Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

10.
Vládní návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek
/sněmovní tisk 828/ - druhé čtení

Z pověření vlády tento návrh zákona uvede pan ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Pane ministře prosím, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych uvedl předkládaný vládní návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Spolupracovníci mi tady původně připravili zhruba pětistránkové úvodní slovo, ale vzhledem k tomu, že jsem tady již popáté, tak si myslím, že bez škody na materii si můžu dovolit ten úvod zkrátit, protože si myslím, že každým dalším čtením se ten zákon zdokonaluje, a já myslím, že vzhledem k tomu, kolikrát jsme se tady tím zákonem zabývali, tak už je to jeden z nejdokonalejších zákonů, který tady je.

Ale vrátím se tedy k tomu tématu. Jak jsem již uvedl v prvním čtení návrhu zákona, je tento návrh reakcí na rozhodnutí koaliční rady ze dne 27. května 2016 znovu předložit návrh takzvaného protikuřáckého zákona, a to z důvodu zamítnutí původního vládního návrhu zákona. Předkládaný... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně, kolegové, já prosím o klid ve sněmovně. Pokud máte potřebu si něco vydiskutovat, tak mimo jednací sál. Děkuji.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Předkládaný návrh zákona tak vychází z textu sněmovního tisku číslo 508 ve znění pozměňovacích návrhů schválených ve třetím čtení, s výjimkou pozměňovacího návrhu, který zaváděl stavebně oddělené prostory vyhrazené ke kouření ve vnitřním prostoru provozoven stravovacích služeb, takzvané kuřárny. V prvním čtení návrhu zákona a také při jeho projednávání ve výboru pro zdravotnictví zazněla v rámci diskuse jak podpora návrhu, tak i některé kritické připomínky. Pokud jde o diskutovaná témata, zejména zákaz kouření v provozovnách stravovacích služeb a zákaz prodeje alkoholu na veřejnosti přístupných akcích, opět zdůrazňuji, že pozměňovací návrhy směřující ke zmírnění těchto zákazů nemají mou podporu a nemohu s nimi souhlasit.

Na závěr bych znovu rád uvedl, že předkládaný návrh zákona odpovídá většinovému názoru poslanců, který zazněl při projednávání pozměňovacích návrhů ve třetím čtení sněmovního tisku číslo 508. Současně chci požádat, aby návrh zákona byl projednán pokud možno v co nejkratší době vzhledem k tomu, že částečně zapracovává předpis Evropské unie, a to směrnici o tabákových výrobcích, kde transpoziční lhůta uplynula již 20. května 2016.

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem přesvědčen, že tato právní úprava přispěje ke zlepšení situace v oblasti ochrany před návykovými látkami a bude mít pozitivní dopad na zdraví obyvatelstva. Proto věřím, že návrh zákona při dnešním projednávání podpoříte. Děkuji vám předem za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. My jsme návrh v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro zdravotnictví jako výboru garančnímu. Usnesení výboru vám bylo doručeno jako tisk 828/1.

Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru, kterým je pan poslanec Jaroslav Krákora, a aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případně odůvodnil pozměňovací návrhy. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Já si myslím, že ten zákon, který dnes budeme projednávat, sněmovní tisk číslo 828, již tady byl projednáván několik měsíců. Nechci zbytečně protahovat tento pro obyvatelstvo České republiky důležitý dokument. Myslím si, že pan ministr brilantně a jednoduše shrnul to, co v podstatě v tom zákoně je. Dalo by se o tom diskutovat, jsou pozměňovací návrhy.

Myslím, pane předsedo, že bych mohl přečíst usnesení výboru... (Obrací se k předsedajícímu.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Samozřejmě. Pokud to pokládáte za nezbytné, můžete.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Po úvodním slovu, tehdy to bylo paní náměstkyně Arnoštové, a zpravodajské zprávě poslance MUDr. Jaroslava Krákory výbor zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, sněmovní tisk 828, včetně přijatých pozměňovacích návrhů. Zmocňuje zpravodaje výboru poslance MUDr. Jaroslava Krákoru, aby se stanoviskem výboru seznámil schůzi Poslanecké sněmovny.

Dovolil bych si zakončit, že víme všichni, že kouření prokazatelně škodí zdraví. Jak jsem již řekl, normální je nekouřit! Takže zatím děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Otvírám obecnou rozpravu. Mám do ní zatím dvě přihlášky. První je pana poslance Klána a potom pana poslance Kostřici. Slovo má pan poslanec Jan Klán.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové. Opět se dostáváme do pozice, kdy začínáme projednávat protikuřácký zákon. Alespoň tak to nazývají média, že se jedná pouze o protikuřácký zákon. Nicméně to není pravda. Je tam i plno dalších věcí, které určitým způsobem regulují náš život, ale nejenom samozřejmě náš, ale i celé republiky. To, že se to smrskává pouze do pozice zákazu kouření v provozovnách stravovacích služeb, je věcí jednak médií a samozřejmě věcí, že jsme jediným státem v Evropě, který určitým způsobem nereguluje zákaz kouření v těchto prostorách,

Já vás nyní seznámím se svými postřehy jednak z reality, jednak samozřejmě s příklady z okolních států, kde existuje částečná regulace zákazu kouření v prostorách stravovacích služeb, a jak na to šly právě tyto státy. Prioritně budu čerpat zkušenosti ze Slovenska, Rakouska, Německa, případně Polska, protože se jedná o státy, které mají přibližně podobný historický i kulturní vývoj. Všechny tyto státy dělají částečnou regulaci zákazu kouření. Myslím si, právě z tohoto důvodu, že máme spolu historický i kulturní vývoj, že i pro nás by byla částečná regulace výhodnější než úplná regulace zákazu kouření. Uvidíte, co mě k tomuto argumentu vede.

Ten zásadní argument u plošného zákazu kouření je ten, že by se ve finále stejně nedodržoval. Přílišná regulace naopak vede k tomu, že tyto regulace jsou porušovány. A neumím si představit, jak na malých vesnicích, malých hospodách toto bude dodržováno, resp. si položte sami otázku, kdo ten zákaz bude vlastně kontrolovat na těch malých vesnicích. Takže zákaz by byl pouze formální. Já nepopírám, že to má nějakým způsobem preventivní účinek, to znamená, že to bude tlačit jednak ty provozovatele nebo majitele k tomu, že budou dělat ze svých zařízení ryze nekuřácké hospody, nekuřácké lokály nebo knajpy. Já tohle nepopírám. Ale říkám, ta zásadní věc je o tom, že by se jednalo pouze o formální, nějakým způsobem, zákaz.

Ale nyní přejděme k celé materii jako celku a poté se dostaneme i na mé pozměňovací návrhy.

Osobně nejsem za přílišnou podrobnou regulaci, spíše jsem za nastavení rámcových pravidel, která bude společnost dodržovat a budou jasně vymahatelná. Podrobná regulace, jak už jsem řekl, se podle mého názoru, míjí účinkem. Nelze totiž předvídat všechny podrobnosti a události, které mohou v reálném životě vlastně nastat.

V zákoně vítám, že některé věci, některé výrobky, které se prodávají, jako je tabák nebo nějakým způsobem tvrdý alkohol, se budou třeba prodávat ve specializovaných obchodech. Ano, to je právě ten typ správné regulace, kdy to dokážeme jasně regulovat. To znamená, bude obchod, ve kterém se to bude prodávat, budou tam mít přístup pouze osoby starší 18 let, takže to je typ správné regulace. To si uvědomme. Takto to lze regulovat.

Nicméně v zákoně je stále plno nesmyslů, paradoxů a nesprávné, špatné regulace. Uvedu vám jeden příklad. Ten příklad samozřejmě nebude jenom jeden, bude jich více. Hlava druhá § 3 odst. 3. Tento paragraf osobně navrhuji vypustit, protože je technicky obtížně realizovatelný. V praxi se rovná zákazu prodávat prostřednictvím automatu cokoliv a to je přece nesmysl. Tam se ve své podstatě zakazuje prodej alkoholu nebo tabákových výrobků v automatech, ale v praxi by to znamenalo, že by se nemohlo prodávat vůbec nic. Takže to je obtížně technicky realizovatelný krok, takže tento paragraf navrhnu v podrobné rozpravě úplně vypustit.

§ 5 odst. 1 je technicky, a tím pádem i právně nejasný. Co se rozumí tím, že zboží má být vyčleněně a oddělené? Od čeho má být odděleno v tomto případě? Já tomu trochu nerozumím. Možná tomu nerozumíte ani vy, od čeho to zboží mám oddělovat. Pokud mám oddělit tabákové výrobky například od sušenek nebo alkohol od pracích prostředků, tak budiž, ale to v tom zákoně není jednoznačně dáno. Takže opět vidíte nejednoznačnost, od čeho mám tyto věci oddělovat. Takže tento paragraf je opět poměrně zmatečný.

§ 6 odst. 1. Toto ustanovení je možné jen tehdy, budou-li existovat elektronické občanské průkazy. Jedná se, dámy a pánové, o prodej přes internet. Takže ale přísně vzato to prakticky může být zásah do osobní svobody. O mně jako občanovi bude někdo někde vědět, co, kde, kdy, v jakém množství kupuji. A to je přece prostor mé osobní svobody, do kterého nikomu nic není za předpokladu, že platí Listina lidských práv a svobod. Totéž je v § 15. Opět, co je komu do toho? Jestliže jsem občan, kterému je více než 18 let, a koupím si například několik lahví tvrdého alkoholu přes internet, tak co je komu do toho. Já to mám jako prostor své osobní svobody. Nikdo mě v tom případě nemůže omezovat.

§ 8 odst. 1 písm. a) je značně komplikující ustanovení. Pokud se to týká i restaurací, tak bych nechal dosavadní úpravu. O té jsem mluvil na začátku, kdy v současné době máme úpravu zákazu kouření v restauracích nebo provozovnách stravovacích služeb, to je jedno, jak to nazveme v tuto chvíli, tak my máme naprostou benevolenci. My říkáme majitelům a provozovatelům, nechť si dělají, co chtějí. Nechť si vyberou, zda chtějí mít kuřácké, nebo nekuřácké zařízení, ono se to v současnosti děje, že máte tyto dvě varianty, a pak máte možnost stavebně oddělených prostor, tak jak to říká zákon, který tady byl projednáván někdy kolem roku 2007. V minulém volebním období jsme i na tuto otázku také naráželi, ale zákon tady nakonec projednán nebyl. Takže v současné době platí stále stejná úprava.

