(12.30 hodin)
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, pane předsedající. Také mi to nedá, abych k tomu nepromluvil. My jsme historicky sick days zavedli hned po roce 1990 s vynikajícími výsledky. To fungovalo naprosto skvěle. Každý si velmi zvažoval, jestli si vezme, anebo nevezme, a skutečně, neměli jsme ty chrchlající sestry a lékaře v ordinacích. Změna zákona, tak jak je navrhována, je skutečně krok naprosto špatným směrem. Říkám to ze zkušeností, nechci říkat, kolika let praxe v lékařské ordinaci. Tlak na lékaře, aby dali neschopenku krátkou nebo delší, je obrovský. Tlačí ho ke zdi, protože když jsou ty potíže dostatečně dobře řečeny, tak musíte alespoň den nebo dva ty potíže vylučovat. A proto se to těm lidem vyplatí, protože vždycky nějaký den uhrají. Já si skutečně myslím, že tento zákon není možné podpořit, a říkám to jménem našeho klubu. Takovýto zákon nedostane naše hlasy.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vnesl taky několik faktů do té debaty, která je velice obecná.
Jednak bych chtěl říci, že je to téma, které pro zaměstnavatele vytváří neobvyklou jednotu, jednotný šik. Protože návrat do původního stavu by znamenal ztrátu bezpracného tehdy získaného zisku. Uvádí se 5 mld., ale návrh, který máte předložen, podle výpočtu by měl činit 3,3 mld. A bojovat o 3,3 mld. přece stojí za to, když stačí ovlivnit jenom Poslaneckou sněmovnu.
Řečeno slovy klasika, podle ovoce poznáte je. Čekat tedy v tripartitě jednotu v této oblasti je, diplomaticky řečeno, velice naivní. V letech 2011 až 2013 platili zaměstnavatelé nemocenskou o týden déle. Bylo to asi pro 300 až 400 tisíc občanů. Ne tři dny, pět dnů, a nikdo se nezhroutil. Takže to není o tom, že by na to nebylo, ale proč to dávat, když nemusím.
V rámci Evropské unie je pravda, že většina zemí karenční lhůtu využívá. Ale my srovnáváme své ekonomické prostředí často se Spolkovou republikou Německo, a oni jsou výkonnější a je tam náročné ekonomické prostředí a karenční lhůta tam není a zaměstnavatel platí 12 měsíců, ne 14 dnů v celém roce 90 % náhradu, ne 60 % jako v České republice, a pokud je uzavřena kolektivní smlouva, tak i 100 %.
Nic jiného než ekonomické prostředí nemůže vyvíjet tlak i na zaměstnavatele, aby řešil tu situaci se zneužíváním. On v podstatě nemusí, když se ho to ekonomicky výrazně nedotkne, hledat cesty přes bonifikace a jiné, jak své zaměstnavatele (?) stabilizovat a udržet. Myslím si, že nejenom že to prospěje těm, kteří přecházejí své nemoci, ale prospělo by to všem. Navíc dnes jsme postoupili v pracovních kolektivech taky trochu dál, kdy jeden hlídá druhého, protože pokud někdo chybí a nemusí, tak za něj dělají ti druzí.
No a teď mi dovolte přečíst z jedné analýzy, která hovoří o tom, jak narostla nemocnost v roce 2008 po zavedení karenční lhůty. V prvním pololetí roku 2008 při zavedení karenční doby se průměrné procento pracovní neschopnosti meziroční snížilo, a teď poslouchejte, o 0,78 procentního bodu. To je z 5,94 na 5,16. Ve druhém pololetí roku 2008 při zrušení karenční doby meziročně pokleslo jen o 0,10 procentního bodu, což je proti prvnímu pololetí roku 2008 o 0,68 procentního bodu méně. Tento údaj 0,68 procentního bodu průměrného procenta pracovní neschopnosti byl výchozím ukazatelem pro odhad ekonomických dopadů těch 3,3 mld., tak jak jsem citoval v předešlém.
Takže milí zlatí, abychom si rozuměli, ono je to všechno vždycky trošku složitější. A měli bychom se taky aspoň trošku chovat morálně. Víte, na jedné straně zde kryjeme sami sebe, když se omlouváme z nemocí, někteří dlouhodobých, a jde nám 100% plat, a na druhé straně tady křičíme, jak na ty chudé musí být přísnost. Toto není adekvátní.
Nechci zapírat, že řada lidí zneužívá tady toto. Ale copak zaměstnavatelé nezneužívají nedodržování zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti k vyššímu výdělku? Nedávno mi přišla do poslanecké kanceláře jedna maminka z rodičovské dovolené a říká: Byla jsem tady u majitele pekárny. On by mě vzal, ale řekl: Nemocenská a doba na ošetřování dětí, s tím u mě nepočítejte.
Víte, to zneužívání má vždycky dvě strany. Je ho třeba eliminovat. Ale kolektivní vina, ta by neměla být předmětem zákona. Děkuji za pozornost. (Potlesk vlevo.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych zůstal u tradičního oslovení a neoslovoval vás jmény drahých kovů jako předřečník. Chtěl bych jenom konstatovat, že já nikoho nezaměstnávám, nenavštěvovali mě žádní lobbisté ze strany zaměstnavatelů. U mě funguje jenom zdravý rozum, a to, že ekonomika vytváří potom i podmínky pro zaměstnance. Bylo tady voláno po tom, aby se lékaři vyjádřili k tomu, jaký vliv na případné zvýšení nemocnosti a další následky to má. Vystoupili tady čtyři lékaři. Všichni čtyři lékaři jednoznačně prohlásili, že pro tento zákon hlasovat nebudou. To je pro mě další argument, proč tato záležitost prostě vůbec nedává smysl.
Znovu opakuji, že funguje-li ekonomika a fungují-li podniky, pak z toho prosperují zaměstnanci a jednoznačně se to na tom vývoji dneska podepisuje. Jestli máme chuť ho zvrátit, a zdá se, že našim některým kolegům opravdu to, že dneska dostávají lidé víc peněz za práci, že ekonomika vzrůstá, že jim to vadí, tak chápu, že potom pro tento zákon zvednou svůj hlas. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pak tu mám ještě dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Leoš Heger, po něm pan poslanec Josef Hájek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážená vládo, chtěl jsem panu kolegovi Opálkovi, s kterým dost často souhlasím, říct, že to, že pravice proti tomuto zákonu protestuje, není otázku amorálnosti. Ono už to tady padlo. Medicína opravdu není 100% vědecký obor, má v sobě mnohé, co by se mohlo nazvat uměním, což souvisí se zkušeností poznat některé nemoci, které velmi stejně začínají, a některé z nich jsou naprosto banální, některé jsou vágní a některé jsou jasné. A poznat také to, jestli člověk simuluje, nebo nesimuluje.
Ale má to své hranice. A já vás ujišťuji, že kdyby medicína uměla úplně každého změřit, jestli opravdu je nemocen, anebo jenom podléhá nějakému pokušení s tou nemocí si zahrávat a využívat ji k tomu, aby nebyl příliš angažován v práci, tak kdyby toto bylo možné, tak z těch čtyř lékařů, kteří tu byli citováni, budou určitě nejméně tři včetně mě pro to, aby se karenční doba snížila. ***