(14.40 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Protože když o nás napíší něco špatného, že poslední den jednání Poslanecké sněmovny před nástupem na parlamentní prázdniny se ještě navíc - ó, jak morbidní, ó, jak hloupé! - zabývala takovýmto tématem, proto říkám, pojďme se co nejrychleji vrátit k těm ostatním věcem, které tam máme. Nejsou to úplně maličkosti.
A jestliže tedy máme dnes jednat poslední den, pusťme tuto věc dál. Nechme na výborech, ať posoudí, rozhodnou, upřesní, a můžeme tu věc zamítnout ještě v dalších stupních legislativního procesu. Ale přestaňme se, občany a média a vzájemně dohromady tady, trápit něčím, co dostalo úplně jiný spád, než by dostat mělo.
A závěrem. Jestli dopustíme, abychom se nechali takto vláčet, pak přijdeme ne jako Poslanecká sněmovna, ne jako instituce, ne jako poslanci a poslankyně, ale jako občané této země nejen o to parkoviště. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Jan Zahradník, potom s přednostním právem pan místopředseda Bartošek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předkladateli, dámy a pánové, myslím si, že nápad moci ocenit lidi za to, že se zasloužili o parlamentní demokracii, je nápad dobrý, že i taková pamětní medaile má smysl. Jenom se mi zdá jako poměrně i zkušenému komunálnímu a regionálnímu politikovi tento směr, tento způsob jako poněkud nešťastný.
Možná by bylo lepší, ať už to hlasování dopadne jakkoliv teď, a já dokonce myslím a obávám se, že nemusí tento návrh šťastně procesem hlasování projít, tak aby se vedení Sněmovny zamyslelo, aby se název té medaile malinko změnil, aby to byla pamětní medaile předsedy Poslanecké sněmovny za zásluhy o parlamentní demokracii, aby ji uděloval předseda Sněmovny a aby jediný počin, kterým by jaksi navenek toto jeho rozhodnutí bylo projeveno, že se do rozpočtu Kanceláře předsedy Sněmovny dá patřičná částka na vyrobení těchto medailí. A předseda Sněmovny rozhodne, komu tu medaili bude udělovat. A nebude se o tom jednat na plénu. Zabráníme tomu, čeho jsme my, zastupitelé v Budějovicích, byli svědky před krátkým časem na naší schůzi, kde jsme navržené kandidáty na ocenění cenou města podrobovali tu chvále, tu kritice, hlasovalo se, počítaly se hlasy, kolik ten který jak byl zvážen a shledám těžkým nebo lehkým v tom hlasování.
Děkuji za pozornost. S tímto návrhem tedy takto neformálně přicházím.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S přednostním právem pan místopředseda Bartošek. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, když poslouchám diskusi, tak mi vytanula na mysli slova Tomáše Garrigua Masaryka, který říkal: Tož demokracii už tady máme, ještě abychom měli nějaké ty demokraty.
A já jsem, jak říkala kolegyně Černochová, vaším prostřednictvím, že jsem nereagoval, bylo to z toho důvodu, že jsem poslouchal probíhající rozpravu, dělal jsem si poznámky, abych na to, co zaznělo, mohl reagovat, abych vám nevstupoval do probíhající rozpravy a opakovaně jsme se nevraceli k některým věcem. Dělal jsem si poznámky a dovolte tedy, abych vám na ně odpověděl, na ty dotazy, které zde zazněly.
Možná na začátek chci říct ještě jednu větu z mého úvodu, která zněla, že to, jakým způsobem Poslanecká sněmovna a komu bude tyto pamětní medaile udělovat, bude do určité míry i výpovědí o Poslanecké sněmovně a stavu demokracie v této zemi. Za sebe mohu říct, že pro mne demokracie není otázka toho, kdo je z levého nebo z pravého spektra. Jestliže je někdo založením demokrat, je to o nějakých životních hodnotách, životním stylu. A znám lidi jak z pravého spektra, tak z levého, kteří by si zasloužili toto ocenění, protože skutečně pomohli této společnosti v přerodu z totalitní k demokratické. Ale současně říkám, že ten proces, kterým procházíme, zdaleka není u konce.
