Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

163.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 501/ - třetí čtení

U stolku zpravodajů už dojde k výměně. Prosím o klid sněmovnu! Já udělám přestávku, jestli potřebujete. Děkuji.

Jedná se o sněmovní tisk 501, jsme ve třetím čtení a u stolku zpravodajů zaujali svá místa ministr životního prostředí Richard Brabec a zpravodaj garančního výboru, výboru pro životní prostředí, poslanec Robin Böhnisch. Návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 501/4, který vám byl doručen 27. května letošního roku. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 501/5.

Ptám se pana ministra jako navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Není tomu tak. Otevírám tedy rozpravu a konstatuji, že mám do ní zatím tři přihlášky. S přednostním právem zpravodaj pan Robin Böhnish jako první v rozpravě, připraví se pan kolega Jan Zahradník. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Velmi děkuji za slovo, pane místopředsedo. Využil bych této příležitosti, abych načetl několik legislativně technických úprav pro třetí čtení. Je to zákon poměrně rozsáhlý a diskutovaný, proto samozřejmě došlo i některým drobným chybám, které bude potřeba hlasováním napravit, popřípadě došlo k překlepům v místních jménech lokalit, které představují hranice jednotlivých národních parků.

Dovolím si tedy načíst legislativně technické poznámky.

K článku I sněmovního tisku 501/0:

1. V bodě 1 úvodní větě se číslo "54" nahrazuje číslem "53".

2. V bodě 1 § 15c se slova "národního parku" nahrazují slovy "Národního parku Podyjí".

3. V bodě 1 § 18 odst. 1 se na konci textu úvodní věty doplňují slova " ,a to:".

4. V bodě 1 poznámka pod čarou č. 52 se zrušuje. Poznámky pod čarou č. 53 a 54 se přečíslují.

5. V bodě 21 se slova "včetně poznámky pod čarou č. 39d" zrušují a na konci textu se slovo "zákona" zrušuje.

6. V bodě 23 se slova "včetně poznámky č. 39d" zrušují.

7. V bodě 25 § 78 odst. 3 úvodní větě se slovo "území" nahrazuje slovem "územní".

8. V bodě 51 Příloze č. 2 písmeni A se za slovy "přírodovědecky nejhodnotnějšího" slovo "část" zrušuje.

9. V bodě 51 Příloze č. 2 písmeni C se slova "Františskového potoka" nahrazují slovy "Františkovského potoka".

10. V bodě 51 Příloze č. 3 písmeni B se slova "Felicinina údolí" nahrazují slovy "Felicina údolí".

 

Dále k článku III sněmovního tisku 501/0, tedy ke zrušovacím ustanovením: Za bod 4 se vkládá nový bod 5, který zní: "5. Zákon č. 365/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů." Následující body se přečíslují.

 

Další legislativně technická poznámka se týká pozměňovacího návrhu A.25 z usnesení výboru pro životní prostředí č. 94 z 32. schůze, konané dne 30. března 2016, tedy k tisku 501/2: V článku I bodě 25 se slova "čl. III bodů 1 až 4" nahrazují slovy "čl. III bodů 1 až 5".

 

Dámy a pánové, v případě, že bude přijat pozměňovací návrh B.1 výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, což se dá předpokládat, pak je podle stanoviska legislativního odboru také nutné načíst ještě další legislativně technické úpravy, které se týkají kompetenčních ustanovení § 79 odst. 3 písm. g) a § 79 odst. 4, kde je třeba vrátit původní znění písmene f):

K článku I sněmovního tisku 501/0:

1. V bodě 32 se slova "opatření obecné povahy" nahrazují slovem "vyhlášky".

2. Bod 37 se zrušuje. Následující body se přečíslují.

 

Předpokládám, že pan kolega Junek si legislativně technický návrh svého pozměňovacího návrhu načte sám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Budeme pokračovat v rozpravě vystoupením pana poslance Jana Zahradníka. Připraví se s faktickou Marek Benda a potom Michal Kučera. (K mikrofonu přistupuje poslanec Benda.) Ale já už jsem pana kolegu Zahradníka vyvolal. Dobře, tak faktickou poznámku.

 

Poslanec Marek Benda: Opravdu jenom faktickou poznámku, protože jsem tady pečlivě poslouchal pana zpravodaje a moc bych poprosil, aby nám bylo rozdáno, co jsou ty takzvaně legislativně technické. Já jsem přesvědčen, že většina z nich prostě není legislativně technických. Přidání zrušení dalšího zákona podle mě není legislativně technickou úpravou. Má-li to takto projít, musíme se vrátit do druhého čtení. Moc bych poprosil, abychom před ukončením rozpravy ve třetím čtení dostali všichni ty návrhy na stůl nebo aspoň někam do systému, abychom se mohli podívat, co v nich je, protože tohle mi přišlo, že opravdu už je daleko za hranicí toho, co jsou takzvaně legislativně technické.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Zpravodaj jistě eviduje vaši připomínku.

Nyní v rozpravě pan poslanec Jan Zahradník. Připraví se kolega Kučera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dostáváme se tedy ke třetímu čtení novely zákona o ochraně přírody a krajiny, novely zákona, který máme na svých stolech již poměrně dlouho, který vzbuzoval velké diskuse nás zde na plénu Sněmovny, ve výboru pro životní prostředí, ve výboru pro regionální rozvoj, ale také samozřejmě vzbuzuje, vzbuzoval a bude vzbuzovat velké diskuse i mimo tuto budovu. Hlavně vzbuzuje velké diskuse a obavy u těch lidí, kterých se bezprostředně dotkne, a to tedy konkrétně lidí, žijících na Šumavě.

