(12.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Jak se to naopak objevuje v těch prioritách, o kterých hovořil pan premiér, tedy investice, věda a výzkum. On hovořil o trendu mezi rokem 2016 a 2017. Ano, mezi lety 2016 a 2017 opravdu dochází k nárůstu, ale to není pochvala rozpočtu roku 2017. To je obžaloba roku 2016, protože jsou výdaje nižší, než byly v dobách vlád hospodářské krize. Jestliže výdaje na výzkum, vývoj a inovace tvořily v roce 2013 0,97 % a v roce 2016 spadly na 0,76 %, tak je pravda sice, že pro rok 2017 rostou na 0,83 %, ale pořád je to mnohem nižší priorita než v roce 2013 při 0,97 %. Je pravda, že tohle je relativní číslo, tzn. počítá se to samozřejmě z jiné základny. V absolutním čísle je to víc, ale z hlediska slova priorita ta priorita proti roku 2013 je nižší, než byla v dobách hospodářské krize.
V případě investičních výdajů je to nižší nejenom v relativních, ale i v absolutních číslech. Jestliže v roce 2013 v době doznívající hospodářské krize - to mi připomněl pan premiér - tvořily investiční výdaje 2,5 %, tak ano, je pravda, že mezi roky 2016 a 2017 dochází k nárůstu, protože z těch 2,5 % to v roce 2016 dělá jenom 1,68. Takže když oproti roku 2016 zvyšuje vláda na 2,14 %, tak se může hrdě bít v prsa, že zvyšuje, ale pořád je to míň, než měly vlády v roce 2013 v době doznívající ekonomické krize. A platí to bohužel i v absolutních číslech.
V roce 2012, v době ještě velmi silné hospodářské krize, proinvestovala vláda, reálně proinvestovala - pan poslanec Volný, jak mi říká, rozpočtovala, neinvestovala - ne, to jsou reálně proinvestovaná čísla. A jsou to čísla z otevřených zdrojů Ministerstva financí. V roce 2012 vláda reálně proinvestovala 113,6 miliardy. Vláda, která tvrdí, že investice jsou její prioritou, rozpočtuje na příští rok 103,7 miliardy korun. Tedy o 10 miliard méně, než proinvestovala vláda v roce 2012. Jsou to čísla Ministerstva financí. Prosím, račte si je ověřit, až vám zase někdo bude říkat, jak jsou ty investice prioritou této vlády. 113,5 v roce 2012, 103,7 rozpočtujete na rok 2017.
Kam jdou ty peníze, když tedy jsme o 136 miliard zvýšili výdaje a méně investujeme? Tak za co je tedy utrácíme? Tak se podívejme, co jsou to skutečné rozpočtové priority vlády.
Především je to ten počet státních úředníků. Od roku 2013 dokázala vláda zvýšit počty svých zaměstnanců o - poslední přesné číslo je 31 111 zaměstnanců. Ano, je pravda, že to nejsou všechno úředníci. Jsou mezi nimi učitelé, hasiči, celníci, policisté, ale úředníků je tam také hafo. Jenom na Ministerstvu financí asi 1 200, nárůst na Úřadu vládu, na Ministerstvu práce a sociálních věcí, teď bychom mohli jít takhle resort po resortu - všude nám přibyli zaměstnanci a všude nám přibyly klotové rukávy. Myslím, že žádná vláda - ne myslím, vím, že žádná vláda od roku 1992 tohle takhle nezvládla. Za tři roky nabrat 31 333 nových zaměstnanců, aniž by jakýmkoliv způsobem přibyly povinnosti, to znamená, ta produkce služeb zůstala, ale potřebuji na to o 31,5 tisíce lidí víc... Já si myslím, že teď může sociální demokracie v klidu spát. Vede tu při ve vládě, jestli se stát má, nebo nemá řídit jako firma. No evidentně se neřídí jako firma. Žádná firma by na stejný objem výroby nepřibrala o 31,5 tisíce zaměstnanců navíc. To může udělat jenom někdo, kdo ví, že to nemusí platit ze svého a komu to platí daňoví poplatníci. Tak tohle je ta klíčová rozpočtová priorita vlády - 31,5 tisíce nových státních zaměstnanců.
Když se na to podíváme v relativních počtech, v relativních číslech, tak si jasně můžeme říct a ukázat i v procentech, co jsou ty priority. Investice oproti roku 2013 absolutní nárůst 1,3 %. Jedno procento věda a výzkum. Provoz a platy 28,5 %! 28,5 %. Sociální dávky 9,6 %, zatímco investice jenom 1,3. Věda a výzkum 1,0.
No a onou nejrychleji rostoucí položkou provozní jsou ty neinvestiční dotace podnikatelským subjektům. Oproti jednomu procentu na výzkum a 1,3 % na investice 40,87 % nárůst položky. Jedna z nejrychleji rostoucích provozních položek, která vzniká tak, že se celá společnost složí na vybranou skupinu podnikatelských subjektů. Těm už je líp, těm druhým je hůř. Možná bychom to mohli v druhové skladbě přeřadit do sociálních dávek. Taková sociální pomoc několika potřebným podnikatelům. V každém případě to platíme všichni a v každém případě je to nejrychleji akcelerující položka v provozu státu.
Nemohu si odpustit jeden dotaz, mám-li mluvit o minulosti. Nemohu si odpustit jeden dotaz na předvolební výroky pana ministra financí z roku 2013, kdy říkal, a veřejnost mu to skutečně věřila, že na korupci a plýtvání nám utíká 200 miliard. A my ty díry zalepíme, nebude se krást a bude peněz dost. No kdyby to byla pravda, kdyby byla pravda jenom polovina, tak na příští rok se musí předkládat rozpočet s přebytkem. Ať se podívám, jak se podívám do jednotlivých čísel, do druhové skladby, do programové skladby, tak tam nikde těch 200 miliard nevidím. Ani 100, ani 50, ani 30. Prostě tam nejsou. Ta slibovaná úspora nenastala. Z toho mi logicky vyplývají jenom dvě možná variantní zdůvodnění. Buď se před nástupem této vlády nekradlo a neplýtvalo, takže pak nebylo kde ušetřit, anebo se za této vlády krade a plýtvá stejně, nebo dokonce více než za vlád předchozích. Jiné řešení neexistuje, protože ty peníze, ty úspory prostě v útrobách toho rozpočtu nenaleznete.
Já vás nechci dále zdržovat, protože budeme mít ještě druhé čtení a můžeme se probírat jednotlivými kapitolami a podobně úspornou a odpovědnou politikou vlády a především tím, že ta vláda opravdu něco jiného říká a pak si něco jiného přečtete v těch číslech. To je takové, myslím si, nejméně poctivé v tom návrhu rozpočtu. Ale jednu věc bych přece jenom měl navrhnout, protože když se něco nelíbí, tak by se měl předložit nějaký reálný návrh usnesení. Ten bych si dovolil předložit na závěr své řeči i já. ***