Je nutné podotknout, že do roku 2005 platila úprava z roku 1989, kdy existovala tzv. časová regulace, to znamená, že když byly podávány obědy, tak bylo napsáno přímo, že při podávání obědů, se zakazuje kouřit. Toto se respektovalo do roku 2005 a i v současné době stále existují provozovny, které si to takto upravují samy o sobě. A pro tento příklad mám argument takový, že snad provozovatelé nebo majitelé sami dobře vědí, kdo jim do té patřičné provozovny chodí, ať to jsou kuřáci, nebo nekuřáci. Podle toho si oni rozhodli, zda chtějí mít kuřácké, nebo nekuřácké zařízení. Pokud já jako nekuřák jdu do provozovny, kde se kouří, a vím o tom, jsem obeznámen při vstupu do zařízení, tak mi to musí stačit, a pokud tam nechci jít, tak si najdu provozovnu, kde platí úplný zákaz kouření. Ale jelikož já mám spoustu kamarádů, kteří se oddávají kuřáckým dýchánkům, nebo jakkoliv to můžeme také nazvat, tak tam s nimi půjdu do té kuřácké hospody, zejména na vesnicích. To, že samozřejmě načichnu, nebo to, že si tam jdu zkazit zdraví, nějakým způsobem sám reflektuji a je to podle mého nejlepšího vědomí a svědomí a musím s tím samozřejmě počítat. Druhá otázka souvisí s personálem, který tam obsluhuje, jakým způsobem by se toto upravovalo, kdyby se jednalo o kuřácká zařízení.

Pojďme ale postupovat dál. Prostřednictvím automatu bych nezakazoval ani prodej alkoholu - § 11 odst. 4.

Nyní se dostáváme do § 11 odst. 7. To je velice zajímavý paragraf. Jak chcete zjistit, kolik ten dotyčný má promile? Tam je ustanovení, že když někdo přijde zjevně v podnapilém stavu do restaurace, tak mu ten majitel nebo ten, co tam obsluhuje, nemusí nalít. Jenomže někomu stačí jedno pivo a už je podroušen, někomu stačí deset piv, aby byl v tom samém případě, jako když má někdo jedno pivo. Takže jak to chcete posuzovat? Dýchnout mu dát nemůžete, protože na to nemáte oprávnění, to může dělat pouze Policie České republiky, a v tom případě bych zavolal Policii České republiky, dal bych mu lidově řečeno dýchnout a podle toho bych usoudil, zda je pod vlivem, nebo ne. Varianta další, že toho dotyčného nechám projít po čáře, kterou mu tam namaluji, a když se bude kymácet, tak mu také nenaliji. Ale tohleto jsou ustanovení, která jsou problematická. Já ukazuji na těchto příkladech, jak podrobná regulace vede ke značnému chaosu, protože ten provozovatel nebo majitel toto nemůže předvídat.

Toto jsou mé postřehy k zákonu jako celku, a které se netýkají pouze zákazu kouření, ale týkají se právě i zákazu prodeje alkoholu.

Nyní se ale pojďme podívat na to oblíbené téma zákazu kouření v provozovnách stravovacího zařízení. Já už jsem tady, když se zákon tady už projednával před půl rokem, poukazoval na různé typy, různé možnosti, které existují v Evropě. Ono tvrzení, že značná část států v Evropě má úplný zákaz kouření, je naprosto zavádějící. Možná by bylo dobré, kdyby mě poslouchal pan poslanec Vyzula prostřednictvím pana předsedajícího. On říkal v rozhlase dnes ráno, kde jsme spolu byli, že ve většině zemí existuje úplný zákaz. Ano, on existuje v řadě zemí včetně Irska. On je sice třeba v Maďarsku, v Rumunsku. V Rumunsku to stejně nikdo nedodržuje.

A samozřejmě existuje mnoho států v Evropě, které šly právě cestou částečné regulace. Já jsem tam používal určitým způsobem postavení Rakouska. Protože tam bylo řečeno, že Rakousko bude mít úplný zákaz kouření. Ano, bude mít. V roce 2015 se v Rakousku schválil úplný zákaz kouření, ale nicméně si tam dali tři roky přechodnou dobu, takže ten úplný zákaz kouření bude od května 2018. Všimněte si toho dlouhého období tří let. Když my zavedeme úplný zákaz kouření v restauracích, tak to bude už platit za půl roku. Položme si otázku, proč Rakousko si na to dalo tři roky. Mě k tomu vede tvrzení, že to je z preventivního důvodu, že by to tlačilo provozovatele k tomu, aby mohly vzniknout nekuřácké provozovny v období tří let. To znamená, je tam jakási prevence. To znamená, že za tři roky už tam budou mít většinu nekuřáckých restaurací a hospod.

Druhý faktor, který hraje v Rakousku určitou roli, je, že je tam podána ústavní stížnost kvůli malým provozovatelům. Právě malí provozovatelé - malé hospody - tam protestovali proti úplnému zákazu. Právě proto, že úplný zákaz, opět se dostávám na začátek, úplný zákaz kouření, tedy úplná regulace povede k tomu, že na malých provozovnách na malých vesnicích se to stejně nebude dodržovat, tedy bude platit takzvaný formální zákaz. My řekneme: Ano, zakážeme kouřit. Dobře. Já to samozřejmě reflektuji, plně podporuji, jsem nekuřák, mně to nevadí. Ale na malých vesnicích, a umím si to z reality představit, to bude pouze formální zákaz.

Už v dnešní době dochází k zajímavému jevu. Provozovatelé hospod, kam chodí třeba deset lidí denně, a jsou to kuřáci, kteří si tu cigaretu zapálí u piva nebo u karet, tak to vede k tomu, že se z hospod stávají uzavřené společnosti, tedy kluby. Ať ten klub nazveme jakkoli, a už jsem to tady říkal také mnohokrát, ať je to šipkařský klub, klub přátel šachu, klub Člověče, nezlob se, Maxipsa Fíka a dalších, jakkoli ten klub nazveme, tak na něj se, dámy a pánové, zákaz kouření nevztahuje. A když jsem se na to ptal předkladatelů tohoto zákona, jak to bude v případě klubů, tak mi bylo odpovězeno: Víte, pane poslanče, on zákon nedokáže postihnout všechno. A jsme zpátky u té podrobné regulace. Zákon skutečně nedokáže postihnout všechno. Takže pokud zakážeme kouření v těchto malých provozovnách, tak se z toho udělá klub, všichni dostanou vstupní karty, nebo členské karty, nebo vstupní čip, a bude se tam vesele kouřit stejně dál. Takže to vedeme, jak se říká, od ničeho k ničemu a výsledek je v tomto případě absolutní nula.

Proto se kloním k modelům, které fungují v okolních státech, to znamená Rakousko a zejména také Slovensko.

Když se podíváme na případ Rakouska, tak Rakousko tam má úpravu udělanou tak, že provozovny do 60 m2 si mohou zvolit, zda budou plně kuřácké, nebo nekuřácké. Dává se tam určitá liberace. Provozovny mezi 60 a 80 m2, pokud nedokážou nějakým způsobem ukázat, že mohou přestavět tu provozovnu, tak si mohou také vybrat. A ty, co jsou nad, si mohou zřídit stavebně oddělenou kuřárnu.

Já jsem proto připravil svůj pozměňovací návrh, který právě reflektuje tento současný stav v Rakousku, který tam stále platí. A i když tam bude platit, třeba nebude, to nedokážu odhadnout, úplný zákaz kouření právě v provozovnách stravovacího zařízení, tak tam stejně bude platit výjimka pro hotely. Na to pozor. Takže se stejně nejedná o úplný zákaz. To abychom potom tady v diskusi mohli pokračovat, abychom si přesně rozuměli.

Takže můj pozměňovací návrh po vzoru Rakouska bude znít - písmeno k) bude tedy nově znít: Ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb s výjimkou provozoven, u nichž je podlahová plocha určená pro návštěvníky menší než 60 m2, v takovém případě se vlastník nebo provozovatel takové provozovny může rozhodnout, zda provozovna bude kuřácká, nebo nekuřácká, a je povinen tuto skutečnost uvést podle § 10 písm. b) tohoto zákona. Je-li podlahová plocha určená pro návštěvníky větší než 60 m2, je provozovatel nebo vlastník povinen postupovat podle § 10. Abychom si rozuměli, co znamená § 10, tak to znamená, že si bude moci zřídit stavebně oddělenou kuřárnu. Bude moci! Pokud to neudělá, bude mít naprosto ryze nekuřácké zařízení. To samé mám ve své podstatě u druhého pozměňovacího návrhu, pouze tam dávám 80 m2. Je to naprosto stejné. Je to prostě typický příklad rakouského modelu.

Pokud jde o další pozměňovací návrh, ten tentokrát reflektuje určitým způsobem slovenský model. Na Slovensku jsem se byl také podívat, stejně jako v Rakousku, jak jim to tam funguje. A slovenský model mě poměrně zaujal. On je naprosto jednoduchý a poměrně jasný. Byl jsem v jedné restauraci, která se tvářila, že je ryze nekuřácká. Když jsem se jich zeptal, jak to tady mají se zákazem kouření, tak mi řekli: Ano, tady je zákaz kouření do 21 hodin v celé této provozovně. V 21 hodin se zavírá kuchyně a z této části se stává uzavřená část a vepředu je bar. A v tom baru se může kouřit.

Nicméně slovenský model říká i něco jiného, to znamená, že vlastně když vejdete do provozovny stravovacího zařízení, tak první část musí být nekuřácká. Ve zbytku si provozovatel klidně může zřídit kuřárnu. Pak jsem byl na Slovensku samozřejmě v další restauraci, kde to řešili tím způsobem, že když jste přišli dovnitř, tak právě první část byla nekuřácká a kuřáckou část měli nahoře na balkonku, takhle jako je u nás foyer, prostě měli to v prvním patře. Další možnost řešení. Kouř samozřejmě nekuřáky vůbec neobtěžoval a kuřáci, pokud chtěli, šli si nahoru. Takže to také dává určitý smysl. A je to zase zajímavý typ regulace. A je to regulace, která je jasně daná a je poměrně i kontrolovatelná.

Další můj pozměňovací návrh bude znít: Ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb s výjimkou těch provozoven, které mají pro nekuřáky vyhrazených nejméně 50 % z plochy prostoru provozovny určené pro návštěvníky a je stavebně oddělená od části pro kuřáky tak, aby do prostoru vyhrazeného pro nekuřáky nepronikaly škodlivé látky z tabákových výrobků. Prostor pro nekuřáky musí být umístěný jako první při vstupu do provozovny stravovacích služeb. Je to přesně určitým způsobem překopírováno a implementováno na náš právní řád, tak jak je to uvedeno na Slovensku.