Já musím otevřeně říci, že jakkoliv je ta procedura skryta do novely zákona o ochraně přírody a krajiny, do jakéhosi obecného zákona, obecné normy, která již vlastně více než 24 let tady nějak slouží - nebudu hodnotit, jak dobře, ale slouží -, tak víme dobře, že tím důvodem je snaha nějak posunout situaci v našem největším národním parku a to je Národní park Šumava.

Tedy když mluvím o těch lidech, kterým na tom, jak dopadne dnešní jednání, nejvíce záleží, tak mám na mysli obyvatele Šumavy, mám na mysli ty z občanů České republiky, kterým záleží na tomto krásném pohoří, kterým záleží na tom, aby tam lidé mohli žít, aby tam mohli jezdit, kochat z krásné přírody.

Diskuse samozřejmě mohou mít různou polaritu. Jsou zde názory, které jsem tady zmínil, názory obyvatel Šumavy, ale samozřejmě jsou také názory lidí, kteří v ochraně přírody spatřují svoje posvátné poslání, dokonce možná bychom to mohli nazvat náboženstvím, lidí, pro které je ochrana přírody takovou činností sama o sobě. Činnosti s tím související považují za gros své práce, své aktivity, svého života.

My jsme mnozí z nás potkávali v minulých dnech, když jsme přicházeli do Sněmovny, na Malostranském náměstí stánek Hnutí DUHA. Ten stánek byl vyzdoben přitažlivými obrázky přírody. Většinou to tedy byla příroda šumavská. Je to příroda půvabná, malebná. Já jsem se setkal s případem, když jsem na tom stánku nějaké minuty, možná desítky minut, strávil, že přicházeli lidé a ptali se, říkali - já sem jdu podpořit tu zelenou Šumavu, kde mám podepsat ty archy, jdu podpořit ty šumavské obce, aby zůstala zelená. Ale já musel říci: Víte, paní, kde jste? Tady nejste u stánku šumavských obcí. Tady jste u stánku Hnutí DUHA, které má na svědomí to, že dnes Šumava z 20 % je uschlá. Zažil jsem případ, kdy pán, který podepsal, po několika otázkách, které jsme spolu probrali, svůj podpis z listiny škrtl.

Ano, tito lidé samozřejmě sice argumentují ve prospěch dobrého zákona o národních parcích, ale mají tím na mysli zákon o Šumavě, který bude vyhovovat jim, jejich zájmům, jejich pojetí ochrany přírody.

My jsme také mnozí z nás, možná všichni, protože ta mailová komunikace dnešní umožňuje jednoduché rozesílání zpráv, my jsme dostávali do svých mailových schránek maily od lidí, kteří se na nás obraceli s žádostí - která možná v některých případech měla určité specifické individuální rysy, ale v gros to by byly zkopírované návodné texty, které jim poskytlo Hnutí Duha, a někteří ti respondenti, kteří nám psali, to také samozřejmě přiznávali. Ty jejich výzvy, které nám psali, se protínaly vlastně v jednom takovém bodě a to byla podpora bezzásahovosti v národních parcích. Všichni ovšem měli na mysli Národní park Šumava. Vyzývali nás k podpoře bezzásahové hospodaření, vyzývali nás k tomu, abychom bezzásahovým způsobem ochraňovali lesy, a zdůrazňovali lesy jako zásobárny vody. Vyzývali nás, abychom bezzásahovým způsobem chránili zelené rozsáhlé horské smrčiny, abychom chránili, připojili se k ochraně bezzásahovým způsobem vzácných rostlin, abychom nedopustili, aby zahynul jeden jediný živý strom. Netušili nebo nechtěli vědět, že to, co právě Hnutí Duha podpořilo a co se stalo skutkem právě z důvodu bezzásahovosti, má za následek něco úplně jiného - uschnutí významné části Šumavy, 20 tisíc hektarů tohoto národního parku, a to na místech, která po celou řadu let byla prostě jakýmsi magickým symbolem Šumavy: prameny Vltavy, Jezerní stěna, Plešné jezero, celý masiv Plešného a další. Oni asi nevěděli, že tyto věci nastaly poté, co na Šumavě došlo k největšímu přírodnímu jevu v minulých desetiletích, a to byl orkán Kyrill, který zuřil v lednu 2007.

To, že vyzývají k ochraně Šumavy jako zásobárny vody, s tím já stoprocentně souhlasím. Já si myslím, že Šumava, tak jak i v zákoně je to zakotvené, územní ochrany vod, by měla být ošetřována především také z hlediska toho, že je to skutečně zásobárna vody. Jak už jsem tady jednou řekl, my u nás v Čechách musíme spoléhat na to, jaká voda k nám spadne z nebe, jakou tady si udržíme, protože všechna ostatní voda od nás odtéká. Nemáme nějaký masivní přítok. Nezlobte se, vlastenci... "Nechlubte se, vlastenci," říká Havlíček, "není to věc řádná, že neteče odnikud do Čech voda žádná." Už jsem tady jednou tady u toho mikrofonu řekl.

Pan docent Pokorný, kandidát věd, k tomu napsal: "Obávám se, že les uhynul na velkých plochách ve vrcholových partiích a dochází ke změně místního klimatu, klesá množství srážek. Stoupla průměrná teplota a hlavně na velkých plochách jsou za jasných slunečných dnů vysoké teploty. Ubývá mlhy, netvoří se mraky, přichází více sluneční energie, odpařená voda se nevrací zpět." To je názor vědce, který reprezentuje názory té skupiny vědců, kteří mají velké obavy z toho bezzásahového hospodaření.

Názory naopak těch, kteří podporují bezzásahovost, se zakládají na názorech jiné skupiny vědců, kterou zase reprezentuje pan docent Hruška, který říká opak, který říká: nejlepším zadržovatelem vody v lese je suchý strom. Je to věc, která je samozřejmě zpochybňována. Tak jako pan docent Hruška zpochybňuje tvrzení pana docenta Pokorného a jemu příznivých vědců, tak naopak pan docent zpochybňuje velmi výrazně, kvalifikovaně tvrzení pana docenta Hrušky. Nesmíme tedy věřit jenom jednomu podání vědecké pravdy, nesmíme věřit jenom tomu, co říká skupina vědců, kteří jsou shromážděni kolem docenta Hrušky.

