(15.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Belgie. Je umožněna existence kuřáren, musí být stavebně odděleny a vybaveny ventilací. V kuřárnách se nesmí servírovat jídlo.
Bulharsko nepovoluje kuřárny, pravda.
Estonsko povoluje kuřárny.
Finsko povoluje, musí být stavebně odděleny a vybavení ventilací. V kuřárnách se nesmí servírovat ani konzumovat jídlo.
To samé Francie. Ano, povoleny kuřárny. Musí být stavebně odděleny a vybaveny ventilací. V kuřárnách se nesmí servírovat jídlo a zároveň platí zákaz vstupu nezletilým osobám.
Další země, nebudu vypočítávat úplně všechny, ale z těch velkých, o kterých se mluví - Itálie, ano, povolené kuřárny. Musí být stavebně odděleny, vybaveny ventilací a co do rozlohy menší než nekuřáckých prostor.
Mohl bych počítat další. Ale projdeme-li evropské země, ta většina je upravena tak, že umožňuje existenci kuřáren, které jsou stavebně odděleny a vybaveny ventilací.
A nyní se podívejme na návrh, o kterém se tady celou dobu hádáme a o kterém pan předseda zdravotního výboru profesor Vyzula - a to mě trochu zamrzelo a víte, že to už jsem říkal - řekl, že to je návrh, který z protikuřáckého zákona udělal prokuřácký zákon. Chápu, že to bylo silné vyjádření v jisté emocionálně vypjaté chvíli, ale nicméně se snažím tuto Sněmovnu přesvědčit, že tomu tak opravdu, ale opravdu není.
Co navrhuji? V restauracích a dalších prostorách veřejného stravování stanovit úplný zákaz kouření s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného pro kouření. Tento prostor by samozřejmě nemusel vznikat, ale mohl vznikat. Je čistě na majiteli nebo provozovateli restaurace, jestli by takový prostor zřídil. A pokud by takový prostor vznikl, tak se k němu říká, v zákoně samozřejmě: Pokud provozovatel provozovny stravovacích služeb zřídí stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření, zajistí, že v takovém prostoru nebudou podávány pokrmy s výjimkou pokrmů, které si do takto odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření donesou sami zákazníci. Nikdo z obsluhy a personálu tam nemusí. Provozovatel provozovny stravovacích služeb je dále povinen zajistit, aby stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření v provozovnách stravovacích služeb zaujímal nejvýše 25 % z celkové podlahové plochy provozovny.
Čili maximálně 25 %. Musí být samozřejmě tak, jak je stanoveno, další zvláštní odvětrávání, zvláštní vstup, nesmí být vnášeno jídlo. Tím pádem nevchází personál. Pak se ptám, čemu to vadí. Ba dokonce naopak, pokud něco takového neuděláme, tak ono to s největší pravděpodobností vznikne spontánně a samo, akorát už to nebude součást provozovny, ale bude to nějaký jiný veřejně přístupný prostor vyznačený jako kuřárna, akorát se k tomu ta restaurace už nebude hlásit.
Já jsem tady opakovaně říkal a žádal jsem pana ministra, ať mi vysvětlí on nebo ti zásadní obhajovatelé potřeby úplného zákazu kouření, v čem vidí výhodu toho, že kuřáci budou vyhnáni na mráz, resp. ven před budovu, kromě toho, že je někdo chce potrestat. To je možný trest. Ale to už nám tady můj kolega Rom Kostřica dostatečně barvitě vysvětlil, jak budeme my kuřáci potrestáni jednou na sklonku svého života chorobami, které nás postihnou, takže myslím, že tento trest přijde přirozeně. Ale je zbytečné, aby nás trestal ještě stát. Navíc to samozřejmě vede k tomu - a dobře to znají zejména centra větších měst, ve kterých se čím dál víc rozšiřuje množství restaurací, které jsou nekuřácké - vede to k tomu, že ti kuřáci pak postávají před provozovnami, tvoří hloučky, pro děti jsou jenom špatným příkladem - jenom špatným příkladem a ještě mnohokrát obtěžují osoby nad provozovnou bydlící ať už nadměrným hlukem, nebo právě inhalací toho tabákového kouře.
