(12.20 hodin)
(pokračuje Zahradník)
My jsme také mnozí z nás, možná všichni, protože ta mailová komunikace dnešní umožňuje jednoduché rozesílání zpráv, my jsme dostávali do svých mailových schránek maily od lidí, kteří se na nás obraceli s žádostí - která možná v některých případech měla určité specifické individuální rysy, ale v gros to by byly zkopírované návodné texty, které jim poskytlo Hnutí Duha, a někteří ti respondenti, kteří nám psali, to také samozřejmě přiznávali. Ty jejich výzvy, které nám psali, se protínaly vlastně v jednom takovém bodě a to byla podpora bezzásahovosti v národních parcích. Všichni ovšem měli na mysli Národní park Šumava. Vyzývali nás k podpoře bezzásahové hospodaření, vyzývali nás k tomu, abychom bezzásahovým způsobem ochraňovali lesy, a zdůrazňovali lesy jako zásobárny vody. Vyzývali nás, abychom bezzásahovým způsobem chránili zelené rozsáhlé horské smrčiny, abychom chránili, připojili se k ochraně bezzásahovým způsobem vzácných rostlin, abychom nedopustili, aby zahynul jeden jediný živý strom. Netušili nebo nechtěli vědět, že to, co právě Hnutí Duha podpořilo a co se stalo skutkem právě z důvodu bezzásahovosti, má za následek něco úplně jiného - uschnutí významné části Šumavy, 20 tisíc hektarů tohoto národního parku, a to na místech, která po celou řadu let byla prostě jakýmsi magickým symbolem Šumavy: prameny Vltavy, Jezerní stěna, Plešné jezero, celý masiv Plešného a další. Oni asi nevěděli, že tyto věci nastaly poté, co na Šumavě došlo k největšímu přírodnímu jevu v minulých desetiletích, a to byl orkán Kyrill, který zuřil v lednu 2007.
To, že vyzývají k ochraně Šumavy jako zásobárny vody, s tím já stoprocentně souhlasím. Já si myslím, že Šumava, tak jak i v zákoně je to zakotvené, územní ochrany vod, by měla být ošetřována především také z hlediska toho, že je to skutečně zásobárna vody. Jak už jsem tady jednou řekl, my u nás v Čechách musíme spoléhat na to, jaká voda k nám spadne z nebe, jakou tady si udržíme, protože všechna ostatní voda od nás odtéká. Nemáme nějaký masivní přítok. Nezlobte se, vlastenci... "Nechlubte se, vlastenci," říká Havlíček, "není to věc řádná, že neteče odnikud do Čech voda žádná." Už jsem tady jednou tady u toho mikrofonu řekl.
Pan docent Pokorný, kandidát věd, k tomu napsal: "Obávám se, že les uhynul na velkých plochách ve vrcholových partiích a dochází ke změně místního klimatu, klesá množství srážek. Stoupla průměrná teplota a hlavně na velkých plochách jsou za jasných slunečných dnů vysoké teploty. Ubývá mlhy, netvoří se mraky, přichází více sluneční energie, odpařená voda se nevrací zpět." To je názor vědce, který reprezentuje názory té skupiny vědců, kteří mají velké obavy z toho bezzásahového hospodaření.
Názory naopak těch, kteří podporují bezzásahovost, se zakládají na názorech jiné skupiny vědců, kterou zase reprezentuje pan docent Hruška, který říká opak, který říká: nejlepším zadržovatelem vody v lese je suchý strom. Je to věc, která je samozřejmě zpochybňována. Tak jako pan docent Hruška zpochybňuje tvrzení pana docenta Pokorného a jemu příznivých vědců, tak naopak pan docent zpochybňuje velmi výrazně, kvalifikovaně tvrzení pana docenta Hrušky. Nesmíme tedy věřit jenom jednomu podání vědecké pravdy, nesmíme věřit jenom tomu, co říká skupina vědců, kteří jsou shromážděni kolem docenta Hrušky.
Čili ty maily, které jsme dostávali, mnozí z nás odpovídali, mnozí z nás na ně odepisovali. Já jsem to tak také zpočátku dělal, pak jsem se zaměřil pouze na ty, které mi nějakým způsobem připadaly zajímavé, nebo ty od lidí, které jsem znal, a musel jsem se vyjadřovat s velkým politováním toho, že podléhají názorům ekologických aktivistů a nehledí na názory jiné.
Princip bezzásahovosti v zákoně, který projednáváme, je zakotven podle mého názoru v § 15, a to ve slovech "včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů". Tady si dovolím položit jednu otázku, zdali toto zajištění přírodních dějů, nebo nerušené zajištění, jako asi trošku logický protimluv není vlastně samo největším zásahem do přírody. Já to doložím třeba na příkladu orkánu Kyrill.
Tehdy v tom lednu 2007 padlo na Šumavě veliké množství dřevní hmoty ve všech zónách, v podstatě průřezem. Tehdy byl ministrem pan Martin Bursík, který se rozhodoval o tom, jak naloží s touto vlastně velkou kalamitou, která hrozila vznikem další kalamity, tedy kalamity kůrovcové. A on tenkrát rozhodl, že ponechá dříví na Šumavě ležet a že je v prvních a části druhých zón nevyklidí, že vznikne kůrovcová kalamita. On tenkrát používal slov, že vlastně orkán Kyrill je přírodní děj a kůrovec je součástí přírody. A tehdy při senátním slyšení, znovu musím opakovat, přijal odpovědnost za stav Šumavy, který bude v budoucích letech následovat. Těmto argumentům bychom rozuměli, kdyby se jednalo o území, které je od svého stvoření nebo vzniku neobydlené, jako jsou ty národní parky na severoamerickém kontinentu. Ale tak tady tomu není. Tady žily generace lidí, které formovaly jak přírodní, tak duchovní stránku tohoto pohoří. Možno říci, že v tomto kontextu byl počin ministra Bursíka gigantickým zásahem do aktuálního průběhu přírodních dějů a významně ovlivnil tvářnost, krajinný ráz Šumavy na mnoho desetiletí a možná staletí do budoucnosti.
Krajinný ráz, to je také to, čím se zaštiťují ti autoři mailů, které jsme dostávali do našich mailových schránek. Krajinný ráz je porušen, někteří říkají, že vratně, že se za nějaká desetiletí, staletí může opět Šumava zelenat, a někteří bohužel jsou v tomhle směru skeptičtí a tvrdí, že to tak také nemusí být, že Šumava může být v budoucnu skalnatým suchým pohořím. Ovšem nikdo není schopen předpovědět stoprocentně a kvalifikovaně, jak tento experiment bezzásahovosti na Šumavě bude nakonec vypadat, jak nakonec dopadne. Dokonce ani ten experimentátor není znám, ten, který řídí ten experiment, který rozhoduje o tom, co se stane v té digestoři. Ten experimentátor, to budete vy, ti, kteří schválíte tento zákon, převezmete odpovědnost za tento experiment.
Je obava z toho, že naprostá bezzásahovost na Šumavě povede k dalším kůrovcovým kalamitám v té monokulturní struktuře šumavských lesů, že další hektary lesa uschnou. A jaký porost bude v uschlém lese se vyvíjet, nejsme schopni stoprocentně nikdo z nás předvídat. Bude ta Šumava stále citlivější k podobným přírodním kalamitám. Ty se mohou opakovat s větší časovou frekvencí, než tomu je dosud. ***