Čili ty maily, které jsme dostávali, mnozí z nás odpovídali, mnozí z nás na ně odepisovali. Já jsem to tak také zpočátku dělal, pak jsem se zaměřil pouze na ty, které mi nějakým způsobem připadaly zajímavé, nebo ty od lidí, které jsem znal, a musel jsem se vyjadřovat s velkým politováním toho, že podléhají názorům ekologických aktivistů a nehledí na názory jiné.

Princip bezzásahovosti v zákoně, který projednáváme, je zakotven podle mého názoru v § 15, a to ve slovech "včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů". Tady si dovolím položit jednu otázku, zdali toto zajištění přírodních dějů, nebo nerušené zajištění, jako asi trošku logický protimluv není vlastně samo největším zásahem do přírody. Já to doložím třeba na příkladu orkánu Kyrill.

Tehdy v tom lednu 2007 padlo na Šumavě veliké množství dřevní hmoty ve všech zónách, v podstatě průřezem. Tehdy byl ministrem pan Martin Bursík, který se rozhodoval o tom, jak naloží s touto vlastně velkou kalamitou, která hrozila vznikem další kalamity, tedy kalamity kůrovcové. A on tenkrát rozhodl, že ponechá dříví na Šumavě ležet a že je v prvních a části druhých zón nevyklidí, že vznikne kůrovcová kalamita. On tenkrát používal slov, že vlastně orkán Kyrill je přírodní děj a kůrovec je součástí přírody. A tehdy při senátním slyšení, znovu musím opakovat, přijal odpovědnost za stav Šumavy, který bude v budoucích letech následovat. Těmto argumentům bychom rozuměli, kdyby se jednalo o území, které je od svého stvoření nebo vzniku neobydlené, jako jsou ty národní parky na severoamerickém kontinentu. Ale tak tady tomu není. Tady žily generace lidí, které formovaly jak přírodní, tak duchovní stránku tohoto pohoří. Možno říci, že v tomto kontextu byl počin ministra Bursíka gigantickým zásahem do aktuálního průběhu přírodních dějů a významně ovlivnil tvářnost, krajinný ráz Šumavy na mnoho desetiletí a možná staletí do budoucnosti.

Krajinný ráz, to je také to, čím se zaštiťují ti autoři mailů, které jsme dostávali do našich mailových schránek. Krajinný ráz je porušen, někteří říkají, že vratně, že se za nějaká desetiletí, staletí může opět Šumava zelenat, a někteří bohužel jsou v tomhle směru skeptičtí a tvrdí, že to tak také nemusí být, že Šumava může být v budoucnu skalnatým suchým pohořím. Ovšem nikdo není schopen předpovědět stoprocentně a kvalifikovaně, jak tento experiment bezzásahovosti na Šumavě bude nakonec vypadat, jak nakonec dopadne. Dokonce ani ten experimentátor není znám, ten, který řídí ten experiment, který rozhoduje o tom, co se stane v té digestoři. Ten experimentátor, to budete vy, ti, kteří schválíte tento zákon, převezmete odpovědnost za tento experiment.

Je obava z toho, že naprostá bezzásahovost na Šumavě povede k dalším kůrovcovým kalamitám v té monokulturní struktuře šumavských lesů, že další hektary lesa uschnou. A jaký porost bude v uschlém lese se vyvíjet, nejsme schopni stoprocentně nikdo z nás předvídat. Bude ta Šumava stále citlivější k podobným přírodním kalamitám. Ty se mohou opakovat s větší časovou frekvencí, než tomu je dosud.

Chceme-li mít na Šumavě skutečně divočinu v celé její kráse a také i pestrosti druhů, tak podle mého názoru nám nezbývá než přírodě k tomu pomoci. To znamená, tady jednoznačně musím říci, že ti z nás, kteří odmítáme bezzásahovost, nejsme těmi zaprodanci developerů, jak nás někdy naši odpůrci označují. Nejsme ti, kteří by chtěli celou Šumavu zabetonovat, na její velké části vytvářet sjezdovky, golfová hřiště, lunaparky a podobné věci. Není tomu tak. My bychom jenom rádi, abychom vzali rozum do hrsti a k půvabné přírodní, chceme-li, divočině Šumavy pomohli tím, že budeme v těch nejexponovanějších místech Šumavy vysazovat vhodné druhy. Budeme bránit devastaci lesa masivními přírodními zásahy, jako jsou různé polomy nebo z nich plynoucí kůrovcové kalamity. Do tohoto procesu musí vstupovat lidé. Není možné část Šumavy, dokonce většinovou část Šumavy, jak říká náš zákon, uzavřít a ponechat ji jejímu vlastnímu vývoji. Já možná řeknu jejímu vlastnímu osudu. Jistě, zákon je tady potřeba, ty zásahy lidí musí být regulovány zákonem, ale prostě člověk se nemůže vzdát odpovědnosti. Čili v těch nejcennějších územích bude zasahovat a přírodě v jejím rozvoji pomáhat.