Ještě vám tady řeknu další postřeh, tentokrát z našich končin, a týká se právě úplného zákazu kouření. Já často, neříkám, že úplně často, ale občas chodím zde do restaurací v Praze. A chodil jsem do jedné nejmenované restaurace, která byla kuřácká, resp. měla stavebně oddělené prostory. První část byla kuřácká, což mi vadilo, takže bych preferoval právě tuto variantu, kdy první část by byla nekuřácká, ale budiž. Najednou jsem zjistil, že se z té provozovny stala ryze nekuřácká restaurace. A když jsem se ptal provozovatele, resp. majitele, toho, kdo tam byl, co je k tomu vedlo, tak kromě toho, že to teď nějakým způsobem opravovali, tak je k tomu vedlo, že my tady budeme schvalovat úplný zákaz kouření. A zároveň mi bylo řečeno, že tady v Praze je to přeci jenom běžný jev a tady v Praze existuje poměrně značná fluktuace lidí, hodně se to obměňuje, je tady hodně turistů, takže turisté tam chodí na jídlo, napijí se a odejdou. Na vesnici je to úplně o něčem jiném.

Ale abych se dostal k meritu věci, oni ty kuřáky vyhnali ven před ten vchod, jak mi to bylo řečeno, že by stáli před tím vchodem. A když jsem šel dovnitř, tak jsem se musel prodrat hloučkem těch kuřáků, což mi taky vadilo, protože já jako nekuřák to nemám rád, takže než jsem se prodral dovnitř, tak jsem už byl úplně načichlý. To je jedna věc. Mezitím tam všechno pohazovali na zem, takže znečišťovali veřejné prostranství - to nikoho taky netrápilo -, protože tam popelníky pro ně nebyly vůbec instalovány. A když už jsem došel dovnitř do provozovny stravovacích služeb, tak jsem si sedl za dveře, protože tam byl taky stůl, měli jsme to tam s kolegou Vondráčkem, teď tady nesedí, rezervováno, a když se otvíraly, zavíraly dveře, furt ti kuřáci chodili ven, tak ten kouř nám opět vnikal zpátky do provozovny a opět jsem to tam lidově řečeno čuchal. Takže jsme se opět nikam nedostali. A udělal se úplný zákaz a kuřáci jsou venku a stejně to všechno jde zpátky dovnitř do provozovny.

Takže to je další věc, kterou je potřeba tady zvážit, jakým způsobem tohle to upravovat. Ono je krásné všechno zakázat, šmahem říci, všechno je špatně. Doteď když jsme tady měli naprostou benevolenci, tak uděláme striktně pěkně čáru a řekneme: Nic se dít nebude. Prostě všichni přestanou kouřit. A vždyť to taky není pravda.

Zahraniční zkušenosti říkají, že samozřejmě se jde dobrou cestou, že kouření škodí zdraví, ale v tom zahraničí chtěli, aby se samozřejmě snížil počet konzumentů tabákových výrobků. A najednou se přišlo na to, že když se tohle zavedlo, tenhle zákaz, tak počet konzumentů neklesl. Tady říkám, že nepopírám preventivní jaksi tuhletu věc, že to bude snižovat ten počet. Jenomže my v současné chvíli musíme společnost trošku vychovávat. A podle mě jsou nejlepší částečné regulace. Částečné regulace, aby si na to společnost zvykla. Ta si na to musí nejdříve zvykat, jinak to bude pouze formalita.

Už je tady další můj zážitek, o který se s vámi podělím, který jsem zažil ohledně zákazu kouření na zastávkách. Poměrně často jezdím vlakem, u nás byla výluka, přijel autobus a čekali jsme na zpožděný osobní vlak. Stáli jsme na nástupišti, kde byla velká červená cedule Zákaz kouření. A teď tam všichni stáli, asi padesát lidí, a z toho dvacet si jich tam zapálilo cigaretu. Myslíte si, že to někdo řešil? Nikdo to neřešil, ani ten průvodčí, ani ti nekuřáci. Všem to bylo jedno. Průvodčímu se ani nedivím, protože ten by v lepším případě dostal vynadáno, co je mu do toho, a v horším by třeba skončil v kolejišti. To je takový extrémní případ. Ale toto v realitě opravdu takhle je. To jsem opravdu zažil a takhle to funguje. Zase je to opět formální zákaz.

My tady tvoříme mnoho formálních zákazů, které řeknou "ano, všechno je zakázáno", a ono se to pak jaksi převtěluje do tvrzení "co je zakázáno, je nakonec povoleno". A pak, ve finále zakázané ovoce přece nejvíce chutná. Když něco budeme opravdu striktně zakazovat, tak se to bude stejně porušovat, speciálně v tomto případě. Nepopírám, že kouření vlastně škodí zdraví, to je bez diskuse, ale já se na to dívám z hlediska regulací, to znamená těch správních regulací, aby byly vymahatelné. Já si myslím, že ministerstvo jde dobrým úmyslem, ale podle mého názoru se to bude stejně míjet účinkem. Pokud tady někdo používá příměr s Irskem, uvědomte si, že v Irsku žijí jiní lidé, je to jiná mentalita. To je také třeba vzít v potaz. Kulturní tradice, kulturní historii je potřeba vzít v potaz.

Pokud jsme tady něco povolovali, dlouhodobě povolovali, ať už je to za první republiky, kdy kouření bylo in, nebo se to nějakým způsobem do roku 2005 regulovalo, a pak se to nechalo být úplně s volným průběhem, a nyní chceme přijít s úplně nejtvrdší restrikcí, tak budeme opět papežštější než papež. Mně přijde opravdu v tomto případě nelogické, že jdeme touto cestou naprostého tvrdého zákazu všeho. To je prostě špatně.

Já tady ukazuji na pohledy, že i dobře myšlená regulace se nakonec míjí účinkem. Tady platí i jedno tvrzení, že i cesta do pekel často bývá dlážděna dobrými úmysly.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan poslanec Kostřica, připraví se pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, poslankyně a poslanci, dovolte, abych vás seznámil se svými pozměňovacími návrhy, které vám byly distribuovány v podobě pozměňovacího návrhu 5008 a 5009 v elektronické podobě.

V úvodu mi dovolte, abych vyjádřil poděkování panu ministru zdravotnictví a jím vedenému týmu, že se skutečně rozhodl nějakým způsobem řešit protikuřácký zákon. Budu se zmiňovat zejména o protikuřácké části, protože svým zaměřením jsem chirurg, který pracuje s onkologicky nemocnými pacienty zejména v oblasti hlavy a krku, která jako taková je poměrně nejvíce vystavena nebezpečí vzniku závažných poruch z důvodu kouření.

Já bych si dovolil přihlásit se k několika pozměňovacím návrhům, které bych chtěl v krátkosti uvést. Je jich celkově devět, ale budu se snažit, abych vás informoval v co v nejkratší době, abych neztrácel váš a náš cenný čas.

První by byla tato část - zákaz kouření v restauracích, to znamená úplný zákaz ve vnitřním prostoru, to znamená označení zahrádky. V § 18 písm. 1 odst. k) zní, že v prostoru provozovny stravovacích služeb se zákaz nevztahuje na vnější prostor provozovny stravovacích služeb nebo jeho část, pokud (provozovatel) tento prostor této provozovny ke kouření vyhradí, označí zjevně graficky viditelnou značkou kouření povoleno a zajistí, aby z prostoru ke kouření vyhrazenému nedocházelo k pronikání kouře do míst, kde je kouření tímto zákonem zakázáno.

Hlavním účelem tohoto zákazu je zajištění na jedné straně ochrany před pasivním kouřením, na druhé straně zajištění možnosti a práva na bezpečnost a ochranu zdraví pro práci zaměstnanců pracujících v této provozovně. Jeho význam spočívá též v prevenci kouření dětí a podpoře odvykání závislých kuřáků, kteří se rozhodli s tímto zlozvykem přestat. Tento návrh umožňuje vznik čistě kuřáckého vnějšího prostoru, takzvané zahrádky. Oproti původnímu stávajícímu návrhu je rozdíl v tom, že vnější prostor bude muset být označen jako nekuřácký. Jde o to, aby automaticky nebyly všechny prostory, které jsou vnější, považovány za nekuřácké. Hlavní pozitivní vliv této varianty vidím tam, kde se jedná třeba o zahrádky, které jsou v blízkosti sportovních zařízení, případně dětských koutků, zejména tam, kde celá řada mladých sportovců, fotbalistů si jde odpočinout po zápase do zahrádky, aby se občerstvili, a v tom okamžiku jsou vystaveni kouři z cigaret jejich fanoušků, otců a podobně. Myslím si, že toto je věc, která by byla velmi příznivá, a navíc by ještě byla takovým určitým stimulem k tomu, aby nevznikal špatný příklad dospělých, kteří by měli působit na tyto děti.

Tento návrh byl už projednán 25. května 2016, kdy se z důvodu předchozího schválení kolizního pozměňovacího návrhu pana kolegy Marka Bendy tedy úplný zákaz kouření vypustil. Kolizní pozměňovací návrh do vládního návrhu tehdy zapracován nebyl. Je podle mého názoru velmi žádoucí, zejména jestli skutečně Ministerstvo zdravotnictví chce, aby se omezilo kouření, aby se neopakovala situace z tohoto období, aby Poslaneckou sněmovnou byl nejprve prohlasován nejpřísnější návrh a postupně se postupovalo v případě jeho neschválení k úlevám. Jedině tak jde zabránit tomu, aby nedošlo k tomu, jak jsem se tady zmínil, aby byly umožněny i ty nejpřísnější varianty.

Ještě je potom trochu problematický zákon, který byl schválen většinou jednoho hlasu, a to se jedná o kouření vodních dýmek. Já bych doporučil, aby tam bylo právě vymezeno, že se mohou tyto vodní dýmky kouřit pouze tam, kde je k tomu vyhrazen speciální prostor, protože jinak vzniká nebezpečí, že tyto vodní dýmky bude možno kouřit kdekoliv, a přitom je známo, že kouř a škodlivé účinky vodních dýmek si v ničem nezadají s běžnou cigaretou, jsou případně ještě mnohem horší.

Jako druhou část bych chtěl zmínit zákaz kouření na vnitřním pracovišti. To je část 15., která by se označila jako část 16. Navržený zákaz kouření na vnitřních pracovištích naplňuje mimo jiné mezinárodněprávní závazek České republiky, článek 8 Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku, kterou musíme naplnit podle tohoto závazku do 30. 8. příštího roku.

Praxe z dnešních restaurací, ale i jiných pracovišť, kde zaměstnavatel sám svým vnitřním předpisem výslovně nezakázal kouření, ukázala, že to tato právní úprava před pasivním kouřením nezajišťuje. Absence přímého a úplného zákazu kouření způsobuje problémy spočívající například ve sporech o prostory vymezení pracoviště konkrétního zaměstnance a v tom, že se povinnost nekouřit vůbec nevztahuje na osoby, které zaměstnanci nejsou, například na hosty restaurace. Zaměstnavatelé se tak do budoucna vystavují velkému riziku odpovědnosti za újmu na zdraví způsobenou zaměstnancům.

