(17.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
My jsme od samého počátku podporovali vznik společné evropské pohraniční a pobřežní stráže. Potřebujeme, aby tato instituce, která vznikla, na které se evropské země dohodly, posílila své kapacity a reálně mohla přispívat k regulaci migrace na vnější schengenské hranici. Chci také připomenout fakt, že v Egejském moři proběhla i operace, na které se podílela Severoatlantická aliance. Bylo to i v důsledku tlaku evropských členských zemí NATO a byla to také Česká republika, která operaci NATO v Egejském moři podpořila právě proto, abychom zesílili tlak na té trase, tlak proti pašerákům lidí.
Dohoda s Tureckem také ukazuje, že pokud se skutečně naplní a bude fungovat i v příštích měsících, mohl by to být model pro obdobné dohody, které by Evropská unie mohla uzavírat s dalšími evropskými zeměmi, to znamená dohody, které budou postaveny na navracení nelegálních migrantů do zemí, odkud tito lidé přišli.
Vedle toho je důležité, aby pokračovala pomoc Evropy, která bude směřovat k tomu, aby se vytvořily pro uprchlíky co nejlepší podmínky přímo v regionu Blízkého východu. Pro nás je myslím důležité, aby lidé, kteří utekli ze Sýrie před válkou, aby lidé, kteří utíkají dneska z Afghánistánu před válkou, nepokračovali dále do Evropy, abychom je stabilizovali v zemích, ve kterých v tuto chvíli jsou. Těmito zeměmi je Turecko, je to Jordánsko, je to Libanon, jsou to některé další státy v oblasti Blízkého východu. To znamená, potřebujeme uprchlíky stabilizovat v těchto zemích, aby dále nepokračovali do Evropy, a Česká republika k tomu aktivně přispívá. V rámci naší pomoci, kterou poskytujeme, jsme připraveni podpořit ubytovací kapacity pro uprchlíky zejména v Jordánsku. Vláda schválila poskytnutí pomoci pro vybudování kapacity pro dva a půl tisíce uprchlíků na severu Jordánska. Jsou to lidé, kteří utekli ze Sýrie, a jde o to, aby neodcházeli dále z Jordánska do Evropy, a proto my konkrétně přispíváme k tomu, aby se v těchto regionech stabilizovali.
Myslím si, že je důležité, aby Evropa, Evropská unie vystupovala jednotně. Abychom našim partnerům nabízeli jasná pravidla spolupráce. Jednotná pozice Evropské unie je naší silnou pozicí, a pokud se nám podaří vynutit si dodržování pravidel, která se týkají migrace, po dohodě se sousedními státy v okolí Evropské unie, tak to může jednoznačně vést k tomu, že se sníží migrační tlaky směrem k Evropě.
Důležité také je, aby Evropa pokračovala v přijímání systémových opatření, která povedou k posílení ochrany vnější schengenské hranice. Tady jsem rád, že diskuse, která se dneska vede po brexitu, která se vede o tom, jak změnit Evropskou unii, se dotýká také ochrany vnějších hranic. Že tuto věc už dneska nikdo v Evropě nezpochybňuje, že to dávno už není jenom Česká republika nebo další země V4, které komunikují o ochraně vnější schengenské hranice, ale že se k tomu dnes přidávají i další evropské země. Stejně tak si myslím, že je důležité, že se posílila debata a výrazně zintenzivnila debata o obranné spolupráci v rámci Evropské unie. My jsme viděli, že realizovat vojenské operace ve Středozemním moři v kooperaci s NATO je velmi zdlouhavá záležitost, a podle mého názoru, pokud bychom měli vlastní evropské síly, tak bychom byli schopni zasahovat proti pašerákům lidí výrazně efektivnějším a rychlejším způsobem.
Myslím si, že je také zřejmé, že v současné debatě, která se v Evropě vede, ubývá zemí a ubývá těch, kdo se snaží prosadit nějakým, řekněme, striktním způsobem změny v evropské azylové politice. My jsme tady strávili v Poslanecké sněmovně řadu debat, řadu dlouhých debat, diskusí o povinných kvótách, o povinném přerozdělovacím mechanismu, který by se týkal distribuce uprchlíků v rozporu s tím, jaká jsou dnes pravidla Schengenu a jaká jsou dnes pravidla Dublinu. Já jsem přesvědčený o tom, že v rámci Evropy ubývá zastánců toho, aby se tady diktovalo nějaké řešení, že přibývá zastánců hledání shody uvnitř Evropské unie.
