(11.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Dne 25. září téhož roku vyšly ve stejném listu informace o tom, pro koho je balík akcií skupovaných bankou zřejmě určen. Opět cituji: "Státu hrozí, že svůj podíl v moravské těžební firmě bude muset prodat pod cenou. Skupina IPB drží podle dvou obvykle dobře informovaných zdrojů Hospodářských novin kolem 28 % akcií OKD a na žádost anonymního investora se má snažit dosáhnout 34% podílu. Tento balík by mohl značně znehodnotit chystaný prodej státních 45 % akcií OKD, který by měl být realizován ještě letos." Rok 1997.
Je zřejmé, že už v tomto roce tehdy vláda, byla to druhá vláda Václava Klause, připravovala privatizaci zbytku svých akcií a soukromí zájemci projevovali velké úsilí, aby pro ně tento krok dopadl co nejvýhodněji. Rolí státu v té době jasně mělo být, aby realizoval kroky, které by minimalizovaly ztráty na veřejném státním majetku. IPB podle tehdejších zákonných podmínek nesměla vlastnit více než 10 % akcií, takže bylo zřejmé, že plánuje prodej těchto akcií třetí straně. Hospodářské noviny tehdy spekulovaly o možných zájemcích. Mimo jiné o panu Stanislavu Prosovi ze společnosti Prosper Trading nebo o skupině vlastnící Českomoravské doly Kladno. V článku se také uvádí: "Ministři průmyslu a financí se údajně zatím nedohodli na modelu privatizace uhelných firem a k jednání na toto téma má dojít až začátkem října."
2. října 1997 pak Hospodářské noviny přinesly zprávu o tom, že stát je znepokojen postupem IPB a hodlá akcie privatizovat co nejrychleji. Opět cituji. "Ministerstvo průmyslu a obchodu a Fond národního majetku jsou zneklidněny postupem Investiční a poštovní banky, která pro dosud anonymního investora skupuje akcie OKD. Fond i ministerstvo proto jednají o společném postupu, který by bance vlastnící podle zdrojů Hospodářských novin už okolo 30 % akcií její záměry znesnadnil."
Předseda představenstva OKD, tehdy Ivan Dzida, řekl, že výsledkem snahy státu by mělo být urychlené zprivatizování firmy přibližně v rámci už dříve navrženého scénáře. Cituji: "S MPO jsme se dohodli na tom, že by ještě do konce roku měla být hotova filozofie privatizace OKD," řekl tehdy Dzida.
Vedoucí privatizace strategických společností Fondu národního majetku a zástupce státu v orgánech OKD Norbert Kraus v těchže novinách připustil, že vlastník balíku OKD by mohl tlačit stát k tomu, aby mu prodal celých svých 45 % těžební firmy, a to za co nejnižší cenu.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, v listopadu 1997 podle dostupných informací skutečně jednali o privatizaci OKD ekonomičtí ministři vlády a dohodli se na urychlené privatizaci velké části svých akcií formou výběrového řízení. Hospodářské noviny přinesly zprávu, že IPB skupuje akcie pro Stanislava Prose a o státní podíl usilují mimo jiné Českomoravské doly. "Podle našich informací," napsaly tehdy, "má nyní skupina kolem IPB 32,5 % akcií OKD a skupuje je pro Prosper Trading," uvedl finanční ředitel Českomoravských dolů Petr Otava. Jeho firma má zájem o státní podíl v OKD. Chce však celých 45 % akcií a nabízí za ně zhruba jednu miliardu korun.
Touto velmi přesnou a podrobnou dokumentací toho, co se odehrávalo v roce 1997 chci ukázat typický příklad takzvané divoké privatizace. Stát v té době díky rozhodnutím vlády neměl přímou možnost ovlivňovat dění v OKD. Sám se svým vlastním rozhodnutím, ke kterému nebyl nijak nucen, připravil o kontrolní balík akcií v OKD.
