Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

50.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 153/1994 Sb.,
o zpravodajských službách České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 855/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede předseda vlády Bohuslav Sobotka. Prosím, pane premiére, ujměte se slova.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předstupuji před vás jako zástupce vlády s návrhem zákona, kterým se mění zákon o zpravodajských službách České republiky a některé další související zákony. Tento návrh by se dal také označit jako návrh zákona o posílené kontrole zpravodajských služeb.

Účelem tohoto zákona není zásadním způsobem měnit fungování zpravodajských služeb, nesměřuje k posílení jejich pravomocí. Vláda tímto návrhem naplňuje své programové prohlášení, v němž se zavázala, že na jedné straně posílí zpravodajské služby jak co do pravomocí, tak co do rozpočtu, aby mohly v dnešní bezpečnostně složité době plnit úkoly, které jim jsou svěřeny, a chránit obyvatele České republiky. Na druhé straně jsme se ovšem zavázali, že tento krok vyvážíme v tom směru, že přiměřeným způsobem posílíme kontrolu nad činností zpravodajských služeb. Tento krok má své zdůvodnění v tom, že Česká republika je a má zůstat liberální demokracií, právním státem a v právním státě má být státní moc kontrolována, zda neporušuje právní řád a lidská práva. Z druhé strany zpravodajské služby jsou specifickým státním orgánem. Jejich činnost se odehrává v podstatné části v utajení a tento prvek musí být zachován. Tuto skutečnost návrh zákona plně respektuje, jak uvedu podrobněji dále.

Vláda ve svém programovém prohlášení uvedla dvě základní skutečnosti, z nichž předkládaný návrh vychází. Vláda se v prvé řadě přihlásila k myšlence zajištění parlamentní kontroly nad všemi zpravodajskými službami. Nově tedy je navrhováno zřízení poslanecké komise pro kontrolu Úřadu pro zahraniční styky a informace, která doposud neexistuje. Dále se vláda zavázala, že vytvoří tzv. druhý stupeň kontroly. Za tím účelem se navrhuje zřízení orgánu nezávislé kontroly, který má být vybaven pravomocemi při kontrole zákonnosti činnosti zpravodajských služeb kontrolovat i tzv. živé věci, a to s určitými limity, které uvedu dále. V případě tohoto orgánu vzhledem k jeho pravomocem použila vláda jako východisko skutečnost, že má být tvořen experty, kteří budou důvěryhodní, prověření a respektovaní. V rámci toho se vláda při přípravě návrhu, který vám dnes představuji, pohybovala a držela, a to při vědomí citlivosti dané problematiky a současně nutnosti vyvažovat jednotlivé principy a zájmy, aby kontrola mohla v případě potřeby splnit svůj účel a současně ale nedošlo k ohrožení funkčnosti zpravodajských služeb v České republice. Ačkoli se jedná o záležitost věcně složitou, věřím, že se podařilo tohoto cíle dosáhnout, a to i s ohledem na důkladnost příprav tohoto návrhu.

Práce na přípravě návrhu od prvotních příprav jeho koncepce až po předložení Poslanecké sněmovně trvala déle než rok. V jejím průběhu byly v jednotlivých fázích konzultováni odborníci ze zpravodajských služeb ve věcech odborných a z politického hlediska byla budoucí podoba návrhu konzultována se zástupci poslaneckých klubů v této Poslanecké sněmovně. Tyto konzultace probíhaly intenzivně v několika fázích po dobu půl roku. Měly různou podobu. Začaly diskusí, na které jsem 2. července loňského roku seznámil zástupce všech poslaneckých klubů se záměrem vlády a možným výchozím rámcem budoucího návrhu zákona a požádal jsem všechny zúčastněné o vyjádření názoru jak na záměr samotný, tak i na jeho možnou podobu. Už tato diskuse byla velmi cenná, protože ukázala, kde existuje široká shoda a které otázky jsou naopak sporné. Podrobná stanoviska poté byla účastníky schůzky zaslána písemně a sloužila jako východiska při přípravě první koncepce návrhu zákona. V průběhu podzimu pak probíhaly práce na jeho dotvoření. Záměr budoucí úpravy, kde byly zpracované získané podněty, jsem zástupcům poslaneckých klubů představil loňského 16. prosince. Také z tohoto jednání vzešly připomínky, které byly využity k další práci. Ti, kdo se jako zástupci poslaneckých klubů jednání účastnili, vědí, že mnoho z uplatněných připomínek bylo v průběhu přípravy vzato v potaz a v některých směrech právě na základě zpracování vznesených připomínek návrh částečně změnil svoji podobu. Rád bych za tuto spolupráci, která byla pro přípravu dnes představovaného návrhu zákona zásadním přínosem, poděkoval všem zástupcům poslaneckých klubů.

