(16.50 hodin)
(pokračuje Seďa)
Vážený pane ministře, vím, že je připravena novela zákona o vojácích z povolání. Proto se ptám, zda bude lépe konkretizováno toto nepřetržité vojenské nasazení, protože v zákoně o ozbrojených silách, na který se definice odvolává, toto blíže popsáno není. Přitom zařazení vojáka do tohoto režimu je možné za splnění dvou podmínek, a to vyžaduje-li to zájem služby s ohledem na specifickou povahu úkolu armády podle § 14 odst. 1 zákona č. 219/1999 Sb. a zároveň tohoto cíle není možné dosáhnout bez zařazení do výše uvedeného režimu.
A ještě jednu věc. Přes pochopení nad specifikami některých činností si myslím, že není spravedlivé, aby znění paragrafu dávalo tak velký prostor pro svévolné použití ze strany velitelů a také aby vedlo k diskriminaci mezi vojáky ve stejných hodnostech. Děkuji za vaše odpovědi.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Bude mu odpovězeno písemně. Jedenáctou interpelaci přednese paní poslankyně Markéta Adamová, která bude interpelovat pana ministra vnitra Milana Chovance ve věci přijímání trestních oznámení. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Markéta Adamová: Vážený pane ministře, v poslední době se často setkávám s lidmi, kteří se zabývají problematikou neplacení soudem stanoveného výživného, ať už jsou to advokáti, organizace, které se snaží svým klientům v této životní situaci pomoci, nebo přímo rodiče, převážně ženy, matky. Maminky mi líčí své příběhy, které mají často velmi podobný scénář. Bývalý manžel či přítel dlouhodobě neplatí výživné, když už, tak jednou za tři čtyři měsíce pošle nějakou symbolickou částku. Oficiálně nepracuje, majetek má psaný na někoho jiného a exekutoři jsou na něj krátcí. Matky se pak často ocitají v situaci, kdy nemají jinou možnost než podat trestní oznámení.
Mnoho výpovědí má ještě jedno společné, a to je často zmiňovaná neochota policistů. Policisté by měli být rodičům v této tíživé životní situaci stoprocentně nápomocni. Místo toho však řada z nich od podání trestního oznámení odrazuje. Například mylně informují, že nelze na neplatiče výživného podat trestní oznámení, jelikož projevil snahu tím, že jednou za čas pošle symbolickou sumu. V § 196 ani 197 trestního zákoníku přitom nic o projevení snahy není. Jedinou možností je tzv. účinná lítost, tedy splacení dlužné částky před vyhlášením rozsudku.
V některých konkrétních případech, se kterými jsem se měla možnost seznámit, byli policisté krajně nezdvořilí a během podávání trestního oznámení zaznívaly z úst policistů i poznámky typu: To jste nevěděla, s kým si pořizujete dítě? Měla jste si pořídit milionáře, který by vás živil. - To je opravdu skutečný případ. Uznejte, že takováto slova jsou přinejmenším za hranicí slušného chování. Nechci plošně kritizovat postup všech policistů. Vím, že spousta z nich dělá svou práci pečlivě a svědomitě. Nicméně i jim pak někteří kolegové kazí pověst.
Vážený pane ministře, žádám vás, abyste v tomto zjednal nápravu. Uvažujete v této souvislosti např. o povinném školení policistů nejen v právní problematice související se zanedbáním povinné výživy, ale také např. v otázkách vztahové a rodinné politiky? Školení by mělo policistům objasnit výklad zmíněných ustanovení tak (upozornění na čas), aby byl užíván skutečně k ochraně zanedbávaných dětí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni, bude jí odpovězeno písemně.
Pan poslanec Josef Nekl ve dvanácté interpelaci bude interpelovat pana ministra životního prostředí Richarda Brabce k výzvě IUCN k Národnímu parku Šumava. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Josef Nekl: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, před několika dny byla veřejnost seznámena se stanoviskem světového kongresu Mezinárodního svazu ochrany přírody, který vyzývá Ministerstvo životního prostředí České republiky k nápravě péče o Národní park Šumava. Z toho je zřejmé, že problematika Národního parku Šumava je v mimořádné pozornosti nejen obyvatel Jihočeského a Plzeňského kraje, odborníků univerzit a ekologických organizací, ale i organizací sdružujících státy a ekologické organizace mezinárodní. Proto mám, vážený pane ministře, na vás tyto otázky:
Je Česká republika či některá z ekologických organizací členem tohoto svazu? Jakým způsobem byla podána členům Mezinárodního svazu ochrany přírody informace o současném stavu a perspektivách dalšího rozvoje Národního parku Šumava? Jaké závazky z výzvy plynou pro Českou republiku a jak na výzvu bude Ministerstvo životního prostředí reagovat? Děkuji vám za vaše odpovědi.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane kolego, kolegyně, kolegové, především Česká republika je od roku 2000 rozhodnutím vlády členem Mezinárodní organizace ochrany přírody IUCN. Česká republika je tam zastoupena Ministerstvem životního prostředí. Kromě toho jsou v IUCN třeba Agentura ochrany přírody a krajiny, Unie českých a slovenských zoologických zahrad a další subjekty, z nevládních organizací je tam třeba Český svaz ochránců přírody.
