(9.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Když německá kancléřka Angela Merkelová před rokem pozvala do Německa všechny uprchlíky přicházející do Evropy ze zemí rozvrácených válkami, okupacemi a podvratnou činností Spojených států a zemí Severoatlantické aliance, především v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii, našlo to ohlas. Němci museli čelit milionové vlně migrantů volně procházející napříč Evropskou unií. A rychle zjistili, že ten příval nezvládají. Angele Merkelové ale trvalo celý rok, než prozřela. V rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung si nyní sypala popel na hlavu. Konstatovala, že Německo v minulosti nechalo zahraniční státy Evropské unie, aby si s přicházejícími uprchlíky poradily samy, a přiznala, že "v Německu jsme tento problém příliš dlouho ignorovali a potlačovali jsme nutnost najít panevropské řešení". Dále pak připustila, že nepodporovala iniciativy k ochraně unijních hranic, a kajícně dodala: "Tvrdili jsme, že si s problémem poradíme na našich letištích. To ale nefunguje."
Pokud u Merkelové s rostoucími problémy Německa a celé Evropské unie došlo k určitému prozření a pokud začíná mluvit i o ochraně společných hranic Evropské unie, jde, troufám si tvrdit, o prozření jen částečné. V německé diplomacii i u řady dalších reprezentací členských zemí Evropské unie a bruselských špiček totiž nedochází k žádnému zásadnímu obratu. A mimořádnou dávkou pokrytectví Merkelová i další odpovědní dál odmítají vyvodit závěry z toho, co k mnohamilionovým vlnám uprchlictví vede. Expanzivní politika a státně teroristické silové metody vlád Spojených států, ekonomické vydírání a drancování chudých zemí nadnárodními koncerny a spoluúčast nejen členů Severoatlantické aliance včetně Německa, ale i podíl Evropské unie na krytí a podpoře těchto metod jsou stále zamlčovanou a neřešenou příčinou. Zájem samotného Německa na expanzi Severoatlantické aliance na východ i na Balkán a do Asie stejně jako spoluúčast Německa na rabování chudých zemí Asie a Afriky bohužel pokračuje.
Jako nanejvýš odpovědný hodnotím proto kritický postoj prezidenta republiky Miloše Zemana, který kancléřce Merkelové při její nedávné státní návštěvě v Praze na žádost o přerozdělování migrantů směřujících do Německa připomněl, že když je do Německa pozvala, není důvod, aby následky své neodpovědnosti přehazovala na Českou republiku a kohokoliv jiného.
Jestliže ale Angelu Merkelovou odkázal do patřičných mezí prezident republiky, na stejně důsledné postoje českého předsedy vlády a ministra zahraničí jsem čekal marně. Od vlády ostatně je nutné požadovat mnohem víc než od prezidenta. Slepá a lokajská podpora expanzivní strategie Severoatlantické aliance a lokajské postoje české vlády, jejích jednotlivých ministrů, vůči vládě Spojených států, ale i Bruselu nás do budoucna zatahují do dalších, ještě vážnějších problémů, než je současná migrační krize. Ano, změna lokajského stylu a gumových páteří české zahraniční politiky je nezbytně nutná.
S tím souvisí i výsledek britského referenda o odchodu z Evropské unie. Výsledek hlasování je totiž svou podstatou projevem dlouhodobě neřešené sociální a politické krize tohoto evropského uskupení. A řešení této krize by bylo naléhavé i v případě, že by se občané Spojeného království rozhodli pro setrvání v Evropské unii. Její kormidelníci by měli konečně pochopit, že neoliberální a asociální založení Evropské unie znamená permanentní ohrožení evropské integrace zevnitř a že big byznys a aroganci unijních úředníků nelze mít za konečný cíl veškerého snažení.
Premiér Sobotka v souvislosti s Británií mluví ovšem o údajném tamním chaosu a vleklé politické krizi. Dokonce prohlásil, že prý brexit poškodil evropskou a globální rovnováhu. Tedy něco, co v dnešním světě bohužel vůbec neexistuje. A nezklamal ani v tom, že se vůbec nezabývá příčinami toho, proč už Britové nechtějí být v Evropské unii. Chci věřit, že se o to dnes pokusí. A to nejenom směrem k Evropské unii, ale i k Severoatlantické alianci a migrační krizi.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda vlády si přeje vystoupit. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já se domnívám, že ten spor a debata, která se zde vede na základě interpelace pana poslance Grebeníčka, nesouvisí s tím, že bych snad panu poslanci Grebeníčkovi nedal všechny potřebné informace nebo neodpověděl na otázky, které on položil, ale podle mého názoru je prostě tady rozdíl v politickém pohledu na zahraniční politiku České republiky. Je zde rozdíl v pohledu na naše členství v Severoatlantické alianci, je zde rozdíl v našem pohledu na význam našeho členství v Evropské unii. A já myslím, že to je přirozená věc. Nelze přece očekávat, že poslanec za Komunistickou stranu Čech a Moravy bude mít na zahraniční politiku stejný názor jako vláda, která je tvořena sociální demokracií, ANO a KDU-ČSL.
Je také dobré si uvědomit, že i z té dikce a výroků pana poslance Grebeníčka je zřejmé, že Komunistická strana Čech a Moravy není spokojena s tím, že Česká republika je členem Severoatlantické aliance a má na jednotlivé kroky a politiku Aliance zcela odlišný názor než má vláda České republiky. Protože pan poslanec Grebeníček kritizoval NATO, jako by to byla nějaká organizace, která leží zcela mimo Českou republiku, mimo naši vůli, mimo naši schopnost podílet se na fungování této organizace. A velmi často takto je i třeba některými jinými politiky popisována Evropská unie.
Myslím, že především je potřeba si uvědomit, že pokud jsme členy Severoatlantické aliance - a tato vláda se domnívá, že je to dobře, že jsme členy Severoatlantické aliance, a že bychom se měli aktivně podílet na celém spektru činností NATO - tak máme vliv přirozeně na rozhodování uvnitř této organizace. Není to tak, že tady je NATO, tady je Česká republika a není žádná interakce. My jsme členy struktur NATO, podílíme se na formulování politické vůle v rámci této obranné organizace. V rámci této - zdůrazňuji - obranné aliance. Vstup České republiky do NATO výrazně zvýšil bezpečnostní záruky, které dnes Česká republika má a které jsou garantovány všemi ostatními členy této obranné aliance.
Ale jak znovu zdůrazňuji, těžko se můžeme s panem poslancem Grebeníčkem shodnout v tom, jestli je dobře, že Česká republika je členem NATO. KSČM se dlouhodobě domnívá, že to dobře není. Já jako sociální demokrat dlouhodobě jsem přesvědčen o tom, že to pro bezpečnost našich občanů dobré je. ***