(12.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Ale já mnohem větší problémy vidím právě v tom rozvoji, o kterém tady mluvím, v tom vývoji - že dobře, tak se nám něco nepovedlo, když jsme to zintegrovali, nefunguje to, tak řešení není, že to zase dezintegrujeme, což by napadlo každého člověka uvažujícího zdravým rozumem, když to nefunguje. Ne, tak to budeme integrovat ještě více a ještě vytvoříme další integrované úřady, které to vyřeší. No samozřejmě že to nevyřeší. Vytváří jenom systém, ve kterém se potom v Evropě nedá žít a který nás všechny dusí a který přebíjí v očích občanů všechny ty pozitivní věci, které Evropská unie nepochybně s sebou nese. Když tady byl zmíněn brexit a že se máme vyjadřovat k tomu, jak si představujeme Evropskou unii, tak musím říct - tady přece jasné představy už dlouho leží na stole, my je zastáváme. My, a nejenom my, naše frakce v Evropském parlamentu dávno s představou reformy přišla. Ale jediné, co se děje, je, že se o ní nediskutuje, že ta reforma žádným způsobem ani nezačala, že jsme zůstali na evropské úrovni u frází a že ty kroky, které by pomohly Evropskou unii udělat zase akceschopnou a zajímavou pro národní státy a pro občany, ty kroky se nedějí. Mezi ty kroky samozřejmě patří opuštění dogmatu stále užší Unie, které ovšem z vašeho projevu tak trochu pořád zaznívalo, alespoň já jsem ho tam cítil. K těmto krokům také patří zrovnoprávnění států, které jsou vně a uvnitř eurozóny. K těmto krokům samozřejmě také patří přestat integrovat další a další oblasti.
Teď zrovna - a to by mě také třeba zajímal váš názor - leží na stole návrh Evropské komise na další integraci azylové a migrační politiky, který mimo jiné skrytě předpokládá integraci sociální politiky, co pokládám za fakticky nemožné. Ale pokud by se to povedlo, tak extrémně nebezpečné. Ale k těm reformním krokům také patří například odpolitizování Komise, což je jedna z věcí, ke které by fungování Evropské unie určitě povedlo.
Myslím si, že více a důležitější - a teď se obracím na kolegyně a kolegy v tomto sále - více, než se tady bavit o takových obecných reklamních projevech ve prospěch Evropské komise, by bylo užitečné, abychom se tady bavili o naší české představě o tom, jak má vypadat reformovaná Evropská unie. Co chceme společně prosazovat, co budeme dělat, jakým způsobem budeme postupovat, abychom dosáhli prosazení společné české národní pozice, na které se nejprve ale musíme shodnout. A já souhlasím s jednou věcí, kterou řekla paní komisařka. Že síla státu v rámci Evropské unie nemusí odpovídat procentnímu zastoupení, nebo počtu obyvatel, ale může být i vyšší. Ano, může být i vyšší, pokud ten stát ví, co chce, pokud má srozumitelnou a jasnou zahraniční a evropskou politiku, pokud se klíčové politické síly shodnou na tom, co jsou české národní zájmy, a pokud je budou všichni prosazovat.
Opakovaně jsem vyzýval pana premiéra, ať uspořádá takovou debatu. Ať jsme potom, v rámci diskuze o budoucnosti Evropské unie, aktivní, ať víme, co chceme, ať jsme schopni zastávat národní zájmy silně, ať za tím všichni stojíme. Nic takového se nestalo a obávám se, že v rámci diskuzí o reformě Evropské unie to zase nebude Česká republika, která bude schopna říct, jaké má zájmy, jakou Unii si představuje, co vlastně v Unii chci dosáhnout.
Dámy a pánové, nemohu si pomoci, ale pan ministr obrany tady řekl - slyšeli jsme, co jsme slyšeli, a já jsem rád, že jsme to slyšeli. Já tedy rád nejsem, ale nevím, co slyšel pan ministr obrany, když tu většinu toho vystoupení paní komisařky vůbec nebyl. Jak máme vést nějakou smysluplnou debatu o Evropské unii - a takovou debatu by mohl odstartovat i třeba nepříliš konkrétní projev paní komisařky - když tu z členů vlády je jeden po většinu celé té debaty? Takto se k ničemu nedostaneme.
