(15.40 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní tedy má slovo pan poslanec Benda a připraví se pan poslanec Kaňkovský.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, poslední zbývající, vážené dámy, vážení pánové, zdá se mi, že získávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání už nebaví skoro nikoho tady v této Sněmovně kromě těch pár doktorů, kteří jsou zainteresovaní, ale přesto pokládám za fér, protože budu pak v podrobné rozpravě předkládat jeden pozměňovací, tak abych ho v obecné rozpravě alespoň dílčím způsobem představil, protože samozřejmě povede - jako obvykle návrhy, které předkládám ve zdravotnické problematice - k možnému střetu zejména se stavovskými organizacemi.
Navrhuji, abychom v tomto zákoně odebrali pravomoc České lékařské komory, lékárenské komory a stomatologické komory k tomu, aby dávaly razítko na to, že někdo může být vedoucím pracovníkem příslušného zdravotnického zařízení. Myslím si, že je to chybná kompetence, která nepatří do kompetencí samosprávných komor. Zůstává samozřejmě v příslušných zákonech kompetence stanovit pravidla a podmínky pro výkon takového vedoucího postavení, ale nemyslím si, že to má být komora jako samosprávná organizace, která vydává štempl "ten a ten splnil". To je věc, kterou si má zajišťovat zaměstnavatel, kterou má samozřejmě podle pravidel schválených kontrolovat zaměstnavatel, a nemá být někdo ještě stojící mimo, ještě do značné míry bez zodpovědnosti, kdo dává takové razítko.
Takže to je návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě. Nevím, kolik vyvolá komplikací, ale předem předesílám, že nějaké komplikace vyvolat může při tom, jak víme, jak se chová předseda zejména lékařské komory. To je první věc.
Druhá věc, kterou jsem chtěl jenom lehce k té debatě praktický lékař pro děti a dorost. Pan zpravodaj ví, že to je debata mimořádně složitá, že i na výboru na rozdíl od řady jiných věcí, které byly hlasovány 4 : 16 nebo 18, tak tady ta hlasování byla 10 : 12. Je to věc, která myslím do značné míry souvisí s jistou mírou nevraživosti, možná někdy až osobní, mezi pediatry ze zařízení a pediatry v terénní službě, právě těmi praktickými lékaři pro děti a dorost.
Já jsem upozorňoval na výboru, že u mne jako zdravého člověka s více dětmi v podstatě jediný styk se zdravotnictvím, který mám, je právě přes prostřednictví těch praktických lékařů pro děti a dorost. To jsou ti, ke kterým opravdu musím chodit od kontrol, povinného očkování až po to, že někdy těm dětem něco je a někdy mají nějaké bolístky. A jestli bych si něco velmi nepřál, tak abychom tuto skupinu znejistili, abychom nějakým způsobem vytvořili pocit, že ona není tou vlajkovou lodí českého zdravotnictví, protože ona je tím prvním místem kontaktu. Nejsou to při vší úctě ke všem pánům profesorům a ke všem slovutným nemocnicím, to nejsou ty nemocnice. Je to tahleta první vlna, která má přímý kontakt s občanem. A velmi bych prosil, abychom - i když pan zpravodaj tady říká "provedeme nějaké úpravy do budoucna" - já jsem pro, proveďme je do budoucna. Ale v tuto chvíli nechme praktické lékaře pro děti a dorost ve vzdělávacím oboru tak, jak byli doposud. A pokud budeme chtít dělat nějaké změny, dělejme je až do budoucna, abychom teď nevytvořili nějakou míru nejistoty.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Kaňkovského, který je také zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy.
Pane poslanče, já se omlouvám - dobrá. Tak pan poslanec Hovorka souhlasí, že faktickou poznámku uplatní až po vašem vystoupení. Prosím.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Už tady byla dneska poměrně rozsáhlá diskuse o tom, jak probíhalo jednání k novele zákona č. 95/2004 Sb. na několika jednáních zdravotního výboru. Já už se toho dotknu velmi krátce.
Určitě jsme všichni cítili, že to projednávání nebylo úplně standardní a že bylo velmi komplikované. Na druhé straně názory na novelizaci zákona 95 jsou skutečně také velmi rozmanité, velmi rozdílné. V tomto případě si myslím, že jsme skutečně měli snahu zákon dovést do takové podoby, aby skutečně přinesl něco pozitivního pro naše mladé lékaře i pro české zdravotnictví.