Ještě je čas, abychom tohleto učinili, ještě je čas, abychom se o to pokusili. Můžeme hned prvním hlasováním, myslím, pokud se domnívám, že ta naše jednací regule to umožní, budeme se vypořádávat s návrhy, které jsme s kolegou Vladimírem Vilímcem předložili, a to je návrh na zamítnutí tohoto zákona, který tady už zazněl ve druhém čtení a o kterém bude rozhodováno ve čtení třetím, tedy dnes. Zamítnutím toho zákona by se pro ostatní národní parky příliš nezměnilo. Ono je po pravdě, nechci říct, že je to nezajímá. To bych nerad řekl, ale tolik jim o to nejde, tolik nejsou zavlečeni, zainteresováni do té debaty. Oni celkem vzato jednak hospodaří na malém území, jednak ty parky mají zlomkovou rozlohu, než má Šumava, a jednak samozřejmě není tam ta expozice taková. Nejsou tam obce, nežijí tam lidé. Ti by nebyli zamítnutím zákony postiženi. Samotná dikce zákona nevyžaduje zásadní změnu. Víme dobře, že chceme-li změnit něco opravdu zásadního, jak se domníváte, tak si najdete cestu k další novele zákona, kterou tady řešíme ohledně úhrady újmy za ochranu přírody, takže pokud něco v tom zákoně bude zlobit a bude-li dneska zamítnut, tak máme cestu, jak ty určité závady napravovat.

Takže moje výzva velmi silná, podložená dokonce usnesením Zastupitelstva Jihočeského kraje. Zastupitelstvo Jihočeského kraje v dubnu na svém zasedání přijalo všemi hlasy přítomných zastupitelů kromě jednoho, který se zdržel, usnesení, které vyzývá Poslaneckou sněmovnu, aby zamítla novelu zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Zastupitelstvo Jihočeského kraje se takto silně jednoznačně vyjádřilo. Podobná vyjádření máme také i od Zastupitelstva Plzeňského kraje, tedy toho druhého kraje, který má tu čest, že na jeho území je Národní park Šumava. Máme tedy k tomu významný mandát regionální samosprávy. A už nemluvím o tom, že názor obcí, které tvoří svaz šumavských obcí, je naprosto v souladu s tím, co říkám, a ta výzva je tady naprosto jednoznačná. Připojují se k tomu, abychom tento zákon zamítli.

Čili moje první výzva je výzva a prosba k hlasování pro zamítnutí tohoto zákona. Já nabízím, abychom pak v široké diskusi zkusili situaci na Šumavě řešit. Ani pro Šumavu se nic nestane. Pokud tento zákon nebude schválen, nebude zrušeno vládní nařízení, kterým vláda park před 25 lety zřídila, nebude nikterak zneplatněno, budeme podle něj moci postupovat. A máme k dispozici i dosud platný zákon, nenovelizovaný, o ochraně přírody a krajiny. Takže nic, žádná zásadní změna nám nehrozí. Dokonce ani Evropská unie nás nějakým infringementem netlačí k tomu, jak mnohdy býváme vyzýváni k tomu, abychom pro to hlasovali. Čili dámy a pánové, to je moje první výzva, zamítněme zákon.

Pokud by se tak nestalo - já bohužel mám zkušenost, že koaliční semknutí je mnohdy silnější než osobní pohled, ale tady bych možná dal naději tomu, že váš osobní postoj převáží a budete hlasovat podle vás.

Pak bych chtěl ještě upozornit na pozměňovací návrhy, které jsem předložil. Předložil jsem celkem tři.

První návrh se týká jednak návrhu na vypuštění slov zakotvujících bezzásahovost do § 15 odst. 3. Pak se snažím taky, aby byl vymezen režim pro pohyb na cestách v národním parku. Je zde významný paragraf, který se snažím novelizovat, a to je paragraf umožňující provádět jisté zásahy v zóně nejcennějších přírodních hodnot, tedy v té zóně přírodní. To je změna § 18a. A pak také navrhuji, aby bylo možné v případě nezbytně nutném, tak aby byla zachována ekologická stabilita a přirozená skladba, provádět určité zásahy péče o lesy. To je do § 22a. Pak ještě mám tady jeden návrh, a to je, aby předkupní právo, které si stát vymezuje na pozemky v národním parku, aby toto předkupní právo nebylo uplatňováno na zastavěných územích obcí a na zastavitelných plochách obcí, tedy těch plochách, o kterých zastupitelstvo v širokém ujednání s orgány kolem přírody mimo jiné rozhodlo, že to je území pro rozvoj obce určené.

Druhý můj návrh, ten se týká zakotvení systému cest do národního parku. Národní park je specifický, který umožňuje určitý mimosystémový zásah, to znamená, tak aby na rozdíl od ostatních parků na Šumavě byla síť cest, ať už co do výčtu těchto cest v seznamu, tak co do jejich zakotvení do mapového podkladu, aby byla zařazena jako příloha zákona.

A konečně třetí můj pozměňovací návrh se týká tak diskutovaného postavení obcí. To je známý symbol problému, který zákon přináší pro obce, a to zdali orgán ochrany přírody o změnách, které chce v různých dokumentech, které park řídí, projednat s obcemi, nebo s nimi dohodnout. Slovo projednat - dohodnout. Víme dobře, kdo jsme se v některé veřejné správě, v některém segmentu veřejné správy pohybovali, že někdy projednat znamená svolat jednání a všechny návrhy zamítnout. Tak aby byla povinnost dohodnout. Já navrhuji, aby ta dohoda musela být nikoliv s radou parku, ale s obcemi, které ze zákona jsou v radě zúčastněné. Zákon nestanoví, kolik členů má ta rada mít, tedy ředitel správy parku může najmenovat do rady tolik svých příznivců, tak aby obce klidně mohli přehlasovat. Proto navrhuji ve svých návrzích, aby povinnost dohodnout jednotlivé změny, ať už se to týká zón národního parku, klidových území, nebo i zásad péče, aby ta dohoda musela být učiněna s těmi 22 zástupci obcí, kteří jsou do rady parku nominováni podle tohoto našeho zákona. To je můj třetí pozměňovací návrh.

