(11.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Zmíním tu jiný případ, který byl silně medializován, i v posledních letech byl silně medializován, a to byla privatizace Mostecké uhelné. Akciová společnost vznikla v roce 1993, vznikla spojením tří bývalých státních podniků - Doly Hlubina, Doly a úpravny Komořany a Doly Ležáky, které ležely v centrální části Severočeské hnědouhelné pánve. Pak, úplně stejně jako u OKD, najdeme rozdělení akcií v rámci privatizace, kdy stát přišel o majoritní podíl. Nejdříve došlo k rozdělení ve druhé vlně kuponové privatizace, kdy celých 42 % Mostecké uhelné bylo privatizováno kuponovou metodou. Stát opět nabídl akcie do kuponové metody.
Zajímavé je, že u Mostecké uhelné si dokonce stát ponechal ve Fondu národního majetku jenom 37 % akcií. Celých 17 % bylo převedeno na města a obce, to znamená, stát vlastně úmyslně rozředil vlastnický podíl a snížil ho takovýmto způsobem. Najdeme tu úplně stejné rozložení, kdy stát nemá většinu, soukromým investorům stačí skoupit část podílů od malých akcionářů, aby státu zabránili definitivně kdykoli v budoucnu majoritu obnovit. Pak tu najdeme podobný model takového soukromého investora, který začne skupovat malé akciové podíly.
Už v dubnu roku 1998 se podařilo společnosti Synergo Suisse koncentrovat podíl 49 % akcií Mostecké uhelné společnosti. V květnu roku 1999 tato společnost dokonce získala těsnou majoritu, těsně přes 50 %. To znamená, že opět, pokud se podíváme na situaci Mostecké uhelné, tato společnost byla většinově zprivatizována soukromým vlastníkem, aniž by stát mohl ovlivnit, kdo tím soukromým vlastníkem bude, a aniž by stát do státního rozpočtu získal jedinou korunu. Stát přišel o 50 % akcií v Mostecké uhelné, nedostal za to žádné peníze.
Vláda Miloše Zemana tak rovněž tehdy přistoupila k doprivatizaci svého menšinového podílu. Usnesením vlády ze dne 28. července z roku 1999 byla schválena privatizace 46 % akcií Mostecké uhelné společnosti. Byl schválen přímý prodej předem určenému vlastníkovi firmě Invest Energy za dohodnutou kupní cenu 650 milionů korun. Čili vláda tehdy doprivatizovala minoritní podíl v Mostecké uhelné společnosti za 650 milionů korun. Bylo to tehdy asi 160 korun za akcii.
Jenom bych chtěl připomenout, že následně došlo k tomu, že privatizací Mostecké uhelné se opakovaně i na podnět státu zabývala policie. Šetřila podezření, že Mostecká uhelná byla ovládnuta pomocí peněz, které měla povinně odkládat na rekultivace. Česká policie ovládnutí dolů vyšetřovala téměř deset let. V létě 2008 případ odložila. Vyšetřování se vedlo i ve Švýcarsku. Bylo vyšetřováno šest Čechů a jeden Belgičan. V březnu 2009 švýcarská prokuratura kauzu privatizace MUS uzavřela. V červenci 2009 média informovala, že policie prodej MUS opět vyšetřuje. V roce 2011 švýcarská prokuratura obvinila sedm lidí z praní špinavých peněz a podvodných finančních machinací. V roce 2012 dalo vrchní státní zastupitelství podnět k obvinění manažerů. Česká policie také zahájila trestní stíhání, které se týká vyvedení 150 milionů dolarů z Mostecké uhelné společnosti, které byly následně využity k nákupu akcií této společnosti. V říjnu 2013 švýcarský soud uznal šest obviněných, kteří se dožili rozsudku, vinnými z podvodu a praní špinavých peněz.
Toto je případ privatizace těžební společnosti, který měl v počátcích s OKD řadu shodných momentů, včetně toho, že v určitý okamžik se stát dobrovolně zbavil majority a následně došlo k ovládnutí společnosti ze strany soukromých vlastníků, firem s neprůhlednou strukturou. Existuje rozsudek soudu, který potvrzuje, že při divoké privatizaci Mostecké uhelné zřejmě došlo ke krádežím v řádu miliard. Pokud jde o divokou privatizaci OKD v 90. letech, žádného rozhodnutí soudu jsme se nikdy nedočkali.
