(15.30 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Kasal - dvě minuty.
Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Musím zareagovat pouze na jednu jedinou věc, co říkal můj předřečník pan kolega Hovorka. Důvodová zpráva byla přednesena na výboru pro zdravotnictví. Víc k tomu nebudu říkat.
Předseda PSP Jan Hamáček: A pokud nejsou, a opravdu nejsou, faktické poznámky, tak má slovo paní poslankyně Soňa Marková a připraví se pan poslanec Marek Benda.
Poslankyně Soňa Marková: Přeji krásné odpoledne, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedo, členové vlády. Dovolte mi, abych se jenom krátce včlenila do učených disputací svých ctěných kolegů lékařů jako laik, který se dívá na zákony, které se předkládají Poslanecké sněmovně, z pohledu spíše pacientů a těch, kteří jaksi nemohou zasáhnout do odborných věcí, tak jak to tady zaznívá.
Chtěla bych se krátce vyjádřit za poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy a zároveň se přihlásit k pozměňovacím návrhům, které jsem nepodala, které byly podány, protože si myslím, že není potřeba, abychom podávali pozměňovací návrhy opakovaně.
Prvním, ke kterému bych se ráda přihlásila, je pozměňovací návrh, který navrací praktické lékařství pro děti a dorost do základních oborů vzdělávání. Já jsem se tak vyjádřila i na výboru pro zdravotnictví, protože mi to prostě nedává smysl. Obory nebyly tak výrazně omezeny, jak se původně předpokládalo, a vezměme si a zavzpomínejme si na to, že jeden z důvodů pro předložení tohoto návrhu zákona mělo být řešení nedostatku lékařů v našich zdravotnických zařízeních a za hlavní problémy se udávalo to, že máme málo lékařů a máme nedostatečně ohodnoceny lékaře. K tomu je třeba říci, že s největší pravděpodobností - nebo ne s největší pravděpodobností - nedošlo k takovému výraznému omezení oborů, a proto mi nedává smysl to, že se vyřazuje právě tento obor, když péče o děti v ČR, tak jak je dnes nastavena, je považována za jednu z nejlepších v Evropě a možná i v celém světě a tady prostě není žádný relevantní důvod to měnit. Už k tomu bylo řečeno hodně, já nebudu dále zdržovat.
Druhým pozměňovacím návrhem, ke kterému bych se ráda přihlásila, je návrh, o kterém tady již také hovořil můj kolega Hovorka, a to je návrat kompetencí k postgraduálnímu vzdělávání Institutu pro vzdělávání lékařů. Já se domnívám, že i toto je jedna z věcí, která dobře fungovala, a bylo by dobře, aby to fungovalo po těch peripetiích, které byly zase znovu, tak jak to bylo.
Ještě bych se krátce vyjádřila k projednávání samotného návrhu zákona. I o tom jsem hovořila na jednání výboru pro zdravotnictví. Tento návrh zákona nevznikal určitě lehce. Byly k němu zřízeny i různé komise, zákon se projednával prakticky několik let, připomínková řízení proběhla atd. - a najednou ze dne na den se objeví komplexní pozměňovací návrh, který přináší zásadní změny. Asi ta nejzásadnější nakonec po velkém odporu byla z tohoto komplexního pozměňovacího návrhu vyřazena, to znamená povinné stáže lékařů v rámci svého vzdělávání. Já neříkám, jestli to je dobře, nebo špatně. Mně jde jenom o to, že určitě není dobře, abychom přijímali takhle důležitý zákon tak, že ze dne na den dostaneme komplexní pozměňovací návrh, máme možnost ho ve zdravotním výboru sice projednat, důvodovou zprávu dostaneme až na stůl, a to si myslím, že není důstojné a není dobré, protože jsou takto obcházeny právě ty připomínky v připomínkovém řízení, které jsou důležité. Protože kdo jiný by měl připomínkovat, než ti, kterých se ten zákon doopravdy týká? Takže tento způsob projednávání zákonů není důstojný a není dobrý pro to, aby tady z Poslanecké sněmovny odcházely dobré zákony, které budou skutečně sloužit jak těm, kteří zdravotní péči poskytují, tak také těm, kteří ji potřebují, a to jsou pacienti.
Co se týká podpory tohoto zákona, tak poslanecký klub KSČM se rozhodne skutečně až podle případně přijatých pozměňovacích návrhů, protože i když považujeme tento zákon za velmi potřebný, tak některé pozměňovací návrhy jsou hodny podpory, a pokud se změní důležité věci tak, jak si myslíme, že je to správné pro to, aby zdravotnictví v ČR dobře fungovalo, tak potom bychom tento zákon podpořili. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Slovo bude mít pan poslanec Benda, připraví se pan poslanec Kaňkovský... Pardon, omlouvám se, ještě faktická poznámka pana poslance Hegera . Ale než dorazí k mikrofonu, tak přečtu omluvu paní poslankyně Havlové, která se omlouvá z dnešního jednání z důvodu jednání ve volebním kraji.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Já bych si dovolil jenom kratičce komentovat to, co tady říkala paní předřečnice paní poslankyně Marková. Musím připomenout, že ten komplexní pozměňovací návrh v hrubé podobě se řešil už na předchozím výboru, a paradoxně to bylo právě v Náchodě, kde to organizovala paní poslankyně, a ona si velmi dobře pamatuje, jaká tam byla debata až příliš vzrušená. Já to neříkám jako kritiku paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, já to říkám jenom jako určité vysvětlení, protože tak jako v každém oboru, i v medicíně jsou mimořádně obtížné věci k rozhodování, jsou věci, které běží zvykově, historicky, anebo mají nějaké racionální důvody, a je tam spousta lidí, kteří jsou zainteresováni k tomu, aby si své dvorky chránili. Někdy je to dobře, někdy špatně, ale v každém případě to budí veliké, velikánské vzrušení.
A abych ještě dodal jednu věc, protože já jsem si kdysi vyslechl o tom, jak se předkládají komplexní pozměňovací návrhy a jak to likviduje legislativní proces, že on je to někdy takový důvod pro důvod, když se něco nechce prosadit. Chápu, že jsou lidé, kteří si myslí o pediatrii jednu věc, a lidé, kteří si myslí druhou věc. Ale zrovna to, co je tady ten nejbolestivější a nejvíce diskutovaný bod, tj. sloučení oboru praktické pediatrie a pediatrie, bylo již v původním vládním návrhu. (Předsedající: Čas.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ještě faktická poznámka paní poslankyně Markové.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího jenom chtěla říct, že skutečně to neberu jako kritiku své osoby, nicméně vůbec mě nepřekvapuje, že pan kolega Heger brání způsob projednávání zákonů předkládanými návrhy ze dne na den, protože v době nedávno minulé, v době panování právě jeho politické strany, to bylo naprosto běžné ve zdravotním výboru. Dělalo se to skoro pokaždé. Takže mě to opravdu nepřekvapuje, že tento způsob projednávání se mu nezdá jako příliš neobvyklý, a dokonce ho schvaluje.***