Já samozřejmě teď možná trochu předběhnu ten proces. Pan zpravodaj pak na začátku po skončení rozpravy přednese návrh na proceduru. Já bych byl rád, kdyby o těch mých návrzích, za prvé je to návrh, který je návrhem na změnu § 18a, který pak definuje činnosti, které v přírodní zóně mohou být učiněny, tak pak i ty návrhy, které stanovují význam obcí při dohadování o těch významných dokumentech, aby byly předřazeny a aby bylo o nich hlasováno předem nežli o návrzích, které předkládá vlastně výbor pro životní prostředí na základě podnětu z ministerstva. Až dojde k té chvíli, kdy se pan předsedající bude tázat, zdali má někdo připomínky k proceduře, tak já si pak dovolím přihlásit a vystoupím a tento návrh na změnu procedury přednesu.

Dámy a pánové, já samozřejmě vím, že je to věc, která je pro nás možná pro mnohé konfliktní, ale přesto se připojuji k té výzvě Jihočeského kraje, která byla naprosto jednoznačná - prosba o zamítnutí. Pokud by k tomu nedošlo, prosím tedy o podporu svých pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi. Nyní eviduji jeho přihlášku potom k proceduře. A nyní pan poslanec Michal Kučera, připraví se pan poslanec Jiří Junek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, na téma zákonů o ochraně přírody a krajiny tady už bylo řečeno mnoho. Tento zákon je tady v parlamentu poměrně delší dobu, hovořili jsme zde v prvním a druhém čtení. Myslím si, že v tuto chvíli už nemá smysl o něm sáhodlouze mluvit. Já bych tady jenom připomněl některé základní body. Chci říct, že Sněmovna se tomuto zákonu věnovala poměrně intenzivně i ve výborech, ať je to výbor pro životní prostředí, tak v podvýboru ochrana přírody a krajiny, kde jsem předsedou tohoto podvýboru.

Na začátek svého vystoupení bych chtěl jenom krátce zareagovat na slova svého předřečníka pana poslance Zahradníka, který rozdělil vědce na dvě části. Já bych si to netroufl udělat, nicméně pokud už to tady zaznělo, tak bych tady z tohoto místa chtěl poděkovat zejména dvěma, kteří se o to, jak se Šumava bude dále vyvíjet a jak i tento zákon vypadá, hodně zasazovali, a to je pan profesor Bedřich Moldan a bývalý předseda stínové rady Národního parku Šumava pan docent Hruška, kteří skutečně udělali velký kus práce na tom, abychom tuto moderní normu mohli tady dnes mít a schvalovat ji.

Já sám považuji za nutné zdůraznit kompromisní charakter návrhu, který úspěšně vyvážil různé oprávněné zájmy a přitom vychází ze základního poslání národních parků, kterým je ochrana přírody. Ve skutečnosti je u nás ve srovnání s vyspělými státy přísně chráněn spíše menší podíl území, takže národní parky mají zásadní význam pro zachování relativně nenarušeného přírodního prostředí pro současnou i příští generace. Rozhodně by měly být uchráněny rušivých vlivů dnes i v budoucnosti a myslím si, že toto návrh zákona dostatečně zajišťuje. Chtěl bych připomenout, že je velmi dobré, že je stanovení stejného základního režimu pro všechny současné a případně i budoucí národní parky, přičemž je zároveň zajištěno, že místní podmínky v každém z nich mohou být dostatečně zohledněny.

Chtěl bych upozornit, že lesy v bezzásahových územích se vyvíjejí v nové kvalitě, a to vysoké biodiverzitě chráněných druhů všech skupin a velké regenerace půd. To znamená, že se nikoli pouze jen obnovují. Chtěl bych říct, a tady bych reagoval na slova svého předřečníka, že parky naopak přinášejí prosperitu, přinášejí prosperitu místním obyvatelům, jak jasně dokládá porovnání výstavby v obcích, v parcích i mimo ně. Chtěl bych tady připomenout, že jsem už ve svém minulém vystoupení tady poukazoval na území, na horské oblasti, které se naprosto dramaticky a nevídaným tempem vylidnily a kde není žádná změna na obzoru. Já všem těm nespokojeným starostům ze Šumavy znovu nabízím exkurzi do Krušných hor, aby se podívali, jak dopadne území, které není chráněno, jak dopadne území, kde není národní park, aby se podívali, jak vypadá vylidněné území a území, které bohužel zatím nemá velkou perspektivu, ačkoli mnohdy v Krušných horách najdeme lokality, které jsou srovnatelné, možná někdy i na vyšší úrovni, než jsou třeba na Šumavě. A ten rozdíl je jediný - ten rozdíl je existence národního parku. Takže pokud to budou šumavští starostové chtít využít, rád je do Krušných hor vezmu a dotyčné lokality a obce samozřejmě jim taky ukážu.

Chtěl bych říct, že poslanecký klub TOP 09 a Starostové tuto novelu zákona podpoří. Podpoří ji samozřejmě tehdy, nebo za předpokladu, že projdou, případně neprojdou ty pozměňovací návrhy, které jsou zde uvedeny. Chtěl bych vyjádřit samozřejmě podporu kromě pozměňovacích návrhů, které prošly výborem pro životní prostředí, tak bych chtěl vyjádřit podporu zejména pozměňovacím návrhům, které připravila odborná veřejnost společně s ekologickými iniciativami a které zde máme pod bodem D. Myslím si, že tam bychom měli všichni zvednout ruku a podpořit tyto normy, stejně tak jako to udělá poslanecký klub TOP 09 a Starostové.

