(16.10 hodin)
(pokračuje Hnyková)
Třetí bod pozměňovacího návrhu se týká působnosti ochránce provádět sledování zajištění cizinců a výkonu právního vyhoštění. Je zřejmé, že imigrační krizí nelze z objektivních důvodů dosáhnout toho, že bude vždy dosahováno určených standardů. Podle našeho pozměňovacího návrhu musí ve svém hodnocení paní ombudsmanka při kontrolách přihlédnout k objektivní situaci v daném čase a místě. Paní ombudsmanka nebude tedy moci jen bezhlavě kritizovat, ale bude muset také přihlížet k tomu, jaká je situace v detenčních zařízeních, pokud například prudce vzroste počet imigrantů, a může se to týkat i České republiky a budeme muset na to okamžitě reagovat a použít i provizorní opatření.
Já vám děkuji za pozornost a pak bych se přihlásila k těmto pozměňovacím návrhům v podrobné rozpravě. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Než udělím další slovo, máme zde ztráty a nálezy. U pultu řečníků bylo nalezeno toto krásné plnicí pero, takže kdo ho budete postrádat, leží u mě. Můžete se přihlásit.
Nyní řádně přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Karamazov. Prosím.
Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, v březnu letošního roku jsem na tomto plénu vystoupil s řadou argumentů proti předkládanému návrhu. Mám-li je shrnout, novela zákona o veřejném ochránci práv vytváří čtvrtou moc v tomto státě. Moc, která bude Ústavnímu soudu předkládat návrhy na zrušení zákonů či žalovat ve jménu jakékoliv skupiny občanů, která se cítí být diskriminována. Návrh prošel do druhého čtení a přiznám se, neměl jsem z toho radost. Doslova zděšení se však ve mně probouzí, představím-li si, jak budou nové pravomoci využívány současnou ombudsmankou Annou Šabatovou. Připomenu si alespoň některé z jejích pochybných prohlášení.
Na konci roku 2014 Anna Šabatová požadovala, aby školy, které navštěvují muslimské dívky, upravily svůj školní řád. Změny měly umožnit, aby dívky mohly při vyučování nosit svůj muslimský šátek. Že šlo v daném případě o školy zdravotnického zaměření, kde z logiky věci musí platit přísná pravidla i pro způsob ošacení, už paní ombudsmanku příliš nezajímalo. V dubnu 2015 nám paní ombudsmanka sdělila svůj názor, že majitel bytu nemá právo rozhodnout o tom, koho ve svém bytě ubytuje. Rozhodne-li se majitel bytu neuzavřít nájemní smlouvu s osobou, která je zadlužená, podle většinového společenského názoru jedná z logické pohnutky, aby za poskytnuté bydlení obdržel nájemné. Podle názoru paní ombudsmanky se však dopouští nepřípustné diskriminace. Zkraje letošního roku pak Anna Šabatová vystoupila se šokujícím prohlášením, podle kterého k obdobným znásilněním, jako došlo v německém Kolíně nad Rýnem, dochází také v České republice, a pomyslnou třešničkou na dortu byla její následná výzva, aby naše země přesto přijala Bruselem nadiktované kvóty pro přijímání uprchlíků.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, skutečně chceme uvažovat o rozšíření kompetencí veřejného ochránce práv při pohledu na osobu, která tento úřad v současné době zastává? Co potom přijde příště? Bude paní ombudsmanka chodit po toaletách základních škol, aby zkontrolovala, zda zbývá dostatečné množství toaletního papíru, nebo prohlásí za nepřítele Evropy každého, kdo u sebe neubytuje alespoň dva uprchlíky? Taková představa mě skutečně děsí. Myslím si, že na místo pochybných novelizací bychom se měli do budoucna zaměřit spíše na to, aby úřad ombudsmana byl vykonáván osobami zodpovědnými, a nikoliv aby se stal dějištěm pro nejrůznější pochybné divadelní hry a už vůbec ne pro absurdní dramata. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče, a táži se, zda se ještě někdo další hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Benda. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, je evidentní, že nás veřejný ochránce práv už moc nebaví, protože už je tady velmi, velmi dlouho. Já snad jenom k tomu, protože teď zaznělo několik stanovisek, která jakoby říkají: je to špatně, protože v osobě veřejného ochránce práv sedí žena, která to chápe příliš široce. Já tvrdím, je to špatně ne proto, že tam dnes sedí nějaká žena, ale proto, že ten systém je špatně. Říkal jsem to tady panu ministrovi v prvním čtení, říkal jsem to ve druhém čtení, říkám to dnes v tomto opakovaném druhém čtení, ve kterém navrhnu, abychom na začátku třetího čtení hlasovali o zamítnutí tohoto návrhu zákona, protože v něm fakt není nic, co potřebujeme.