Zbylé akcie společnosti skupovala privátní banka ve velkém. Nebylo jasné, kdo má být jejich vlastník. Pan Petr Otava v roce 1997 mluvil v té době o odkoupení akcií státu ve společnosti OKD. Jednalo se o těch 45 %, které státu zůstaly. Mluvil o částce jedné miliardy korun, za kterou by byl ochoten tyto akcie odkoupit. Stát se s rukama v klíně díval na to, jak klesá hodnota jeho majetku a jak kontrolu získávají neznámé podnikatelské kruhy.
Jak se situace kolem OKD vyvíjela dál? Zhruba v březnu následujícího roku 1998 začala média spekulovat o tunelování OKD. 1998. Nato se stát rozhoupal k ostřejší reakci. Na duben byla svolána valná hromada akcionářů. Na přelomu března a dubna 1998 se zároveň do veřejného prostoru dostávají informace o skupování akcií OKD od drobných akcionářů a obcí firmou Eurobrokers. Tady nastává další zlom v procesu, kterým ztratil stát kontrolu nad OKD. Jde o obce a města. Obce a města, které měly v OKD podíl díky první kuponové privatizaci a díky tomu, že na ně ten podíl byl převeden, se nechaly zviklat a této společnosti Eurobrokers své akcie, které získaly od státu zadarmo, prodaly. Obce a města v regionu dostaly zadarmo akcie OKD a prodaly je firmě Eurobrokers. Tím definitivně zmizela i naděje státu na obnovení svého vlivu ve společnosti OKD, který mohl obnovit tak, že by hlasovaly spolu se státem obce a že by se státem hlasoval Restituční investiční fond.
Stát se tedy snažil dohodnout s obcemi rychleji, obnovit majoritu. Tehdy, a to byl rok 1998, za tím účelem začal spolupracovat se společností Patria Finance Zdeňka Bakaly. V této chvíli už se bavíme o úřednické Tošenovského vládě. Ministři průmyslu a obchodu a financí v té době byli pan Kühnl a Pilip.
Následně se objevují informace o spříznění firmy Eurobrokers se skupinou Prosper Trading Stanislava Prose. V tu samou dobu v dubnu 1998 prodává IPB balík akcií OKD neznámému kupci. Až v polovině roku vyjde najevo, že vlastníkem akcií je společnost Prosper Trading a pan Stanislav Pros.
20. dubna 1998 představenstvo těžební společnosti OKD odmítlo kooptaci zástupce Fondu národního majetku. O týden později proběhla valná hromada akcionářů, která jasně ukázala, že stát už skutečně nemá situaci pod kontrolou a rozhodující slovo nyní má společnost Eurobrokers spojená s panem Prosem. Rok 1998.
V srpnu 1998 proběhla další valná hromada, která tento trend definitivně potvrdila. Stát mohl usilovat o výkon svých akcionářských práv, jak chtěl. Zkrátka už neměl potřebnou většinu hlasů. Soukromí podílníci koordinovali svůj postup proti státu. Rozhodnutím této valné hromady došlo ke koncentraci a prodeji akcií soukromých podílníků. Novým majitelem a dominantním hráčem v OKD se stávají Českomoravské doly spojené s pány Otavou a Koláčkem.
Zdůrazňuji, že v tuto chvíli stát akcie stále vlastnil, jenže jich neměl dostatečný podíl, aby dokázal dění ve společnosti ovlivnit. Proto jsem v úvodu vysvětloval, jak akciové společnosti fungují. V této době už měli firmu plně pod kontrolou soukromí akcionáři díky majoritě, kterou dosáhli divokou privatizací.
Než budu pokračovat dál, pokud jde o popis situace, dovoluji si stručné shrnutí toho, co se v OKD za prvních osm let existence této akciové společnosti odehrálo.
Do OKD byl vložen veškerý majetek včetně bytového fondu. Stát přišel o majoritu v této akciové společnosti na základě vlastních rozhodnutí. Stát přišel o majoritu v této akciové společnosti, aniž by za tuto majoritu získal jakékoliv relevantní finanční prostředky. V roce 1998 byl stát také vytlačen z orgánů společnosti, to znamená, fakticky už nemohl uplatňovat rozhodující vliv na fungování této akciové společnosti. 14. října 1998 se pak odehrává složitá transakce, kterou dochází ke změně vlastníků OKD.***