Zásadně odmítáme pozměňovací návrhy pod bodem C, to znamená návrhy pana poslance Zahradníka. Zásadně odmítáme pozměňovací návrhy, které jsou uvedeny pod bodem E, to znamená pozměňovací návrhy pana poslance Bendla, a zejména a velmi kategoricky odmítáme pozměňovací návrhy, které jsou pod bodem I, to znamená pozměňovací návrhy pana poslance Klána. Pokud tyto pozměňovací návrhy neprojdou, jsme ochotni tuto moderní a velmi důležitou normu pro ochranu přírody a krajiny podpořit.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Nyní pan poslanec Václav Votava s faktickou poznámkou. Elektronická má přednost, takže kolega Klán s faktickou po poslanci Votavovi.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych chtěl reagovat na to, co řekl předřečník pan kolega Kučera, vaším prostřednictvím. Pane kolego, ten návrh zákona není kompromisní. Ani náhodou není kompromisní. Kdyby byl kompromisní, tak by tam byly zahrnuty připomínky jak Jihočeského kraje, tak Plzeňského kraje, tak by tam byly zahrnuty i připomínky obcí, obyvatel těch obcí, starostů atd. A to není. Takže nemluvme o tom, že je to kompromisní zákon. Není ani náhodou.

Já už jsem tady avizoval několikrát, jaký bude můj postoj. I když je to vládní návrh, koaliční návrh a jsem vládní poslanec, tak pro takovýto zákon nebudu hlasovat. Nebudu hlasovat i z důvodu, že jsem občanem Plzeňského kraje a zastupitelem za Plzeňský kraj a respektuji zájmy Plzeňského kraje, koneckonců i Jihočeského kraje, ke kterému mám taky vřelý vztah. Takže budu hlasovat pro zamítnutí. Pokud neprojde zamítnutí, budu hlasovat pro pozměňovací návrhy pana kolegy Zahradníka, byť pan kolega je z druhé politické barikády, to mi v tom vůbec nebrání. Já hlasuji pro rozumné návrhy v tomto případě a myslím, si, že návrhy pana kolegy Zahradníka jsou rozumné a chrání zájmy právě obyvatel a lidí, kteří tam žijí. To za prvé. A budu hlasovat také pro pozměňovací návrh pana kolegy Klána, který vyjímá Šumavu právě z tohoto návrhu zákona.

Ten návrh zákona není dobrý pro Šumavu, není dobrý pro obyvatele Šumavy, není dobrý vůbec. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Votavovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Klána. (Poslanec Klán: Jako zpravodaj.) Jako zpravodaj. V tom případě s přednostním právem myslíte. Dobře, tak před kolegou Junkem máte slovo, pane zpravodaji. Omlouvám se, že jsem nepostřehl vaši přihlášku jako zpravodaje.

 

Poslanec Jan Klán: V pořádku, děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, dovolte, abych tady reagoval na pana poslance Kučeru vaším prostřednictvím. On říkal, že zásadně bude poslanecký klub TOP 09 proti pozměňovacím návrhům pod písmenem I, což jsou mé pozměňovací návrhy, které ve své podstatě vyjímají Šumavu z tohoto návrhu zákona.

Pamatuji si v minulém volebním období, když jsme tady tu Šumavu řešili mnohokrát. Byl tady návrh zákona z Plzeňského kraje, vládní návrh a další návrhy i z různých stran. Nikdy jsme nedošli k moc nějakému řešení. Víte, já mám obavu, když budeme třeba Šumavu řešit za dva roky nebo řešit např. ochranu krajiny za rok, tak se nám ten zákon 114 znovu otevře a znovu budeme řešit Šumavu a ochranu krajiny a pořád to bude dokola a zase se to bude táhnout, a táhnout třeba několik let a nikam se nedostaneme. Proto jsem podal pozměňovací návrh tak, abychom vyjmuli jednotlivé národní parky právě z tohoto zákona 114 o ochraně krajiny. Ještě jsem tu neslyšel, že by někdo podpořil pozměňovací návrhy z výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, ale já myslím, že garanční výbor tam dal souhlasné stanovisko. Tak aspoň projde toto, protože ty pozměňovací návrhy, které byly přijaty na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, částečně reflektují požadavky starostů, se kterými jsem jednal na tom výboru, ale jenom částečně. Pozměňovací návrhy pana poslance Zahradníka samozřejmě reflektují tu místní problematiku více. Já jsem ty pozměňovací návrhy, které byly kdysi dávno nahrány v systému, nechal vymazat, protože měly za úkol právě rozpoutat diskusi, kterou jsme tady vedli a stále ještě očividně vedeme.

Jak už tady řekl kolega Votava, tak i já podpořím návrh na zamítnutí, protože podle mě to není žádný kompromisní zákon. Možná se to někomu může zdát, že to je trošku jinak, já to nikomu neberu, ale podle mého názoru tomu tak není.

Zároveň můžu říct, že pokud neprojde pozměňovací návrh právě pod tím písmenem I, což jsou mé pozměňovací návrhy, tak já pro celý zákon ruku nezvednu. Právě z tohoto důvodu, co tady říkám. Že pokud nevyjmeme jednotlivé národní parky a uděláme jim speciální zákon, tak se nám ta stočtrnáctka bude pořád táhnout právě z těch důvodů, že tam jsou zavedeny a dány do té stočtrnáctky národní parky. Pokud tam nebudou, budeme bez starostí, protože pokud budeme chtít třeba změnit hranice nějakého národního parku, tak se ta stočtrnáctka musí znovu otevřít. Pokud ty národní parky tam nebudou uvedeny, otevřeme tedy speciální zákon, který se bude vztahovat k jednotlivým národním parkům, tam to upravíme a bude to naprosto v klidu. Jinak se dostaneme opět do toho bludného kruhu, tam, kde v momentální chvíli jsme.

Na závěr bych chtěl říci, že vystupuji i z toho důvodu, že v těch e-mailech, které nám chodily, jsem byl uveden i já společně s kolegy Zahradníkem, Bendlem, a já jsem tam byl uveden, abyste nepodporovali tyto pozměňovací návrhy a podporovali pozměňovací návrh pana poslance Junka nebo i nějaké jiné. Mně to přijde poměrně někdy úsměvné, když ty maily jsou naprosto stejné, jenom ta hlavička je trošku jiná a nic víc se v nich neřeší. Sám za sebe můžu říct, že jsem na ně nereagoval, protože kdysi, v minulém volebním období, jsem to udělal a nakonec jsem zjistil, že někteří lidé ani pořádně nevěděli, že nějaké věci tohoto typu existují, a když jsem začal diskutovat např. i s Hnutím DUHA, tak mi dali za pravdu, že vlastně vyjmutí těch národních parků z tohoto návrhu zákona... (Řečník se obrací na ministra Babiše, který telefonuje a ruší tím řečníka.)

