Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Jan Bartošek)

3.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb.,
o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 379/ - druhé čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele ministr Jiří Dienstbier a zpravodaj ústavněprávního výboru poslanec Lukáš Pleticha. Souhlasili jsme s návrhem na opakování druhého čtení tohoto návrhu zákona, je to usnesení Poslanecké sněmovny číslo 1275 ze dne 29. 6. 2016, 48. schůze.

Nyní se táži ministra Jiřího Dienstbiera, jestli chce vystoupit v úvodu tohoto druhého čtení. Pane ministře? Prosím, máte slovo.

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, já tady nebudu znovu dlouze předkládat návrh zákona vzhledem k tomu, že se jedná o opakované čtení. Všichni asi vědí, že jsou tam ty tři okruhy. Jednak antidiskriminační žaloba, pak možnost navrhovat rušení zákonů u Ústavního soudu v případě rozporu s Ústavou. A ten nově navrhovaný okruh, to je ten monitorovací systém práv osob se zdravotním postižením. Myslím si, že všechny tři oblasti mohou směřovat ke zlepšení ochrany práv občanů České republiky, a proto prosím o vstřícný postoj k tomuto návrhu. Děkuji. A případně se vyjádřím k obsahu rozpravy, bude-li vzhledem k opakovanému druhému čtení.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Dále se táži, zda se chtějí ujmout slova zpravodaj garančního výboru, pan poslanec Pleticha. Prosím, máte slovo.

Poslanec Lukáš Pleticha: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já jenom stručně zrekapituluji, že naposledy jsme tento zákon projednávali 29. června, kdy jsme se rozhodli pro opakované druhé čtení. Z toho vyplývá, že pozměňovací návrhy z výboru z prvního čtení zůstávají v platnosti, individuální pozměňovací návrhy musíme nyní přečíst a znova načíst. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A dále se táži, zda zpravodajka dalšího výboru, petičního výboru, paní poslankyně Markéta Adamová chce vystoupit. Není tomu tak. Dobře.

Otevírám obecnou rozpravu. Eviduji tři přihlášky. První vystoupí pan poslanec Pleticha, připraví se paní poslankyně Hnyková. (Poslanec Pleticha hovoří mimo mikrofon.) Dobře, v tom případě se přihlaste, pane zpravodaji, do podrobné rozpravy. A požádám paní poslankyni Hnykovou a připraví se pan poslanec Karamazov. A požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení, zvlášť v levé části sálu, aby bylo rozumět, co se zde říká. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, dovolila bych si vám připomenout pozměňující návrhy, které jsme společně v poslaneckém klubu Úsvit - národní koalice připravili a s kolegyní Havlovou předložily. Pro nemoc paní kolegyně Havlové jsem načetla oba pozměňující návrhy ve druhém čtení. Bohužel kontroverzní zákon a jeho projednávání byl znovu vrácen do druhého čtení a vše musí proběhnout znova, a tak si dovolím pozměňující návrhy znovu odůvodnit a pak se k nim přihlásit v podrobné rozpravě.

K prvnímu pozměňujícímu návrhu. Tento pozměňující návrh reaguje na kauzu, kdy ombudsmanka paní Šabatová kritizovala rozhodnutí Střední zdravotnické školy v Praze 10, která nedovolila studentce ze Somálska nosit ve škole takzvaný hidžáb, jímž si muslimky zakrývají vlasy, krky a někdy i poprsí. Veřejná ochránkyně práv tenkrát dospěla k závěru, že škola nepřímo diskriminovala studentku, neboť jí na základě neutrálně formulovaného školního řádu zakázala nosit muslimský šátek, který je projevem jejího náboženského přesvědčení navenek.