Navrhuje se proto zakázat kouření ve vnitřním prostoru pracovního prostoru v zákoně, kde bude ve spojení s § 3 zákoníku práce jasně stanovena skutečně vymahatelná povinnost zaměstnavatele zajistit dodržování zákazu kouření a povinnost zaměstnanců i třetích osob tento zákaz respektovat. Dále bych chtěl navrhnout, aby pravomoc kontrolního orgánu pro tento případ měly též orgány ochrany veřejného zdraví a Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce. Kontrola dodržování tohoto zákona bude probíhat stejně jako stávající kontrolní činnost těchto orgánů.

Ve třetí části bych se chtěl zabývat ochranou obydlí, kdy lidé jsou škodlivým účinkům tabákového kouře nedobrovolně vystavováni nejen na veřejně přístupných místech a pracovištích, ale i ve svém vlastním obydlí, kouří-li jim někdo tzv. do okna nebo například na společné chodbě bytového domu. Jsou tak porušována jejich základní lidská práva na nedotknutelnost osoby a příznivé životní prostředí. Současně pouze teoretická možnost obrátit se na soud soukromoprávní žalobou z imisí je zcela nedostatečná a nevhodná a svým způsobem často narušuje dobré sousedské vztahy v jednotlivých bytových prostorách. Spor potom může zásadním způsobem rozvrátit sousedské vztahy a vést k porušení toho chování při občanském soužití. Kromě ochrany obydlí tento návrh obsahuje též výslovný zákaz kouření ve společných částech bytového domu, jako na chodbě, ve výtahu. Tento zákaz v některých případech obsahují sice domovní řády, kde je ve výtahu umístěna cedulka "zákaz kouření", ale vymahatelnost je však bez výslovné zákonné podpory, včetně sankce, velmi problematická. Proto je třeba i v tomto případě nastavit veřejnoprávní pravidlo, které dopředu jasně stanoví, jaké chování není přípustné, a tím sousedským sporům předejde.

Dále bych se chtěl zmínit o zákazu kouření v zoologické zahradě. Víte, že tato zařízení jsou ve většině případů navštěvována zejména rodinami s dětmi, které jsou jedni z nejčastějších návštěvníků těchto zoologických zahrad. Téměř úplný zákaz kouření zavedly některé zoologické zahrady, pokud vím, je to třeba v Olomouci a Brně, naopak pražská zoologická zahrada umožňuje kouřit ve všech vnějších prostorách a omezuje kouření pouze v pavilonech. Poslanecká sněmovna už přijala zákaz kouření v zoologické zahradě s výjimkou vnějších prostor, které provozovatel zoologické zahrady ke kouření vyhradí. Tato výjimka ovšem tento zákon znehodnocuje, protože provozovateli umožňuje pro kouření vyhradit celý vnější prostor. A jsme zase úplně u toho, kde jsme byli, že tam v podstatě ten zákaz kouření je vymáhán pouze v těch pavilonech. Čili bylo by záhodno, abychom tady do § 8 odst. 1 dali ještě odstavec, kde by bylo za prvé: v prostoru celé zoologické zahrady.

Jako další bych se chtěl zmínit o problematice kouření v automobilu s dětmi do 18 let. Jistě víte, že rodiče jsou povinni pečovat o zdraví svých dětí. Tato péče by se měla projevovat i v tom, že své děti nebudou vystavovat pasivnímu kouření. Je celá řada případů, kdy jsou porušovány tyto normy a nezodpovědní řidiči kouří v prostoru automobilu, kde jsou přepravovány děti. Čili chtěl bych zakotvit do praxe, aby byl zákaz kouření v automobilech s dětmi do 18 let.

Jenom pro vaši ilustraci, zákaz kouření v automobilech s dětmi platí v Anglii, Francii, Kanadě, Austrálii, Itálii a v jiných dalších státech a v Československu byl od roku, tuším, 1932 až do roku 1951 úplný zákaz kouření řidičů motorových vozidel, kdy se stanovilo, že kouřiti za jízdy jest řidiči motorového vozidla zakázáno. Vůbec musí se řidič vystříhati všeho, co by odvádělo pozornost od řízení vozidla na úkor bezpečnosti jízdy. Já se domnívám, že obdobný pozměňovací návrh tady byl ke sněmovnímu tisku 508 a získal jednohlasně pozitivní stanovisko výboru pro zdravotnictví. Ale v roce 2016 ve třetím případě nebyl schválen rozdílem jediného hlasu. Čili si myslím, že toto je taková záležitost, která by měla skutečně vést k tomu, abychom se tím zabývali a abychom jednoznačně umožnili dětem, aby byly přepravovány ve vozech, kde není možnost kouřit tím řidičem, případně rodiči. Myslím si, že takové kontroly - nebo byl vždycky vznesen dotaz, jakým způsobem kontrolovat, je to velmi obdobné jako řízení při používání mobilního telefonu, takže si myslím, že i tady by to neměl být velký problém.

Další jsou takové problematičtější věci, a to je stavebně oddělený prostor, kdy je snaha zajistit, aby tento prostor byl prostorově uzavřenou částí stavby, která má podlahu, strop atd., protože jinak stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření je v rozporu s první zásadou pokynu právě už zmíněné té rámcové úmluvy, kterou máme dodržovat od roku 2017 stran kontroly tabáku. Neexistuje takové technické řešení, které by účinně zabránilo pronikání tabákového kouře z prostor vyhrazených ke kouření. Osoby v ostatních částech tedy nadále budou vystaveny tabákovému kouři. Aby se tak nestalo, je nutné, aby stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření byl téměř celá provozovna a prostory bude oddělovat pouze vzduch, kterým se kouř volně šíří, je třeba proto doplnit určité další podmínky. Stavebně oddělený prostor ke kouření nesmí zaujímat více než 50 % z celkové podlahové plochy veřejně přístupných prostor a stavební výplně, které prostor ke kouření oddělují, musí být v přítomnosti osob, které kouří, automatickým systémem uzavřeny tak, aby nedocházelo k pronikání kouře do prostor, kde je kouření tímto zákonem zakázáno. (V sále je rušno.)

Dále bych se chtěl zmínit o pravomoci obce, kdy obec může zákaz kouření vyhlásit závaznou vyhláškou, stejně tak používání elektronických cigaret nebo konzumace alkoholických nápojů na veřejně přístupném místě nebo veřejnosti přístupné akci, pokud je toto místo nebo akce přístupna osobám mladším 18 let, omezit nebo zakázat v určitých dnech nebo hodinách nebo na určitém místě prodej, podávání a konzumace alkoholických nápojů a cigaret a kouření a používání v případě konání kulturní, sportovní nebo jiné společenské akce přístupné veřejnosti. Toto navrhované znění nepřiměřeně a bezdůvodně omezuje stávající pravomoc obcí a zcela nesystémově privilegizuje tabákové výrobky oproti alkoholickým nápojům. Judikatura Ústavního soudu -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně a kolegové, za prvé prosím o klid a za druhé prosím pana řečníka, zda by si nemohl lépe nastavit mikrofon, protože jsou zde stížnosti, že mluvíte mimo mikrofon a nejste pak slyšet.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za upozornění, už se blížím ke konci, takže vás nebudu příliš dlouho zatěžovat.

Jde o to, rozšířit pravomoc obce z veřejných prostranství na jiná veřejně přístupná místa zákonem zatím neupravená. To jsou ty již zmíněné zoologické zahrady nebo některé parky, které nejsou veřejným prostranstvím. Chtěl bych třeba jen upozornit na to, že v New Yorku, kde je, všichni víte, veliká, obrovská plocha Central Parku, která zasahuje velké procento New Yorku jako takového, je úplný zákaz kouření v kteroukoli hodinu po celém prostoru, a je tam obrovský prostor. Takže si myslím, že i tady v těchto případech bychom si mohli nějakým způsobem vzít trošku příklad.

Docházím ještě k tomu zákazu kouření ve věznicích. Zdá se to být jenom jako taková velmi rámcová záležitost, nicméně uvědomte si, že někteří vězni, kteří jsou ve výkonu trestu, nemají možnost jako jiní svobodní obyvatelé nebo občané odejít z těchto prostor, které jsou zaplaveny škodlivinami ve smyslu obrovského množství kouře v těchto prostorách. Chtěl bych tam doplnit, aby ta vězeňská služba měla možnost vykonávat kontrolu dodržování povinnosti stanovené v tom § 8 odst. 1. Je to relativně palčivý problém ochrany před pasivním kouřením v těch věznicích, protože existují nemoci, jako je třeba Bürgerova choroba, kde i pobyt, tzn. i pasivní kouření, může velmi výrazným způsobem zhoršit zdraví těch pacientů, v tomto případě vězňů v příslušných celách, a bylo by jistě možné s určitým přitažením za vlasy říct, že se jedná o určitý způsob mučení, pokud bychom neměli možnost, aby Vězeňská služba České republiky byla schopna zajistit a měla možnost zajistit, aby osoby byly v těchto budovách chráněny před škodami vzniklými kouřením.

A konečně poslední část, o které bych se chtěl zmínit a na kterou bych chtěl obrátit vaši pozornost, je zákaz kouření ve zdravotnických zařízeních. Návrh spočívá v tom, že se doporučuje stanovit možnost v areálu zdravotnického zařízení vyhradit vnější prostor ke kouření tak, jak to zahrnoval minulý vládní návrh. Stávající znění návrhu se o vnějším prostoru vyhrazeném ke kouření nezmiňuje. Vzniká tak sporná otázka, zda se zákaz kouření má vztahovat na celý vnější prostor bez možnosti výjimky, nebo naopak zda se zákaz kouření na vnější prostor vztahovat vůbec nemá. Jsou dnes již některá zdravotnická zařízení, která zakazují kouření v celém areálu - myslím si, že to je nemocnice Motol, nemocnice Trutnov a ostatní - nebo s výjimkou vnějších prostor vyhrazených ke kouření - třeba tak je to ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. Navrhuje se proto těmto iniciativám vyjít vstříc a zajistit jednotný právní režim zákazu kouření ve vnitřních i vnějších prostorách s možností zřídit vnější prostory vyhrazené ke kouření. To je v kostce tady všechno.

Já bych si dovolil ještě jednu takovou malou doušku, že v průběhu svého zaměstnání jsem vedl každý týden onkologické vizity interdisciplinární, kde nám chodilo od dvou, pěti a někdy i do šestnácti pacientů nových, kteří byli postiženi zhoubným onemocněním v oblasti hlavy a krku. A velmi často jsem měl bohužel nutnost těm pacientům říct, že se buď podrobí (nesrozumitelné) výkonu nebo že dojde k úmrtí, že jiný způsob léčení není. A věřte, že když člověk s těmito lidmi potom po nějaké době mluvil, tak oni vždycky jenom říkali - prosím vás, pěkně, jenom mně řekněte, proč mně někdo nevyrazil tu cigaretu z ruky. Opravdu jsou to takové věci, kdy si člověk řekne - mě to nepotká. Ale dojde-li skutečně k tomu, že je vlastní život toho pacienta ohrožen nebo je výrazně limitován tím, že nebude mít možnost dobře mluvit, nebude mít možnost dobře jíst apod., tak tito lidé se opravdu uchylují k tomu, že nějakým způsobem se ohrazují proti tomu a říkají - proč jste mně to, prosím vás, nějakým způsobem nezakázali, z jakého důvodu jsem v tom byl nějakým způsobem podporován. A já si myslím - a velmi si cením toho, že tento zákon tady vzniká za podpory a za navrhovatele Ministerstva zdravotnictví, protože si myslím, že to je věc, kterou jsme svým způsobem té naší společnosti dlužni.