Pan ministr telefonuje, tak mě to trošičku ruší v mém vystoupení.

Abych navázal. Když jsem se těch lidí ptal, zda o tom vůbec něco vědí, tak také moc nevěděli, a když mi dali za pravdu i někteří členové právě Hnutí DUHA, které se tady zmiňovalo, že by bylo dobré ty národní parky z toho zákona vyjmout, tak mě to i velice potěšilo.

Na závěr můžu říci, že jsme se tímto zákonem zabývali poměrně obšírně na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, našli jsme nějaká řešení i řešení právě s garančním výborem, ale i přes toto všechno to pro mě není žádný kompromisní návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Klánovi, nyní pokračujeme vystoupením pana poslance Junka, připraví se pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Dobrý den, děkuji za slovo. Dámy a pánové, já tedy jenom stručně k této novele, protože si myslím, že jak ve výborech, tak ve druhém čtení tento zákon byl rozebrán už velmi podrobně, padla celá řada argumentů. Já sám jsem dostatečně zdůvodnil, proč ten zákon podporuji a jako KDU-ČSL podporujeme, a dostatečně jsem i zdůvodnil některé své pozměňovací návrhy.

Nicméně jenom na okraj. Tady k té diskusi bych chtěl říct, že se bavíme o 1,5 % rozlohy České republiky. Tolik totiž národní parky zaujímají rozlohy České republiky. Myslím si, že to není tak velké území, abychom si nemohli dovolit právě na této ploše nechat přírodu činit to, co ona umí, a co nejméně do ní zasahovat. Opakuji, je to 1,5 % rozlohy České republiky.

Ani jsem už tady nechtěl moc reagovat na tu diskusi, ale nedá se, určitě vystoupení kolegy Zahradníka k tomu vybízí. Jenom pár věcí.

E-maily, co vám chodily, ty nevyzývaly k bezzásahovosti nebo jak se to tady říkalo. Ta bezzásahovost už v tom zákoně je ukotvena a teď se jenom bavíme o tom, kdy jí bude dosaženo v těch 50 %. Ale to není důležité.

Zaujaly mě tam některé jiné věci a řekl bych, že až taková překroucená fakta. Myslím si, že ta debata byla celou dobu poměrně věcná, a tak mě mrzí teď některé argumenty, když se převracejí. Panu kolegovi Zahradníkovi prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěl říct, že pan docent Hruška určitě nikdy neřekl, že nejlepší pro zadržení vody je suchý strom. To si myslím, že opravdu nikdy neřekl. Všichni víme, že nejlepší strom pro zadržení vody je ten živý, ale určitě ten suchý strom je pro zadržení vody lepší než holá pláň, která vznikne vykácením lesů a plošnou výsadbou těch malých sazenic. To jenom tak na upřesnění. A neměli bychom tady převracet ta fakta, která tady byla.

Poslední věc, kterou bych chtěl reagovat na kolegu Zahradníka nebo i jiné. Mě překvapuje, když se podívám na tu vaši argumentaci, tak když to vezmeme do důsledku, tak ona znamená co? Vy nám tady říkáte, že příroda se nedokáže obejít bez člověka, že v momentě, kdyby teď, z hodiny na hodinu, tady vyhynul živočišný druh, tak do týdne je i po přírodě a ta planeta tady bude prostě jedna jediná poušť. Tohle nám tady vlastně říkáte. Když člověk nezasáhne na Šumavě, ze Šumavy bude poušť. Já nevím, kde tuhle pýchu berete, že bez toho člověka si ta příroda neporadí. Naopak. Ta příroda si poradí vždycky sama a vždycky si sama nejlépe poradila bez člověka.

Takže tolik jenom některé drobné reakce.

Možná ještě jenom na pana poslance Votavu prostřednictvím pana předsedajícího. Říkal jste, že podpoříte návrhy pánů poslanců Bendla, Zahradníka, Klána. To je typický příklad toho, jak se zákon tzv. vykostí a nic z něho nebude a bude zcela zbytečný. Potom opravdu nemá cenu pro něj jako celek hlasovat. Navíc jste říkal, že tady hájíte zájmy Plzeňského kraje a lidí, co tam žijí. Chápu, byl jste zvolen za Plzeňský kraj. Ale vy tady máte hájit zájmy všech lidí, všech lidí této země, celého národa. A ten park je národní. Od toho se národní jmenuje, že je to území, na kterém je zájem celé republiky, celé země, celého národa. Navíc jste říkal, že ten zákon je špatný, špatný, špatný, špatný, ale já pořád neslyším, v čem konkrétně. Těch věcí tady zaznívá minimálně. A bylo to po celou dobu těch diskusí. A znovu, když jsem se ptal dejme tomu té protistrany i starostů ze Šumavy "tak řekněte vaši představu", já jsem se ji nedozvěděl. Nebo zcela minimálně.

