(10.20 hodin)
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vystupuji k tomuto zákonu již poněkolikáté a chtěl bych také připomenout to, co pan ministr už vlastně učinil, že vypočítal, jakých bodů se ten zákon týká, mimo jiné také zřizování bezemisních zón ve městech z vyhlášky na opatření obecné povahy. I to je věc, která je diskutabilní. Opatření obecné povahy je nástroj, který vlastně byl již Nejvyšším soudem také zpochybněn, zdali je skutečně hodnověrným a kvalitním nástrojem pro zavádění takovýchto důležitých věcí.
Nechtěl bych k těmto věcem ale diskutovat, také jsem k těmto věcem žádné pozměňovací návrhy nepředložil. Ale chtěl bych se zaměřit na to, čím je vlastně tento zákon symbolizován. Na veřejnosti a v médiích se nemluví o ničem jiném, nežli že je to zákon umožňující zavést kontroly v domácnostech mimo normální režim, který zná trestní zákoník, který vyžaduje, aby mohl policista vniknout do domu, do bytu, musí mít soudní příkaz. Tedy je to další zákon, v jehož nitru se objevuje ustanovení porušující základní svobody občanů, v tomto případě domovní svobodu, právo na soukromí, právo na klid, soukromí ve své domácnosti. Námitky, které pan ministr uvedl a které možná někteří ústavní právníci respektovali, říkají, že stejná Listina základních práv a svobod uvádí také právo na zdravé životní prostředí, právo na zdravý život. Ano, je tomu tak. A je to vždycky k posouzení, který z těch veřejných zájmů je pro nás důležitější, co jsme schopni obětovat pro jeho naplnění. Myslím si, že to právo na svobodu svého domova, na klid ve své domácnosti je právo prioritní, a to proto, že je možné tento neblahý jev registrovat a případně odstraňovat i jinak.
Samozřejmě vnímám otázku pana ministra - co dělat? se ptal. Já samozřejmě nejsem odborníkem na testování zplodin z komínů, ať už velkých podniků na Ostravsku, anebo malých komínů v domech lidí. Nejsem takovým odborníkem. Ale přesto mě fascinuje, že na začátku druhé dekády 21. století nejsme schopni vypracovat a mít v podstatě metodu, která by umožnila analyzovat ty zplodiny vycházející z kouře nějakým způsobem v čase a místě protokolovatelným, obhajitelným a také dávajícím pak titul k postihu toho člověka. Už poněkolikáté uvádím příklad z civilizace, která je schopna zjistit složení atmosféry na Venuši pomocí svých sond, které tam vysílá, a není hodnověrně schopna prokázat, že někdo pálí ve svém kotli odpadky a odpady. Takže toto dělat, tudy se ubírat. Nevím, jestli je otázka pěti let, sedmi let, jste říkal. To myslím, že bychom měli zvládnout daleko dříve.
Další otázkou je, jak vlastně budeme schopni reálně postihovat lidi, kteří spalují nekvalitní palivo a zamořují tak ovzduší. To jistě nejsou lidé, kteří by to dělali z nějakého svého potěšení s cílem škodit svým sousedům. Oni to z velké části dělají proto, že nemají peníze na to, aby si zakoupili kvalitní kotle za desítky, možná stovky tisíc korun spalující ušlechtilá paliva a tato paliva si pak zakoupit. Jsou to lidé, kteří prostě mají staré kotle, různé dakony a takové, které jsme tehdy před těmi třiceti lety velmi těžko sháněli, abychom si je mohli do svého domu dát. A pak si koupí uhlí, jak zmiňoval kolega Klán, které namnoze není kvalitní.
