(17.10 hodin)
(pokračuje Vondráček)
O co nám jde? Konec anonymních kampaní, ať už pozitivních, negativních, nebo urážlivých. Vždycky tam bude rovnítko zadavatel volební kampaně, bude tam nějaký autor. A poskytovatel reklamních služeb to bude muset respektovat. Buď tam bude politická strana, nebo tam bude třetí osoba, o které se ví. Nikdo jiný to nesmí udělat pod pohrůžkou pokuty. O to šlo. O to šlo hlavně v tom návrhu.
Nemůžu říct, že jsem úplně srozuměn s diskusí v Senátu, nicméně respektuji to, že to tam domýšleli až řekněme mírně ad absurdum a přijali toto upřesnění, a zachovává původní myšlenku věci. Takže s tím nemám problém. Opravdu nebylo cílem regulovat, ale pouze ukázat na světle a zamezit anonymním dalším volebním reklamám, volebním kampaním. A znova ta otázka: Kdybychom tam tuhle část vůbec neměli, tak bychom se s tímhle nešvarem zřejmě díky těm limitům, co zavádíme, potýkali ve vyšší míře, než se možná budeme potýkat. To ukáže až čas.
Poslední věta. Zřizujeme nový úřad, který se bude touto tematikou zabývat. Zákon jasně hovoří o tom, že se kampaně budou posuzovat podle toho, zda se tak činí s vědomím, či bez vědomí toho konkrétního subjektu. Chápu, že to může vyvolávat někdy v praxi problém, ale musíme snad všichni předpokládat, že zafunguje nějaká kvalita toho úřadu a zdravý rozum.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Váš čas, pane poslanče. (Posl. Vondráček: Děkuji.) Děkuji.
Nyní prosím s přednostním právem pana ministra Dienstbiera. Prosím, máte slovo.
Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych se tady pokusil nějak stručně zrekapitulovat to, jak proběhlo jednání v Senátu, resp. ta argumentace, byť nejsem pověřen za Senát, abych tady vystupoval.
Návrh, který byl schválen v Senátu, vychází z jednoduché logiky. V zásadě ze závěru, že není možné zakázat třetím osobám vést kampaň a sdělovat svoje názory během kampaně, tak jak to tady zmiňoval Jeroným Tejc, protože samozřejmě nejdůslednějším a nejkontrolovatelnějším řešením by byl takový zákaz, nicméně v Senátu nebyl názor, že je možné zakazovat třetím osobám za jakýchkoliv okolností vést kampaň. To si myslím, že je v pořádku. Mohou tady být i subjekty, které nechtějí podporovat vyloženě nějakou stranu nebo vést kampaň proti ní, ale chtějí se vyjádřit nebo okomentovat postoje stran k nějakému konkrétnímu problému, a zcela jim to zakazovat asi není úplně v pořádku. V takovém případě ovšem není přijatelné, aby se kampaň takových subjektů, které vedou kampaň pro nebo proti nějaké straně bez dohody s ní, započítávala do jejího limitu. To by samozřejmě bylo zcela nesmyslné, protože by šlo účelově zlikvidovat kampaň té které strany, protože cíleně by se jí mohl vlastně zrušit ten limit.
Limit pro jednotlivé subjekty, které se zaregistrují a zúčastní se kampaně, je stanoven. Je tady samozřejmě určité riziko, že subjektů může být velké množství, to znamená, že ta částka se načítá. Ale tady samozřejmě to není mezera právní úpravy v situaci, kdy se v Senátu většina rozhodla nevylučovat kampaň třetích osob. Já bych to přirovnal k právu hospodářské soutěže. To také nemá mezeru, není vadné, protože jsou tady kartely. Sankce může přijít v situaci, kdy se ten kartel prokáže. Když se kartel neprokáže, přestože je, tak sankce není. To není chyba zákona, to je v zásadě obecný právní režim. A stejně tak to bude fungovat v tomto případě. Pokud někdo povede bez dohody s politickou stranou kampaň, tak se to nezapočítává. Pokud se prokáže, že ve skutečnosti je tam dohoda s tou stranou a že to je obcházení zákona tímto způsobem, tak samozřejmě přijde sankce. Ale lépe to v právu nastavit nelze a důvody, proč to Senát takto schválil, si myslím, že jsou z tohoto zřejmé.
