(17.00 hodin)
(pokračuje Čihák)
Současné, stávající znění, které je složité a nevyhovující, není jednoznačné a rozhodovací praxe orgánů státní správy lesů je nejednotná. Některé úřady vydávají souhlasy s umístěním staveb již od pěti metrů od lesa, jiné trvají na vzdálenosti, která se rovná tzv. absolutní výškové bonitě, to je v podstatě výška stromu, do které může dorůst, a podle toho se ta vzdálenost určí. A pak jsou takoví slabší úředníci, kteří podmiňují jenom těch 50 metrů, a jediná možná vzdálenost od hranice lesa není možná. Přijetím této novely dojde mj. také k úspoře nákladů na vydávání souhlasů k umisťování staveb, protože ochranné pásmo bude zmenšeno na jasnou a dostačující vzdálenost 30 metrů a navrhuje se jediné vymezení, že v tomto zmenšeném ochranném pásmu bude možno umístit pouze stavby celospolečenského zájmu za podmínky nemožností jiného řešení, což značně omezí i počet žádostí. Zároveň se nenavrhuje žádné přechodné ustanovení, z čehož vyplývá, že doposud legálně vybudovaných staveb v bližší vzdálenosti se navržené omezení nedotkne. Při současném znění § 14 je zcela jasné, že zde vzniká i možné korupční prostředí, které se díky specifikaci minimální vzdálenosti nezastavitelnosti do 30 metrů zcela vyloučí bez jakýchkoli možných ústupků a variant. Je také třeba si říci, že jde o agendu, která tvoří skoro 75 % činnosti státní správy lesů, takže jasné zjednodušení. Zavedení jasných a srozumitelných pravidel do tohoto paragrafu znamená i jistotu jednotného přístupu k vydávání stanovisek státní správy lesů, což je hlavním důvodem a účelem této úpravy.
Dále je třeba konstatovat, že snížením ochranného pásma lesa na 30 metrů ze současných 50 nedojde k ohrožení lesa. Vzdálenost 30 metrů je dostatečná mj. i proto, že je třeba připočíst k této vzdálenosti šestimetrové pásmo, které je také uvedeno v nově navrhovaném odst. 3 § 14, což je minimální vzdálenost lesního porostu od hranice lesního pozemku, ve kterém vlastníci lesů budou moci obnovovat porost. To znamená, že toto zakotvení šestimetrové hranice od hranice lesa pro obnovu porostu zcela jednoznačně sníží pravděpodobnost následných možných problémů a sousedních (sousedských?) sporů.
Navržená změna v případě přijetí značně sníží administrativní zatížení jak obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, tak i krajských úřadů, které rozhodují o přezkumu souhlasů nebo případných nesouhlasů obecních úřadů obcí s rozšířenou působností tak, jak je to v současnosti. Účelem nového ustanovení § 14 je také vyloučení negativních činností prováděných na základě rozhodnutí stavebního nebo jiného orgánu státní správy v ochranném pásmu lesa na samotný les. Podle pozměňovacích návrhů bude vzdálenost staveb, resp. jakéhokoli zásahu od paty stromů 36 metrů, tzn. 30 je ochranné pásmo a 6 metrů je vzdálenost od hranice lesního pozemku a zcela je ta vzdálenost jasná. Zakotvením pevné vzdálenosti 30 metrů od lesa je tedy zavedení jistoty, že vlastníky lesa nebudou přímo omezovat nově umístěné stavby či zařízení a zároveň nedojde k omezení plnění funkcí lesa. Následně odpadnou i problémy s žádostmi vlastníků staveb o opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku podle § 22 lesního zákona, kdy je nezřídka požadováno provedení značných plošných zásahů těžeb a nebo i omezení hospodaření v lese apod.
To byl první pozměňovací návrh.
Druhý pozměňovací návrh je změna a úprava, která se týká výkonu činnosti odborného lesního hospodáře. V krátkosti přiblížím, kdo a co je vlastně odborný lesní hospodář. Odborný lesní hospodář je člověk, který zajišťuje plnění ustanovení lesního zákona a odbornou úroveň hospodaření v lesích nestátních, zejména drobných vlastníků do 50 hektarů. Z těch nedůležitějších věci, které zajišťuje odborný lesní hospodář: dbá na ochranu lesů a řádného hospodaření v něm, schvaluje vlastníkovi lesa těžbu, spolupracuje s vlastníkem lesa na obnově lesa a zalesňování, poskytuje vlastníkovi poradenskou činnost, zajišťuje vlastníkovi finanční příspěvky a služby atd. atd. Zde je vidět, že odborný lesní hospodář má značný vliv na stav lesa, a nakonec se o tom můžete přesvědčit i každý sám. Když do jakéhokoli lesa přijdete, tak hned víte, jaký odborný lesní hospodář tam pracuje, protože ten les taky podle toho vypadá.
V první úpravě v § 20 doplňuji v odst. 6 možnost vjezdů a stání v lese i odborného lesního hospodáře. Tato úprava umožní, aby odborný lesní hospodář mohl legálně jezdit a stát v lese motorovým vozidlem, a tak poskytovat efektivně své služby vlastníkům lesů. Při výkonu své činnost je lesní hospodář nucen projíždět i přes lesy, kde funkci odborného lesního hospodáře nevykonává, a proto se navrhuje vjezd a stání motorovým vozidlem vázat na výkon funkce odborného lesního hospodáře, nikoliv na lesy, ve kterých funkci vykonává. Toto doplnění značně ulehčí pohyb a výkon funkce každého odborného lesního hospodáře, který se musí plynule po lese pohybovat bez možnosti jakékoli sankce.
Druhou navrhovanou úpravou, co se týče odborného lesního hospodáře, je návrh pro udělení a odebrání licence. Činnost odborného lesního hospodáře v majetcích do 50 hektarů lesa hradí stát. Nad 50 hektarů lesa už to hradí vlastník lesa. Licence je většinou vydávána na dobu neurčitou, tzn. jakmile je stanoven odborný lesní hospodář, má to v podstatě na doživotí. V případě ztráty produktivity k výkonu práce odborného lesního hospodáře, což se může stát tím, že může ztratit zájem o stav lesa, může mít zdravotní problémy, v rámci těch zdravotních problémů už není tak mobilní atd. atd., je nutné co nejrychleji reagovat na tento problém a je třeba nahradit nefunkčního odborného lesního hospodáře funkčním a zodpovědným. Navržená změna upravuje, že při pravomocném odebrání licence při neplnění svých povinností může odborný lesní hospodář znovu zažádat o udělení licence až po pěti letech. Tomu tak není v současném znění zákona. Momentálně to funguje tak, že po pravomocném odebrání licence je orgán státní správy lesů v podstatě povinen té samé osobě na základě nové žádosti opět licenci vydat. Funguje to tak, že si žadatel obratem zažádá o vydání nové licence, úředník si pouze zjistí, zda žadatel splňuje podmínky pro její udělení, a nikdo neřeší, proč mu byla licence odebrána. Tento postup je zcela absurdní a je ho třeba eliminovat pětiletým odkladem, tak jak já navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu.
V některých oblastech územní působnosti státní správy již úředníci vydávají licence na dobu určitou a předcházejí tomu, že vlastně odborný lesní hospodář má vydanou licenci na doživotí, a jestli to tam funguje, nebo nefunguje, je jim jedno. To je např. na Praze-západ. Tam vydávají licenci na dobu určitou na dobu deseti let, a každý odborný lesní hospodář si je tak vědom, že vlastně musí vykonávat funkci tak, jak je potřeba, a nemůže se chovat tak, že ho v podstatě stav lesa nezajímá. ***