Jistě, pane ministře, byste mohl říci, že řešíte tuto situaci pomocí kotlíkových dotací. Tam jdou miliardy korun, ať už z evropských, nebo národních fondů. Ale možná ty kotlíkové dotace nejsou tím univerzálním nástrojem. Možná spíš jaksi řešíte potřebu uplatnit ty peníze z Evropy a nezaměřujete se úplně na ty nejpotřebnější kotle. Kotel v podstatě vymění každý, kdo si o to požádá a dokáže si koupit kotel, který je na seznamu dodavatelů. Ale ti, kteří by je měli měnit, na to stejně nedosáhnou, ti, kteří jsou těmi největšími ohrožovateli životního prostředí.
Co se stane, když do takového domu přijde kontrola? Zaplatí ti lidé tu padesátitisícovou pokutu, když zamknou dveře, zalijí kotel kýblem vody a budou tiše čekat, co se stane? Vlomí se jim ta kontrola? Použije nějaké beranidlo? Anebo odejde a pak jim pošle složenku na 50 tisíc té pokuty, kterou by měli zaplatit? Přibudou další neplatiči, další lidé na seznamech exekutorů, další zátěž takovýchto sociálně slabých lidí. Takže tahle ta cesta to podle mě není.
Možná se domníváte, že by to mohlo lidi odradit, že už jenom existence tohoto § 17 odst. 2, ta možnost kontrolu provést, ty lidi od toho odradí, že se leknou, že si řeknou: mohla by přijít kontrola, mohli by mě pokutovat, je to v zákoně, to já si na to radši dám pozor. Bohužel lidské myšlení není takto ukázněné. To nakonec vidíme bohužel i na každém kroku, možná více na každém kilometru jízdy po silnicích, když jezdíme, jak lidé ctí ty zákonné normy.
Už to nechci připomínat, ale i ten výchovný dopad tohoto zákona je problematický.
A souhrnně řečeno k tomuto, nemá cenu zaplevelovat naše zákonné prostředí dalším ustanovením, které patří do nějaké vyšší zákonné normy, třeba trestního zákoníku, zaplevelovat naše zákonné prostředí tímto paragrafem, který limituje svobodu jednotlivce. A toto děláte opakovaně. To není první případ. Vaše vláda se snaží omezovat lidskou svobodu opakovaným způsobem, počínaje různými kácecími vyhláškami, kontrola, zdali někdo nemá zbraně a přitom není zároveň také trochu duševně narušený, až po tuhletu kontrolu kotlů.
Ještě bych se chtěl k jednomu bodu z projevu pana ministra vyjádřit, k jedné větě, kterou pan ministr řekl, a to je věta, při které by nás všechny mělo vždycky trochu zamrazit, neboť historie dokládá, že bývala používána. Je to věta: Slušní lidé se přece nemusejí ničeho obávat. Slušným lidem nic nehrozí. Ten, kdo nebude pálit rakety, ten, kdo nebude pálit plasty, tomu přece nic nehrozí. Takto se zaštiťovali všichni v historii, ti, kteří vždycky něčím omezovali svobodu, něčím omezovali člověka.
Dámy a pánové, do dneška v debatách, které v této hektické době probíhají a kterých se mám tu čest zúčastňovat, slyším třeba to, že přece když komunisté uzavřeli hranice a na hranice rozmístili dráty nabité elektřinou a pohraničníci stříleli na každého, kdo se pokusil tuto hranici od nás za svobodou na Západ přejít, tak že vlastně to ale bylo podle zákona. To přece slušní lidé, ti, kteří se nepokoušeli hranice překročit, těm se nemohlo nic stát, ti se nemuseli ničeho obávat. Do dneška, je to asi dva týdny, jsem slyšel takovýto argument v jedné debatě, které jsem se zúčastnil. Těm slušným lidem se přece nemohlo nic stát. A ti, kdo to překročili, kdo tam pak zahynuli kulkami pohraničníků, ti přece věděli, do čeho se pouštějí, ti věděli, že překračují zákon. Tady bychom měli být velmi opatrní a vždycky významně zbystřit, když slyšíme rčení slušní lidé se nemají čeho bát. ***