Já naprosto nesouhlasím s tímto postupem, naopak si myslím, že ředitel školy má mít právo tyto věci určovat, zejména pokud jde jako v tomto případě o dodržování například hygienických předpisů. My proto navrhujeme vložit do zákona ustanovení, že pokud ochránce zasahuje do činnosti úřadů a zařízení, musí přitom upřednostňovat hygienické předpisy a předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci před náboženskými pravidly pro odívání. Základním požadavkem na úpravu zevnějšku žáků a studentů by mělo být to, aby nebránila ve výuce a nebyla riziková z hlediska hygieny nebo vzniku úrazu. Odmítám, aby u nás náboženské symboly byly jakýmkoli způsobem privilegovány. Pro všechny musí platit stejná pravidla. Právě ve zdravotnictví je hygiena maximálně důležitá, a nelze ji jinak podmiňovat. Pokud chce někdo dělat zdravotní sestru nebo doktora, musí akceptovat, že to s sebou přináší určité požadavky. Jsme ve střední Evropě, v České republice, a rozhodně zde nemáme teokratický stát. Proto chci, abychom se podle toho chovali všichni a nepodlézali náboženství, které je pro nás naprosto cizí.

Druhý pozměňující návrh je rozdělen do tří bodů. Cílem prvního bodu návrhu je ochránit místa, která spadají pod působnost veřejného ochránce práv před uplatňováním islámského práva šaría. Podle zákona jsou to místa, kde se nacházejí osoby omezené na svobodě, a místa, kde jsou osoby závislé na poskytované péči. Kontrola, zda není uplatňováno právo šaría, tak má být prováděna například v dětských domovech či ve věznicích, ale především, a to je zásadnější, v zařízeních pro zajištění cizinců v pobytových střediscích pro azylanty. Zde je totiž riziko šíření nejvyšší. V rámci bodu dva bude stejná ochrana před právem šaría poskytnuta i školám, kde je podobná ochrana neméně důležitá.

Třetí bod pozměňovacího návrhu se týká působnosti ochránce provádět sledování zajištění cizinců a výkonu právního vyhoštění. Je zřejmé, že imigrační krizí nelze z objektivních důvodů dosáhnout toho, že bude vždy dosahováno určených standardů. Podle našeho pozměňovacího návrhu musí ve svém hodnocení paní ombudsmanka při kontrolách přihlédnout k objektivní situaci v daném čase a místě. Paní ombudsmanka nebude tedy moci jen bezhlavě kritizovat, ale bude muset také přihlížet k tomu, jaká je situace v detenčních zařízeních, pokud například prudce vzroste počet imigrantů, a může se to týkat i České republiky a budeme muset na to okamžitě reagovat a použít i provizorní opatření.

Já vám děkuji za pozornost a pak bych se přihlásila k těmto pozměňovacím návrhům v podrobné rozpravě. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Než udělím další slovo, máme zde ztráty a nálezy. U pultu řečníků bylo nalezeno toto krásné plnicí pero, takže kdo ho budete postrádat, leží u mě. Můžete se přihlásit.

Nyní řádně přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Karamazov. Prosím.

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, v březnu letošního roku jsem na tomto plénu vystoupil s řadou argumentů proti předkládanému návrhu. Mám-li je shrnout, novela zákona o veřejném ochránci práv vytváří čtvrtou moc v tomto státě. Moc, která bude Ústavnímu soudu předkládat návrhy na zrušení zákonů či žalovat ve jménu jakékoliv skupiny občanů, která se cítí být diskriminována. Návrh prošel do druhého čtení a přiznám se, neměl jsem z toho radost. Doslova zděšení se však ve mně probouzí, představím-li si, jak budou nové pravomoci využívány současnou ombudsmankou Annou Šabatovou. Připomenu si alespoň některé z jejích pochybných prohlášení.