Děkuji vám za pozornost. A ještě si dovolím přidat, že bych se přihlásil pak k autorství těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Faktická poznámka pana poslance Klána.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Dovolte, abych zareagoval na svého předřečníka. On tady říkal o příkladech těch kuřáků - proč mi to někdo nevyrazil z ruky. Tak se musím zeptat i na druhou stránku. Proč jsou tabákové výrobky vlastně distribuovány? Proč jsou prodávány? To je naprosto jednoduchý argument. Tak proč to tedy stát distribuuje, prodává a má z toho daně? Takže si položme i tuto otázku.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Kalousek. Faktická poznámka, pane předsedo, je tomu tak? Nebo si přejete vystoupit s přednostním právem? Fakticky, ano.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já opravdu nechci opravovat kolegy, ale nerad bych, kdyby tahle věta, která zazněla, zůstala ve vzduchu jako pravdivá. Stát to nedistribuuje, stát to neprodává. Distribuují a prodávají to právnické a fyzické osoby. Stát z toho má daně, ano. Ale rozhodně nedistribuuje, rozhodně neprodává. To tu bylo naposled před 27 lety. (Ozývá se smích zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Kostřica také fakticky.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji. Já jen takovou maličkost. Samozřejmě tyto návrhy jdou ještě dál a dál od úplného zákazu kouření apod. Existuje i jeden takový zvláštní návrh, který byl projednáván na odborných společnostech lékařských, kdy se doporučovalo vzhledem k tomu, že vzniká samozřejmě návyk a škodlivost tohoto návyku u kouření je velmi rychlá, aby třeba dejme tomu děti, které se narodí v roce 2010, nesměly nikdy v životě dostávat cigarety. To znamená, v době, než dospějí 18 roků, nebudou tyto osoby smět kouřit, aby se dosáhlo toho, aby nevznikl návyk na cigarety. Je to taková spíš zajímavost, ale i takovéto návrhy se v odborných lékařských společnostech objevují. Je to z toho důvodu, aby skutečně nedošlo k návyku kouření u mladistvých. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Klán.

 

Poslanec Jan Klán: Ono se tady mluví furt o zákazu kouření, a jak jsme nejhorší v Evropě. Ale to souvisí samozřejmě třeba i s konzumací marihuany. Tam jsme taky. A teď si položme otázku proč. Další otázka do diskuse pouze. Jestli to vede k tomu, že když je velká benevolence u povolení kouření, je to dostupné - já jsem tady říkal ten princip dobré regulace, tzn. že když budou speciální obchody, kde se bude prodávat tabák, tabákové výrobky opravdu speciálně, to je typ dobré regulace, která se dá kontrolovat, tak to budeme eliminovat. Ale plošným zákazem se nikam stejně nedostaneme.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pokud nejsou žádné další faktické poznámky, tak má slovo řádně přihlášený pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se pokusím vrátit k tomu pojetí, které tady zkusil zavést pan ministr, že budeme stručnější a věcnější. Já bych nerad komplikoval přijetí tohoto zákona, který už si zkusil svoje. Diskuse byla košatá, už jsme probrali kde co. Nechci se vracet ke kouření. Já bych chtěl jenom upozornit v rámci diskuse na svůj pozměňovací návrh, který se týká § 13 odst. 3 a který zní, že prodejce je povinen mít v sortimentu nápojů nabízených v této provozovně jeden nealkoholický nápoj levnější než nejlevnější nabízený alkoholický nápoj stejného objemu. Je to věc, kterou jsme při prvním přijímání neřešili, byly důležitější úkoly, aby vůbec prošel tento zákaz kouření.

Já jsem na to byl upozorněn, protože jsem se jako zákonodárce obětoval, ohrozil jsem svůj život a zdraví a šel jsem se na to zeptat do hospody. Ti hospodští mě upozorňovali, že jim to není jasné výkladově. Jak to tedy je? Jeden nealkoholický nápoj stejného objemu musí být levnější než jeden alkoholický, tzn. půllitr něčeho musí být levnější než půllitr piva. A stačí tento jeden případ? Takže by se třeba mohlo říct, že by se prodávalo deci piva a deci vody, nebo bylo by to na jídelním lístku, a už by si splnil svoji povinnost? K tomu se přikláněl jeden hospodský. Já jsem s tím nesouhlasil. Já jsem spíš byl pro to, že se to týká všech objemů. Že když nabízíte půllitr piva, tak musíte mít nějaký půllitr nealko levnější. Když nabízíte malé pivo, třetinku, tak musíte mít levnější třetinku něčeho. Tady to přináší problém, že ty nealko nápoje jsou kolikrát distribuovány v jiných baleních, než je to alko. Třeba různé coly jsou ve dvou deci, ne ve třech deci, takže ten dotyčný hospodský by musel podle toho už trošičku nakupovat a doplňovat si nabídku. Takže už by se zasáhlo do jeho sortimentu, co může, a co nemůže prodávat.

A teď to hlavní. Alkoholické nápoje se prodávají i v objemech 0,05 a 0,02. No ale aby to ten hospodský splnil, tak jestliže prodává baňku rumu, tak musí nabízet i baňku vody. Jestli to napadlo ty autory na Ministerstvu zdravotnictví? Jestli mně pan ministr někdy prozradí, kdo to psal, já je vezmu do hospody a my to tam spolu rozebereme. Ale vezměte si to, jestliže to domyslím, opravdu jestliže se budeme bavit o každém objemu, pak i jako ty panáky musí nějaké nealko být nabízeno. Vybízí to tady k těm nesrovnalostem.

Potom jsem byl dotazován, co to je mít v sortimentu. On to není úplně legislativní termín, mít v sortimentu. Stačí, když je to napsáno v nápojovém lístku, nebo to musí být na skladě? A co když to na tom skladě dojde, zrovna když tam přijde někdo z kontrolního orgánu? Pochopí ho? Může se na to vymluvit, nebo to ten úředník nepochopí? Odpovězte si každý sám. Máte zkušenosti s úředníky, jak by se to řešilo.

Takže asi v drtivé většině to budou všichni řešit tím, že nabídnou ve stejném objemu vodu točenou z kohoutku. Udělají to všichni. Já bych to jako hospodský udělal také. Snad jsou rozumní a zachovají to, co v některých hospodách dneska je, že třeba k obědu, k meníčku, nabízí džbán vody zdarma a že snad tím nezabijeme vodu zdarma, v některých hospodách že bude pořád zadarmo přes oběd. Ale k tomu budeme mít třetinku vody. Když je třeba teď plzeňské řekněme za 37 korun v některých restauracích, tak tam bude ještě třeba půllitr vody za 36,90. Bude to v pořádku podle litery zákona, ale zase ptám se potom vás všech, jestli je opravdu užitečné toto ustanovení zákona, jestli jsme to tak opravdu chtěli.

Já jsem seděl s některými kolegyněmi u oběda, ty mi to vysvětlovaly. Původní nápad byl dobrý. Když přijdete na diskotéku, stávalo se často, že půllitr piva byl vůbec zdaleka nejlevnější nápoj, který tam byl, protože kdyby si člověk chtěl koupit colu, tak by za stejný objem dal dvojnásobek. Takže chápu, kam to bylo směřováno. Nicméně mám námitku, že samotný legislativní text se asi mohl napsat lépe, tak aby dával smysl, aby bojoval proti tomu, co tady říkám. To znamená, myšlenka dobrá, úmysl dobrý, výsledek už tak za tři, bych řekl.

Takže nechci tady řečnit potom o tom, že to je útok do svobodné soukromoprávní cenotvorby. Tyto vznešené argumenty ponechávám ve svém pozměňovacím návrhu, který jsem načetl do systému, a je v něm podrobné odůvodnění, můžete si jej v klidu přečíst. Já s tím nebudu obtěžovat v této části a spíš bych vás poprosil, protože tento pozměňovací návrh jsem předložil na zdravotním výboru také, ale vinou určité procedury o něm vlastně nebylo vůbec hlasováno, protože věcně stejný předložil pan kolega Benda. Jeho se hlasoval dřív, nebyl přijat, o tom mém už se hlasovat nemohlo. Tak jsem si ho dovolil předložit znovu tady na plénu a znovu vás poprosím, řekněme smířlivě, zkusme se nad tím zamyslet. Ten zákon to nebude mít jednoduché i tak, je tam spousta sporných věcí, budeme určitě řešit třeba vodní dýmky, různá omezení a různé systémy a tohle je taková relativně prkotina, která by nám to mohla zkomplikovat. Tak jestli by nebylo nejlepší v této fázi odst. 3 paragrafu 13 vypustit a třeba tu diskusi ještě nezapomenout a vrátit se k ní, ale pro tuto chvíli tuto otázku neřešit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Já vám také děkuji, pane poslanče. Než udělím další slovo, přečtu omluvu. Dnes od 15 do 16.15 z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Josef Uhlík.

Nyní dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Ivan Adamec a připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já tedy jsem proti kuřáckému zákonu nikdy moc vystupovat nechtěl, protože sám mám trošku problém. Ne že bych kouřil cigarety, ty mě tedy opravdu nezajímají, ale občas doutníček, to ano. Ale vyprovokoval mě trošku pan ministr a i ta debata tady, která byla, a samozřejmě jsme ve druhém čtení, tak řeknu, k čemu se potom přikloním.

Samozřejmě když to vidím, tak tady názory jdou skrz politické spektrum. Všichni máme odpůrce kouření, já to chápu, lékaře chápu určitě, pak máme liberály, kteří říkají, ať si to ti hospodští udělají, jak chtějí, a pak máme samozřejmě ty, kteří by žádnou regulaci nechtěli. Já se přiznám, já tedy odmítám regulace z principu, takže s tím mám velký problém. A musím říct, že situace se opravdu vylepšila a změnila. Pan ministr už nenosí urnu, což je dobře. Nevím, jestli tam někoho měl z rodiny, ale doufám, že to byla prázdná rekvizita. Ale říká, že každé další čtení je lepší a lepší, a když jsem se dneska dozvěděl, že to je priorita této koalice, tento návrh zákona, tak tomu trošku nerozumím, ale chápu to v tom smyslu, že asi všichni máme nějakou jinou prioritu a že jste se rozhodli, že si to schválíte v té podobě, jak se vám to bude líbit.