Ta informace - a proto nás překvapilo, i když musím říct zcela na rovinu, že ne úplně, to rozhodnutí resp. proklamace IUCN... Totiž v květnu letošního roku se uskutečnilo jednání, dokonce zasedání Světové komise pro chráněná území v České republice a při této příležitosti probíhalo jednání i s ředitelem Národního parku Šumava a předsedkyní nejvyššího vědeckého orgánu IUCN pro chráněná území, na kterém bylo IUCN informováno o současném přístupu k péči o Národní park Šumava. Zástupci vědeckého orgánu IUCN se s představeným přístupem naprosto ztotožnili a o žádném dalším či okamžitém rozšiřování bezzásahového území nebyla vůbec žádná debata.
Předmětné doporučení kongresu IUCN, které bylo navrženo velmi pravděpodobně Hnutím DUHA a pravděpodobně i Českým svazem ochránců přírody, bylo schváleno bez rozpravy v elektronickém hlasování společně s dalšími více jak 90 doporučeními. Jenom pro informaci, hlasování vlád dopadlo tak, že pro bylo 60 zemí, proti 1, zdrželo se 95 a hlasování nevládních organizací pro bylo 411, proti 20 a zdrželo se 256. Zdůrazňuji, bylo to jednání bez rozpravy a v zásadě to probíhá elektronickým hlasováním.
Jaké závazky a výzvy plynou pro ČR, jak na výzvu bude Ministerstvo životního prostředí reagovat? Ministerstvo životního prostředí vzalo doporučení na vědomí, tak jak jsme konečně vydali i v tiskové zprávě, ale bereme ho jako doporučení nezávazné a takhle jsou vlastně i určitě proklamace IUCN běžně a jsou jich skutečně desítky, ne-li stovky, brány s tím, že to bereme jako názor IUCN.
My jsme přesvědčeni, že novela zákona 114, která momentálně, jak víte, je v této Sněmovně, má v sobě určité prvky stability z hlediska moratoria na změny právě bezzásahovosti. A já jsem několikrát v těch uplynulých dnech a hodinách opakoval a opakuji to i tady, že pro mě osobně není přijatelné bavit se o rozsahu bezzásahovosti na Šumavě, 50 % do roku 2030. My jasně říkáme, že to je horizont, který bude určitě po roce 2030, a že by se naši následovníci měli v této věci rozhodnout po těch patnácti letech toho moratoria podle toho, jak si příroda na stávajících bezzásahových územích poradí. A obecně bych řekl, že si myslím, že do takových věcí jako právě rozšiřování bezzásahových zón by neměli mluvit ani politici, ani neziskové organizace, a měli by o tom hovořit odborníci a neměli bychom přírodě přikazovat, jak se má chovat.
Takže toto je naše stanovisko k doporučení IUCN. Opět opakuji, bereme jej na vědomí, nicméně nemění to nic na našem dalším postupu z hlediska té klíčové právní normy. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec nemá doplňující otázku.
Třináctou interpelaci pan poslanec Martin Novotný stahuje. Přejdeme ke čtrnácté interpelaci. Paní poslankyně Gabriela Pecková bude interpelovat přítomného pana ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka ve věci rušení speciálního oboru geriatrie.
Poslankyně Gabriela Pecková: Dobré odpoledne, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, promovala jsem jako pediatr, ale revmatologická odbornost výrazně posunula věk mých pacientů až k séniu. Velmi mě proto znepokojují změny, které se chystají ve vzdělávání lékařů v obou těchto oborech. Dítě není zmenšený dospělý a nemoci se u něj projevují jinak, mají jinou prognózu i se jinak léčí. Stejně je to u starších až velmi starých pacientů, kde i velmi vážná onemocnění mohou být přehlédnuta např. kvůli odlišnému vnímání bolesti apod. K vlastní diagnóze navíc přistupují zpravidla i funkční a sociální problémy. ***