Jak jsem již uvedl, věcný záměr budoucího návrhu byl také z odborného hlediska konzultován se zástupci zpravodajských služeb a Národního bezpečnostního úřadu. Také jejich účast byla přínosná a rozhodně přispěla ke kvalitě předkládaného návrhu. V konečné fázi byl návrh kontur budoucí úpravy projednán letošního 20. ledna také přímo s řediteli všech tří zpravodajských služeb České republiky a mohu říci, že obstál bez větších připomínek. Po těchto jednáních byly zahájeny práce na paragrafovaném znění s tím, že mezi 21. březnem a 20. dubnem byl návrh zákona předmětem připomínkového řízení.

Vláda tento návrh projednala 22. června letošního roku a 30. června letošního roku byl tento návrh předložen do Poslanecké sněmovny. Prvního září se zde v Poslanecké sněmovně konal odborný seminář. Za organizaci tohoto semináře bych rád poděkoval místopředsedovi bezpečnostního výboru panu poslanci Bezecnému, kde byl tento návrh zákona předmětem otevřené diskuse, a to za účasti jak odborné veřejnosti, tak rovněž znovu za účasti zástupců poslaneckých klubů. Já jsem velmi rád, že i tady došlo k tomu, že tento návrh získal poměrně širokou podporu.

Všechny tyto skutečnosti uvádím zejména proto, že od samého počátku jak pro mě osobně, tak pro vládu bylo důležité takto citlivou záležitost, která přesahuje běžný politický provoz na úrovni koalice-opozice, projednat jak z politického, tak z odborného hlediska na co nejširším fóru a dosáhnout pokud možno co nejširší politické shody. To bych si přál, aby bylo výsledkem i projednávání tohoto návrhu na půdě Poslanecké sněmovny a Senátu, protože jednáme o úpravě, která se nepochybně, pokud bude schválena, bude dotýkat celé řady dalších funkčních období ať už příštích vlád, nebo příštích Poslaneckých sněmoven, a pokud nemá být tato úprava po každých volbách měněna, tak je myslím důležité, abychom dosáhli co nejširší politické shody napříč vládní koalicí a napříč opozicí.

Pokud jde ještě o některé zajímavé podrobnosti tohoto návrhu zákona, já nechci příliš protahovat úvodní vystoupení, nicméně chci ještě zmínit konkrétně pravomoci, které se týkají orgánu nezávislé kontroly. Orgán nezávislé kontroly je zcela novým prvkem, který je navrhován v tomto návrhu zákona. Jeho úkolem má být kontrola, zda všechny tři zpravodajské služby při své činnosti nepřekračují meze zákona a respektují ústavně garantovaná lidská práva. Pravomoc orgánu nezávislé kontroly má být oproti parlamentním kontrolním komisím zásadně širší v tom, že při své činnosti může provádět kontrolu i v tzv. živých věcech. Kontrolovaná zpravodajská služba však nebude povinna předat informace, které by mohly - a zde je tedy stanoveno striktní omezení pro utajení těchto informací, nebudou předávány informace povinně, které by mohly zmařit účel probíhajících akcí, odhalit totožnost příslušníků zpravodajských služeb, odhalit totožnost osob jednajících ve prospěch zpravodajských služeb nebo ohrozit jiné osoby, jejichž bezpečnost je v důležitém zájmu zpravodajské služby, anebo porušit požadavky zpravodajské služby cizí moci na nepředání utajované informace. Všechny výše uvedené výjimky jsou věcně odůvodněné a nijak neomezují případné trestní stíhání, k němuž by na základě zjištění orgánů nezávislé kontroly mohlo dojít. V případě takového zjištění by orgán nezávislé kontroly učinil oznámení nejvyššímu státnímu zástupci, který by postupoval dle platných trestních předpisů.

Jinak připomínám, že orgán nezávislé kontroly by měl mít pět členů a měl by být volen Poslaneckou sněmovnou na základě návrhu vlády. Vláda by měla na každé volné místo nominovat alespoň dva kandidáty a tito kandidáti by již v době podání návrhu měli být prověřeni na stupeň přísně tajné.

Tolik tedy alespoň základní informace k předkládanému návrhu zákona. Chtěl bych požádat o to, aby Poslanecká sněmovna tomu návrhu věnovala dostatečnou pozornost, abychom stihli projednat tuto předlohu ještě do konce funkčního období Poslanecké sněmovny tak, abychom se vypořádali i s jejím projednáním v Senátu. A myslím si, že by to mohla být jedna z velmi důležitých změn, kterou by tato Poslanecká sněmovna v tomto funkčním období mohla na základě své činnosti v právním řádu zanechat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane premiére, a prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Klučka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já svoji zpravodajskou zprávu začnu vskutku netradičně. Já přednesu omluvu. Přednesu omluvu za to, že v dnešních úvodnících v České televizi jste si mohli poslechnout z mého vystoupení, že kontrolujeme nejen v druhém stupni, ale v té základní poslanecké kontrole, Úřad pro zastupování státu a informace. Já jsem se hned, když jsem tohle řekl, omluvil v další části rozhovoru. Ten už Česká televize nedala. Já jsem si pro jistotu i pro toto vystoupení napsal ten úřad tak, jak správně zní, protože on má skutečně skoro podobnou zkratku, a nebylo to mým úmyslem vymyslet organizaci, která v České republice nefunguje. Omlouvám se vám, omlouvám se panu premiérovi, omlouvám se občanům a hlavně i příslušníkům a pracovníkům Úřadu pro zahraniční styky a informace.