Já si myslím, že cestou pro to, abychom se dohodli a společně zvládli migrační problém, je otázka flexibilní solidarity. A to je téma, o kterém bych tady dneska chtěl mluvit na půdě Poslanecké sněmovny. Flexibilní solidarity, na které bychom měli spolupráci v Evropě postavit.
Je myslím zřejmé, že kompetence a pravomoci, které se týkají azylové politiky, by neměly být přenášeny na evropskou úroveň. Postoj české vlády, České republiky je v tomto stále stejný. Nechceme, aby pravomoc, která se týká migrace, azylové politiky, byla soustředěna v rámci jednotné evropské politiky. Za druhé. Já jsem přesvědčený o tom, že jednotlivé země by si samy měly zvolit formu a cestu, jakou budou pomáhat při řešení migrační krize. Když mluvím o flexibilní solidaritě, tak mluvím o tom, že jsou státy, které nemají problém s tím, aby přijímaly relokované uprchlíky. Jsou státy, které nemají problém s tím, aby poskytly finanční prostředky na zajištění péče o uprchlíky v Turecku, Jordánsku nebo v Libanonu. Jsou státy, které nemají problém s tím, aby vyslaly policisty nebo vojáky na ochranu vnější schengenské hranice. Myslím si, že pravidla pro řešení takových krizových situací by v rámci Evropské unie měla být nastavena tak, aby si každá země mohla zvolit, jakou formou a v jakém rozsahu projeví svoji solidaritu a bude se podílet na společném řešení. A jestliže některé evropské země, jako třeba země V4, nepreferují přijímání uprchlíků v rámci relokačních schémat, tak tyto země mohou výrazně pomoci finančně nebo mohou pomoci při konkrétní ostraze vnější schengenské hranice nebo i při ostraze v oblasti migračních tras u těch zemí, které nejsou součástí Evropské unie. Myslím si, že namísto kvót, které pokládám za mrtvé řešení, které pokládám za slepou uličku, bychom měli jít cestou flexibilní solidarity v rámci Evropské unie a hledat možnosti, jak společně zvládnout migrační krizi a čelit těm tlakům, které dneska na Evropskou unii jsou. Vedle toho je potřeba dodržovat pravidla pro fungování schengenského prostoru a nepřipustit, aby migrační krize jako taková Schengen poškodila, aby znemožnila dodržování základních svobod, které v rámci Evropské unie fungují, včetně svobody pohybu.
Česká republika je země, která je velmi silně závislá na exportu. Jsme silně závislí na volném pohybu zboží a služeb v rámci společného evropského trhu a jakékoliv poškození, narušení Schengenu by nás mohlo připravit o velké množství pracovních míst tady v České republice a způsobit nám vážné hospodářské škody. I proto v rámci migrační krize musíme mít jako Češi zájem na tom, aby se podařilo udržet Schengen. Ale neudrží se Schengen, pokud nebude silnější ochrana právě vnější hranice, pokud všechny státy, které leží při vnější hranici, nebudou řádně plnit své povinnosti, to se týká i Řecka, to se týká Itálie, a pokud zde nebudou uzavřeny jasné dohody s okolními státy, které budou zajišťovat návrat ilegálních uprchlíků, kteří nedostanou v Evropě azyl nebo mezinárodní ochranu.
Je také důležité koordinovat zahraniční pomoc, rozvojovou pomoc, mezinárodní pomoc do zemí Blízkého východu a severní Afriky a více navázat poskytování této pomoci právě na to, abychom s těmito zeměmi měli uzavřeny jasné a vynutitelné readmisní dohody. To je myslím cesta, kterou bychom byli schopni z dlouhodobého hlediska regulovat ten tlak, zastavit nelegální migraci a postupovat jenom v rámci pravidel, která definují mezinárodní dohody.
Já chci znovu připomenout, že takovýmto způsobem řešilo migrační tlak Španělsko před několika lety, kdy také zde byl velký tlak ze zemí severní Afriky, které sousedily se španělskými hranicemi nebo se španělskými vodami, a Španělsko ten problém vyřešilo, aniž by vyžadovalo zásah ze strany Evropské unie, aniž by vyžadovalo zásah ze strany ostatních členských zemí, tím, že se mu podařilo uzavřít readmisní dohody s okolními zeměmi. Začalo vracet nelegální uprchlíky, a tím pádem se výrazně snížila motivace dostávat se nelegálním způsobem do Španělska. Podobnou cestu bychom měli zvolit i vůči ostatním zemím. A proto si myslím, že ta dohoda s Tureckem může být modelový příklad. ***