(17.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Dlouhodobě nejpočetnější skupinou žadatelů o azyl u nás zůstávají Ukrajinci. Bylo to 328 žádostí od začátku roku. S velkým odstupem pak následují žádosti lidí z Iráku, z Číny, Kuby a Sýrie.
Protože jsem požádal Ministerstvo vnitra o to, abych dostal přesná čísla, která se týkají žadatelů o azyl v České republice, po jednotlivých měsících, mám zde tedy shrnutí ke konci srpna letošního roku. A myslím si, že bude také namístě, abych zde zmínil jednotlivé počty žadatelů o azyl a také zemi, ze které tito žadatelé o azyl pocházejí.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, z Ukrajiny - jak už jsem zmínil, to je nejpočetnější skupina lidí, kteří žádají o azyl v České republice, jsou Ukrajinci - z Ukrajiny požádalo od začátku roku o azyl 329 lidí. Pokud jde o žadatele o azyl z Iráku, tak je to výrazně menší číslo, je to 132 žadatelů. Na třetí místo v letošním roce se propracovali žadatelé z Číny o azyl, to znamená, na třetím místě jsou to Číňané, kterých požádalo o azyl od začátku roku 64. Na čtvrtém místě jsou žadatelé o azyl z Kuby, to znamená Kubánci, těch je 58. Pak jsou žadatelé ze Sýrie, Vietnamu, Arménie, Ruské federace, Gruzie. To jsou ty nejpočetněji zastoupené skupiny, pokud jde o žadatele o azyl v České republice.
Chtěl bych také připomenout, že v srpnu vláda schválila vypsání veřejné zakázky na generálního poskytovatele integračních služeb v České republice. Ministerstvo vnitra vypíše otevřené výběrové řízení, na jehož základě vybere poskytovatele těchto služeb pro nadcházející tři roky. Tímto zajistíme naplňování státního integračního programu v souladu s platným zákonem o azylu, tedy vytvoříme podmínky pro integraci všech lidí, kterým bude u nás v následujících třech letech udělen status azylanta.
Roční náklady na integrační služby odhaduje Ministerstvo vnitra na cca 137 milionů korun. Většinovou část nákladů, 127 milionů korun ročně, pokryje Azylový migrační a integrační fond. Financování bude vázané na skutečný počet osob, kterých se tato věc bude týkat. Vláda tedy připravila kapacity pro potenciální potřebu integrovat lidi, kteří v souladu se zákonem o azylu budou mít v České republice nárok na udělení mezinárodní ochrany.
Ani poslední měsíce ovšem nepřinesly pro Českou republiku žádnou dramatickou změnu situace z hlediska jejího profilu a pozice v otázce migrace. Počet lidí, kteří k nám přicházejí žádat o azyl, je konstantní. Pohybuje se kolem sta žádostí za měsíc, to znamená zhruba sto lidí za měsíc, a více než třetina žádostí o azyl v České republice pochází od občanů Ukrajiny. Na mezinárodní ochranu má podle dosavadních statistik nárok v průměru zhruba každý sedmý žadatel.
Pokud jde o dohodu s Tureckem, jsem přesvědčený o tom, a objektivní čísla to jasně ukazují, že dohoda s Tureckem vedla k omezení nelegální migrace do Evropy. Na evropské úrovni došlo k výraznému uvolnění migračního tlaku. Týká se to zejména některých evropských států, které se potýkají s námořními migračními trasami. Česká republika dlouhodobě klade důraz na opatření, která by snížila samotný příliv uprchlíků do Evropy. Vedle toho usilujeme o zlepšení efektivity procesu návratu pro ty z migrantů, kteří v Evropské unii nemají nárok na mezinárodní ochranu.
Součástí této naší snahy zastavit tlak nelegální migrace na Evropu byla i podpora uzavření dohody s Tureckem v březnu tohoto roku. Dohodu s Tureckem podpořily všechny členské země Evropské unie. Tato dohoda si od samého počátku kladla za cíl zamezit ilegální migraci a rozbít obchodní model pašeráků lidí, který řadu měsíců fungoval zejména na námořní řecko-turecké hranici. Připomenu, že tato dohoda byla přijata na jednání Evropské rady s Tureckem 18. až 20. března. Podle ní se řídí postup úřadů při zacházení s uprchlíky, kteří nelegálně přijedou z Turecka na řecké ostrovy.