Teď k té samostatné problematice. Vláda předložila návrh zákona do Poslanecké sněmovny 30. 6. 2016. Návrh zákona byl rozeslán poslancům a poslankyním rovněž tentýž den, 30. 6. 2016, jako sněmovní tisk 865. Organizační výbor projednával tento návrh 13. 7. 2016 a doporučil jeho projednání v Poslanecké sněmovně s tím, že bod byl zařazen na pořad této probíhající 49. schůze Poslanecké sněmovny.

Já jsem velmi pozorně poslouchal úvodní vystoupení pana premiéru a věru, není k tomu co dodat. Není část zákona, které by si on nevšiml, nebo resp. kterou by přesněji nepopsal. Dovolte mi tedy jenom pár věcí k té celé přípravě.

Ano, pan premiér na bezpečnostním výboru slíbil předtím, než se začalo jednat o tomto zákonu, že v případě druhého stupně kontroly a změny zákona o zpravodajských službách umožní každému zástupci poslaneckého klubu být v pracovní skupině, která byla svolávána úřadem předsednictva vlády a celé to období se zabývala nejen vznikem toho zákona, to znamená těmi tezemi, které byly nejdříve připraveny, ale posléze i paragrafovým zněním. Je to splnění slibu pana premiéra.

Tento zákon dle mého názoru je vyvážený. Umožňuje kontrolu činnosti zpravodajských služeb a současně neohrožuje jejich fungování. Já si myslím, že ty určité detaily, které jsme už zaslechli v kuloárech, či připomínky k tomu, jestli členem toho druhého stupně má být ta či ona osoba, nebo jestli se to má týkat příslušníků bezpečnostních sborů, to jsou speciální témata, která mají svůj prostor při projednávání ve výborech, kterým bude ten zákon přikázán, a doporučuji Poslanecké sněmovně, aby propustila tento zákon do druhého čtení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji dvě přihlášky. První vystoupí pan poslanec Seďa, připraví se pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové, nejprve bych chtěl poděkovat panu premiérovi, že s posilováním kompetencí zpravodajských služeb dochází k jejich větší kontrole, takže tady vnímám návrh pozitivně, zejména z pohledu zavedení dosud scházející kontroly civilní rozvědky, chcete-li Úřadu pro zahraniční styky a informace.

Přestože se předkládaný návrh netýká reformy zpravodajských služeb, chci připomenout, že již v roce 2008 byl předložen věcný záměr zákona o zpravodajských službách, který zaváděl nově bezpečnostní zpravodajskou službu, chcete-li kontrarozvědku, a národní zpravodajskou službu, tedy rozvědku. A v tomto věcném záměru, a to je důležité a souvisí to s předkládaným návrhem zákona, se zřizují dvě kontroly zpravodajských služeb. Tou první je parlamentní kontrolní orgán složený z pěti poslanců, a to vždy pro jednu zpravodajskou službu. Ovšem na rozdíl od dnešního stavu tito poslanci měli mít platné osvědčení fyzické osoby do stupně utajení přísně tajné. Druhou podmínkou je případný střet zájmů u osob, které měly nějakou vazbu ke zpravodajským službám, jako je premiér, ministr vnitra či obrany či bývalí ředitelé zpravodajských služeb a podobně. A kromě tohoto parlamentního kontrolního orgánu se ustavoval i nezávislý kontrolní orgán složený opět z pěti členů, a to pro obě zpravodajské služby. Tito členové byli předsedové Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu a veřejný ochránce práv. Tento kontrolní orgány by prováděl kontrolu činnosti v oblastech dodržování předpisů a základních práv a svobod na základě podnětů vzešlých z parlamentního kontrolního orgánu a také by působil jako dozor nad zpracováním osobních údajů.

Pro vaši informaci uvádím některé druhy kontrol zpravodajských služeb ve světě. Ale předem chci zdůraznit, že ve všech zemích se vždy vede trvalý spor o to, zda mít služby centralizované, či diverzifikované. A s tím pak souvisí i rozsah a způsob jejich kontroly. Například v sousedním Rakousku se kontrolou zabývá příslušný podvýbor pro kontrolu zpravodajských služeb složený ze zástupců všech stran zastoupených v Národní radě a kromě toho rozpočet zpravodajských služeb kontroluje účetní dvůr. Ve Francii podléhají zpravodajské služby pouze vlastní výkonné kontrole, které (?) zabezpečují tři grémia složená z úředníků ministerstev, a jediná parlamentní kontrola je prováděna státní komisí pro kontrolu bezpečnostního odposlechu. Ve Spojených státech amerických mají vlastní výkonovou kontrolu, vykonávanou ministerstvy s nejvyšším orgánem národní bezpečnostní radou. Parlamentní kontrola je vykonávaná Kongresem, a to jak kontrolním výborem Senátu, tak kontrolním výborem Sněmovny reprezentantů. V těchto výborech je vysoký počet zákonodárců volených jednotlivými frakcemi. Oba výbory sice pracují na sobě nezávisle, důležité je ovšem nastavení důvěry mezi službami a kontrolními orgány. Oba výbory spolu spolupracují pouze v případě rozpočtů a hospodářských plánů. Výbory podléhají povinnosti přísného utajení. Vedle parlamentní kontroly existuje vlastní pravomoc soudů vůči spisům služeb, což je spíše preventivní právní ochrana proti opatření služeb. A také existuje nezávislá komise pro dozor nad službami provádějící kontrolu služebních předpisů.

