(Jednání pokračovalo v 18.00 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Již vidím zástupce vlády v sále. (Do sálu právě vstoupil ministr Dienstbier, chvíli po něm i ministr Herman.) Poprosím pana předsedu ODS, zda by mohl pokračovat.
Poslanec Petr Fiala: Chápu, že možné je všechno a že už jsme hodně otrlí. Ale já tak otrlý nejsem. Jsem v politice krátce. Mluvím tady o vážných věcech, které se týkají této země a její budoucnosti, a premiér uprostřed mé řeči, kde mu kladu otázku a vyzývám ho k nějakému jednání, tak odejde. Za těchto podmínek prostě pokračovat nebudu a hlásím se o slovo, až se vrátí pan premiér. (Potlesk poslanců ODS a TOP 09.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Pan předseda klubu KSČM pan poslanec Kováčik. Prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Dobrý podvečer, paní předsedající, paní a pánové. Je zarážející, že v této době, kdy zakrátko proběhnou krajské volby, ale copak to je to poslední, v této době, kdy celá Evropa řeší zásadní otázky spojené právě s tématem, o kterém v tomto bodě jde, o kterém má pan premiér nejen informovat, ale také vyslechnout debatu, která se od tohoto bodu odvíjí, a má přijmout nějaké závěry, protože v parlamentní demokracii pořád ještě platí, že vláda je odvíjena od Poslanecké sněmovny, nikoliv obráceně, tady není pan premiér, jehož jméno a jehož funkce je v tom bodě obsažena. A při vší úctě k zástupcům vlády, kteří zřejmě mají dokonce i písemné pověření, že se vláda usnesla, že budou případně vládu zastupovat při jednání Poslanecké sněmovny, dovolil bych si trvat na tom, aby zde pan premiér přítomen byl. Víte, že jsem tolerance sama, že premiérské křeslo, post a povinnost s sebou nese velkou zátěž, ale není mnoho témat, kde by skutečně přítomnost premiéra Sněmovnou, nejen tedy jedním či dvěma kluby, vyžadována být měla. Omlouvám se všem, komu nejde moje řeč pod fousy. Ale vzpamatujme se konečně a u skutečně vážných témat, kterým bezesporu otázka postoje k migraci, otázka dohody Evropské unie s Tureckem, otázka toho, jak se chová Turecko ke zbytku Evropy, jak se chová pan prezident Turecka směrem k Evropě, k Evropské unii, tak přeci jenom si myslím, že by tu nejen pan premiér sám, ale celá vláda měli pečlivě sedět, protože toto je jeden ze zlomových bodů, kdy má probíhat kontrola Poslaneckou sněmovnou, kontrola vlády Poslaneckou sněmovnou.
Zakrátko, možná za několik málo týdnů začne poté, co si možná trošku oddechneme po krajských volbách, naplno kampaň do Poslanecké sněmovny. Jsem přesvědčen o tom, že už nebudou předčasné, že už budou v řádném termínu. A toto, co dnes probíhá, je přesně jeden z okamžiků, kdy by se všichni, kdo sledují tuto debatu, měli vážně zamyslet nad tím, jestli vládní poslanci a vládní představitelé, ministři a podobně jsou vážným tématům přítomni, a nesou tedy tu zodpovědnost, kterou jim volič předal, anebo nenesou a je třeba se příště rozhodnout jinak. Všem vládním stranám sázím rovným dílem, aby bylo jasno.
Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci KSČM a také poslanec Chalupa a poslankyně Lorencová z hnutí ANO.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Eviduji tady několik přihlášek s přednostním právem. Ale v tuto chvíli, když dovolíte, bych dala přednost panu předsedovi ODS, který má projev rozjednaný. Prosím, pane předsedo, máte slovo. (Premiér již sedí v sále na svém místě.)
Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Už to udělám velmi krátce, i když samozřejmě bych mohl celý projev zopakovat, aby bylo jasné, o čem jsem mluvil. Ale věřím, že si to pamatujete a že si to pamatuje i pan premiér.
