(10.50 hodin)
(pokračuje Pilný)
Pokud se týká informovanosti, nevím, proč si stěžovat na nedostatek informací, spíše o ně není zájem. Nevím, kolik ještě poslanců dostává pravidelné zprávy téměř týden o vývoji v této oblasti TTIP. Jezdí sem vyjednavači, ambasády včetně americké tady mají zdroje informací. Není to nic utajeného. Informace jsou prostě běžně dostupné. Spíše si myslím, že o ně není zájem, a je to celkem oprávněné, protože opravdu nás to netrápí.
Chci ale jenom říct, že Evropa musí tyto smlouvy uzavřít, pokud nechce úplně ztratit konkurenceschopnost. Je to problém i pro Českou republiku. Protože jsme součástí Evropy a jsme exportně orientovaná ekonomika. Nevidím v té smlouvě, jak byla vyjednávána, žádné zásadní problémy. Zatím jsme měli iluze o tom, že zlepší přístup českých firem na americký trh. To se zdá jako velmi nepravděpodobné, protože americký trh v této oblasti veřejných zakázek není regulován federálně, ale je regulován jednotlivými státy, dokonce municipalitami. To je poměrně zásadní problém, který tam prostě vidím.
Ostatní problémy, i co se týká standardů a geneticky modifikovaných záležitostí, to jsou věci - probíhají protesty v Německu a jinde. Pokud toto je pro nás problém, tak si myslím, že se to bude řešit na úrovni, která je podstatně vyšší.
Já se necítím, a myslím si, že nikdo z parlamentu se nemusí cítit být málo informován o těchto smlouvách, protože informace jsou naprosto běžně dostupné. Otázka je, jestli je to v tomhle okamžiku naše priorita, a také to vyjadřuje náš zájem. Ale ty informace tady jsou a není to opravdu něco, co bychom měli řešit teď. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Táži se, zda ještě někdo další chce vystoupit v rozpravě. Jestliže tomu tak není, v tom případě rozpravu končím. Pan místopředseda Filip navrhl usnesení, a to je, že Poslanecká sněmovna nepřijímá odpověď pana premiéra. Je tomu tak, pane místopředsedo? Dobře. V tom případě o návrhu tohoto usnesení dám hlasovat.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro navržené usnesení, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Je to hlasování s pořadovým číslem 102. Přihlášeno je 108 poslankyň a poslanců, pro návrh 21, proti 35. Tento návrh byl zamítnut. Končím projednávání této interpelace.
Otevírám další interpelaci. Předseda vlády Bohuslav Sobotka odpověděl na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci postavení sudetoněmeckého landsmanšaftu. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 864. Otevírám rozpravu, do které je přihlášen pan místopředseda. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Respektuji rozhodnutí Poslanecké sněmovny, kdy už není potřeba se zabývat původní interpelací, ale také v tuto chvíli děkuji panu předsedovi vlády, že přislíbil před Poslaneckou sněmovnou, že doplňující otázky budou připraveny na Ministerstvu průmyslu a obchodu a že se je Poslanecká sněmovna tedy dozví. Budu rád, když budou zaslány písemně, a můžeme je využít pro ten přislíbený seminář hospodářského a zemědělského výboru.
Teď mi dovolte, abych se vyjádřil k druhé interpelaci, kde jsem odmítl odpověď předsedy vlády. Víte, já jsem úmyslně neinterpeloval pana ministra kultury Daniela Hermana za jeho návštěvu na srazu sudetoněmeckého svazu, protože jsem to mohl považovat i za jeho soukromou cestu, on se nijak netají s tím, že má v uvozovkách milé krajany. V tomto ohledu, znám ho dlouhou dobu jako Jihočech, mi to nepřipadalo vhodné ze dvou důvodů. Za prvé nikdy předtím se žádný člen vlády České republiky, ať byla jakákoliv od roku 1993, nezúčastnil něčeho takového a podle reakce Berndta Posselta a ostatních představitelů sudetoněmeckého svazu to skutečně pro ně byla historická událost.
Já už jsem upozorňoval na to, když pan premiér navštívil Bavorsko, že samozřejmě Berndt Posselt při své politické aktivitě jistě najde způsob, jak se objevit na některé fotografii s premiérem. Udělal to premiéru Nečasovi, udělal to premiéru Sobotkovi, a mě tedy zajímalo, jestli o tom předseda vlády věděl, jestli to bylo s jeho souhlasem a jestli to skutečně měl být jakýsi výraz toho, že je to pro nás akceptovatelný partner.
Proč to říkám takhle? Je to spolek. Promiňte mi, je to stejný spolek jako svaz vyhnaných občanů České republiky z pohraničí v roce 1938. To je partner sudetoněmeckého svazu v České republice, nikoliv vláda České republiky nebo kterýkoliv ministr vlády České republiky. Jestliže zvedneme úroveň zastoupení na srazu jakéhokoliv spolku tím, že je začnou navštěvovat ministři, tak samozřejmě ten výraz politické váhy je zcela jiný.
Co mě na tom zaráží? Že celá změna stanov tohoto spolku je dále neupravena. Já jsem na to upozorňoval v interpelaci, že to, co oni jakoby odstranili, to znamená trvalý požadavek na navrácení majetku na území České republiky, že sice odhlasovali, ale dali to zapsat ke spolkovému soudu tak, že jim to soud zamítl. Čili stanovy sudetoněmeckého sdružení jsou dál, jak byly od 50. let minulého století. To znamená, že tam je trvalý požadavek a majetkové nároky vůči České republice.
Já si nedovedu představit, že se kdokoliv, kdo chce dodržet svůj ústavní slib, že se bude držet Ústavy a zákonů České republiky a bude pracovat ve prospěch občanů České republiky, zúčastní výročního sněmu spolku, který útočí na ústavní a zákonný základ majetkových poměrů v České republice! Nebudu tady hodnotit podivné výroky, a dávám to do uvozovek, protože bych musel použít jiných výrazů, které na srazu zazněly. To znamená, že právo na majetek tady existuje, že jsme jim to sebrali a podobně. To je přece absolutně zvrácený pohled na výsledek druhé světové války! Jestliže pro nás je rozhodující, a tak také vystupoval stát Česká a Slovenská Federativní Republika a Česká republika od roku 1993, že všechny majetkové poměry se odvíjely a případné změny od 25. února 1948, nikoliv od 9., 10. května 1945. V tom případě, promiňte, bychom se museli vrátit nejen před rok 1938, ale minimálně k roku 1919, když ne k roku 1620!
V tomto ohledu zásadně odmítám jakékoliv se smiřování s tím, že někdo bude popírat český právní řád a vykládat, že je možné zvrátit majetkové poměry v České republice. To nepůjde jenom o stát, to půjde o fyzické, právnické osoby a o majetky, které tady prošly privatizací, restitucemi, které tady prošly také samozřejmě po znárodnění tím, že byly předány do soukromých rukou.***