A možná poslední poznámka. Říkal jsem to myslím i v Senátu. Tato právní úprava není vyčerpávající úpravou financování volebních kampaní jednou provždy. Všude na světě, kde přijali podobnou právní úpravu, se k tomu periodicky vracejí, reagují na zkušenosti z praxe a tu úpravu doplňují, vylepšují. Také třeba proto, že se objevují nové způsoby vedení kampaně, nové způsoby financování a je na to potřeba reagovat.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Eviduji jednu faktickou poznámku pana poslance Fiedlera. Prosím ho tímto k mikrofonu, poté přednostní právo pan ministr Chovanec a poté řádná přihláška pana poslance Bendy. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji. Pan senátor Dienstbier mi tady částečně odpověděl na dotaz, který jsem vznášel vůči předkladateli panu ministrovi, avšak nevyvrátil mé pochybnosti, protože pan senátor Dienstbier a pan ministr Dienstbier tady řekl, že pokud to bude volební kampaň nedomluvená, tak se tomu subjektu nezapočte, a pokud bude domluvená, ale nebude přiznaná, tak se to následně prokáže a bude sankcionován. A tady je ten háček! Kdy se mu to prokáže? Až bude po volbách? To je komické! Uvědomte si, kolegové, až budeme vzápětí hlasovat, že tady chceme uvést něco, zřídíme nový úřad, a já začínám mít velmi vážné obavy o funkčnosti toho, co chceme zavést. Vůbec nejsem proti tomu, abychom zpřísnili pravidla volebních kampaní. Naopak, já to velmi podporuji, ale začínám být čím dál více na pochybách o tom, jestli to, o čem tady debatujeme, je opravdu tak detailně promyšleno, a naopak to ve mně vyvolává spíše další, nové a nové otazníky. Jak dlouho to budeme posuzovat, jestli to bylo, nebo nebylo domluveno? Kdo to bude posuzovat? Jaké bude právo odvolání? Lhůta na odvolání? Je to velmi, velmi nejasné. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s přednostním právem pana ministra vnitra. Prosím, máte slovo.
Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem se asi předtím špatně vyjádřil. Já to zkusím tedy ještě dokonkretizovat.
Úřad, který vzniká, samozřejmě ty věci, o kterých hovoříme, se budou domlouvat s ním dopředu. To znamená, ten, kdo chce podpořit politický subjekt, se musí nejprve zaregistrovat. Pokud ten politický subjekt nesouhlasí s kampaní, která bude vedena, smí tato třetí osoba utratit částku do maximální výše 1,8 mil. korun s tím, že se nezapočítává do limitu volební kampaně. To je z toho důvodu, o kterém hovořil pan kolega Dienstbier, že někdo může chtít vyjádřit názor k té politické straně možná i formou negativní kampaně nebo alespoň způsobem, se kterým ta politická strana nebo politický subjekt nebo kandidující subjekt prostě a jednoduše nesouhlasí. Pokud ta třetí osoba bude mít souhlas daného politického subjektu, tedy kandidujícího subjektu, může být kampaň samozřejmě větší než 1,8 mil., maximálně však do výše limitu daného pro jednotlivý typ voleb.
To znamená, to je mechanismus, který tady je, ovšem dopředu registrace, a pokud by třetí osoba dejme tomu i v rámci negativní kampaně bez souhlasu kandidujícího subjektu utratila částku vyšší než 1,8 mil. korun, dostane od nového úřadu poměrně výraznou pokutu. Pokuta je natolik citelná, aby si to ta třetí osoba rozmyslela. Pokud bychom přijali právní úpravu Poslanecké sněmovny, tak de facto bez souhlasu té politické strany by mohl kdokoliv udělat kampaň až do výše celkového limitu a v podstatě by znemožnil tomu politickému subjektu dělat vlastní kampaň, anebo by tam byl minimálně spor o to, která kampaň je která. Z tohoto důvodu mi přijde senátní návrh logičtější, proto ho Ministerstvo vnitra podporuje v té předloze, která je dnes k hlasování. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. A nyní již prosím k mikrofonu pana poslance Bendu s řádnou přihláškou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Moc se omlouvám, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Já myslím, že je naprosto tragické, že tady není zástupce Senátu a že to fakt nemůžeme dodělat. Já nevím, kdo z vás ví, co v tom zákoně je v tuto chvíli za text. Já si tím sám nejsem jist. A moc by mě zajímalo, jestli to ve skutečnosti ví pan ministr, co regulujeme a co neregulujeme. Já se to celou dobu tady snažím dávat dohromady a mám pochybnost o tom, že výklad, který je zde vykládán, je vůbec smysluplný. Neprobudili se senátoři, nebo aspoň jsem neměl pocit, že se probudili senátoři. Probudilo se Ministerstvo vnitra, aspoň ze zpráv, které mám ze Senátu, které začalo říkat, že se musí regulovat nějak jinak. ***