Nyní se stručně vyjádřím k otázce hledání adekvátní ceny za minoritní podíl v OKD při jeho doprivatizaci. Veškeré podklady pro rozhodování včetně cenových posudků zajišťoval pro vládu v roce 2003 a 2004 Fond národního majetku. Posudky měl Fond národního majetku k dispozici dva. V únoru roku 2003 vznikl posudek společnosti Vox Consult, který odhadl cenu minoritního podílu vlády v OKD na 2 miliardy korun. V březnu roku 2003 zpracovala posudek Komerční banka a vyčíslila hodnotu státního podílu na necelé 1,5 miliardy korun. Posudky se lišily metodou a lišily se také tím, jakou část OKD oceňovaly. Jejich souhrnná hodnota činila 3,5 miliardy korun, což je i tehdejší odhad adekvátní ceny ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Cena, za kterou byly akcie státu nakonec privatizovány, byla o 600 milionů korun vyšší, tedy 4,1 miliardy korun. Cena, za kterou vláda minoritní podíl prodala, byl vyšší, než stanovily znalecké posudky a než uvedl ve svém stanovisku Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Připomínám, že stát v roce 2004 neprodával jednotlivé součásti majetku společnosti, neprodával nemovitosti a neprodával jednotlivé dceřiné podniky. Stát byl vlastníkem menšinového podílu akcií ve společnosti, kterou už několik let vůbec neměl pod kontrolou. Stát prodával akcie a k tomu se rozhodl provést znalecké ocenění jejich hodnoty. Připomínám, že ještě na konci roku 2002 zněly soukromé nabídky na odkup akcií na 20 milionů dolarů, tedy asi 650 milionů korun. Téměř 4 % akcií OKD byla v té době volně k obchodování na trhu a jejich průměrná cena v té době oscilovala okolo částky 348 korun. Posudek Fondu národního majetku stanovil cenu vyšší než tržní, a to na 367 korun za jednu akcii.
Nad rámec samotného prodeje akcií tehdy vláda do podmínek privatizace vtělila několik privatizačních podmínek. Transakce se totiž dojednávala v období, kdy Česká republika vstupovala do Evropské unie, a tehdy bylo důležité, aby vláda tímto svým rozhodnutím stát nevystavila riziku, že poskytuje nedovolenou podporu. Vláda se dohodla, že zpřesní podmínky nakládání s bytovým fondem OKD, a do podmínek včlenila ustanovení, že pokud by kdykoli v budoucnu bylo shledáno, že prodejem vznikla z pohledu evropského práva takzvaná nedovolená podpora, má stát právo od smlouvy kdykoli odstoupit. Žádný z ministrů financí od té doby ale neshledal, že by k nedovolené podpoře došlo.
Konkurenční firmy se snažily zpochybnit adekvátnost výše ceny, za kterou byly akcie prodány. Objevila se nabídka společnosti GNT. Cenu napadla před Evropskou komisí společnost Penta. Kvůli tomu se oprávněností ceny poprvé zabývala Evropská komise už v roce 2006. V roce 2006 dospěla Evropská komise k závěru, že o nedovolenou podporu nešlo.
Po roce 2006 došlo k velmi významným změnám ve společnosti OKD, z nichž některé podle mého názoru neodpovídaly ustanovení podmínek privatizace. Předně došlo k rozdělení restrukturalizace společnosti na část těžební a část, která pečuje o byty. Tím pádem vlastně byty dostaly jiného než původního vlastníka. Kvůli tomu také i na podnět Poslanecké sněmovny vláda v roce 2009 na základě auditu rozhodla, že vlastník bytů, firma RPG, má zaplatit smluvní pokutu ve výši 30 milionů korun za nedodržení podmínky smlouvy o privatizaci.
V souvislosti s rozdělením původní společnosti vznikl posudek společnosti Ernst&Young, který ohodnocuje celkový majetek společnosti OKD na více než 52 miliard korun. Tento posudek se vztahuje na účetní hodnotu, nikoli na cenu akcií, které stát v roce 2004 prodával. Žádný oslovený orgán či instituce, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, opakovaně Evropská komise, žádný z nich stanovenou konečnou cenu prodeje akcií nezpochybnil. Evropská komise to hodnotila dokonce dvakrát. Poprvé, jak jsem zmínil, v roce 2006 a podruhé hodnotila tuto věc v roce 2011. ***