(11.40 hodin)
(pokračuje Babiš)
A pokud pan poslanec Stanjura tak rád zdůrazňuje logiku při posuzování návrhu právních předpisů, tak tvrzení, že zprostředkování úvěru nebo stavebního spoření je činností přímo vyplývající z pojišťovací činnosti, postrádá jakoukoli logiku. Pokud pozorně hodnotíme argumentaci předkladatelů pozměňovacích návrhů, tak si nelze nevšimnout zcela protichůdných stanovisek. Na jedné straně se polemika vede o obsahu činností přímo vyplývajících z povolené činnosti s vědomím toho, že pojišťovna nemá vykonávat jinou obchodní činnost než činnost pojišťovací, ale na druhé straně se přímo argumentuje tím, že pojišťovna má spadat v případě jiných činností pod povinnosti vymezené zvláštními zákony s tím, že ČNB má případně takovou činnost samostatně licencovat. Tento způsob udělování povolení ČNB nelze považovat za souladný s právní úpravou EU.
K třetí otázce jednotného evropského pasu. Účelem sjednocení podmínek pro udělení povolení k provozování pojišťovací činnosti v rámci EU, tzv. jednotný evropský pas, je v první řadě vytvoření a řádné fungování evropského trhu s pojištěním. Pokud bychom přistoupili na logiku předkladatelů pozměňovacích návrhů, tak by členské státy z důvodu nejednotného posuzování povolených činností pojišťovny mohly svévolně předmět této činnosti rozšiřovat. Ad absurdum by tak pojišťovna mohla provozovat stanice technické kontroly, což souvisí s pojištěním vozidel, nebo zajišťovat likvidaci biologického odpadu, což souvisí s ochranou před infekčními nemocemi. Tím by však jednotný evropský pas zcela ztratil smysl. Jestliže pojišťovna hodlá provozovat svoji činnost v hostitelském členském státě, musí splnit tzv. notifikační povinnosti. Pokud by dohledový orgán hostitelského členského státu považoval činnost takové pojišťovny za porušení rovných konkurenčních podmínek soutěžitelů na pojistném trhu, musel by zareagovat a řešit tuto otázku minimálně na úrovni evropského orgánu pro pojišťovnictví případně i Evropské komise. Otevřela by se tak tolik diskutovaná otázka souvisejících, tedy nikoli přímo vyplývajících činností. To, že k tomu dosud nedošlo, nepovažuje ministerstvo za důvod pro svévolné rozšiřování povolené činnosti nad rámec směrnice. Tím spíše, že nebylo účelem směrnice vytvářet slovenský, rakouský či maďarský jednotný evropský pas.
Argumentace pana poslance Stanjury výroky uvedenými v souvislosti s čl. 8 odst. 1 písm. b) ve stanovisku generálního advokáta ve věci pod označením C-109/99 vyvolává otázku, co tím mělo být dokázáno. Z jeho obsahu vyplývá, že tam probíraná směrnice nezakazuje pojišťovně držet podíl na základním kapitálu jiné právnické osoby, která se účastní jiných obchodních činností než pojištění. Z rozsudku soudního dvora EU v této věci pak vyplývá, že znění čl. 8 odst. 1 písm. b) zmíněné směrnice je dostatečně přesné a způsobuje nepoužitelnost jakékoliv vnitrostranní (vnitrostátní?) právní úpravy, která je s ním neslučitelná. Připomínám, že uvedený článek zní: "Domovský členský stát vyžaduje, aby každá pojišťovna, která žádá o povolení, omezila svůj předmět podnikání na pojišťovací činnosti a operace, které z nich přímo vyplývají, s vyloučením všech jiných obchodních činností."
Předkladatelé pozměňovacích návrhů by tak měli odpovědět nejen ministerstvu, ale i ČNB na otázky, jakým způsobem se má podle systému Solventnost II posuzovat z hlediska solventnostních kapitálových požadavků ta činnost pojišťoven, která není rizikově zahrnuta v provozované pojišťovací činnosti a která by v případě přijetí předmětných návrhů byla ze zákona automaticky považována za činnost vyplývajících u pojišťovacích činností. Ani daná směrnice ani příslušné prováděcí nařízení totiž s riziky vyplývajícími z takto pojaté činnosti nepočítají.
Za čtvrté, k otázce rozdílu rozsahu činnosti bank a pojišťoven. Velmi často byl jako argument používán příklad činnosti bank, které nemají takto omezený rozsah činností a nabízejí zprostředkování řady pojistných produktů. Tento příklad však pouze ukazuje na opomenutí základních rozdílů mezi činností bank a pojišťoven. Pojištění je samo o sobě obchod s rizikem a snahou regulace je zamezit v tomto oboru podnikání jejich rozšiřování o další, s danou činností nijak nesouvisející podnikatelská rizika. Proto je právní úprava u obou těchto oblastí odlišná a u regulace úvěrových institucí takové omezení činnosti chybí.