Závěrem mého vystoupení je třeba říci, že přesto, že jsou kontrolní mechanismy rozdílné, tak problémy, které nastávají při vlastní kontrole, jsou ve všech státech v zásadě stejné. Je to rozpor mezi utajením a veřejnou kontrolou. Ve všech státech existují vlastní výkonné kontroly, tak jako parlamentní kontrola. Nikde ale není parlamentní kontrola dostatečná. Zvláštní pozornost je třeba věnovat kontrole rozpočtů zpravodajských služeb. Lze konstatovat, že efektivita kontroly stojí a padá s důvěrou služeb v kontrolní instance. Pokud není zajištěno skutečné utajení, nemůže být vykonávána efektivní kontrola. A proto je na zodpovědnosti parlamentu za to, že se postará, aby v jejich kontrolních orgánech nemohly vzniknout bezpečnostní mezery. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Benda. Připraví se pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, páni ministři, dámy a pánové, mám před sebou jeden z poměrně důležitých návrhů zákona. Ale začnu tím, že poděkuji panu premiérovi, že opravdu se jednalo o návrh zákona, který byl komunikován napříč touto Poslaneckou sněmovnou velmi důkladně, velmi pečlivě. Jsem rád, že pan premiér si uvědomuje, že to je věc, kterou je třeba řešit tak, aby se nestala politickým střetnutím, že prostě tajné služby nejsou věc, které patří do oblasti politických střetnutí, a jejich kontrola už vůbec ne. Jsem rád, že se celou dobu takto choval, a musím říct, že to jednání, které probíhalo tady napříč politickým spektrem a kde každý našel trochu svůj úhel pohledu, bylo mimořádně užitečné pro nás pro všechny a pro pochopení toho, jak služby vůbec lze kontrolovat, resp. jak lze dosáhnout stavu, kdy služby budou ještě akceschopné, ještě důvěryhodné vůči svým zahraničním partnerům, a přesto bude nějaký způsob možnosti překontrolovat, kdybychom měli pocit, že některá ze služeb ulítává mimo pravidla hry, přesto takový způsob bude existovat.

Myslím, že návrh je velmi vyvážený a velmi rozumný. V žádném případě nezpochybňuji celkovou koncepci jak orgánů kontroly prvního stupně, tak toho zvláštního kontrolního orgánu. Jenom chci upozornit na několik problémů, které se tam dostaly víceméně v průběhu úřednického projednávání mezi definitivním uzavřením, řekněme, politické shody na této Sněmovně a jednáním vlády, kdy to jde vždycky do těch úředních koleček, která si tam někdy vnáší své úřední myšlenky.

Já bych řekl, že tady se stala taková zvláštní kombinace, kdy původní představa, se kterou pan premiér odcházel ze Sněmovny a posílal návrh zákona do připomínkového řízení, byla taková, že těch pět členů kontrolního orgánu budou nějaké zvláštní vybrané osobnosti, řekněme většinou na závěr své politické, úřednické, soudcovské, státně zastupitelské nebo nějakým způsobem se státem spjaté kariéry, kteří budou nějak zaplaceni a budou v podstatě v pohotovosti, kdyby se něco dělo. V průběhu projednávání na námitky Ministerstva financí - a tady nemyslím vůbec, že by to byly osobní námitky pana ministra financí, z toho bych ho fakt nevinil, ale prostě klasického úředního šimla, se řeklo no, nemůžou přece mít moc peněz, když nemají moc práce, tak jim dáme nějaký paušál... On už sám paušál 20 tisíc, který se tady navrhuje, daný do zákona, je něco velmi nestandardního a byla to jedna z věcí, která byla jednoznačně kritizována na tom odborném semináři, ať v žádném případě nedáváme do zákonů přesné částky platů, protože z toho se zblázníme. Myslím, že to je základní problém, který budeme muset nějak vyřešit. Já bych se klidně klonil k tomu, ať ta paušální částka je vyšší a odvíjí se od něčeho jiného.