Na konci roku 2014 Anna Šabatová požadovala, aby školy, které navštěvují muslimské dívky, upravily svůj školní řád. Změny měly umožnit, aby dívky mohly při vyučování nosit svůj muslimský šátek. Že šlo v daném případě o školy zdravotnického zaměření, kde z logiky věci musí platit přísná pravidla i pro způsob ošacení, už paní ombudsmanku příliš nezajímalo. V dubnu 2015 nám paní ombudsmanka sdělila svůj názor, že majitel bytu nemá právo rozhodnout o tom, koho ve svém bytě ubytuje. Rozhodne-li se majitel bytu neuzavřít nájemní smlouvu s osobou, která je zadlužená, podle většinového společenského názoru jedná z logické pohnutky, aby za poskytnuté bydlení obdržel nájemné. Podle názoru paní ombudsmanky se však dopouští nepřípustné diskriminace. Zkraje letošního roku pak Anna Šabatová vystoupila se šokujícím prohlášením, podle kterého k obdobným znásilněním, jako došlo v německém Kolíně nad Rýnem, dochází také v České republice, a pomyslnou třešničkou na dortu byla její následná výzva, aby naše země přesto přijala Bruselem nadiktované kvóty pro přijímání uprchlíků.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, skutečně chceme uvažovat o rozšíření kompetencí veřejného ochránce práv při pohledu na osobu, která tento úřad v současné době zastává? Co potom přijde příště? Bude paní ombudsmanka chodit po toaletách základních škol, aby zkontrolovala, zda zbývá dostatečné množství toaletního papíru, nebo prohlásí za nepřítele Evropy každého, kdo u sebe neubytuje alespoň dva uprchlíky? Taková představa mě skutečně děsí. Myslím si, že na místo pochybných novelizací bychom se měli do budoucna zaměřit spíše na to, aby úřad ombudsmana byl vykonáván osobami zodpovědnými, a nikoliv aby se stal dějištěm pro nejrůznější pochybné divadelní hry a už vůbec ne pro absurdní dramata. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče, a táži se, zda se ještě někdo další hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Benda. Prosím.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, je evidentní, že nás veřejný ochránce práv už moc nebaví, protože už je tady velmi, velmi dlouho. Já snad jenom k tomu, protože teď zaznělo několik stanovisek, která jakoby říkají: je to špatně, protože v osobě veřejného ochránce práv sedí žena, která to chápe příliš široce. Já tvrdím, je to špatně ne proto, že tam dnes sedí nějaká žena, ale proto, že ten systém je špatně. Říkal jsem to tady panu ministrovi v prvním čtení, říkal jsem to ve druhém čtení, říkám to dnes v tomto opakovaném druhém čtení, ve kterém navrhnu, abychom na začátku třetího čtení hlasovali o zamítnutí tohoto návrhu zákona, protože v něm fakt není nic, co potřebujeme.

A je úplně zbytečné a pokládám za fatální chybu, možná ne pana ministra Dienstbiera, protože on je přesvědčen o tom, že si tímto oslovuje svoje městské liberálně nazelenalé voliče, ale za fatální chybu vládní koalice a zvláště sociální demokracie, jestli takovéto věci předkládat. Tohle je součástí toho nejhoršího marxistického tažení, které běží Evropou, které Evropu dovedlo do stavu, v jakém je, a to jsou přesně ta stále vznášená práva práva práva vůči někomu, nejčastěji vůči státu, ale v mnoha případech i vůči soukromým osobám. Všechny tyto diskriminační žaloby a tyto nápady směřují nejen proti veřejným institucím, ale směřují a mohou směřovat i vůči soukromým osobám. A místo toho, abychom se konečně dokázali zastavit a říct: přece máme problém, že máme stále víc ten Západ, který pořád chce nějaká práva a vůbec nevnímá žádnou odpovědnost. Nikdo není připraven za svou zemi válčit, ale každý je připraven chodit a říkat: já chci ještě tohle, já chci ještě tohle, já se necítím občanem, já se necítím ženou, já se necítím mužem, já se necítím člověkem, tak mě nějak zvýhodněte. V tomhle světě žijeme. A místo toho, abychom se zastavili, zabrzdili a řekli: neměli bychom s tím něco dělat?, tak tady pořád existují ti západní nadšení marxisté, kteří už snad dneska nejsou komunisté, jenom toho Marxe mají nastudovaného, a ti naši nadšení následovatelé, kteří chodí a říkají: na světě bude nejlépe, když bude každý vybaven tak širokým katalogem práv, až už všechna základní práva zaniknou. V tom je samozřejmě problém, protože čím dál vznáším tato práva druhé, třetí, páté, sedmé generace a pořád říkám, že každý má právo na to, aby mu všichni ostatní pomohli, tak samozřejmě ta základní práva jako právo na vlastnictví a právo na nějaké politické volby a další a další na život, ta se mně rozmělňují. Stejným duchem stejná marxistická levice s úplným klidem podporuje potraty, podporuje eutanazii, protože to už jsou ta odvozená práva, se kterými se dá jenom si tak pohrávat, a když se úplně nehodí, tak je přece můžeme někdy zrušit. A právo na život už není absolutní. O právu na vlastnictví snad ani nemluvě. To jsme zažili jenom v posledních měsících v této Sněmovně asi tak pětkrát, kdy najednou vlastnictví nemá vůbec žádný význam, ať už to byly zbraně, ať už to byly kotle, ať už to byly další otázky, přece když veřejná moc se chce jít podívat, tak nebudeme žádné vlastnictví chránit, nebudeme nic hájit.