Já v tomto směru činím vládu odpovědnou za to, že nedokážeme lépe prosazovat svoje zájmy v Evropě, že ani nevíme, jaké ty zájmy jsou, že nejsme schopni mít nějakou pozici, která by odpovídala tomu, co Česká republika chce. Když si to tady ani nevydiskutujeme, když se o tom nebavíme, když žádné jednání neprobíhá, tak žádnou pozici mít nebudeme a všichni na to doplatíme. Můj apel tedy je i na členy vládních politických stran, aby se pokusili přesvědčit svoje zástupce ve vládě, aby takovou debatu vedli, abychom mluvili jedním hlasem, abychom se domluvili na těch základních věcech. Protože jinak to špatně dopadne. Za Občanskou demokratickou stranu říkám, my jsme k tomu připraveni, máme konkrétní pozici, máme konkrétní návrhy. Chceme Evropskou unii, není pro nás žádná alternativa bez Evropské unie. Ale chceme Evropskou unii, která se reformuje a která bude schopna přežít. Evropskou unii, jakou nám tady teď představila paní komisařka Jourová, takovou Evropskou unii dál rozvíjet opravdu nechceme, protože to je Evropská unie, která se za chvíli zhroutí sama do sebe. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Fialovi. Dovolte mi, abych ještě konstatoval došlé omluvy. Od 14.30 do 19.00 se omlouvá pan poslanec Leoš Heger a na zítřek se omlouvá pan poslanec Jiří Štětina.
Nyní faktická poznámka pana ministra Pelikána. Poté přednostní právo pana kolegy Stanjury. Prosím, pane ministře, máte slovo k faktické poznámce.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, na rozdíl od pana poslance Fialy se nedomnívám, že by projev paní komisařky byl špatně zacílený nebo příliš obecný. Jsem přesvědčen, že reakce pana poslance Grospiče nám naopak ukázala, že byl velmi dobře zacílený a velmi potřebný. Že možná naopak měl být ještě obecnější. Protože skutečně nejprve, předtím než budeme přemýšlet o tom, jaká má být Evropská unie, jak se má v nějakých detailech formovat či reformovat, musíme přemýšlet o tom, jak moc chceme Evropskou unii. A poznámka, která okamžitě zdůraznila národní zájmy, a dokonce chtěla, aby evropská komisařka prosazovala národní zájmy, ukázala, že v tomto docela jasno nemáme. Chci také zdůraznit, že pokud by paní komisařka skutečně řekla, že hájí v komisi národní zájmy, tak by zároveň mohla rovnou podepsat také demisi, protože to je přesně to, co dělat nesmí. Myslím si, že bychom za to měli být rádi, protože těch komisařů je přece 28 a my přece nechceme, aby ti ostatní hájili svoje národní zájmy. My chceme, aby hájili zájmy Evropské unie, protože, a to je to, co chci zdůraznit a čím skončím, naším národním zájmem je přece fungující Evropská unie. A o to se má starat paní komisařka. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Pelikánovi. Budeme pokračovat v rozpravě. Pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Upozorňuji, pane předsedo, že ve 13 hodin vás tak jako tak budu muset přerušit. Prosím máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nemusíte, ale můžete. Řekněme si to otevřeně. Zákon neříká, že ve 13.00 končíme, ale zvykové právo ano.
Už moji předřečníci řekli - ostuda takzvané proevropské vlády. Mně se projev paní komisařky nelíbil, ale chtěl bych s ní debatovat. Ne takhle nedůstojně. Že dostaneme na rozpravu 38 minut, ona už nebude mít čas reagovat. K čemu to je, co to je za debatu? A to já jsem alespoň navrhoval, že původní představa byla, že paní komisařka nám řekne své a odejde. A my budeme dělat zprávu ČTK za rok 2015. A tak je to pořád dokola. Od brexitu vám nabízíme debatu, a nic. Proevropský premiér - dneska ho omlouvám, jasně - jel na Evropskou radu. Může za to Tusk, který to svolal asi, že ano. Dobře. Ale vláda má 17 členů, i když někteří nejsou poslanci. Jak nás tady pan ministr školí, co máme poslouchat a co ne. Tak kde je těch 15 členů proevropské vlády, abychom vedli skutečně vážnou debatu?
Obecnou floskuli, pane ministře, že chceme Evropskou unii, která funguje, to podepíšeme všichni. Možná kromě jednoho nebo dvou klubů, které říkají, že tam být nechtějí. A co? A půjdeme domů? Zprávy ČTK, a budeme věřit, že se to samo stane, v tom Bruselu? Jaká je pozice české vlády?
Podívejte se na tuto schůzi. Doporučuji paní komisařce, aby se její lidi podívali na naše tisky. V každém druhém materiálu je napsáno - pokud nebudete ratifikovat do zítra, pozítří... hrozí nám... Pořád nám někdo hrozí. Infringement, pokuta... A my se vůbec neptáme - potřebujeme to? Je to dobře pro české občany? Argument ministrů, kteří jsou celí vyděšení, až přijedou do Bruselu - co když nám v tom Bruselu někdo něco řekne? Ale máme to mít naopak. Nabízíme debatu, co máme prosazovat.
Prosím vás, já jsem byl na vojně ještě v době komunismu a vím, co je to politické školení mužstva. Tak kdo chce školit komunisty, co může eurokomisař, ať to nedělá tady za pultem, ale někde individuálně. Ale buďme realisté. Jestli někteří z vás, jako pan ministr Pelikán nebo pan předseda Benešík, věří tomu, že eurokomisaři, zejména starých zemí, nehájí chytře, inteligentně, skrytě, neotevřeně zájmy svých členských zemí, tak žijí v jiné Evropě než my. ***