(12.20 hodin)
(pokračuje Jourová)
Pro mne je velmi zásadní, že Evropa není jenom o těch penězích, ale i o těch věcech, o kterých Jan Patočka řekl, a ptal se neustále, co je to za věci, za které stojí za to trpět. Myslím si, že jsou to ty hodnoty, které se někdy stávají klišé, pokud se neustále omílají bezobsažně. Pro mě znamená Evropa obranu důstojnosti a svobody člověka, právní stát, rovnost.
Věřte mi, že když jsem v Komisi začínala a dostala jsem do agendy otázku rovnosti, byla jsem z toho značně nervózní, protože si dobře pamatuji dobu v pětadvaceti letech mých končící, kdy jsme měli vnucenou rovnost, rovnost vnucenou totalitním státem. A já jsem velmi ostražitá v Evropě, protože i vnucená rovnost přepjatou politickou korektností je něco, proti čemu se musíme stavět. Pro mě ta zarážka je rovnost před zákonem, a znovu opakuji, důstojnost každého jednotlivého člověka a jeho svoboda. Myslím si, že ta totalitní zkušenost je něco, čím mohou dnes Češi a další státy, které se v roce 1989 staly demokratickými státy, přispět společné Evropě. Je to zkušenost nesdělitelná, je nemožné ji úplně detailně ilustrovat, pokud si to někdo neprožije. Já se o to snažím. Snažím se vysvětlovat, že i v některých věcech, které dnes v Evropě děláme, vidím prvky, na základě kterých bychom měli být ostražití.
Dovolte mi se ještě zastavit u jedné hodnoty, která pro mě je podivně opomíjená, a to jak v Čechách, tak v Bruselu, a to je pravda. Možná je to tak abstraktní téma, abstraktní pojem, mnozí řeknou, že pravda je relativní, ale myslím si, že pokud se o ni nebudeme snažit, pokud budeme malovat situaci narůžovo, pokud budeme přiživovat mýty, pokud budeme účelově lhát - a platí to jak pro Brusel, tak pro Prahu -, tak nejenom že se chováme nemorálně, ale zároveň už je to i nebezpečné, uvážíme-li, v jaké jsme dnes v Evropě situaci.
Dovolte mi proto zakončit svůj dnešní projev citátem - ověřeným citátem - Ferdinanda Peroutky z Přítomnosti z roku 1927: "Lež, která se povede, plodí nové lži. Musíme vše vynaložiti na to, aby lhaní nebylo bez rizika a aby usvědčení lháři byli postaveni na pranýř opovržení." A dále se Peroutka ptá: "Má tato společnost dosti síly, aby dala pocítit lhářům svůj hněv, nebo má tolik síly, aby ještě cítila hněv nad lží?" Otázky platné víc dnes než kdykoliv předtím.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji za projev paní eurokomisařce Věře Jourové a otevírám rozpravu, do které mám tři přihlášky s přednostním právem, a to pana poslance Marka Černocha, Petra Fialy a Zbyňka Stanjury. Žádám tedy pana poslance Marka Černocha, aby se ujal slova. Řádně přihlášen je Ondřej Benešík. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Marek Černoch: Dámy a pánové, děkuji za slovo. Na začátek bych chtěl říci, že mě mrzí, že tady mimo dvou ministrů není žádný jiný, protože ta zpráva z Evropské unie je, myslím, natolik důležitá, že by si zasloužila přítomnost dalších členů vlády. Tím také bych trochu kritizoval postup, jakým jsme byli obeznámeni s vaším vystoupením, paní eurokomisařko. Bylo to v úterý, kdy jsme se dozvěděli, že vystoupíte, nebo že žádáte o možnost vystoupení v Poslanecké sněmovně. Když jsme se ptali, na jaké téma, tak nám nikdo nebyl schopen odpovědět, protože všichni říkali - my nevíme. Považuji to za chybu, protože to téma je natolik obsáhlé a závažné, že by bylo dobré mít čas se na to připravit, ne aby na to byly dva dny, kdy není možnost v rámci toho času a té práce se na to opravdu do hloubky nějakým způsobem připravit.
Já musím říci, že mě zklamalo vaše vystoupení, protože jste začala svůj projev tím, že jste hrdá na Českou republiku - když to teď zkrátím, abych dal ještě prostor dalším řečníkům - že jste hrdá na Českou republiku, ale z toho projevu, z toho, co jste říkala, tak spíše zaznívala obhajoba Evropské unie, obhajoba evropských institucí, lidí jako je šéf Evropské komise Juncker, který z mého pohledu obrovským způsobem přispěl například k odchodu Velké Británie z Evropské unie, protože to, jak se choval, jakým způsobem ještě pár dnů před referendem co říkal za věty, že Brity to bude bolet, ať zůstanou, nebo odejdou. Já kdybych byl v roli Brita, tak bych v té chvíli dal svůj hlas odchodu, protože bych rozhodně nechtěl, aby mi člověk, kterého nikdo nezvolil, říkal, že mě něco bude bolet, protože si myslím, že Británie byla opravdu velmi silným státem, který měl v Evropě velké slovo. Je to škoda.
To je věc, která mě na tom asi zaujala nejvíce. Nemyslím tím samozřejmě jenom pana Junckera, myslím tím například paní eurokomisařku Mogherini, která je zodpovědná za bezpečnost a migraci, řešení migrační krize. Byla tady zhruba před tři čtvrtě rokem a měli jsme možnost s ní mluvit. Musím říci, že když se zeptáte eurokomisaře, jednoho z nejvyšších lidí v Evropské unii, jakým způsobem bude vypadat migrační krize, odpovědi jsou: Já nevím, uvidíme. Když jsem se ptal, jaký pohled má na sexuální útoky, ke kterým docházelo v Kolíně nad Rýnem na Silvestra, ona se smíchem odpověděla, ať to zase moc nepřeháníme, že přece tady se také plácají holky po zadku. To není odpověď nejvyšší komisařky v Evropě v rámci imigrace. Byl jsem tam, takže to není z druhé ruky, není to z médií. Považuji to nejen za nehoráznost a urážku lidí v Evropě, ale za nekompetenčnost v rámci jejího postavení a její pozice.
Říkala jste, že jste hrdá na české firmy, střední, malé, na podnikatele. Ti, se kterými jsem já mluvil, naopak kritizují českou nejenom vládu, ale i lidi, kteří jsou v Evropské unii. Říkají: My bychom chtěli, ale té byrokracie je naopak čím dál více. Není tam cesta k odstranění byrokracie, je tam spíše cesta k tomu, že překážek v rámci obchodu, exportu a importu je stále více a že Evropská unie funguje v rámci obchodu spíše pro vyvolené, v čemž jim bohužel musím dát za pravdu v rámci zkušeností, které mám i v rámci jednání s evropskými institucemi a v rámci různých seminářů a jednání, která probíhají v Bruselu.
Když jste říkala, že se postavilo 370 km silnic, tak nedávno tady byly krajské volby a jedno z hlavních témat krajských voleb byly silnice. Já bych se tedy chtěl zeptat, kde je těch 370 km silnic nebo dálnic tady v České republice. Nejsou tady. Naopak my tady teď řešíme, nebo budeme řešit, problém s nebezpečným úsekem dálnice, s tím, že jestliže přicházejí peníze sem k nám do České republiky, tak asi přicházejí někam jinam, než by přicházet měly. Kam, to je otázka. Ale těch peněz určitě do České republiky přichází hodně, bohužel se někde na cestě ty peníze ztrácejí. ***