Já fakt myslím, že je velký čas se zastavit a říct si: celá tato koncepce rozšiřujících se práv směřovaných vůči státu a potažmo pak i jeho občanům je špatně. Z tohoto hlediska si myslím, že bychom tento návrh zákona měli zamítnout ve třetím čtení a nespokojit se s tím, že ho vykostíme a necháme tam jenom účinnost. Já vím, že to bude pravděpodobně takové hezké řešení, ke kterému se uchýlí tato Sněmovna, aby pan ministr Dienstbier nebyl moc pomučen a abychom současně neohrozili občany v této zemi, ale pokládal bych za mnohem správnější, abychom ten návrh zákona zamítli, a to také navrhuji. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Marek Černoch. Prosím.

Poslanec Marek Černoch: Hezké odpoledne, dámy a pánové. Moc děkuji za slovo. Jenom se přidávám k návrhu pana kolegy Marka Bendy, protože těch slov o veřejné ochránkyni nebo veřejném ochránci práv tady padlo spousta. Bohužel opravdu v současné době je to člověk, který se zastává pouze určité skupiny lidí. Nezastává se lidí, kterých by se zastat opravdu měl. A to nemluvím o těch provokacích, které byly a které považuji za zcela skandální. Ale veřejný ochránce práv v současné době není tím, kým by měl být. Proto se za klub Úsvit přikláníme k návrhu pana kolegy Bendy na zamítnutí. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Táži se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím. Končím obecnou rozpravu. Táži se na závěrečná slova pana navrhovatele a pana zpravodaje v tento moment. Prosím, pan navrhovatel.

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, pokusím se jenom velmi stručně zareagovat na něco z toho, co tu zaznělo.

K tomu, co říkala paní poslankyně Hnyková. Chtěl bych ji ujistit, že kauza vršovické zdravotní školy a šátku vůbec nijak nesouvisela s hygienou nebo bezpečností práce. Takže takto odůvodněné návrhy, to odůvodnění přinejmenším kulhá. K návrhům se vyjadřovat nebudu.

Co se týkalo následujícího vystoupení, podle mě to je přesně ukázka, jak se nemá přistupovat k normotvorbě, protože se nemá zákon psát podle toho, kdo zrovna kterou funkci vykonává, ale tak, aby obecně úprava přinášela cíl, který je sledován, v tomto případě, jak jsem říkal v úvodu, lepší ochranu práv lidí, ať už občanů, nebo dalších osob.

A k vystoupení pana poslance Bendy můžu pouze zkonstatovat, že je samozřejmě legitimní názor, že vůbec nemá existovat instituce ombudsmana, což je, jestli se nepletu, názor, který on zastával od začátku, a zřejmě i většina Občanské demokratické strany. Pak chápu, že zaujímají tento postoj i k novele zákona. Jenom bych se možná trošku ohradil proti tomu nálepkování marxismem, neomarxismem a podobně, protože bych možná byl blíže pravdě, kdybych řekl, že Marek Benda je svým myšlením hluboce ukotven někde ve středověku. Mohl bych to také takto prezentovat. (Vlna odporu v pravé části sálu. Výkřiky zprava.)

