(11.40 hodin)
(pokračuje Tejc)
My jsme projednali tuto věc 23. června na své 69. schůzi. Mimo jiné jsme se shodli na podpoře zákona ve znění pozměňovacích návrhů, z nichž některé bych velmi krátce okomentoval.
Jedná se například o změnu úpravy liniových staveb, zejména tedy vodovodů, kanalizací, jiných vedení a předmětů, které se nově podle nového občanského zákoníku staly součástí pozemku. Samozřejmě každý si dovede představit, jaký problém například vzniká při provozování lanovky nebo při provozování jiných liniových staveb, pokud by se konkrétní sloupy měly stát majetkem vlastníka pozemku, nikoliv jako stavba jako celek. Je tedy evidentní, že se musí i v této věci zákoník srovnat se zdravým rozumem, to znamená, vlastnictví těchto liniových staveb řádně povolených by mělo být odděleno od půdy.
Druhá věc, která se po velké a bouřlivé debatě ve výboru navrhuje vrátit, je předkupní právo. To znamená, aby i nadále existovalo předkupní právo k nemovitostem, jako existovalo před účinností nového občanského zákoníku do 1. 1. 2014. Jednoduše jde o to, že dnes spoluvlastník nemovitosti, například ideální poloviny nebo menšího či většího podílu, nemá právo a ten druhý ani povinnost nabídnout při prodeji této ideální části druhému spoluvlastníkovi odkup této nemovitosti. Tady byl výbor většinově pro to, aby se toto právo vrátilo. Argumentů pro i proti je celá řada. Já osobně mohu zdůraznit jeden argument pro, a to je, že máme zájem na scelování vlastnictví, nikoliv na jeho dalším drolení.
Určitě budeme debatovat ještě o výživném. Některé návrhy, které upravovaly výživné, uspěly, jiné ne. Návrh, který uspěl, je to, že po těch, kteří budou v prodlení s placením výživného, může být požadováno zaplacení úroku z prodlení. Myslím si, že to je věc asi logická, a proto se na ní také výbor shodl. O jiných návrzích budeme jednat, až budou načteny.
Ještě bouřlivější debatu zřejmě vyvolá otázka toho, kdo má rozhodovat o umístění a přemísťování dětí v diagnostických ústavech a dalších. Ta debata nebude jednoduchá, neboť ani ministerstva tady nejsou ve shodě. My jsme rozhodovali na základě stanovisek jednotlivých ministerstev. Chci upozornit na to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí důrazně žádá, abychom nečinili změnu, aby rozhodování zůstalo v tuto chvíli na úrovni soudů. Ministerstvo školství bylo opatrné, nicméně nebránilo se této změně. Jsou zde samozřejmě důvody pro i proti. Ten hlavní argument pro, a to byl argument, který přesvědčil výbor, je to, že rozhodování je pružné a je dáno znalostí konkrétních dětí, nikoliv jen nějakým formálním rozhodováním u soudu. Ale tahle debata ještě bude pokračovat. Návrhů je více a určitě se k nim ještě vrátíme.
My jsme také upravili ještě otázku a posílili právo spotřebitele spojené s výhodou spojenou s ubytováním nebo dopravou nebo jinými službami. Tam se zjednodušuje právo odstoupit od takové smlouvy.
Za zmínku stojí ještě změna nájmu, která se týká bytů zvláštního určení, tu bych asi okomentoval až následně při svém vystoupení v obecné rozpravě, protože je to můj návrh a navrhuji také jeho drobnou úpravu v jedné číslovce. Teď bych nezdržoval před vystoupením ostatních řečníků. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj poslanec Petr Bendl a informoval nás o projednání na výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Bohužel pana poslance zde nevidím. V tom případě žádám některého ze členů výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, aby přednesl návrh usnesení.
Poslanec Josef Uhlík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych přečetl usnesení výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj ze 43. schůze.
Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj na své 43. schůzi po odůvodnění Mgr. Michalem Fraňkem, náměstkem ministra spravedlnosti, po zpravodajské zprávě poslance Ing. Petra Bendla a po rozpravě přijal usnesení, kterým
I. doporučuje Poslanecké sněmovně sněmovní tisk 642 projednat a schválit v předloženém znění,
II. zmocňuje zpravodaje výboru, aby s usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu,
III. pověřuje předsedkyni výboru, aby usnesení zaslala předsedovi Poslanecké sněmovny.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji za spolupráci, pane poslanče. Než otevřu obecnou rozpravu, tak přečtu omluvu. Dnes od 12 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Grospič.
Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji několik přihlášek. Nyní jako první vystoupí paní poslankyně Pastuchová, po ní se připraví paní poslankyně Aulická. Paní poslankyně Pastuchová zde není, takže ji zařadíme na konec přihlášených do rozpravy. Jestli dobře rozumím, paní poslankyně Pastuchová se omlouvá. Takže ji odmažu jako řečníka. Požádám o vystoupení paní poslankyni Aulickou, připraví se paní poslankyně Nováková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte, abych se i já vyjádřila k novele občanského zákoníku. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyjádřím se také k připravované novele občanské zákoníku a k některým pozměňovacím návrhům, které se týkají přemísťování dětí na základě rozhodnutí soudu versus ředitele diagnostického ústavu.
Je pravdou, že úpravou v novém občanském zákoníku, to jest, že o přemístění rozhoduje pouze soud, došlo v praxi k významnému prodloužení doby pobytu dětí v diagnostických ústavech. Běžné je 6 až 8 týdnů, ale není výjimkou ani jeden rok. Ministerstvo práce a sociálních věcí na navržené změny argumentuje, že diagnostické ústavy nejsou dostatečně kompetentní, aby rozhodovaly o stupni poruch chování dětí, což je dle Ministerstva práce hlavní podmínkou pro umístění dítěte do ústavního zařízení. Jedná se o zdravotnickou diagnózu, kterou by měl posuzovat lékař, psychiatr. Zde hovořím o umístění dětí do dětského domova se školou a výchovného ústavu. Ministerstvo práce a sociálních věcí dlouhodobě kritizuje, že do výchovného ústavu by měly být umístěny pouze děti s uloženou ochranou výchovou.
Pokud bychom však přistoupili ke stanovisku Ministerstva práce, tak by v rámci sítě diagnostických ústavu musel ještě působit nasmlouvaný psychiatr a to je další kámen úrazu. V praxi je strašně málo dětských psychiatrů, čekací doby na vyšetření jsou šest měsíců, ale i více. Proto zde musíme pochopit OSPODy, že dítě nechají umístit na základě předběžného opatření soudu do diagnostického ústavu, protože tam mají jistotu, že projde dítě diagnostikou a bude navrženo, do jakého typu zařízení má být dítě umístěno, jestli dětského domova, či výchovného ústavu. A zde je další kámen úrazu. Kdyby bylo v terénu dosti odborníků, kteří by provedli diagnostiku dítěte, OSPODy by nepřistupovaly k umísťování dětí do diagnostických ústavů, ale na základě jejich doporučení, včetně i doporučení psychiatra, jak si samo přeje Ministerstvo práce, by podávaly soudy návrhy již na umístění do konkrétního zařízení, dětských domovů, dětských domovů se školou, výchovných ústavů. ***