(17.00 hodin)
(pokračuje Chovanec)
Z toho plyne, že pokud bych do toho, jak mi napověděl pan předseda Stanjura, prostřednictvím pana předsedajícího, kdybych do toho zahrnul např. svou nedávnou kampaň, tak už bych žádný limit neměl. T
akže teď je to o tom, že tato strana může tuto kampaň odmítnout a má právo říci: Toto se do toho limitu nezapočítává. Z našeho pohledu, z pohledu Ministerstva vnitra, ten senátní návrh je logičtější a odstranil určitá nebezpečí, která tam byla.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu předsedu klubu ODS Zbyňka Stanjuru. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych zareagoval na slova pana poslance Vondráčka. On má takový nevinný obličej a vždycky říká, jak to všechno chce dělat dobře a jak to myslel dobře a že to vlastně je dobře. Ale v zásadě jste, pane poslanče prostřednictvím paní místopředsedkyně, řekl, že když si nějaký majitel dopravní firmy objedná negativní reklamu na koaličního politika, tak v tom vašem výborném a transparentním návrhu se to sociálním demokratům odpočítá z jejich výdajů a z jejich limitů na volební kampaň. Takový hezký, dobrý, transparentní návrh jste podal a prosadil v Poslanecké sněmovně. Neříkám, že to není transparentní, ale je to úplně na hlavu. To se na mě nezlobte. Připočítávat ve sněmovní verzi negativní kampaň třetí osoby do limitů toho, vůči kterému negativně míří kampaň. A vy takhle vlastně říkáte: Ne nevadí, hlavně že o tom víme. Ale z toho limitu se to odpočítává. A to mi nepřipadá ani logické. To, že to víme, někteří se k tomu hlásí, to není ani tajné, že?, když to někdo vyndá, podepíše se pod to, je to podle mě správně, neměla by být anonymní reklama.
Na druhé straně pan ministr říká, že ten limit pro třetí osobu, abych použil tu stejnou terminologii, je 1,8 milionu korun. Takže když jich najdete deset, tak už je to 18 milionů korun. Když jich najdete 50, a to není zas tak významné číslo, to je v každém kraji zhruba čtyři a v některých krajích méně než čtyři, tak jste na 90 milionech, které má samotná politická strana jako limit. A když jich najdete více než 50, třeba v každém kraji pět, to už máte 70 krát 1,8 milionu, tak třetí osoby mají vyšší limit než politická strana, která vede regulérní kampaň. A vy říkáte: Hlavně že se o tom ví. Ha. Já nevím, kolik občanů čte pod tím billboardem, kdo ho objednal. Fakt nevím. Dobře. I kdyby to tak bylo, tak aspoň nemluvte o tom, že regulujete výdaje na volby. Nic takového neděláte. Jenom říkáte: Chceme vědět, kdo to platí. My to mnozí tušíme, zejména u vašich kampaní. Fakt tušíme, stačí, když se podíváme do výroční zprávy, a kdo půjčuje peníze jednotlivým subjektům, které sedí v Poslanecké sněmovně, takže všichni víme, kdo to platí. To není žádná nová informace. Ale je to logické?
Rozuměl bych tomu, kdyby třetí osoby dohromady měly nějaký limit, např. 20 % nebo 25 %, toho, co má politická strana, aby to vždycky byla menšina, aby to nebyla většina. Nebo bych rozuměl tomu, že má třetí osoba limit a současně limit nemá politická strana. Ale takhle jste to nastavili. Kdyby tam bylo 18 tisíc, tak v pořádku, kdyby to měly být malé dary. Proč ne, když se najde deset tisíc občanů, každý z nich dá 18 tisíc. Ale ne 1,8 milionu.
Takže tady já vidím to pokrytectví, tu rétoriku, jak něco regulujeme a snižujeme náklady na kampaň, ale reálně to tak být vůbec nemusí. Neříkám, že to tak bude, to až praxe ukáže.
My ten zákon nepodpoříme ani v jedné verzi právě díky těm otazníkům a nejasnostem ohledně třetích osob. A spojovat politický názor každého občana, který může svobodně vyjádřit, s tím, že současně mám právo objednat si např. televizní reklamu u těch 50 osob za 100 milionů, tak to nevím, jestli je ústavní právo, že musím mít právo objednat za 100 milionů kampaň. Takže my to vždycky přeháníme. Myslím, že je naprosto v pořádku, aby každý mohl vyjádřit v kampani a pověsil na svůj plot "já podporuji toho, já volím toho, nevolte toho". To je naprosto v pořádku. A když už jsme to chtěli nějakým způsobem umožnit, a já jsem pro, tak jsme z toho třeba mohli vyjmout televize, které samozřejmě mají zdaleka největší dosah. Nebo billboardy. Nevím, jestli je ústavní právo koupit si billboard. To není to, že mám ústavní právo říci svůj názor. To jsou přece dvě úplně jiné věci. Příště pak ad absurdum bychom mohli říct, že mám právo na bezplatný billboard, když mám menší příjem, abych měl stejně rovnou šanci vyjádřit svůj názor na poli jako ten můj bohatší soused. A to už bychom se dostali do nějakých absurdních rozměrů.