V závěru své řeči jsem se chtěl dostat znovu k nutnosti vytvořit si jasnou společnou českou pozici, protože v zahraničí můžeme být silní jenom tolik, nakolik jsme doma sjednoceni. A mám z řady vystoupení představitelů české vlády pocit, že nejenom nejsme sjednoceni napříč politickým spektrem, aspoň v tom minimu českých národních zájmů a v tom, co chceme prosazovat, ale že ani vláda nebo vrcholní ústavní činitelé nejsou si vědomi nějaké společné pozice. A pak, nezlobte se na mě, v zahraničí často vypadáme opravdu směšně.
Jsou věci, na které bych se vás také, pane premiére, rád zeptal. Například když mluvíte o migraci a kvótách a budoucnosti azylové a migrační politiky, máte tu na návštěvě kancléřku Merkelovou, nejezdí sem často, jednou za čtyři roky, jistě to byla příležitost jí třeba říct, co Česká republika chce, že chce výjimku, jak bude postupovat, co nechceme. Ale od vás třeba zazněla věta, že v oblasti migrační politiky máme s Německem společné zájmy. A to je třeba věta, které já příliš nerozumím, protože si myslím, že my společné zájmy nemáme. V řadě jiných ano, ale v této věci ne. Naším zájmem přece je, a já jsem tak pochopil i to vaše úvodní vystoupení, aby se nás problémy bezpečnosti a jiné spojené s migrací týkaly co nejméně, zatímco německým zájmem zcela prokazatelně je, aby důsledky své chybné přistěhovalecké politiky rozdistribuovalo do celé Evropy, tedy abychom se i my podíleli na tom, co se Německu nepovedlo. Já tady nevidím žádný společný zájem. Já vidím zájmy diametrálně - diametrálně - odlišné.
Když mluvím o společné české pozici a o nutnosti jejího vytvoření, nebo abychom se aspoň o tom bavili, tak se mi objeví třeba zase jiný váš nápad, a to je, že bychom měli mít společnou evropskou armádu. A já se ptám, co to je za politický postoj. Je to postoj Bohuslava Sobotky? Je to postoj České strany sociálně demokratické? Je to postoj české vlády? Je to něco, co opravdu chceme, co považujeme za realistické? Je to vydiskutováno, když to prosazujeme v rámci Evropy? Víme, co by to znamenalo? Jaké by to mělo finanční dopady? Víme, jaká je obranyschopnost Evropy bez NATO? Jsme si vědomi toho, jaké problémy třeba měly evropské státy při bombardování Libye, materiální a další? Víme, jaké by to mělo dopady? Je to vůbec realistické? Bavili jsme se o tom, jak v praxi vypadá EU Battle Groups a všechny tyhle pokusy? Co to je za nápad? Myslím si, že když s takovými nápady přicházíme, můžeme s takovými nápady přicházet do Evropy, ale jedině tehdy, pokud jsme si jisti, že to je pozice České republiky, že to má podporu napříč politickým spektrem a že i váš nástupce za rok bude něco takového prosazovat. Pokud ne, tak je to směšné.
Dnes v médiích čtu o tom, jak prezident Zeman při podle mě nevhodném přijetí prezidentského kandidáta v Rakousku Hofera mluví o nějaké své představě střední Evropy v Evropě. Vy na to namítnete, že takto to nemůže být, že máme jinou koncepci Visegrádu. Ale pane premiére, i tohle dohromady vytváří navenek slabost České republiky. Co si o nás mají myslet naši zahraniční partneři, kolegové? Co to je za signál? Co tedy chce Česká republika? Jakou bude mít další pozici při projednávání budoucnosti Evropské unie? A to jsou jenom příklady.
Já to svoje vystoupení chci zakončit tím, čím jsem ho začal, a to je apel, výzva, prosba: svolejte jednání vrcholných reprezentantů českých politických stran a pojďme se bavit o tom, na čem jsme se schopni sjednotit a co jsme v Evropě schopni společně prosazovat. Jinak budeme prohrávat jeden boj za druhým a ničeho nedosáhneme. Navenek můžeme být jenom tak silní, jak jsme doma jednotní. My jsme se o to sjednocení názorů ani nepokusili. To je promarněná šance.
Pane premiére, pojďme to změnit. (Potlesk z řad poslanců ODS.)***