Musím říct, že jsem zaslechl nedávno, a je to velmi nedávno, den dva zpátky, v rozhlase, v rozhlasovém vysílání, názor hospodských, že vlastně jim ten zákon nevadí, ale říkají, že i bez toho zákona nekuřáckých restaurací přibývá. A já si pak musím říct, jestli tedy skutečně kouření v restauracích je něco, co musíme regulovat zákonem. Protože představa, že každou lidskou činnost regulujeme zákonem, podle mě je úplně mylná, a naopak když to regulujeme zákonem, tak kolikrát uděláme více škody než užitku, protože zjistíme, že samozřejmě lidské vlastnosti jsou takové, že zákon se samozřejmě obchází a není to pro, řekl bych, morálku ve společnosti dobře. To rozhodně ne. Hospod tedy přibývá, tak si říkám, proč regulovat.

Pak také slyším, že někteří rodiče vítají, že mohou jít s dětmi večer do nekuřácké restaurace. Já si nedovedu představit, že bych vzal děti do nějaké čtyřky. To si řekněme na rovinu, to nejsou tyto restaurace, o kterých víme, že samozřejmě tam je jeden hospodský, většinou majitel, a ten tedy rozhodně večeře pro takovéto složení návštěvníků asi chystat nebude.

Když slyším tady odpůrce kouření, tak já tomu rozumím. Já tomu rozumím - ano, škodí to zdraví, říkají to odborníci. Já znám ze svých případů, že to někdy nakonec i pomohlo, ale nechci tady polemizovat s odborníky, nechci ze sebe dělat někoho, čím nejsem. A rozhodně mně vůbec nevadí, že veřejná sféra si tu regulaci už dávno udělala. To mně rozhodně nevadí. Je naprosto poctivé říkat, že pokud se tato Sněmovna rozhodne, že ve veřejném sektoru regulace bude stoprocentní, resp. tam bude stoprocentní zákaz, tak se mi to sice může nelíbit, ale říkám, že to je právo této Sněmovny rozhodnout o tom, jak bude vypadat veřejný prostor. Nakonec už to dneska funguje. Zákaz kouření je ve veřejných budovách, je na místech, kde je to veřejné, jako jsou třeba zastávky apod., tak se domnívám, že tady je to správně. A celý ten problém je, a těžko se to vysvětluje, že vlastně, jak říkal tady kolega, že normální je nekouřit, tak já také říkám, že normální je také dělat si v souladu se zákonem, co chci, ve svém majetku. A to tady na sebe naráží a to je právě ten problém, proč my odmítáme úplnou regulaci. Jen tak mimochodem, když jsem tady slyšel před chvilkou proslov, že by se mělo zakázat kouřit v autech, že by se mělo zakázat kouřit v parcích, můžu si položit otázku, kde pak ty cigarety kuřáci budou kouřit. Ale samozřejmě tady je to přece úplně jiný problém. Pokud rodiče jsou rozumní, tak v autě nekouří. A jsou to jejich děti, jejich zodpovědnost. Nepřebírejme zodpovědnost za rodiče. To máme pořád, tohle zkoušíme pořád hrát si na to, že stát bude regulovat úplně všechno, a tohle já nemohu přijmout a jsem proti tomu.

Takže chci říct, že pokud tady budou takové tendence jako zvyšovat pravomoci obcí, že budou vyhláškou moci regulovat prostory, kde se dá kouřit třeba v parku, v lesoparku apod., tak já tedy budu tvrdě proti. Jen tak mimochodem, kouření sem přišlo - tady nebylo ve středoevropském prostoru kouření zvykem v historickém období, než se objevila Amerika, než Kolumbus přivezl první tabák z Ameriky, kde ta kultura byla založena úplně jinak, kde samozřejmě příslušníci amerického kontinentu kouřili, dokonce to měli jako společenskou záležitost. Všichni si vzpomenete na indiánky, ať už tedy opravdové, nebo umělé od Karla Maye, že mír stvrzovali kouřením dýmky míru. My když tady uděláme nějaký obchod nebo když je nějaká akce, tak co se tady dělá v našem prostoru? Tady se nezapálí doutník, někdy také ano, ale tady se vypije sklenička alkoholu. Takže teď zakážeme kouření, pak zakážeme alkohol a pak už můžeme dělat, co budeme asi chtít, a já nevím co.

Takže chtěl bych říct, že já podporuji i možnost toho, aby vlastníci měli určitý prostor. Mimochodem reguluje se to samo v tuhle chvíli, nekuřácké restaurace přibývají, a pokud budeme striktně trvat na zákazu všude, tak vesnické hospody končí, protože se do toho přidá EET, tak prostě není důvod, aby někde vesnické restaurace byly. Já podporuji návrh Marka Bendy, a i když jste rozhodnuti už dopředu, tak říkám vám důvod, proč to tak udělám, a myslím si, že pokud někdo tady bude mluvit o nějaké pravicovosti, o bránění řekl bych majetku, vlastnictví majetku, tak to neříkejte vy, co pro to zvednete ruku.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, pane poslanče. Pro pořádek uvádím, že od 15 do 16.15 se neomlouvá pan poslanec Josef Uhlík, ale pan poslanec Jaroslav Klaška.

Nyní další v pořadí, pan poslanec Marek Benda... Nejprve s faktickou poznámkou pan poslanec Klán a připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dovolte, abych trošičku reflektoval a zareagoval na svého předřečníka, pana poslance Adamce. Samozřejmě s ním souhlasím v některých věcech. A odpovím mu tady i na regulaci zákazu kouření v parcích a někde všude možně, kde to jde ještě zakázat. Zase je to typ špatné regulace. Opět. Kdo to bude kontrolovat, kdo to bude vymáhat? To je ten problém. My to zakážeme formálně jako na zastávkách, jak jsem tady říkal svůj příklad ve své normální řádné přihlášce, na nádraží. Ono to tam je formálně napsáno, že je to zakázáno, ale všichni to stejně porušují. Nikdo to nedodržuje, protože to nikdo nevymáhá. To je jedna věc.

A když tady mluvil o pozměňovacím návrhu, který má v systému pan poslanec Benda, tak já ho také podpořím, protože on určitým způsobem reflektuje dánský model, o kterém jsem tady také mluvil, kde existuje určitá možnost výběru. Takže i já, a jak říkám, jsem levicový politik, jsem na to hrdý, že jsem levicový politik, tak se na realitu dívám normálníma očima a selským rozumem, jak to v realitě normálně funguje.

Takže je lepší opravdu přijmout nějaký kompromis než dělat nějaké striktní zákazy.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A nyní řádně přihlášený pan poslanec Marek Benda a připraví se pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři - je jich tady výjimečně více -, pane zpravodaji, dámy a pánové. Všeobecně se očekávalo, jak budu strašidelně škodit v druhém a třetím čtení. Nechystám se k ničemu takovému. Dokonce jsem vstřícnost sama. Návrh pana poslance Vondráčka, který jsem také podával na zdravotním výboru - a který jsem zjistil, že zmátl kolegy ze zdravotní výboru natolik, že nebyli schopni rozpoznat, že se jedná o totožný návrh, a jenom proto, že to byl můj návrh, tak ho nepodpořili, a kdyby to byl návrh pana kolegy Vondráčka, tak by ho podpořili - jsem stáhl. Připojím se k návrhu, který podává pan kolega Vondráček. Nebudu předkládat x pozměňovacích návrhů, pouze několik, které pokládám za nezbytné.

Ministr tady řekl, každé další čtení zákon zdokonaluje. Já s tím naprosto souhlasím. Až na droboulinkou změnu. On je takový decentní ke svému návrhu. To já rozumím. Ale každé další čtení z návrhu zákona vyhodí nějakou další blbost, kterou tam ministerstvo a jeho úředníci napsali. Promiňte mi trošku expresivní pojem, víte dobře, že ho nepoužívám příliš často, ale když jsou nějaké věci zcela nelogické a zcela odporující zdravému rozumu a přirozenému běhu věcí a světu, tak jak ho známe, tak se nebojím je označit trošičku silnějším slovem. Čili ano, každé další čtení, a kdybychom čtení zopakovali a možná, že to ve třetím čtení navrhnu, kdybychom jich zopakovali ještě dalších deset, tak pokaždé ještě najdeme další část, která by se dala výrazným způsobem vylepšit. Která by se dala dostat do stavu, kdy bude odpovídat zdravému rozumu.

Chtěl bych v tuto chvíli zejména se pokusit vás přesvědčit o tom, že návrh na oddělené kuřárny, tak jak byl předložen ve druhém čtení původního ministerského návrhu, byl 94 hlasy v této Poslanecké sněmovně, myslím, že naprosto vědomými 94 hlasy, schválen. A poté byl použit pouze jako záminka k tomu, aby ministru zdravotnictví tento návrh byl vrhnut zpět do vlády. Tak abych vás přesvědčil o tom, že tento návrh je rozumný a odpovídá plánu Ministerstva zdravotnictví, odpovídá tomu, co Ministerstvo zdravotnictví chce prosadit, a bylo by vhodné, aby ho Poslanecká sněmovna opět podpořila a nedala na tlak svých stranických sekretariátů, resp. koaliční devítky, ale hlasovala tak, jak si jednotliví poslanci myslí, že se hlasovat má.

Obecně snaha sociální demokracie a ministra zdravotnictví uzákonit úplný zákaz kouření ve všech veřejných, resp. v soukromých, ale veřejnosti přístupných stravovacích zařízeních pokládám za nápad, který přesně patří k těm nápadům, které jim nosí marxistická intelektuální levice a které jim ve výsledku odhánějí, odhánějí ty normální venkovské hlasy, které je vždy volily. Protože si myslím, že jestli na někoho dopadne tento zákon, ještě ve spojitosti s EET úplně nejpřísněji, tak to budou právě vesnické čtyřky.

V Praze ten problém už reálně neexistuje. V Praze je naopak problém najít restauraci, ve které je možné kouřit. Tady už máte většinu restaurací nekuřáckých, tak jak prezentovala tisková zpráva sdružení provozovatelů hotelů a restaurací. A teď nevím, jestli cituji sdružení přesně. Většina nově zakládaných podniků je nekuřácká. Prostě trh to řeší sám. Jediné, na koho to opravdu dopadne, jsou venkovské hospůdky, ve kterých se chodí na pivo, u piva se kouří, žádné jídlo se tam nepodává, a které tímto buď zavřete, nebo donutíte, aby se dostaly zcela do báze šedé ekonomiky. Protože tam zvenčí dají kouli, řeknou, že to je klub, a vpouštět budou jenom na ťukání nebo své známé a přátele nebo lidi, kterým rozdají klíče. Jestli toto má být cílem, pokládám to za cíl velmi pomýlený.