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážení poslanci, požádám vás, abyste po sobě nepokřikovali, stejně tak abyste se navzájem nečastovali hanlivými poznámkami. (Ministr neustále mluví i v době, kdy se předsedající snaží zklidnit sál.)

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Já říkám, že to je asi na stejné úrovni a že si myslím, že bych byl blíže skutečnosti. Nicméně si myslím, že to zcela stačí jako komentář k tomu, co tady zatím zaznělo.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní tedy přistoupíme k podrobné rozpravě. Otevírám podrobnou rozpravu. Eviduji několik přihlášek. První vystoupí paní poslankyně Hnyková, připraví se pan poslanec Pleticha.

Poslankyně Jana Hnyková: Vážené dámy a vážení pánové. Nejdříve si dovolím jednu poznámku k vám, pane ministře. Já nevím, kde žijete vy, ale myslím si, že žijete ve středověku a že mezi prostý lid vůbec nechodíte. Protože kdybyste mezi něj přišel, tak byste uslyšel spoustu kritiky na paní ombudsmanku. (Silně zvýšeným hlasem:) Takže prosím, sejděte ze svého ministerstva, přijďte mezi prostý lid a uvidíte, co o vás a o paní Šabatové říkají! Tak.

A teď bych si dovolila se přihlásit ke svým pozměňovacím návrhům, které jsem vložila do systému pod číslem 4143 a 3544 a odůvodnila v obecné rozpravě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Jenom pro pořádek, není třeba tak křičet. V sále je dobře rozumět.

Nyní vystoupí v podrobné rozpravě pan zpravodaj Pleticha, připraví se pan poslanec Soukup. Prosím.

Poslanec Lukáš Pleticha: Děkuji. Já se hlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který je v systému pod číslem 4917. Už jsem ho odůvodňoval, když jsme naposledy tady probírali druhé čtení. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní tedy pan poslanec Soukup a připraví se paní poslankyně Maxová. Prosím.

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, po tom maratonu, který jsme tady absolvovali při projednávání tohoto zákona, si myslím, že už emoce nejsou vůbec namístě. Já tedy zůstanu v klidném tónu. Přihlásím se jenom k pozměňovacímu návrhu, který je zanesen pod číslem 2301.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní tedy paní poslankyně Maxová a připraví se paní poslankyně Adamová. Prosím.

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji. Já bych se přihlásila ke svému pozměňovacímu návrhu, který se týká odvolatelnosti, pod novým číslem 5094.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Požádám paní poslankyni Adamovou v podrobné rozpravě. Prosím.

Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji za slovo. Já bych se také chtěla přihlásit ke svým pozměňovacím návrhům. Jsou dva. Jeden je pod číslem 2551 a druhý 2552 - vypuštění jak pravomoci, která se týká možnosti podávat antidiskriminační žalobu, tak možnosti napadnout zákon u Ústavního soudu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji ještě přihlášku pana poslance Bendy do podrobné rozpravy. (Gestikulace zprava.) V tom případě se omlouvám.

Poslanec Marek Benda: Já jsem žádnou přihlášku do podrobné rozpravy nedával a návrh, který jsem chtěl přednést, přednesl pan kolega Soukup, takže já se k němu jenom přihlásím, kdyby náhodou neprošel můj návrh zamítnout to celé.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Vím, že jste v obecné rozpravě avizoval, že v podrobné rozpravě uvedete... Bral jsem to jako vaši přihlášku do podrobné rozpravy. Omlouvám se. Dobrá. Táži se, zda se někdo další hlásí do podrobné rozpravy. Nikoho nevidím, v tom případě končím podrobnou rozpravu. I zde se táži, zda pan navrhovatel nebo pan zpravodaj chce závěrečné slovo. Není tomu tak. V tom případě vám děkuji a končím druhé čtení tohoto návrhu.

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.