Ale současně se prosadilo, že člen takového kontrolního orgánu má spoustu neslučitelností - soudce, jakéhokoli politika, tzn. Sněmovna, Senát, vláda, ale dokonce překvapivě i zastupitelstva měst a obcí, zastupitelstva krajů, ale zato není neslučitelná se státní službou. Z toho mám trochu obavu, a proto říkám, že si tady lehce řehtal úřední šiml, že si to prostě napsali nebo připsali ti jednotliví bezpečnostní experti na ministerstvech k obrazu svému s představou, že ještě když je tam první požadavek prověrky na přísně tajné, která je poměrně vysoká, že si tam vlastně do toho kontrolního orgánu sedne pár zasloužilých mužů ze státní služby, kteří budou mít těch 20 tisíc jako takový příjemný příspěvek k platu. Já si myslím, že takhle jsme to původně koncipované neměli, a budu chtít v průběhu projednávání, abychom jednak řekli nějakou rozumnou paušální náhradu a rozhodně ne stanovenou pevnou částkou v zákoně, abychom řekli podle mého názoru buď nevymezovat neslučitelnosti funkcí, anebo když, tak musí být neslučitelné i se státní službou. Buď řekneme, že to je možné, nebo se nemůžeme tvářit, že státní služba je něco jiného.

A stejně tak trochu problém zůstává, že se vyžaduje vzdělání pouze v oboru právo. I tady si myslím, že chceme asi požadavek vysokoškolského vzdělání. Mně to osobně nevadí, ale jestli zrovna to musí být za každou cenu ausgrechnet hned jenom právníci, nebo by to mohly být i nějaké jiné vysokoškolsky vzdělané osoby, to myslím, že je ještě na úvahu.

Budu každopádně navrhovat, aby návrh zákona kromě bezpečnostního výboru, kterému je přikazován, projednal ještě výbor pro obranu, protože pod něj spadá také jedna ze služeb, nebo minimálně jedna ze služeb. A byl bych rád, abychom ho přikázali i ústavněprávnímu výboru, abychom se zabývali některými ústavními souvislostmi. Tohle jsou moje, řekněme, lehké - a to říkám, že s panem premiérem to opravdu bylo dohodnuto, a myslím, že ten návrh je napsán velmi vyváženě - lehké výhrady k definitivnímu textu, který sem přišel a který si úředníci tak malinko překousali k obrazu svému. Myslím, že to je všechno opravitelné a zvládnutelné.

Dovolte mi ale ještě jednu úvahu, řekněme, de lege ferenda pro budoucí úpravu, ale možná, že bychom se nad ní mohli zamyslet i v rámci tohoto návrhu zákona a pokusit se najít nějaké řešení.

Všichni vnímáme, že služby a jejich výkon jsou věc, do které není možné příliš zasahovat, které opravdu probíhají v nějakém velmi odlišném režimu, protože v režimu tajném, v řadě případů i přísně tajném, v režimu vyměňování si informací se zahraničními službami, kde mimořádně závisí na tom, jestli ta služba má důvěru, že je opravdu neproniknutelná. A současně máme za sebou všichni zkušenost jara, resp. předlétí roku 2013, kdy přijde do tajné služby Vojenského obranného zpravodajství policejní jednotka na základě povolení Okresního soudu v Ostravě a cosi tam hledá. Já jsem už tehdy byl hluboce přesvědčen o tom, že se stala naprosto katastrofální věc. Teď vůbec nejde o vinu jednotlivých aktérů, od té odhlížím. Naprosto katastrofální věc, že byli vůbec do budovy Vojenského obranného zpravodajství řadoví policisté vpuštěni, že bylo možné, aby něco takového proběhlo. Mám dojem, že měl tehdejší ministr obrany jednoznačně zasáhnout a říct: v žádném případě do tajné služby vlézt nesmíte. Nicméně se stalo a stal se z toho nesmírně nebezpečný precedens, který vlastně znamená, že my se tady bavíme o zákonu o kontrole zpravodajských služeb, mimořádně se bojíme, že nikdo z poslanců nesmí mít přístup, vláda nesmí mít přístup, v některých ohledech ani ten kontrolní orgán druhého stupně speciálně vybíraný nebude mít přístup do některých materiálů, pokud ředitel tajné služby řekne ne, tam nesmíte vstoupit - a přitom teoreticky kterýkoli policista se souhlasem státního zástupce a razítkem soudu může přijít do tajné služby, bude-li mít pochybnosti o tom, jestli nedochází k porušování zákonů. A upřímně řečeno, všude na světě víme, že tajné služby zákony dodržují jenom tak řekněme středně a že jsou situace, kdy je musí porušit, a je to tak zcela správné, a s vědomím orgánů, kterým odpovídají.

Já si myslím - a proto říkám, že to je úvaha de lege ferenda, ale musíme se s tím zabývat, že tento stav musíme nějakým způsobem vyřešit. Nelze dál připustit, abychom se tvářili, že tajné služby nesmí kontrolovat nikdo jiný s výjimkou jakéhokoli policejního orgánu. A tady bych prosil, abychom v průběhu projednávání na výborech toto měli na paměti a věděli, že opravdu tam, kde jsou utajované materiály nějakého stupně, tak tam ten vstup by měl být v úplně jiném režimu a v úplně jiných pravidlech, než jak jsme na to zvyklí z běžného trestního řádu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Dorazily další omluvy. Do 11.00 hodin z důvodů konzultací pozměňovacích návrhů na ministerstvech se omlouvá poslanec Petr Kudela, dále od 12.00 do konce jednacího dne z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Soukup a dále z dnešního jednání se omlouvá paní poslankyně Kailová.

Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Gabal, připraví se pan poslanec Ondráček. - Omlouvám se, pane poslanče, s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Seďa.

 

Poslanec Antonín Seďa: Nebudu zdržovat, jen k tomu, protože se to tu už několikrát objevilo. Máme pouze vojenské zpravodajství po reformě vojenského zpravodajství, které má složku jak rozvědnou, tak vlastně tu, která zabezpečuje bezpečnost v České republice. A ono se pořád objevuje vojenské obranné zpravodajství. Takže jenom vojenské zpravodajství. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a ještě jednou se omlouvám. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážený pane premiére, vážení kolegové, budu pokračovat v těch kladných hodnoceních předložené novely, nicméně dovolil bych si připomenout ještě několik dalších okolností, které nebyly zmíněny a které mohou být pro posuzování důležité.

Předně, ono to tady nezaznělo, ale je třeba říct, že v této chvíli realizujeme něco, co je součástí koaliční smlouvy a vládního návrhu. V kapitole XI bodu 11.2 je ve druhé odrážce - cituji: V reakci na nedávný vývoj a události vidíme potřebu změny v mechanismech kontroly zpravodajských služeb, kde se ukázaly nedostatečné možnosti parlamentních kontrolních orgánů, prozkoumáme zahraniční zkušenosti s působením od Parlamentu odvozeného občanského kontrolního orgánu složeného z důvěryhodných bezpečnostně prověřených a respektovaných občanů, který by mohl doplnit dosavadní kontrolní mechanismy a provést i kontrolu vnitřní činnosti zpravodajských služeb a poskytnout informaci o tom, zda nedošlo k porušení zákona a zda služby konají podle svého poslání a zákonného určení.

V dalším bodu: V přípravě zmíněné kvalitativní změny rozšíření kontroly tajných služeb bude prostor k diskusi a uskutečnění strukturálních změn v kompetencích zaměření a rozdělení oblasti působnosti služeb směrem k větší efektivnosti a rozdělení jejich práce a odpovědnosti.

Protože jsem tuto část vyjednával, pamatuji si, jak velká skepse vládla vůbec o tom, zda je to možné, zda je to dosažitelné. Myslím si, že i když to je původně koaliční návrh, že si ho odpracovali zástupci všech parlamentních stran s veškerou důkladností, a jsem přesvědčen, že ten systém bude funkční. Nepochybně budeme ještě ladit, ale to základní je tady v daleko širším konsenzu.

V dané souvislosti bych zdůraznil, že předpoklad je, že ten systém kontroly nesníží výkonnost služeb, ale naopak ji zvýší, protože je bude motivovat k tomu, aby některé věci dělaly a některé věci nedělaly. A je potřeba také vnímat, že se podařilo relativně krizovou reakci na vývoj v období, které tady bylo zmiňováno jak Markem Bendou, tak jsme ho nedávno zažili i v tomto volebním období, a ten návrh nemá charakter krizového managementu, ale má charakter posunutí kontroly kvalitativně dál. Nicméně je potřeba říct, že pokud tento návrh přijmeme - já tomu věřím a budu ho maximálně podporovat -, že nás čeká, a doufám do konce volebního období, ještě dotažení zákona o kontrole vnější služby, kde si myslím, že si musíme ještě hodně odpracovat, a doufám, že také v konsenzu. A v neposlední řadě to, co jsem citoval jako druhý bod, mechanismus, a nebudu předjímat, jak by měl vypadat, zvýšení kontroly koordinace tajných služeb mezi nimi jak ve smyslu jejich vzájemné spolupráce, a viděli jsme v nedávné problematické libanonské kauze, že tam zřejmě ta koordinace nebyla úplně ideální, spíše naopak, a z druhé strany také poskytnutí zpětné vazby a kvalitativního hodnocení k tomu, jak služby informace nejen přinášejí, ale jak se s těmi informacemi pracuje, protože tam se mi zdá, že bychom také měli nějakým způsobem se zkusit zamyslet nad takovouhle věcí.

Takže ještě jednou bych rád poděkoval všem těm, kteří na tom návrhu participovali. Ta úvodní skepse mi nedávala tehdy moc naděje, že se to povedlo. Povedlo se, máme to na stole a myslím si, že to máme v kvalitní podobě. Budu ten návrh velmi podporovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Ondráček, připraví se pan poslanec Lank. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, v úvodu bych chtěl asi poděkovat premiérovi a celé vládě za to, jakým způsobem se k tomuto návrhu zákona postavili. Za sebe, a dovolím si říct i za celý klub KSČM, mohu říci, že takto bych si představoval tvorbu zákonů, aspoň těch klíčových zákonů, které jsou nad tou politickou rovinou. Takže pane premiére, za ten přístup a za ta jednání, která jsme na Úřadu vlády vedli, vám děkuji.