Chtěl jsem tuto Sněmovnu výrazně požádat, aby zvážila - a návrhů podávám opravdu minimum, ještě pak v podrobné rozpravě upozorním na některé návrhy, které se týkají té sankční části, kde fakt si myslím, že některé sankce, které jsou navrhovány ministerstvem, jsou naprosto neúměrné riziku, které v sobě skrývá porušení tohoto zákona. Ale chci požádat Sněmovnu, aby rozvažovala o pozměňovacím návrhu poslance Bendy nikoliv prizmatem koaličního ujednání, že se takto koalice dohodla, ale prizmatem, jestli ten návrh je, nebo není rozumný, jestli pomáhá a může pomoci té menšinové části společnosti, která se oddává své libosti kouřit, a jestli v nějakém, jakémkoliv slova smyslu škodí té většinové části společnosti, která se rozhodla nekouřit.
Já si myslím, že té většinové části společnosti, která se rozhodla nekouřit, v žádném případě neškodí, v žádném případě nevadí, a pak si myslím, že je rozumné, aby se té menšině vyšlo vstříc, aby ten návrh byl odsouhlasen a umožnil tam, kde je to možné, tam, kde o to provozovatel bude stát, aby oddělený prostor, kde bude možné si sednout a v klidu si ten doutníček, fajfku nebo cigaretu zapálit, byl vytvořen a nebyl vytlačován do toho šedého prostoru.
Děkuji za pozornost v tuto chvíli.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Leo Luzar. Prosím, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení páni ministři, dovolte mi, abych i v tomto méně důležitém zákoně pro občany České republiky řekl pár slov.
V prvé řadě tady zde na tomto místě zastupuji kolegu Václava Snopka, který již v minulosti prokázal vcelku erudovaný zájem o tento zákon. Bohužel není přítomen, přesto mě vybavil materií čítající 28 stran připomínek, kterou velice rád jeho jménem předám patřičnému výboru k prostudování a k projednání a přihlásím se k tomu pozměňovacímu návrhu v podrobné rozpravě.
Nyní několik drobných slov k charakteru tohoto zákona. Mí předřečníci se vypořádali vcelku velice pregnantně s baterií tohoto návrhu, poukázali na jeho chyby, nedostatky, nebo naopak poukázali na jeho přínosy a výhody. Já si dovolím přijmout v tomto bodě názor sebe, poslance parlamentu a také, přiznávám to, občasného kuřáka. Nejsem závislý kuřák. Sám jsem si vyzkoušel, že prostě nečiní mi problém celou dovolenou nekouřit, ale -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, pane poslanče, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení, aby bylo dobře rozumět, co se zde říká.
Prosím, pokračujte.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji. Ale přiznám se, že občas mám rád ten příjemný pocit vůně tabáku a toho klidu, který ve mně navozuje. Proto si dovolím rozdělit příspěvky, které tady dneska zaznívají, a vůbec ten postoj naší ctihodné Sněmovny k tomuto zákonu do kategorií.
První kategorie jsou ti, kteří v tom vidí určité poslání, většinou lékaři. To poselství zkusit tímto zákonem léčit neduh. Tady si myslím, že ta cesta z jejich pohledu je pochopitelná, byť si myslím, že je marná. Těch neduhů ze své praxe znají tisíce a léčit je zákonem dle mého názoru nevede k cíli. To si asi také uvědomují a vědí, že to je prostě ta malá snaha možná zachránit někoho, kdo si vezme k srdci, že dodržování zákona mu zdravotně pomůže. Ano, jsem schopen to pochopit.
Skupina další, která zde vystupuje, se cítí být zavázaná pracovníkům pohostinství. Těm pasivním kuřákům, kteří jsou otravováni dýmem od těch, kteří v těchto podnicích kouří. I jejich postoj k tomuto zákonu vcelku chápu a jsem schopen ho vnímat. I já cítím určitou zodpovědnost k lidem, kteří jsou kolem mne, když si zapálím. Nesnažím se, jak se říká, foukat dým do obličeje. Prostě snažím se kouřit tam, kde neobtěžuji. ***