(12.40 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Jinak bych mohl být samozřejmě potěšen, že se vládní koalice škorpí, tím dostává prostor pro příští vládnutí opozice. Ale ono to ještě nějakou chvíli bude trvat, tak já bych rád, aby občané České republiky měli do těch voleb, myslím teď parlamentní volby, oprávněnější pocit, že se tady vládne v jejich zájmu a ne v zájmu nějakých lokálních nebo řekněme skupinových zájmů a zájmečků. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Eviduji dvě přihlášky s přednostním právem. První pan předseda Stanjura, po něm pan předseda Černoch. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak jestli jsem dobře pochopil slova svého předřečníka, tak je to taková nabídka, že by tu vládní koalici doplnili, že se s vámi klidně když tak domluví. Ale já myslím, že projednáváme opravdu vážný návrh zákona. Nejde o to, jestli se koalice domluví, nebo nedomluví. Já myslím, že některé z těch návrhů jsou mimořádně nebezpečné pro budoucí vývoj v České republice, a pokud je šance, že v rámci druhého čtení, opakovaného druhého čtení, přijdou lépe formulované pozměňující návrhy, přesněji formulované pozměňující návrhy, tak je to jenom dobře.
Já myslím, že nás nic netrápí, nejsme pod žádným časovým tlakem. A jenom proto, že někdo neprosadí svůj vyhraněný názor, extrémně levicový, jako je pan ministr Dienstbier, tak nás nemusí školit o tom, jestli jsme věděli, nebo nevěděli, o čem hlasujeme. Pusťte si zpětně výkony vašeho kolegy po pravé straně, který nejdříve sám iniciativně řekl "já vás budu informovat, o čem hlasujeme", a kdybych to chtěl trošku parodovat, tak řeknu "teď budeme hlasovat, počkejte" - listuje, listuje - pak řekne "budeme hlasovat o vypuštění". Nevíme koho, nevíme čeho. Když to pak srovnáte s některými zákony, které jsme dneska projednávali, ti zpravodajové měli složitější proceduru, přesně věděli, o čem se hlasuje, informovali, vedli Sněmovnu hlasováním bez problémů. Pak ten výsledek je prostě jiný a jednoznačný.
Tady tomu tak nebylo. Proto jsem i já požádal jménem našeho klubu o přestávku, protože přestože jsme se tomu věnovali, tak průběh hlasování byl natolik zmatečný, že jsme si ještě potřebovali ověřit, které pozměňující návrhy prošly a které neprošly. Nevím, kolik těch hlasování bylo, bylo jich určitě více než deset, bylo to poměrně složité. Na tom není nic špatného.
Máme druhou možnost - pustíme to do Senátu, Senát nám to vrátí, my už pak do toho nebudeme moci zasáhnout s tím, že můžeme ten zákon ještě případně upravit. A pak tady bude stát pan ministr a bude říkat "už jste to jednou schválili, tak já podporuji sněmovní verzi" a bude vás nahánět, abyste mu dali 101 hlasů.
Výsledek (nesrozumitelné) projednávání také svědčí o kvalitě předloženého návrhu zákona, který neřeší žádné skutečné problémy této země, jenom zase přináší ten extrémně levicový pohled toho křídla sociální demokracie, které prezentuje pan ministr Dienstbier. Nic jiného to není.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktickou poznámku má nahlášenou paní poslankyně Maxová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Já jen krátce. Pokud si vzpomínáte, při minulém projednávání tohoto zákona pan ministr Dienstbier sám požádal předsedu poslaneckého klubu pana Sklenáka, aby vyřadil tento bod z projednávání, s důvodem, že se bude snažit s námi ještě domluvit, aby vlastně zákon prošel, a bude se nám snažit vysvětlit, co a jak.
Já tedy musím říci, že měsíc uplynul a pan ministr nezašel ani na náš klub, aby se s námi snažil domluvit. Potom tedy následovala další domluva na koalici, že pokud projdou pozměňovací návrhy ÚPV jako celku, tak že my jako ANO nemáme problém zákon podpořit. Ale bohužel k tomu dneska nedošlo. A proto tady řešíme tuto situaci, protože byla navržena taková procedura, která neumožnila v současné době schválení A10 a A11. A o tom to je a my to všichni víme.