K zákonu samotnému. Vzhledem k tomu, co je uvedeno v § 12, v těch podmínkách pro to, kdo bude může být členem druhého stupně kontrolního orgánu, tzn. osoba starší 40 let, vysokoškolák právního směru atd., bezúhonný, s tím, že bude muset mít platnou prověrku na přísně tajné, a já jsem držitelem takové prověrky byl a vím, co to obnáší a jak dlouho to trvá, tak se domnívám, že není úplně dobře ukotveno, a myslím, že to zmínil i kolega Benda, ten § 12h, kdy je přesně v zákoně stanovena ta paušální částka 20 tisíc korun. Myslím si, že pro delší funkčnost tohoto zákona, abychom nemuseli případnou mírou inflace nebo jiných důležitých věcí řešit novelu zákona, že bychom mohli hledat jiný mechanismus, jak to uvést, např. koeficient průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře nebo cokoli jiného, aby ta odměna byla delší. Mám trochu obavu z toho, kdo bude chtít jít do té prověrky přísně tajné, protože ta omezení, která taková osoba má, ať je to trvalý souhlas s nahlížením do všech jeho bankovních účtů, popř. souhlas trvalých odposlechů jeho telefonu, hlášení Národnímu bezpečnostnímu úřadu o jakékoli cestě do vízového státu, popř. styk s občanem vízového státu, podotýkám, to jsou písemné informace, které musíte na ten Národní bezpečnostní úřad pravidelně dávat.... Mám trochu obavu, aby to některé ty lidi neodradilo, protože ta částka 20 tisíc korun pro lidi právního směru není zase až tak lukrativní. A pokud chceme na jedno místo mít nejméně dva uchazeče, obávám se, že zde nám může nastat trošičku problém, protože ti lidé nebudou mít zase tak extrémní zájem takovouto činnost vykonávat. Takže se domnívám, že asi ještě máme, a předpokládám, že v ústavněprávním výboru, prostor o této věci diskutovat. Věřím tomu, pane premiére, že se toho také budete účastnit, popř. zástupci Úřadu vlády, a budeme hledat cestu, aby to byl zákon nejenom funkční, ale také abychom ho plně naplnili pokud možno co nejrychleji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji a nyní řádně přihlášený pan poslanec Lank. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo, pane předsedající. Omlouvám se, ale zdá se, že sněmovní tiskárna je v dlouhodobé okupaci, tak si musím vzít tady elektronickou věc. Hezké dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jenom krátce připomínky za poslanecký klub Úsvit - Národní koalice k tomuto návrhu zákona.

Přiznám se, že já jsem nebyl úplně příznivcem a doteď ani vlastně úplně nejsem, abychom dělali druhý stupeň kontroly tajných služeb. Skoro bych i řekl, že bychom je možná neměli kontrolovat vůbec, protože říkám, že máme mít takové zpravodajské služby, kterým můžeme věřit, a tudíž není třeba je kontrolovat. Ale budiž. Chápu důvody, které k tomu vedou. Chápu i to, že jste si to dali, vážení vládní kolegové, do koaliční smlouvy, a proto to prosazujete. To pochopit dokážu. Říkám budiž. Ale když už tedy toto máme udělat, tak to udělejme tak, aby to skutečně bylo přínosem, mělo to smysl a hlavně aby to neuškodilo.

Jednoznačně podporuji vznik parlamentní komise pro Úřad pro zahraniční styky a informace po vzoru ostatních zpravodajských služeb, které v republice máme a které tento stálý kontrolní orgán v Poslanecké sněmovně mají. Když už ho mají všechny, tak nevidím důvod, aby se ta jedna takto nějak vymykala.

Jsem velmi rád a děkuji za to, že vláda nakonec vyslyšela i jednu z mých zásadních připomínek, a nejenom mých, a ustoupila od původního záměru, že ze členství v kontrolním orgánu druhého stupně by byli předem vyloučeni všichni, kdo kdy byli příslušníci bezpečnostních sborů. V podstatě bychom tím vyloučili vlastně každého, kdo třeba před dvaceti lety byl rok u hasičů, tak už by se členem stát nemohl. Myslím si, že je to vcelku škoda. To navrhované omezení, že uchazeč nesmí být u bezpečnostních složek v posledních třech letech, je podle mého názoru celkem akceptovatelné.

Za poměrně nešťastnou ale považuji podmínku právního vzdělání. To není vůbec nic proti právníkům, ale v takovémto orgánu si myslím, že bude mnohem cennější člověk, který má ze zpravodajských služeb zkušenost, orientuje se v problematice a třeba má i takzvaně dobré jméno u partnerských služeb v zahraničí.

Stejně tak za nešťastné považuji stanovení mzdových podmínek přímo zákonem. Pokud by se ukázalo, že je to třeba nastavené špatně, budeme muset znovu měnit celý zákon, což je, jak tady nemusím připomínat, poměrně zdlouhavý a komplikovaný proces. Podle mého názoru by to bohatě stačilo řešit nařízením vlády.

Problém podle mého názoru bude i s prověrkou na stupeň přísně tajné. Nevím, kdo s tím máte zkušenost, ale její vyhotovení trvá plus minus rok. A uchazeč o členství v tom kontrolním orgánu druhého stupně si o ni tedy bude muset zažádat s výrazným předstihem, aniž by ovšem vůbec tušil, jestli vůbec uspěje a bude tu prověrku potřebovat. Ale zároveň čestně přiznávám, že prověrku na stupeň přísně tajné považuji za nezbytnou a nutnou, zvlášť v okamžiku, kdy tento kontrolní orgán bude moci kontrolovat i takzvaně živé věci.