Shrnu-li řečené, jediným argumentem pro doplnění pojišťovací činnosti o zprostředkování pojištění a jiných finančních služeb je právní úprava několika členských států, aniž by předkladatelé pozměňovacích návrhů uvedli cokoli bližšího o těchto úpravách. Přitom na Slovensku se pojišťovnám umožňuje zprostředkování jiných finančních služeb, a to po předchozím souhlasu dohledového orgánu a po splnění podmínek stanovených jinými právními předpisy. V Rakousku lze provozovat pouze pojišťovací činnost a činnosti z ní bezprostředně vyplývající, za které se považuje například zprostředkování stavebního spoření, leasingu či kolektivního investování. Avšak v Německu lze činnost pojišťovny rozšířit pouze na některé půjčky a zprostředkování pojištění jiných pojišťoven. Ve Francii je zprostředkování pojištění, v Nizozemsku nebo Velké Británii mohou pojišťovny provozovat pouze pojišťovací činnost, vyloučení jiných podnikatelských aktivit. Z toho je zřejmé, že ze způsobu implementace směrnice jednotlivými členskými státy nelze v žádném případě vyvodit závěr o převažujícím trendu širšího výkladu pojišťovací činnosti, ale naopak lze vysledovat snahu omezovat danou činnost na činnost pouze pojišťovací, a zúžit tak maximálně rizika, kterým jsou pojišťovny vystaveny, v zájmu všech pojistníků a osob oprávněných pojištění tato rizika spojená s činností pojišťovny nerozšiřovat a ta nezbytná řádně měřit a řídit tak, aby pojišťovna byla v každém okamžiku schopna dostát svým závazkům. To je nakonec i smysl nového zavedeného systému Solventnost II.
Návrh ministerstva tedy nezakazuje žádnou z činností, která přímo vyplývá z povolené pojišťovací činnosti, nesnižuje konkurenceschopnost českých pojišťoven, protože pojišťovnám nebrání vykonávat jakoukoli přímo vyplývající činnost, ani zakládat dceřiné společnosti. Nejde svým obsahem proti smyslu a účelu směrnice Solventnost II a plně respektuje postavení ČNB jako dohledového orgánu v pojišťovnictví vyplývající z evropské právní úpravy. Návrhy poslanců Stanjury a Syblíka naopak nejsou v souladu s evropských právem. Narušují principy jednotného evropského pasu, umožňují, aby činnosti pojišťovny v oblasti zprostředkování finančních služeb byly objemově významnější než samotná jejich pojišťovací činnost bez možnosti ČNB tuto činnost řádně v souladu s rizikovým i orientovaným přístupem dohlížet.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Otvírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan zpravodaj pan poslanec Dolejš. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Jiří Dolejš: Bohužel tím, že zastupuji pana zpravodaje, tak mám dneska poněkud komplikovanou roli, a to i v tom, že tentokrát na rozdíl od stanoviska pana ministra musím říci, že rozpočtový výbor se dopracoval k jistým závěrům a ty jsou odlišné. Mysleli jsme, že to budeme mít jednoduché, když se kolegové v koalici dohodli, že tento tisk nebude nosičem nějakých apendixů, který bude řešit jiné problémy, jak se nám to stalo loni nad tiskem 414. A to, jestli to byl legislativní avanturismus, nebo ne, to si vyřešte, kolegové, v koalici. Ale v každém případě to bylo jednodušší, protože sice opožděná, ale přesto implementace normy Solvence II je určitě namístě. A jako bychom hlasovali loni pro něco podobného, tak i letos je třeba říci, že opožděná implementace je víc než namístě.
Ale to, co probíhalo za diskusi na půdě rozpočtového výboru, ukázalo starou známou pravdu, tedy že implementovat lze různě a že samozřejmě určitý druh implementace vyvolává reakci v tom byznysu, o který se tady jedná. A musím říci, že tady ta reakce přišla, a tudíž asi není úplně fakty doložitelné, že by nedocházelo k nějakému omezení. Že by to bylo všechno hladké a jenom jsme přijali bruselskou normu tak, jak ji mají všude jinde v Evropské unii už dávno před námi. Tak by asi tato debata nevznikla. Ona bohužel vznikla, protože samozřejmě, tak jak je upraven předmět podnikání v této předloze, tak mnozí zástupci pojišťovacího byznysu nabyli dojmu, že sice jim není zapovězeno pochopitelně, není zapovězeno věnovat se jiným finančním službám, kterým se věnovali dosud a které poskytovali v rámci určitého komplexu služeb. Pravdou je, že to neřeší ti maličtí, ale všechny velké pojišťovací domy v podstatě v této republice se poskytování celého toho komplexu služeb věnují a vnímají to jako určitý negativní impakt, protože minimálně si to vyžádá určitý čas, ale i náklady na řízení, které by s tímto opatřením bylo spojené. ***