Takže zvažte sami, zda ten zákon přispívá. Já osobně jsem přízniv limitů na kampaně, ale netušil jsem, že nám tam proniknou třetí osoby, a když jsme je chtěli řešit, tak jsme mohli říct, že třetí osoby nemohou vést kampaň např. 60 dnů ve formě placené inzerce v televizi, v rádiu a billboardech. To si myslím, že by to v souladu s Ústavou mohlo být, případně by to posoudil Ústavní soud, zda to je ústavně konformní, nebo ne. To neznamená, jak jsem říkal, že mohu na všech sociálních sítích, všude, jak mohu, říkat svůj osobní politický názor, koho volit, koho ne, koho podporuji a koho doporučuji nevolit.
Omlouvám se - pan poslanec Chvojka, já jsem ho tak trochu vyvolal, ale jenom fakt trošku. Já jsem říkal: buď pan ministr, nebo pan zpravodaj. Je hezké, že jsem slyšel, jak se to projednávalo, já vím, jak to funguje. Já jsem se ptal, zda ty dva moje příklady odpovídají realitě ve sněmovní a v senátní verzi. Protože já jsem je dal trošku jako absurdní příklad. Na to jsem se odpovědi nedočkal a myslím si, že, bohužel, ano, pak je třeba vybírat. Možná, že o něco logičtější je senátní verze. Ale dávat třetím osobám do rukou moc, že ony budou určovat celkovou výši nákladů na kampaň a ony určí, a vy máte 90 milionů... No jděte se vycpat, s takovou částkou vás nikdo neuvidí.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Eviduji dvě faktické poznámky. Prvního prosím k mikrofonu pana poslance Fiedlera, po něm se připraví pan poslanec Vondráček a pak řádně přihlášený pan poslanec Benda. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, paní předsedající. Když jsme projednávali tento tisk tady ve Sněmovně, tak jestli si, kolegové, pamatujete, říkal jsem tady, že se pozastavuji nad tím, jak jednoduše, v klidu tento zákon prošel, jak se tady o tom moc nediskutovalo, podle mého názoru velmi podstatný zákon. A teď tady, to, co říkal kolega Stanjura, přesně vidíme ty důsledky, jak jsme to tady podcenili. To jsem jen chtěl zmínit to, že reaguji na to, co se odehrálo před chvilkou. Já jsem tam dával pozměňovací návrhy, neprošly, to není podstatné, rozhodli jste, jak jste rozhodli, nicméně ta jednoduchost, jak tento složitý zákon prošel Sněmovnou, mě překvapila.
Ale proč jsem se přihlásil k faktické poznámce. Mezitím jsem si načítal nějaké sněmovní tisky, tedy tento, díval jsem se do historie. Otázka na pana ministra. Nevím, pane ministře, jestli jsem dobře poslouchal nebo jestli jsem to dobře vnímal. Vy jste řekl, že ten daný politický subjekt se vyjádří k tomu, že akceptuje to, že to bude započítáno do toho jeho limitu. To se bude vyjadřovat k pozitivní reklamě, nebo k negativní reklamě? Kdo bude rozhodovat o tom, jestli to je pozitivní reklama, nebo jestli to není negativní reklama? Co když se třeba, nechci se nikoho dotknout, nebudu konkrétně jmenovat, nějaká politická strana, která je tady ve Sněmovně, domluví s někým, že mu objedná reklamní kampaň, on mu tu kampaň udělá a pak řekne: Já to nechci do limitu. No krásně si tím zvýší ten svůj limit a ten objem. Kdybyste na to mohl, pane ministře odpovědět.
Podle diskuse, která se tady nyní odehrává, mě to vede k tomu, že se asi přikloním k názoru pana kolegy Stanjury a asi nepodpořím ani jednu verzi, protože se nám tady opět podařilo vyrobit něco, co je takový nepodařený kočkopes.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Vondráčka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Nejprve vaším prostřednictvím k panu Stanjurovi. My se v podstatě nehádáme. Tady jde akorát o to, že zřejmě to každý vidíme z jiného úhlu pohledu a o tom problému víme. Tenhle návrh byl přijat na půdě ústavněprávního výboru po řádné diskusi, po řádné diskusi tady, nebylo to ze dne na den. Případné limity typu, že bychom dali limity i těm třetím osobám, i takové věci zaznívaly, nicméně zase zřejmě narážíme na hranici ústavnosti, stejně jak říkal pan kolega Tejc, co se týče vůbec zákazu jakékoli reklamy. ***