(11.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi ocitovat z posudku Evropské komise, jehož český překlad máme přirozeně k dispozici. Komise oznamuje České republice, že po přezkumu informací předložených ve výše uvedené věci přijala rozhodnutí, že prodej podílu ve společnosti OKD ve výši 45 % akcií společnosti Karbon Invest neobsahoval, jak je vyloženo v tomto rozhodnutí, žádný prvek státní podpory ve smyslu čl. 107 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Dne 27. ledna 2005 podala společnost Penta Evropské komisi stížnost na prodej menšinového podílu, jejž český stát realizoval 16. září 2004, ve které tvrdila, že prodej neproběhl prostřednictvím transparentního nabídkového řízení a že cena byla nižší než tržní. Komise se k tomu vyjadřuje a hodnotí cenu akcií tak, jak se prodávala na trhu. Opět cituji Evropskou komisi: Pokud jde o znalecké posudky, ve druhém znaleckém posudku byly oceněny finanční investice OKD do společnosti Metalimex, Al Invest Břidličná, Sokolovská uhelná. Ostatní dceřiné společnosti OKD nebyly ohodnoceny odděleně, a to kvůli jejich velmi malému finančnímu významu nebo kvůli jejich zahrnutí do podnikatelské činnosti mateřské společnosti OKD, která již byla hodnocena v rámci prvního posudku.
Ceny obou oceňovaných částí se následně sečetly a Evropská komise potvrzuje, cituji: Celková hodnota majoritních nebo minoritních účastí v OKD v těchto společnostech byla stanovena na částku 3,1 mld. korun, z čehož by státnímu podílu ve výši 45 % odpovídala částka 1,4 mld. korun. Po sečtení s oceněním podle prvního znaleckého posudku by celková hodnota státního podílu v OKD ve výši 40 % představovala částku 3,5 mld. korun.
Nejdůležitější pasáž posudku od strany 9 a dále jasně dokládá, že k nedovolené podpoře nedošlo. Cituji rovněž z rozhodnutí Evropské komise: Aby státní opatření představovalo státní podporu, musí být kumulativně splněny čtyři požadavky: a) jedná se o opatření státu nebo ze státních prostředků; b) opatření zvýhodňuje příjemce na selektivním základě; c) opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž; d) opatření ovlivňuje nebo může ovlivnit obchod mezi členskými státy. V případě, že členský stát prodává účast v podniku, neexistuje žádné zvýhodnění, je-li chování členského státu v souladu s jednáním soukromého prodávajícího v tržním hospodářství. Prodej neposkytuje kupci žádné zvýhodnění, pokud prodejní cena odpovídá ceně tržní. Jedna z kumulativních podmínek Smlouvy o fungování Evropské unie pro existenci státní podpory, tzv. zvýhodnění, by tak nebyla splněna.
Probíhá-li privatizace státního podílu ve společnosti jejím prodejem, slouží jako měřítko pro posouzení, zda dotčená transakce týkající se státního majetku obsahuje zvýhodnění, skutečnost, jestli by se subjekt působící v tržním hospodářství a postavený do podobné situace choval stejně. To jest, jestli by prodal akcie společnosti za stejnou cenu. Tato zásada byla opakovaně vysvětlována Komisí a trvale potvrzována Evropským soudním dvorem.
Vzhledem k tomu, že česká vláda prodávala pouze menšinový podíl, nemohla očekávat, že obdrží od kupujícího prémii za ovládnutí. Proto cena volně obchodovaných akcií může být v zásadě považována za dobrý ukazatel tržní hodnoty menšinového podílu, i když velký rozdíl v objemu předmětných akcií, 4 % u volně obchodovaných, 45 % menšinového podílu, by znamenal, že obě ceny by nutně nemusely být automaticky shodné.
Komise také posoudila postřehy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který ve svém stanovisku ze dne 30. dubna 2004 uvedl, že vzhledem k malému objemu volně obchodovaných akcií je jejich vypovídací hodnota omezena, protože se uskutečňuje příliš málo transakcí, než aby bylo možné dojít ke smysluplné tržní ceně a tato hodnota by mohla být manipulována. Komise je toho názoru, že vývoj ceny akcií za období 180 dní před prodejem nevykazuje žádné znaky náhlých silných pohybů, jež by ukazovaly na manipulaci. Příslušné období navíc podle Komise zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový objem 11 244 akcií. Tato obchodní aktivita, byť omezeně, je přesto jistým ukazatelem tržní hodnoty akcií.
Komise tedy, vážené poslankyně a vážení poslanci, potvrdila, že prodejní cena převyšovala tehdejší tržní cenu akcií a že tehdy vládou zvolená metoda nezaložila vznik nedovolené veřejné podpory.
Na závěr ještě shrnu explicitní vyjádření z posudku Evropské komise. Komise zjišťuje, že prodejní cena státního podílu v OKD ve výši 45 % odpovídala v roce 2004 tržní ceně volně obchodovatelných akcií OKD. Prodej tranše akcií OKD ve výši 45 % českým státem vyhověl testu soukromého prodávajícího v tržním hospodářství, a bez existence zvýhodnění nabyvatele proto neobsahuje státní podporu ve smyslu článku 107 Smlouvy o fungování Evropské unie. V souladu s uvedeným Komise dochází k závěru, že prodej menšinového podílu České republiky v OKD ve výši 45 % společnosti Karbon Invest neobsahoval žádný prvek státní podpory. To vše včetně podrobné argumentace má Česká republika k dispozici od roku 2011. Byli s tím seznámeni zástupci následujících vlád, generální ředitel Direktoriátu pro hospodářskou soutěž toto rozhodnutí doručil ministrovi zahraničí.
Jiná věc jsou trestní oznámení, která se týkají odborných posudků, kde rozsudek soudu dosud nebyl vysloven. Znovu ale opakuji, že jsme ohodnocovali cenu akcií a prodávali jsme akcie v roce 2004.
Chtěl jsem velmi podrobně popsat, jakým způsobem proběhla privatizace akciové společnosti OKD. Stát prakticky od roku 1996 nebyl schopen jasně říci "my už to nemáme pod kontrolou". Vytvořila se taková zvláštní představa, že když někde skoro polovinu vlastní stát, že to má určitě váhu. Nemělo to váhu. Bohužel, celou tu dobu byl stát v defenzivě a je chyba, že se to tehdy v 90. letech neřeklo nahlas.
Naše vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala, že chceme efektivní a fungující stát, a na tomto místě bych chtěl znovu připomenout, co to znamená. To neznamená, že všechno, co v tomto státě funguje, chceme jako stát vlastnit. Ale my už nechceme připustit, aby stát nečinně přihlížel, jak fungující podniky padají pod náporem soukromých jestřábů. To je naše odpověď na divokou privatizaci, která v této zemi připravila spoustu zaměstnanců o práci a také o životní jistoty. A je to určitě i naše odpověď poctivým podnikatelům.
Dovolte mi nyní, abych se vyjádřil k současné situaci OKD. V současnosti je OKD, a. s., v úpadku. Probíhá insolvenční řízení zahájené na návrh managementu společnosti a vyhlášené soudem 9. května letošního roku. Důvodem insolvence je nominální předlužení společnosti. Společnost OKD dluží podle zveřejněných údajů přes 17 mld. korun a má více než 650 věřitelů. Na 10. srpna bylo svoláno jednání výboru věřitelů. Stát je v pozici věřitele v důsledku neodvedených plateb na sociální pojištění za zaměstnance OKD. ***