Přes léto zpracovával Parlamentní institut, a já předpokládám, že to všichni máte k dispozici, studii o tom, jak vypadá zákaz kouření v jednotlivých evropských zemích a jak vypadá možnost nějakých oddělených prostor, resp. výjimek. Vezmu nejprve země, které jsme dostali detailně. Pak projdu ty, které jsme dostali aspoň v obecné zprávě.

Dánsko, severská země. Bary - kouření je zakázáno v provozovnách větších, než je čtyřicet metrů. Kouření může být umožněno v těchto prostorách pouze v kuřárnách nebo v kuřáckých kabinách. V kuřárnách nebo kuřáckých kabinách se nesmí servírovat jídlo. Provozovny do čtyřiceti metrů čtverečních mohou kouření povolit dle svého uvážení. Jedna z přísných zemí.

Německo. Všichni víme, že Německo nemá centrálně regulovaný zákaz kouření. Má regulaci na úrovni jednotlivých členských zemí. Ale z těchto členských zemí jenom tři, Sársko, Severní Porýní-Vestfálsko a Bavorsko, mají úplný zákaz kouření. Všechny ostatní mají nějaké výjimky.

Polsko. Kouření je zakázáno v barech a restauracích s výjimkou kuřáren sloužících exkluzivně pro kouření. To je přesně to, co se vám tady snažím navrhovat. Kuřárny sloužící exkluzivně pro kouření. Zařízení, která mají nejméně dvě místnosti, může být jedna z nich určena pro kuřáky, pokud je vybavena ventilací zajišťující, že tabákový kouř neproniká do ostatních místností. V těchto prostorách se může servírovat dokonce jídlo. Polsko. Ani to po vás nepožaduji.

Švédsko - restaurace, bary. Kouření je zakázáno ve všech zařízení, kde se podává jídlo nebo pití. Kouření je povoleno pouze ve venkovních prostorách nebo ve zvláštních místnostech, které jsou opatřeny ventilací a jsou určeny ke kouření. Do těchto prostor není možné vnášet jídlo a pití.

Švýcarsko. Upraveno na úrovni kantonů. Některé kantony umožňují kouření v malých barech a místnostech, které neslouží pro servírování jídla a pití a které jsou opatřeny potřebnou ventilací.

Nyní země, ve kterých nemáme už tuto detailní zprávu, ale zase to projedu.

Belgie. Je umožněna existence kuřáren, musí být stavebně odděleny a vybaveny ventilací. V kuřárnách se nesmí servírovat jídlo.

Bulharsko nepovoluje kuřárny, pravda.

Estonsko povoluje kuřárny.

Finsko povoluje, musí být stavebně odděleny a vybavení ventilací. V kuřárnách se nesmí servírovat ani konzumovat jídlo.

To samé Francie. Ano, povoleny kuřárny. Musí být stavebně odděleny a vybaveny ventilací. V kuřárnách se nesmí servírovat jídlo a zároveň platí zákaz vstupu nezletilým osobám.

Další země, nebudu vypočítávat úplně všechny, ale z těch velkých, o kterých se mluví - Itálie, ano, povolené kuřárny. Musí být stavebně odděleny, vybaveny ventilací a co do rozlohy menší než nekuřáckých prostor.

Mohl bych počítat další. Ale projdeme-li evropské země, ta většina je upravena tak, že umožňuje existenci kuřáren, které jsou stavebně odděleny a vybaveny ventilací.

A nyní se podívejme na návrh, o kterém se tady celou dobu hádáme a o kterém pan předseda zdravotního výboru profesor Vyzula - a to mě trochu zamrzelo a víte, že to už jsem říkal - řekl, že to je návrh, který z protikuřáckého zákona udělal prokuřácký zákon. Chápu, že to bylo silné vyjádření v jisté emocionálně vypjaté chvíli, ale nicméně se snažím tuto Sněmovnu přesvědčit, že tomu tak opravdu, ale opravdu není.

Co navrhuji? V restauracích a dalších prostorách veřejného stravování stanovit úplný zákaz kouření s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného pro kouření. Tento prostor by samozřejmě nemusel vznikat, ale mohl vznikat. Je čistě na majiteli nebo provozovateli restaurace, jestli by takový prostor zřídil. A pokud by takový prostor vznikl, tak se k němu říká, v zákoně samozřejmě: Pokud provozovatel provozovny stravovacích služeb zřídí stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření, zajistí, že v takovém prostoru nebudou podávány pokrmy s výjimkou pokrmů, které si do takto odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření donesou sami zákazníci. Nikdo z obsluhy a personálu tam nemusí. Provozovatel provozovny stravovacích služeb je dále povinen zajistit, aby stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření v provozovnách stravovacích služeb zaujímal nejvýše 25 % z celkové podlahové plochy provozovny.

Čili maximálně 25 %. Musí být samozřejmě tak, jak je stanoveno, další zvláštní odvětrávání, zvláštní vstup, nesmí být vnášeno jídlo. Tím pádem nevchází personál. Pak se ptám, čemu to vadí. Ba dokonce naopak, pokud něco takového neuděláme, tak ono to s největší pravděpodobností vznikne spontánně a samo, akorát už to nebude součást provozovny, ale bude to nějaký jiný veřejně přístupný prostor vyznačený jako kuřárna, akorát se k tomu ta restaurace už nebude hlásit.

Já jsem tady opakovaně říkal a žádal jsem pana ministra, ať mi vysvětlí on nebo ti zásadní obhajovatelé potřeby úplného zákazu kouření, v čem vidí výhodu toho, že kuřáci budou vyhnáni na mráz, resp. ven před budovu, kromě toho, že je někdo chce potrestat. To je možný trest. Ale to už nám tady můj kolega Rom Kostřica dostatečně barvitě vysvětlil, jak budeme my kuřáci potrestáni jednou na sklonku svého života chorobami, které nás postihnou, takže myslím, že tento trest přijde přirozeně. Ale je zbytečné, aby nás trestal ještě stát. Navíc to samozřejmě vede k tomu - a dobře to znají zejména centra větších měst, ve kterých se čím dál víc rozšiřuje množství restaurací, které jsou nekuřácké - vede to k tomu, že ti kuřáci pak postávají před provozovnami, tvoří hloučky, pro děti jsou jenom špatným příkladem - jenom špatným příkladem a ještě mnohokrát obtěžují osoby nad provozovnou bydlící ať už nadměrným hlukem, nebo právě inhalací toho tabákového kouře.

Chtěl jsem tuto Sněmovnu výrazně požádat, aby zvážila - a návrhů podávám opravdu minimum, ještě pak v podrobné rozpravě upozorním na některé návrhy, které se týkají té sankční části, kde fakt si myslím, že některé sankce, které jsou navrhovány ministerstvem, jsou naprosto neúměrné riziku, které v sobě skrývá porušení tohoto zákona. Ale chci požádat Sněmovnu, aby rozvažovala o pozměňovacím návrhu poslance Bendy nikoliv prizmatem koaličního ujednání, že se takto koalice dohodla, ale prizmatem, jestli ten návrh je, nebo není rozumný, jestli pomáhá a může pomoci té menšinové části společnosti, která se oddává své libosti kouřit, a jestli v nějakém, jakémkoliv slova smyslu škodí té většinové části společnosti, která se rozhodla nekouřit.

Já si myslím, že té většinové části společnosti, která se rozhodla nekouřit, v žádném případě neškodí, v žádném případě nevadí, a pak si myslím, že je rozumné, aby se té menšině vyšlo vstříc, aby ten návrh byl odsouhlasen a umožnil tam, kde je to možné, tam, kde o to provozovatel bude stát, aby oddělený prostor, kde bude možné si sednout a v klidu si ten doutníček, fajfku nebo cigaretu zapálit, byl vytvořen a nebyl vytlačován do toho šedého prostoru.

Děkuji za pozornost v tuto chvíli.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Leo Luzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení páni ministři, dovolte mi, abych i v tomto méně důležitém zákoně pro občany České republiky řekl pár slov.

V prvé řadě tady zde na tomto místě zastupuji kolegu Václava Snopka, který již v minulosti prokázal vcelku erudovaný zájem o tento zákon. Bohužel není přítomen, přesto mě vybavil materií čítající 28 stran připomínek, kterou velice rád jeho jménem předám patřičnému výboru k prostudování a k projednání a přihlásím se k tomu pozměňovacímu návrhu v podrobné rozpravě.

Nyní několik drobných slov k charakteru tohoto zákona. Mí předřečníci se vypořádali vcelku velice pregnantně s baterií tohoto návrhu, poukázali na jeho chyby, nedostatky, nebo naopak poukázali na jeho přínosy a výhody. Já si dovolím přijmout v tomto bodě názor sebe, poslance parlamentu a také, přiznávám to, občasného kuřáka. Nejsem závislý kuřák. Sám jsem si vyzkoušel, že prostě nečiní mi problém celou dovolenou nekouřit, ale -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, pane poslanče, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení, aby bylo dobře rozumět, co se zde říká.

Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji. Ale přiznám se, že občas mám rád ten příjemný pocit vůně tabáku a toho klidu, který ve mně navozuje. Proto si dovolím rozdělit příspěvky, které tady dneska zaznívají, a vůbec ten postoj naší ctihodné Sněmovny k tomuto zákonu do kategorií.

První kategorie jsou ti, kteří v tom vidí určité poslání, většinou lékaři. To poselství zkusit tímto zákonem léčit neduh. Tady si myslím, že ta cesta z jejich pohledu je pochopitelná, byť si myslím, že je marná. Těch neduhů ze své praxe znají tisíce a léčit je zákonem dle mého názoru nevede k cíli. To si asi také uvědomují a vědí, že to je prostě ta malá snaha možná zachránit někoho, kdo si vezme k srdci, že dodržování zákona mu zdravotně pomůže. Ano, jsem schopen to pochopit.

Skupina další, která zde vystupuje, se cítí být zavázaná pracovníkům pohostinství. Těm pasivním kuřákům, kteří jsou otravováni dýmem od těch, kteří v těchto podnicích kouří. I jejich postoj k tomuto zákonu vcelku chápu a jsem schopen ho vnímat. I já cítím určitou zodpovědnost k lidem, kteří jsou kolem mne, když si zapálím. Nesnažím se, jak se říká, foukat dým do obličeje. Prostě snažím se kouřit tam, kde neobtěžuji.

Tady na toto existuje řešení. To řešení už přede mnou vystupující sdělili a dle mého názoru ve světě je dostatečně zdokumentováno, jak postupovat. V tom krajním případě si dokážu představit prostory bez obsluhy, kdy prostě ten, kdo si chce zakouřit, si to své kafe, které si objednal, odnese z prostoru, kde se nesmí kouřit, do toho uzavřeného větraného prostoru, kde si je s chutí vypije, byť nekuřák by do toho prostoru nevstoupil. Ano, chápu ten postoj.

