(11.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Samotná privatizace akcií nové společnosti OKD probíhala, vážené poslankyně a vážení poslanci, v několika fázích. V době první Klausovy vlády 11. listopadu 1993 rozhodl tehdejší ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci pan Jiří Skalický o privatizaci části akcií OKD. Opět je to rozhodnutí, které je známé a které je dohledatelné. Jde o rozhodnutí s číslem jednacím 630/2150/631 z roku 1993. Na základě tohoto rozhodnutí bylo 40 % akcií - znovu opakuji, 40 % akcií - dosud držených v majetku státu privatizováno takzvanou kuponovou metodou. Stát za tyto akcie nezískal díky zvolené metodě privatizace žádné finanční prostředky. K čemu tedy došlo? 40 % akcií této společnosti, do které byl vložen veškerý majetek OKD včetně bytů OKD, začal být privatizován tak, že 40 % akcií této společnosti bylo privatizováno v kuponech. To znamená, že těchto 40 % bylo rozdáno formou kuponů, aniž by stát za 40 % akcií získal jakýkoliv výnos.
Další část akcií OKD byla bezúplatně - opět zdůrazňuji bezúplatně - převedena na 12 místních obcí. Konkrétně na obce a města Havířov, Horní Suchou, Doubravu, Orlovou, Stonavu, Ostravu, taky Petřvald, Paskov, Staříč, Albrechtice a také Český Těšín. Další část akcií OKD byla převedena na Restituční investiční fond. Po této privatizaci měl stát ve společnosti OKD jen těsný rozhodující podíl akcií, necelých 52 %. Ty zůstaly ve vlastnictví státu prostřednictvím Fondu národního majetku. Až později se ukázalo, že toto rozhodnutí rozdrobit akcie mezi malé akcionáře výrazně usnadnilo ovládnutí celé společnosti soukromým subjektem a přispělo to k úplnému vytěsnění státu. K tomu se ale ještě ve svém vystoupení vrátím.
Rozhodující okamžik, pokud jde o privatizaci OKD, přichází v roce 1996, před 20 lety, v roce 1996. Bylo to v době končící první Klausovy vlády a jde o sérii následujících kroků. Státní Fond národního majetku požádal v souladu s žádostí vedení OKD ministra Skalického o souhlas se snížením základního kapitálu OKD o 3,5 miliardy korun. Tedy z původních 27 miliard na cca 24 miliard korun. Ministr Skalický se snížením základního kapitálu tehdy před 20 lety vyslovil souhlas. Dne 28. května 1996. Pro zajímavost, bylo to pouhý měsíc před zánikem Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Jako důvod pro snížení základního kapitálu bylo uvedeno, že v důsledku pokračujícího útlumu těžby dochází k podstatnému snižování majetku společnosti.
V červnu rozhodla valná hromada společnosti OKD, kde stát měl v tu chvíli ještě těsnou většinu, o realizaci tohoto snížení základního kapitálu. Ve výpisu z obchodního rejstříku OKD najdete tento záznam: Rozhodnutím valné hromady společnosti ze dne 7. 6. 1996 bylo rozhodnuto o snížení základního jmění společnosti na částku 24 miliard 300 milionů korun, a to vzetím akcií z oběhu. Podle údajů poskytnutých Ministerstvem financí došlo k tomuto snížení tak, že společnost stáhla z oběhu 3,5 milionu kusů akcií, které jí odprodal Fond národního majetku za symbolickou jednu korunu za akcii. Tedy za 3,5 milionu kusů akcií získal FNM od společnosti OKD 3 500 korun. Tři tisíce pět set korun za tři a půl milionu kusů akcí OKD! Tímto krokem se snížil ovšem podíl FNM ve společnosti OKD pod 50 % základního kapitálu. Konkrétně činil podíl FNM 45,8 %. Právní moci nabylo toto rozhodnutí v dubnu roku 1997. Tímto krokem se tedy stát jako takový stáhl a na jaře 1997 přišel definitivně o rozhodující podíl majetkové účasti společnosti OKD.
Tento vývoj v letech 1993 až 1996, který jsem popsal, byl, vážené poslankyně a vážení poslanci, naprosto zásadní. O snížení základního kapitálu rozhodovala valná hromada akcionářů, kde měl do té doby stát většinu. Pokud by důvodem pro snížení kapitálu byla reálná ztráta majetku společnosti, dalo se to udělat jinak, plošně. Tak byly v té době upraveny zákony a předpisy. Teoretický základ však tento krok měl už v původním privatizačním projektu z roku 1993. Zmíněných 3,5 miliardy bylo v projektu zaneseno jako rezerva pro případný útlum dolu. Už tam mohlo být pamatováno na situaci, kdy stát tuto rezervu použije, a mělo být také garantováno, že i v takovém případě si udrží majoritní podíl ve společnosti. Nicméně rozhodnutí tehdejší vlády bylo jiné. Snížení kapitálu bylo provedeno jednostranně, podíl státu v OKD poklesl pod rozhodujících 50 %, aniž by stát z privatizace získal pro státní rozpočet jakýkoli výnos, zmiňuji 3 500 korun. Stát se na základě vlastních rozhodnutí zbavil v letech 1993 až 1997 většiny akcií OKD, aniž by za to získal jakoukoliv protihodnotu. Toto rozhodnutí státních orgánů v letech 1993 až 1997 se zpětně jevilo jako chybné celé řadě ekonomů a politiků, v budoucnu tento krok za nepochopitelný a nevysvětlitelný označil i respektovaný odborník, nestor na Ministerstvu financí Eduard Janota.
Jak stát ztrácel kontrolu? Chtěl bych teď popsat, jak probíhala divoká privatizace OKD. Jak probíhal nástup nových vlastníků OKD.
Ještě v roce 1996 ale nebylo tehdy z pohledu státu všechno ztraceno, protože stát společně s Restitučním investičním fondem, kde měl FNM většinu, a společně s obcemi stále mohl v případě potřeby ve společnosti OKD složit rozhodující většinu akcií. To se ale změnilo už v roce 1997, kdy drobní akcionáři z kuponové privatizace včetně obcí a včetně Restitučního investičního fondu ovládaného státem prodali svoje majetkové podíly ve společnosti OKD soukromé bance. Šlo o IPB, která akcie OKD kupovala tehdy pro neznámého majitele. Psalo se o tom tehdy v novinách, ocituji vám některé pasáže, které napsaly Hospodářské noviny 27. srpna 1997. Cituji tedy z Hospodářských novin: "IPB by teoreticky mohla od investičních fondů a drobných vlastníků ve strategické těžební firmě nakoupit až 50 % akcií. Pod kontrolou státu dosud zůstává podíl asi 46 %, jehož privatizace podle vrchního ředitele sekce paliv Ministerstva průmyslu a obchodu Josefa Dorušky nebude kvůli ekologickým a sociálním závazkům OKD zdaleka tak rychlá jako u hnědouhelných společností." Jeden ze zainteresovaných podnikatelů v článku uvádí svůj odhad situace. Podle něj "je pravděpodobné, že těžební firma bude usilovat o snížení základního jmění, které by na úkor podílu Fondu národního majetku zohlednilo probíhající útlum neefektivních šachet. Pak by podíl IPB jednoznačně převážil sílu FNM," uvedl tehdy v srpnu roku 1997. ***