Takže pan ministr neudělal žádné kroky pro to, aby nás přesvědčil o kvalitě tohoto zákona. A není úplně pravda, že by tento zákon byla sranda. Všichni víme, jak moc by to mohlo dopadnout na životy v naší republice. Prosím vás, nedělejme z toho frašku, je to velice závažné. I náš klub podporuje vrácení do druhého čtení. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Černoch, připraví se pan předseda Kováčik. Prosím.
Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Také my jsme věděli, pane ministře, o čem hlasujeme. Měli jsme na to názor, bohužel nebylo občas slyšet, které písmeno se hlasuje, které číslo se hlasuje, což je pak velmi složité se v tom najít a zorientovat. To je náš názor. Náš názor je takový, že my ten návrh zákona nepodpoříme. Jsme rádi, že se vrátí do druhého čtení, ale bohužel z našeho pohledu ta arogance, která tady byla i v rámci vašich názorů, protože vy byste měl říci, zda souhlasíte, nebo nesouhlasíte, a neříkat, jestli je to nesmysl, nebo není nesmysl. Myslím si, že to sem nepatří. Jinak se k tomu nedá říci nic jiného než - omlouvám se za to slovo - že to prostě byl bordel, nic víc.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Každopádně bych vás chtěl požádat, abyste nepoužíval takové expresivní výrazy. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Když ono, pane předsedající, někdy ten expresivní výraz je jediný trefný. Ale nebojte se, já nebudu používat expresivní výrazy.
Především chci říci, že náš klub neměl úplně jednotný názor na výsledné hlasování. Někteří členové a členky našeho klubu byli připraveni ten návrh zákona podpořit, jiní zase jsme připraveni podpořit ono vrácení do druhého čtení ne kvůli nějakému o obsahovému nesouladu, ale právě kvůli tomuto formálnímu střetu. Protože dokud není jistota, že to, co se přijme, bude také fungovat a nebude to podle toho mého častého rčení "chtěli jsme to udělat dobře, ale dopadlo to jako vždycky", takže pokud ta jistota není, tak prostě pro to hlasovat nemůžeme.
Původně jsem chtěl ctěnému předřečníkovi panu kolegovi Stanjurovi pouze, a to bude závěr, věřím, v této věci posledního vystoupení - na zděšení, nebo obavy, nebo strach, který byl patrný ze slov pana kolegy Stanjury, že bychom snad chtěli doplnit tuto vládní koalici, odpovídám, že navzdory různým náznakům nabídek, které tady občas proskočí, si raději počkáme na příští řádné parlamentní volby, kde nebudeme muset snad nikoho doplňovat, budeme si vybírat, kdo bude doplňovat nás. (Smích a potlesk v sále.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Myslím, že jste zde přednesl sen každé politické strany. Pan předseda Stanjura s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Než pan předseda Kováčik domluvil, tak jsem žádný strach ani obavu neměl. On tady šíří poplašné zprávy, ale já bych chtěl ubezpečit nejenom nás tady v tomto sále, ale naše občany, že nic takového nehrozí, že by komunisté tady postavili jednobarevnou rudou vládu. V tom jsem si fakt jistý, proto mám poměrně klidné spaní a opravdu z toho hrůzu nemám.
To ovšem neznamená, že velmi často je hlasování jejich klubu oporou této vládní koalice. Je to legitimní názor každého klubu, který se rozhoduje, který návrh podpoří a který nepodpoří, a to plně respektuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Další faktickou poznámku má pan předseda Laudát. Prosím.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Prosím, z těch vystoupení tady - nikoho se nechci dotknout - to je 99 % redundance. Pojďte hlasovat. Je tady téměř - aspoň zazní většinová vůle - prostě hlasovat o návrhu, který byl řádně panem kolegou Stanjurou přednesen. Tak prosím, nechme toho a pojďme hlasovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji ještě řádnou přihlášku pana poslance Schwarze, který ji stahuje. Ještě se hlásí pan ministr. Prosím. ***