Pokud se týká toho komplexního pozměňovacího návrhu, o kterém tady taky byla řeč, tady si myslím, že se až tak nic neporušilo. Měli jsme dvě jednání zdravotního výboru - jedno v už zmiňovaném Náchodě a jedno potom zde v útrobách Poslanecké sněmovny, kde jsme si předtím, než jsme odešli na dovolenou, řekli základní parametry toho, jak chceme, aby ten komplexní pozměňovací návrh vypadal, protože jsme všichni cítili, že změn, které je potřeba ještě v tom vládním návrhu udělat, je ještě poměrně velká řada. Parametry jsme si dohodli. Dohodli jsme si i termín, kdy ten komplexní pozměňovací návrh bude připraven. Ano, potom došlo k jisté kontroverzi ohledně bodu, který tam byl vložen na poslední chvíli a týkal se povinných stáží ambulantních lékařů v nemocnicích. Ano, byla okolo toho velmi vzrušená debata, ale nakonec - a já jsem za to předkladatelům vděčný - tento kontroverzní návrh byl stažen. A i když všichni cítíme, že by bylo dobře zlepšit komunikaci mezi ambulantní sférou a nemocnicemi, tak jsem přesvědčen, že tím způsobem, jak to bylo navrženo, by k tomu nedošlo. Naopak si myslím, že by negativní emoce mezi těmito dvěma segmenty ještě narostly.
Když vezmu ten komplexní pozměňovací návrh jako celek, tak jsem přesvědčený o tom, že je to v tuto chvíli materie, ze které lze rozhodně vycházet. A i když předpokládám diskusi ještě ohledně řady pozměňovacích návrhů jak z výborů, tak zde načtených ve druhém čtení, tak si myslím, že to je cesta k tomu, abychom zákon dotlačili do zdárného konce.
V podrobné rozpravě si ještě dovolím načíst jeden malý pozměňovací návrh, ale troufám si říci, že ne nedůležitý, který řeší požadavky na minimální úvazek lékařek, event. lékařů v přípravě k atestaci, kteří pečují o malé dítě či děti. Už jsme tady o tom hovořili v prvním čtení, že máme zejména lékařky, které se chtějí vrátit z lékařské dovolené postupně. To znamená, mají rodinné důvody k tomu, nenastoupily okamžitě na ten požadovaný poloviční úvazek, ale aby se vracely třeba po jednom, po dvou dnech.
Proto jsem také navrhl v pozměňovacím návrhu výjimku, která by se rozšířila nejenom na lékařky, případně lékaře na rodičovské dovolené, ale ještě na rodiče-lékaře, kteří pečují o děti do zahájení povinné školní docházky. Jsem přesvědčený, že to lépe postihne problematiku některých rodin, které mají třeba více malých dětí, ale už nespadají do kategorii rodičů na rodičovské dovolené. Myslím si, že při tom, jak voláme, a to napříč touto Sněmovnou, po podmínkách lepšího sladění rodinného a pracovního života, je toto jedna z možných cest. A jako lékař nemocniční, vlastně po celou dobu své kariéry jsem nemocniční lékař, mohu říci, že se v praxi s tímto problémem poměrně často setkáváme a lékařky na ten kratší úvazek toto vítají. Umožní jim to lépe se starat o své děti a přitom to nijak nenaruší jejich postgraduální přípravu. Naopak si myslím, že to vracení se zpět do pracovního procesu je pro ně jednodušší.
Tolik ke druhému čtení této novely. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Hovorku, který chce uplatnit faktickou poznámku.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych jenom vysvětlit panu kolegovi Kasalovi prostřednictvím pana předsedy, že jsem měl na mysli základní obory, že dochází k redukci ze 46 na 43. Tolik na vysvětlenou.
Potom ještě jedna věc, která se týká oboru praktický lékař pro děti a dorost, že s tímto systémem péče jsou v podstatě spokojeni jak rodiče, tak pojišťovny a není žádná poptávka, žádný důvod pro to, aby se tento systém měnil. ***