Třetím postojem, který je tady v této Sněmovně, je postoj řekněme - nechci použít nějaký pejorativní výraz - lidí, kteří to vnímají jako určité poslání. Setkáváme se s tím u lidí, kteří hájí životní prostředí, o kterých mnozí z nás říkají, že to jsou eko- s nějakým přízviskem, které nám zrovna přijde na mysl. Prostě jsou to lidé, kteří vnímají, že kouření není zdravé, je špatné, působí špatným příkladem, a vzali si za cíl proti němu bojovat. To jsou lidé, které také chápu. Chápu, že mají své poslání a chtějí ho prosazovat. Tyto lidi poznáte docela zřetelně, protože jim opravdu jde o to, aby se v této konkrétní věci něco změnilo.

Bohužel čtvrtá skupina, dle mého názoru ta největší, která je zde zastoupena, je skupina, která na zákony hledí z pohledu mediálního. Hledí na to, jestli ten zákon je mediálně zajímavý, jestli je mediálně nebezpečný a jestli by mohl sloužit ke zviditelnění. Ty lidi poznáte podle toho, jak se chovají před mikrofonem a jak se chovají v zákulisí této Sněmovny. A já si myslím, že zákony, které tato čtvrtá skupina přijímá, jsou v přímém rozporu se zájmy této společnosti. A nebudu opakovat argumenty, které tady moji předřečníci říkali, nebudu opakovat faktické návrhy a změny a nebudu s nimi polemizovat nebo je podporovat. Ale upozorňuji na to, aby tato Sněmovna nesklouzla k artikulaci čtvrté skupiny, které jde pouze a jedině o to se zviditelnit, které jde o to získat politické body a které jde o to ukázat se v lepším světle, než fakticky je.

Děkuji vám za pozornost a v podrobné rozpravě se přihlásím k pozměňovacím návrhům.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S přednostním právem pan zpravodaj Jaroslav Krákora. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, já budu velice stručný. Já vás chci jen seznámit dvěma větami, že v podrobné rozpravě si chci osvojit pozměňovací návrh, který se týká problematiky protidrogové politiky a návykových látek, kdy vláda zřizuje poradní orgán a jmenuje národního koordinátora protidrogové politiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám a táži se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím. Je-li tomu tak, v tom případě končím obecnou rozpravu. Táži se, zda si v tento moment chce pan navrhovatel nebo pan zpravodaj závěrečné slovo. Není tomu tak.

V tom případě zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Eviduji několik přihlášek. První do podrobné rozpravy je přihlášen pan poslanec Jan Klán. Prosím, ujměte se slova. Připraví se pan poslanec Pleticha.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Jak již jsem avizoval ve své obecné rozpravě, přihlašuji se ke svým pozměňovacím návrhům, které reflektují modely z Rakouska a Slovenska. V systému jsou uvedeny jako sněmovní dokumenty 5060, 5061 a 5062 a 5063. Jedná se o určité modifikace téže věci.

Zároveň chci načíst jeden pozměňovací návrh, a to v hlavě druhé § 3 odst. 3 navrhuji vypustit. Je totiž technicky obtížně realizovatelný. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní tedy pan poslanec Pleticha. Prosím.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já se chci přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který je v systému pod číslem 5132. Můj pozměňovací návrh se týká odstranění povinnosti označovat dopravní prostředky u vstupu cedulkou podle přílohy zákona o rozměrech 12 x 16, protože tato věc je zbytečná. Tato regulace dopadá například na dopravní letadla, je jedno, jestli našich dopravců, nebo zahraničních. Přitom v letecké dopravě je zakázáno kouřit na palubách již od roku 1990 a navíc nad každým sedadlem je cedulka "kouření zakázáno", ale jiného provedení, nikoliv doprovázená českým textem "kouření zakázáno" a o rozměrech 12 x 16.

Zrovna tak v metru podle zákona by musel být každý vchod do vagonu metra označen zvláštní nálepkou 12 x 16 kouření zakázáno, přitom v celém přepravním prostoru je kouření zakázáno už od začátku, co metro jezdí. Zrovna tak by to dopadlo zcela absurdně na mezinárodní rychlíky, které projíždějí územím České republiky, typicky na trati Berlín - Vídeň, Berlín - Budapešť. To jsou vagony zahraničních dopravců. U každého vchodu by musela být tato cedulka.

Podobně bych mohl pokračovat dál - tramvaje, autobusy. Všichni tito dopravci to mají už dávno upraveno v přepravních řádech, v legislativě, která se týká veřejné dopravy. Toto je pouze další sice dobře míněná povinnost, která na dopravce dopadá, ale naprosto neúčinná. V konečném důsledku povede pouze k dalšímu nárůstu nákladů pro dopravní podniky. Bude to na druhou stranu také kšeft pro výrobce nálepek, ale to s kouřením nemá moc co dělat. To je ta hlavní část.

V souvislosti s tím je potřeba také upravit sankční ustanovení, protože si neumím moc představit, jak by úřednice z Úřadu městské části Praha 6 chodily do mezinárodního prostoru na letišti kontrolovat, jestli zahraniční letadla mají správně označené vchody.

To jsou takové věci, které tam zůstaly z dřívějška. Bohužel si myslím, že asi správně nezafungovalo Ministerstvo dopravy, které to mělo už v návrhu odchytit. Zůstalo to i v minulé verzi. Snad se to teď podaří vyčistit tak, aby ten zákon měl hlavu a patu a nevznikaly zbytečné absurdní situace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Vondráček. Připraví se pan poslanec Benda.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Budu rychlý. Pouze se chci přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsem již náležitě odůvodnil v obecné rozpravě. Je zaveden v systému pod číslem 5059. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Benda, připraví se pan poslanec Luzar.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážený pane zpravodaji, dámy a pánové, já už budu tedy také poměrně stručný. Chtěl bych předložit jeden pozměňovací návrh skrývající se pod sněmovním dokumentem 5097, to jsou ony slavné kuřárny, které, jak pevně doufám, získají většinovou podporu v této Sněmovně.

Dále pod sněmovním dokumentem 5098 předkládám dalších pět návrhů, které drobným způsobem řeší ještě nějaké nedostatky, které zůstaly ve vládním návrhu zákona.

Nadto navrhuji ještě v § 36 vypustit odstavec 12, to je sankční část, a pokud navrhuji již v § 35 vypustit odstavec 4, tak navrhuji ještě i tady vypustit ze sankční části ony zákazy činnosti. U toho bych se ještě chvilinku zdržel.

Rozumím tomu, že ministerstvo navrhuje pokuty. Minulý týden v rámci projednávání přestupkového zákona jsem tady upozorňoval na to, kolik máme nejrůznějších sankcí v tisících zákonech, jak absolutně spolu nemají žádnou vnitřní logiku a konzistenci. Obávám se, že i tady v řadě případů se navrhují naprosto neadekvátní finanční sankce za v podstatě banální porušení předpisů. Ale finanční sankce je věc, která, když bude příliš velká a budu se nějaký čas domáhat u správního soudnictví, tak věřím tomu, že správní soudnictví ji nakonec učeše do nějaké podoby, která odpovídá závažnosti provinění. Na rozdíl od toho zákazu činnosti pro fyzické osoby nebo zákazu provozu provozovny, která fakticky znamená buďto fyzickou, nebo právnickou ve smyslu právnické osoby, téměř likvidaci. V okamžiku, kdy to správní rozhodnutí nabude právní moci, je pravomocné, odvolání ke správnímu soudu má jenom ten účinek, že se o něm posléze rozhoduje, a tam vidím jako velmi nebezpečné, abychom se nedostávali do situací... A opravdu, snažil jsem se na to upozorňovat na výboru.

Představa toho, že řeknu, že osobě, která pije alkohol před činností, kde by mohla ohrozit zdraví nebo majetek, může obecní úřad až na rok zakázat činnost bez ohledu na to, o jakou činnost se jedná... Když máme úpravu řízení v automobilech, tak ji máme velmi přesnou, velmi jasně popsáno, jak ty sankce vypadají, velmi jasně popsáno, že do 0,22 se toleruje, do 0,9 se jedná o přestupek s možností až půl roku odebrání. A jak to funguje! A tady najednou když lékař, učitel, požárník, nakonec i poslanec dejme tomu, přijde do práce pod vlivem alkoholu, tak se může nějaký orgán, a těch orgánů je tam asi sedm, které se tak můžou rozhodnout, se může rozhodnout, že mu na rok odebere oprávnění k provozování živnosti. to pokládám opravdu za velmi neadekvátní. A moc bych prosil, aby i pokud budete chtít ten návrh zákona protlačit v této podobě, aby se o těch dvou pozměňovacích návrzích ještě zvažovalo, protože ony sice vypadají nevinně, ale i kdyby to bylo pět lidí, na které dopadnou, a dopadnou tímto zničujícím způsobem, tak si myslím, že to je zcela neadekvátní situace.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám také děkuji. Nyní tedy pan poslanec Luzar, připraví se pan poslanec Uhlík. Prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jak už jsem avizoval v obecné rozpravě, předkládám tady za kolegu Snopka rozsáhlou materii pozměňovacích návrhů s patřičným zdůvodněním. Tyto návrhy jsou v systému zaevidovány pod číslem 5133.

Chtěl bych tady jenom říci, že vzhledem k tomu obsahu bych nedoporučoval výboru zkracování lhůt na projednání, protože podle mého názoru je třeba se vypořádat se všemi připomínkami, které v tomto návrhu jsou zapracovány. Přiznám se, nezávidím výboru tuto práci, ale ve svých dalších výstupech již nebudu jednotlivé body rozpracovávat a číst.

Pevně věřím, že pokud to myslíme vážně, tak ten zdravý rozum v této Sněmovně najdeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako poslední vystoupí pan poslanec Uhlík, nebo respektive je přihlášen.

 

Poslanec Josef Uhlík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tímto se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu kolegy Bartoška, který je uvedený v systému pod sněmovním dokumentem číslo 5046. Pozměňovací návrh se týká financování adiktologických služeb, léčby a prevence. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Krákora.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Jak jsem již řekl, přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu uvedenému pod číslem 5131. Týká se právě toho zřizování poradního orgánu a jmenování národního koordinátora pro protidrogovou politiku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a táži se, zda někdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Nikoho nevidím, v tom případě končím podrobnou rozpravu a táži se pana navrhovatele a pana zpravodaje, jestli si chcete vzít závěrečné slovo. Nevidím zájem. V tom případě děkuji a končím druhé čtení tohoto návrhu zákona.

Přečtu omluvy. Na 25. října od 17 do 18 hodin z osobních důvodů a dále dne 26. října od 16 do 17 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Martin Komárek. Dále, z dnešního jednání se od 17.15 do 19 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Kořenek.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.