Padla zde otázka, aby tato pamětní medaile byla udělena předsedou Poslanecké sněmovny. Věřte, že jsme se zabývali způsobem, mechanismem udělení na podvýboru. Diskutovali jsme všechny možnosti včetně této. Panovaly tam dva postoje - buď ať to uděluje předseda, anebo ať se k tomu vyjadřuje Poslanecká sněmovna jako celek, protože má-li to být medaile Poslanecké sněmovny, nechť se k tomu vyjádří prostě Poslanecká sněmovna jako celek. Je to názor, který tam zazněl, byl přehlasován. Z toho důvodu bylo do Poslanecké sněmovny postoupeno, aby o tomto udělení rozhodovala Poslanecká sněmovna jako celek.
Dále zde padla otázka, zda tedy budeme muset oceňovat tři lidi každý rok. Ten návrh je až tři lidi. To znamená, ne že Poslanecká sněmovna každý rok musí ocenit tři lidi, ale jestliže budou vhodní nominanti, tak to mohou být až tři lidi, kteří budou oceněni.
To, co je další věc, zaznělo zde, a plně se ztotožňuji s tím, že Poslanecká sněmovna a její hlavní role je zákonodárná. To nijak nezpochybňuji, ale současně si myslím, že Poslanecká sněmovna plní i reprezentativní roli, ať už v oblasti přijímání zahraničních delegací, potažmo si myslím, že i udělení této pamětní medaile má svoji hodnotu. Protože si myslím, že... a snad právě proto, co říkali moji předřečníci. Jak kdyby stále bylo ukazováno, jak se něco nedaří, jak něco nefunguje.
Líbila se mi připomínka ohledně parkování. Ale myslím si, že pro to, aby fungovala demokracie v této zemi, je důležitá Poslanecká sněmovna se všemi svými nedostatky a se vším, čím si procházíme. Ale bohužel, jak říkal Winston Churchill, demokracie je ten nejhorší způsob vlády, ale nic lepšího lidi zatím prostě nevymysleli. Nebo nějak tak to bylo, lehce jsem to parafrázoval.
Když budu pokračovat dál těmi otázkami, tak kdo by měl být oceněn. Když jsme přemýšleli v podvýboru, kdo by měl být oceněn, tak dovolte, abych vzpomenul Václava Havla. Přemýšleli jsme, že by bylo dobré, aby to byli lidé, kteří žijí, že to jsou lidé, kteří se skutečně zasloužili, a že by bylo dobré, aby osobně převzali tuto medaili jako ocenění, že přispěli této společnosti.
Padla zde otázka na Senát. V rámci Senátu se udělují stříbrné pamětní medaile. Jenom pro pořádek - za rok 2015 jich bylo uděleno 25, za rok 2014 17, za rok 2013 18 a za rok 2012 23. Jinak se hovoří, že stříbrné pamětní medaile Senátu se udělují od roku 2007 významným osobnostem z řad vědců, umělců, sportovců a dalších veřejných činitelů, kteří vynikají ve svých oborech nebo svými zvláštními činy či schopnostmi.
Z těch oceněných budu jmenovat pár jmen, která zde mám z loňského roku: profesor Delong, vědec, profesor Havlas, chemik, profesor Hejnar, výzkumník virů, je zde Jiří Bartoška, je zde také profesor Rybka, internista, profesor Syka, neurofyziolog, a další. Mohl bych jmenovat další. Ta jména jsou uvedena na stránkách Senátu.
To znamená, když jsme k tomu přistupovali z pohledu Poslanecké sněmovny, chtěli jsme skutečně, aby toto ocenění bylo jednoznačně určeno, aby to bylo za přínos nebo za zásluhy o parlamentní demokracii.
Rozumím tomu, že toto ocenění vyvolává velkou polemiku, velké vášně, a znovu to vracím k tomu, co jsem říkal na začátku. Diskuse o tom, aby tato Poslanecká sněmovna mohla někoho ocenit, se zde vede několik volebních období. Podvýbor se protentokrát rozhodl, že se pokusí tuto myšlenku dotáhnout do konce a naváže na práci předchozí Poslanecké sněmovny, kdy se podařilo vytvořit logo Poslanecké sněmovny, které bude zakomponováno do grafického ztvárnění.
Tolik za mě. Je to o určité osobní odvaze, politické odvaze a o tom, že dokážeme odhlédnout od toho, kdo je z jaké politické strany, a řekneme si, že demokracie pro nás znamená víc než být pouze členem politické strany. Děkuji.***