(9.10 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Rodiče stále čekali a hledali vhodné dítě. Vhodné dítě si našli sami, bohužel nikdy jim nebylo umožněno, aby si dítě, které si našli, do pěstounské péče vzali.
Já jsem paní ministryni v tomto konkrétním případě, v tomto konkrétním případě položil několik otázek a ptal jsem se jí, zda popsaný postup správních orgánů je v pořádku a doba, za kterou bylo vydáno rozhodnutí z Ministerstva práce a sociální věcí, to znamená celková doba více jak dvou let, je pro takové rozhodnutí odpovídající. Učinil jsem dotaz, kolik dětí v současné době čeká na nějakou formu náhradní rodinné péče a jaká je průměrná délka vyřízení žádosti o zprostředkování pěstounské péče v České republice. Myslím, že jsem nepožadoval nic zásadního, co by mně nemohlo být odpovězeno, a jedná se o konkrétní věc.
Víte, paní ministryně mně odpověděla, že konkrétní věc se mnou řešit nemůže, a v odpovědi mně řekla, jaký je zákon, jak zákon zní, jak se podle zákona postupuje a co má uchazeč dělat, úplně v obecné teoretické rovině, nic bez konkrétního řešení daného případu. Je to asi tak, jako kdybych učinil interpelaci na i dnes přítomného - teď, v současné době, nepřítomného - ministra kultury Hermana a zeptal se na ochranu konkrétní kulturní památky a on by mně odpověděl, že kulturní památky se ochraňují podle zákona, takového makového, a bylo mu v podstatě jedno, jestli ta konkrétní kulturní památka zítra spadne, nebo nespadne. Takže já jsem, a myslím si, že celkem oprávněně, nedostal odpověď na ten jeden konkrétní případ. Odpověď mně paní ministryně poslala 29. dubna. Dnes je víc než polovina října, konečně jsem se dočkal té možnosti, že s touto interpelací mohu přijít sem před vás a ten jeden konkrétní případ řešit.
Mezitím se události samozřejmě vyvíjely, což je samozřejmě správné, ale ne díky ministerstvu, protože to v té věci nehnulo ani prstem, ale díky tomu, že si rodiče sami hledali dítě a nakonec se jim podařilo dítě najít. V Karlovarském kraji došla taková situace, kdy myslím, že krajský úřad tam v podstatě inzeruje, jaké jsou volné děti, kdo má o ně zájem. Tito pěstouni si tak vyhlédli syna, nebo kluka, Lukase, kterému je dnes myslím sedm a půl roku, který je přes tři roky volný a mohl být svěřen do pěstounské péče. Bohužel tři roky musel být v ústavu, protože úřady ať na kraji, nebo ani Ministerstvo práce a sociálních věcí v podstatě nemá zájem, aby děti nebyly v ústavech, aby byly u pěstounů, a hledají zástupné problémy pro to, aby něco nefungovalo.
Paní ministryně, jste velmi slabá pro výkon své funkce, protože ani tuto věc nedokážete napravit. Dokážete o ní pouze krásně mluvit. Budu žádat odmítnutí této interpelace, protože mně jste na mnou položené otázky vůbec neodpověděla a pouze jste konstatovala suché, suché paragrafy zákona. Děkuji. Já číst umím, a zákon jsem si přečetl dřív, než jsem tu interpelaci dával. Takže až budu moct něco navrhnout, budu žádat odmítnutí vaší odpovědi.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Paní ministryně se hlásí do rozpravy.
Já ještě budu konstatovat omluvy, které došly předsedovi Poslanecké sněmovny, ministra vnitra Milana Chovance od 9 do 10 hodin pana poslance Víta Kaňkovského a pana poslance Jaroslava Borky od 14.30 do 19 hodin z osobních důvodů.
Nyní má slovo ministryně práce a sociálních věcí. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, poslankyně a poslanci, no, přirovnat kauzu, ve které se jedná o konkrétní pěstouny a konkrétní děti k opravě kulturních památek, opravdu považuji za poměrně nevhodné, a to proto, že kulturní památka je neživá věc a mohu tady klidně rozebírat detaily, jaké použiji cihly, jaké použiji tašky a je to úplně jedno. Ale u těch kauz, které se týkají dětí, je velice přísná mlčenlivost a já ji považuji za správnou, protože my jsme tady od toho, abychom ty rodiny chránily a ne při vší úctě tady před fórem mnoha lidí rozebírali nějaké detaily. To prostě nejde, ani se to nesmí, to bych porušila zákon. A vlastně pan poslanec, jakýkoli, to je jedno, je třetí osoba, která je mimo tu rodinu, a já opravdu s ním, i kdybych chtěla, nesmím ty detaily probírat.
A jinak co se týče toho procesu obecně. To, že někdo už vychoval nebo vychovává děti v pěstounské péči a péče o tyto děti je v pořádku, to ještě neznamená, že se do té rodiny má přidat dítě další. Každá taková věc se posuzuje velmi individuálně a velmi přísně. A musím říci, že zrovna tedy v klubu KSČM byste si měli vyjasnit, co chcete, protože já jsem tady slyšela vlastně ráda z úst pana poslance, že nechce, aby děti zůstávaly v ústavech, a chce, aby byly mnohem více v pěstounské péči. No, já si to také myslím. Ale na téměř každém výboru pro sociální politiku čelíme především ze strany poslankyň za KSČM neustálému napadání, kde posloucháme, jak je pěstounská péče špatná, jak je známo hodně kauz, které jsou problematické, a jak ty naše ústavy jsou super. Přičemž když se já vždycky domáhám těch konkrétních kauz, abychom je mohli prošetřit, tak jsem zatím byla vždycky neúspěšná, žádnou jsem nedostala. Tak si prosím jenom ujasněte, jestli podporujete i nadále ústavní péči, která, říkám, opakovaně slýcháme z úst vašich poslankyň, že je tady skvělá a nejlepší a že pěstounská péče je špatná, anebo jestli jako klub tedy spíš podporujete opak. Já jsem tedy pro ten opak.
Ale znovu opakuji, každé nové dítě, které jde do té rodiny, se posuzuje individuálně, pracuje se i s těmi dětmi, které už v té rodině jsou, a my vlastně hodně dáváme pozor na to, aby ta rodina nebyla přetížená. I vlastně je v zákoně omezen počet dětí dneska, které mají být v pěstounské péči, právě proto, aby rodina tu zátěž vydržela, protože priorita je, aby když dítě do té rodiny přijde, aby tam zůstalo, aby se nestalo, že ta rodina se najednou z toho zhroutí a dítě by nedej bože muselo třeba zpátky do ústavu, což je pro něj samozřejmě naprostá katastrofa.
A jinak ta zprostředkování se prostě odehrávají na krajích. Ministerstvo jako takové nezprostředkovává, to abychom si ujasnili. My můžeme samozřejmě potom kontrolovat, jestli ten postup ve správním řízení byl v pořádku, nebo nebyl, ale já na Ministerstvu žádné děti nezprostředkovávám. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni Marksové. Nyní v rozpravě pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***