A je úplně zbytečné a pokládám za fatální chybu, možná ne pana ministra Dienstbiera, protože on je přesvědčen o tom, že si tímto oslovuje svoje městské liberálně nazelenalé voliče, ale za fatální chybu vládní koalice a zvláště sociální demokracie, jestli takovéto věci předkládat. Tohle je součástí toho nejhoršího marxistického tažení, které běží Evropou, které Evropu dovedlo do stavu, v jakém je, a to jsou přesně ta stále vznášená práva práva práva vůči někomu, nejčastěji vůči státu, ale v mnoha případech i vůči soukromým osobám. Všechny tyto diskriminační žaloby a tyto nápady směřují nejen proti veřejným institucím, ale směřují a mohou směřovat i vůči soukromým osobám. A místo toho, abychom se konečně dokázali zastavit a říct: přece máme problém, že máme stále víc ten Západ, který pořád chce nějaká práva a vůbec nevnímá žádnou odpovědnost. Nikdo není připraven za svou zemi válčit, ale každý je připraven chodit a říkat: já chci ještě tohle, já chci ještě tohle, já se necítím občanem, já se necítím ženou, já se necítím mužem, já se necítím člověkem, tak mě nějak zvýhodněte. V tomhle světě žijeme. A místo toho, abychom se zastavili, zabrzdili a řekli: neměli bychom s tím něco dělat?, tak tady pořád existují ti západní nadšení marxisté, kteří už snad dneska nejsou komunisté, jenom toho Marxe mají nastudovaného, a ti naši nadšení následovatelé, kteří chodí a říkají: na světě bude nejlépe, když bude každý vybaven tak širokým katalogem práv, až už všechna základní práva zaniknou. V tom je samozřejmě problém, protože čím dál vznáším tato práva druhé, třetí, páté, sedmé generace a pořád říkám, že každý má právo na to, aby mu všichni ostatní pomohli, tak samozřejmě ta základní práva jako právo na vlastnictví a právo na nějaké politické volby a další a další na život, ta se mně rozmělňují. Stejným duchem stejná marxistická levice s úplným klidem podporuje potraty, podporuje eutanazii, protože to už jsou ta odvozená práva, se kterými se dá jenom si tak pohrávat, a když se úplně nehodí, tak je přece můžeme někdy zrušit. A právo na život už není absolutní. O právu na vlastnictví snad ani nemluvě. To jsme zažili jenom v posledních měsících v této Sněmovně asi tak pětkrát, kdy najednou vlastnictví nemá vůbec žádný význam, ať už to byly zbraně, ať už to byly kotle, ať už to byly další otázky, přece když veřejná moc se chce jít podívat, tak nebudeme žádné vlastnictví chránit, nebudeme nic hájit.
Já fakt myslím, že je velký čas se zastavit a říct si: celá tato koncepce rozšiřujících se práv směřovaných vůči státu a potažmo pak i jeho občanům je špatně. Z tohoto hlediska si myslím, že bychom tento návrh zákona měli zamítnout ve třetím čtení a nespokojit se s tím, že ho vykostíme a necháme tam jenom účinnost. Já vím, že to bude pravděpodobně takové hezké řešení, ke kterému se uchýlí tato Sněmovna, aby pan ministr Dienstbier nebyl moc pomučen a abychom současně neohrozili občany v této zemi, ale pokládal bych za mnohem správnější, abychom ten návrh zákona zamítli, a to také navrhuji. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Marek Černoch. Prosím. ***