Už jenom krátce závěrem to nejpodstatnější. Naprosto klíčová je podle mě otázka důvěry. Musíme si uvědomit, že země velikosti České republiky se prostě bez spolupráce se zahraničními službami neobejde. Zároveň je fakt, že v tomto prostředí vládne vždy určitá míra paranoia, která je pochopitelná a do určité míry asi i nutná. Ovšem v okamžiku, kdy zahraniční partneři pojmou podezření, že k živým informacím, které by případně poskytli, se dostanou lidé, kteří by neměli, nebo že máme kontrolní orgán, který je třeba politicky motivován, úkolován, tak v takovém případě je důvěra budovaná mnohdy dlouhá léta, ne-li desetiletí, v jednom okamžiku pryč, a naše zpravodajské služby od zahraničních partnerů v takovém případě dostanou pak maximálně pohlednici k Vánocům.

Proto nabádám k maximální opatrnosti, abychom touto změnou nezpůsobili více škody než užitku a abychom k tomu i takto přistupovali. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Chalupa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane premiére, členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, poslanecký klub hnutí ANO 2011 celou tu iniciativu směřující ke dvoustupňové kontrole zpravodajských služeb přivítal, připojil se k ní a aktivně se zúčastnil pracovních diskusí při přípravě předlohy zákona, jak tady o tom hovořil pan premiér.

Domnívám se, že rozšíření těch kompetencí a projednání v orgánech Sněmovny přispěje i k diskusi ohledně koordinace zpravodajských služeb, jak tady o tom hovořil pan poslanec Gabal. Myslím si, že to je jedna z věcí, kterou bychom se měli opravdu vážně zabývat.

Pokud se tady hovoří o tom, jak bude složena ta kontrolní dvoustupňová komise podle § 12, tak pokud dospějeme k názoru, že to budou lidé, kteří budou dobře zaplaceni, a pravděpodobně možná budeme uvažovat i o tom, že to bude jakýsi trvalejší pracovní poměr, když se to takto nazve, tak potom nevidím důvod ani k tomu, abychom nediskutovali, že by tato komise druhého stupně měla kompetenci kontrolovat i další subjekty, které souvisejí s věcmi ohledně zpravodajských služeb, i na subjekt například, jako je komise pro kontrolu GIBS, protože i tam jsme v podstatě bezzubí, co se týká živých svazků. Takže to si myslím, že by se mohlo diskutovat v orgánech Sněmovny.

Nemáme vyřešený rozhodně problém úniku informací, což s tím samozřejmě souvisí. Diskuse o tom by měla být také velmi intenzivní.

A závěrem svého vystoupení dávám návrh na projednání předlohy ve stálé komisi pro kontrolu Vojenského zpravodajství. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Urban. (Gestikulace.) Nejste přihlášen. Dobře. Smažu vaši přihlášku. Táži se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím. Jestliže se nikdo další nehlásí, obecnou rozpravu končím.

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro bezpečnost jako garančnímu výboru. Táži se, zda někdo navrhuje přikázání jinému výboru jako garančnímu. Žádný návrh nevidím. V tom případě přednesu návrh usnesení.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro bezpečnost jako garančnímu výboru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 132, přihlášeno je 145 poslankyň a poslanců, pro návrh 127, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro bezpečnost jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Jenom zopakuji návrhy, které zazněly v rozpravě. Pan poslanec Benda navrhuje přikázat tento tisk výboru pro obranu a ústavněprávnímu výboru. Pan poslanec Chalupa... (Poslanec Chalupa připomíná z místa: Stálé komisi.) Ne. (Hluk v sále, výkřiky, že přikazovat lze jen výborům, nikoli komisím.) Obávám se, že přikázat můžeme tento tisk pouze výborům, nikoli stálé komisi.

Táži se, zda má někdo další návrh k přikázání výborům k projednání. Komise si samozřejmě může vzít ten tisk k projednání sama, protože se k tomu rozhodne a dobrovolně může projednat. Zde se jedná o přikázání výborům k projednání.

Jestliže není žádný další návrh, budeme hlasovat o dvou návrzích pana poslance Bendy.

 

Nejprve zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro přikázání k projednání tohoto tisku výboru pro obranu, ať zmáčkne tlačítko a zvedne roku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 133, přihlášeno je 146 poslankyň a poslanců, pro návrh 122, proti 5. Konstatuji, že tento návrh byl přijat.

Dále zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro přikázání tohoto tisku ústavněprávnímu výboru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 134. Přihlášeno je 146 poslankyň a poslanců, pro návrh 129, proti nikdo. Konstatuji, že i s tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání jak výboru pro obranu, tak ústavněprávnímu výboru jako dalším výborům. Děkuji jak panu premiérovi, tak panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto tisku.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.