Jak už jsem řekl, cílem dohody bylo omezit počet nelegálních příchodů z Turecka na území Evropské unie. Jaká jsou reálná čísla. V důsledku přijetí této dohody se v první řadě výrazně snížil počet lidí, kteří nelegálně přecházejí z Turecka do Řecka. Zatímco loni v srpnu přešlo nelegálně řecké hranice přes sto tisíc lidí, loni v srpnu sto tisíc lidí, v letošním srpnu přešlo nelegálně řecko-turecké hranice 2 800 osob. Je to tedy obrovský rozdíl. V době, kdy dohoda nefungovala, tak za měsíc srpen, za jeden měsíc v loňském létě, sto tisíc lidí. V okamžiku, kdy dohoda byla uzavřena, tak za jeden měsíc v srpnu letošního roku 2 800 osob. Počet nelegálních vstupů se snížil o 97 tisíc jenom za měsíc srpen. Za celý srpen tak překročilo hranice s Řeckem tolik lidí, kolik jich ještě počátkem roku přicházelo denně. Rád bych připomněl, že na začátku března tohoto roku Řecko hlásilo, že přijíždí až 2 500 lidí denně. Nyní se bavíme spíše o jednotlivcích nebo o desítkách.
Součástí dohody mezi Evropskou unií a Tureckem bylo i stanovení jasných pravidel, jak s příchozími do Řecka pracovat. Všichni lidé, kteří do Řecka nelegálně přijedou z Turecka, musí projít standardním procesem. Zpravidla tedy požádají o azyl. V následném řízení musí prokázat, zda splňují kritéria pro přidělení statusu azylanta. Pokud tato kritéria nesplní, mají být podle dohody navráceni do Turecka. V této části sice komplikuje naplňování dohody administrativní kapacita Řecka, ale návraty podle dohody začaly probíhat. Důležité je, že se dodržují pravidla dohody a že dále nestoupá tlak v důsledku každodenního příchodu tisíců lidí.
Chtěl bych připomenout, že tato dohoda má velký význam pro to, aby se rozbil právě onen obchodní model, se kterým pracovali pašeráci lidí, kteří získávali své klienty v Turecku. V okamžiku, kdy uprchlíci nejen ze Sýrie, ale i dalších zemí zjišťují, že poté, kdy se dostanou ilegálně z Turecka do Řecka, tak už dále nemohou volně pokračovat směrem do Evropy, v okamžiku, kdy zjišťují, že jsou zadržováni v uprchlických táborech, v okamžiku, kdy zjišťují, že mohou být vráceni do Turecka, a že jsou velmi přísně a striktně posuzovány jejich žádosti o azyl, tak logicky klesá motivace těchto lidí platit pašerákům lidí za něco, co pro ně nemá žádný praktický smysl. A tady si myslím, že byl klíčový cíl této dohody, to znamená motivovat uprchlíky, aby neplatili dále za ilegální dopravu do Řecka prostě proto, že tato cesta pro ně nebude úspěšná.
Chci také připomenout, že součástí řešení mezi Evropskou unií a Tureckem bylo také zastavení nelegální migrace na hranici mezi Makedonií a Řeckem, výrazné zpřísnění kontrol na hranicích Srbska, Chorvatska, Slovinska a Rakouska. Chci také připomenout, že to byla vláda České republiky, která během letošního roku opakovaně podpořila ochranu hranic s Makedonií tím, že tam působí naši policisté. Pomohli jsme hlídat hranice ve Slovinsku a pomáháme také hlídat vnější schengenskou hranici v Maďarsku. Takže Česká republika se prostřednictvím svých policistů podílí na posílení kontrolního režimu na hranicích, zejména na té balkánské migrační trase.
Myslím si, že dohoda s Tureckem nemůže znamenat komplexní řešení celé migrační krize. Je to jenom jeden z dílčích nástrojů k tomu, abychom snížili tlak nelegální migrace do Evropy. Důležité je, abychom přijali dlouhodobě opatření, která jednoznačně podpoří ochranu vnější schengenské hranice. Proto jsem taky rád, že v rámci Evropské unie se prosadila myšlenka, kterou Česká republika od samého počátku podporovala. ***