládě, jako byl v minulých letech, když předkládala rozpočty. V roce 2014 to nebyl rozpočet této vlády, takže jsme se samozřejmě proti němu nestavěli. Věděli jsme, že je potřeba odstraňovat ta nejhorší zvěrstva z politiky, která tady od roku 2006, resp. 2010 byla, a zdrželi jsme se hlasování o tomto rozpočtu. Stejně tak jsme věděli, že ani v roce 2015 ještě nemůže být přijato nějaké zásadní stanovisko, že je potřeba zalátat ty díry, a v tomto ohledu jsme opět vládu spíše šetřili jako opozice, jako nejsilnější opoziční klub. ***