Takže tolik moje poznámky. Už tady asi nebudu podrobně představovat své jednotlivé pozměňovací návrhy. Jenom bych chtěl říct, že to nejsou žádné teroristické návrhy, žádné návrhy ultras. Když to shrnu, v jednom pozměňovacím návrhu říkám, ano, ten zákon říká, bude tady v těch národních parcích minimálně 50 % přírodních bezzásahových zón. Ale ten zákon neříká, dokdy to bude. Jako když máte poradu a vzniknou nějaké úkoly, tak se vždycky řekne, kdo to udělá, kdo to splní a dokdy. A tady nám to v tom zákoně chybí. Na tom nevidím nic ekoteroristického. Stejně tak moje další pozměňovací návrhy jsou zcela běžné a upřesňují některé věci. Ano, chtěl bych, abychom v národních parcích dokázali nějakým způsobem eliminovat přebujelou zástavbu, která se nám neustále do krajiny rozrůstá, a pak národní parky dle mého názoru přestávají mít smysl a ztrácí ten smysl, pro který je podle mě zřizujeme. Takže to jenom v kostce, co moje pozměňovací návrh přinášejí.

Jenom bych chtěl požádat o vaši podporu těchto návrhů a zejména chci upozornit na to, že pozměňovací návrh pod číslem D12, to znamená zákaz prodeje státní půdy na území národních parků, prošel výborem pro životní prostředí poměrně jasnou většinou. Takže především tady bych si vás dovolil požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Tolik tedy z mé strany vše.

Pak se ještě jednou přihlásím v rámci procedury... (Reakce zpravodaje zprava.) Teď už? Dobře. Jenom k proceduře. Chtěl bych tady jenom upozornit na to, že v momentě, kdy projdou pozměňovací návrhy výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj pod písmenem B, tak lze mé návrhy D10 a D11 hlasovat s tím, že se slova "opatření obecné povahy, kterým" nahrazují slovy "vyhláška, kterou", protože ten pozměňovací návrh výboru pro veřejnou správu tam mění tato dvě slova, nebo opatření obecné povahy nahrazuje vyhláškou. K tomu bych se tady chtěl přihlásit.

A nevím, jestli už pan zpravodaj o tom hovořil, ale jednotlivé pozměňovací návrhy bych byl rád, aby se hlasovaly jednotlivě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Junkovi. Vyvolal řadu faktických poznámek. Nejdříve pan poslanec Igor Jakubčík, pan poslanec Klán, poté pan poslanec Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na mého předřečníka. Kdo chce slyšet, slyší, kdo nechce slyšet, neslyší. Ale my se tady zabýváme zákony proti šmejdům, zabýváme se tady zákony na ochranu lidí, na ochranu spotřebitele, na ochranu zaměstnanců, na ochranu podnikatelů. A v případě tohoto zákona se zabýváme čím? Zabýváme se brouky, zabýváme se bylinami, zabýváme se stromy, zabýváme se zvířaty, zabýváme se rybami z jednoho prostého důvodu: máme Národní park Podyjí, máme Národní park krkonošský atd. Ale uvědomte si jednu věc. Šumava je naprosto odlišná. Uvnitř národního parku je více než dvacet obcí. Ukažte mi jediný národní park u nás, kde uvnitř národního parku kromě šumavského národního parku jsou obce. Nejsou. To znamená, my z občanů a z lidí, kteří žijí na území Národního parku Šumava děláme občany - brouci, ryby, zvířata - šesté kategorie. Takže my neustále tady říkáme, že prostě musíme bojovat za lidi, musíme bránit lidi proti tomu, eventuálně proti tamtomu. Ale z obyvatel Šumavy děláme občany šesté kategorie. Řadíme je na šesté, možná sedmé místo. Možná jsem něco vynechal.

Uvědomte si prosím, že ti lidé, kteří žijí na Šumavě, jsou úplně stejní lidé, kteří žijí kdekoliv jinde v naší republice. Tito lidé taky tvoří národ. Také tvoří populaci České republiky. Takže prosím, chraňte i tyto lidi. Nechraňte jen přírodu a krajinu. Protože už i ten název je zavádějící: ochrana přírody a krajiny. Ale kde tam máme ty lidi? Kde tam máme ty obyvatele? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jakubčíkovi. Nyní pan poslanec Klán také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Já bych vaším prostřednictvím reagoval na pana poslance Junka. On si mě asi spletl. Já jsem tady nehájil zájmy Plzeňského kraje. Já jsem tady říkal, že v minulém volebním období, vy jste jmenoval mě právě, asi jste si to spletl jenom, ale říkal jsem tady, že v minulém volebním období tady byl zákon o Národním parku Šumava, který předložilo Zastupitelstvo Plzeňského kraje. To tady skutečně bylo a řešili jsme to tady.

Vy jste tady říkal, že nějakým způsobem chci ten zákon vykostit tím, že vlastně vyjmeme jednotlivé národní parky ze stočtrnáctky. Není to pravda. Pokud to vyjmeme, a já jsem se na to díval komplexněji, nenastane už ten problém, že bychom, když budeme měnit hranice národního parku nebo cokoli, (museli) otevírat zákon číslo 114. To je tento důvod - abychom to eliminovali.

A pokud jde ještě o tu komplexnost, že bych třeba měl hájit zájmy samozřejmě všech lidí v republice, to je pravda. Tak jsem právě vyslechl dvě roviny, které se týkají Šumavy. Jednak jsem vyslechl starosty, nebo zástupce starostů ze Šumavy, a také jsem byl v komunikaci s Hnutím Duha. Tak jsem se na to podíval komplexněji a dal jsem si to všechno dohromady a na základě toho reaguji. Takže já se na ty problémy dívám komplexně. To jenom tak na vysvětlenou.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Václav Votava také s faktickou poznámkou. Samozřejmě eviduji i ty z místa, ale elektronické mají přednost. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Jenom ještě reakce na pana kolegu Junka vaším prostřednictvím. On řekl, že jsme tady neřekli, proč nám vadí ten zákon. Doporučoval bych mu, aby se když tak podíval do stena zpátky, jak se projednával zákon i jak se projednávaly zákony o Šumavě. Určitě tam najde naše stanovisko. A koneckonců mluvil i pan kolega Zahradník o těch věcech. Neříkal jenom, že nám to vadí. Doufám, že mi odpustí, že říkám "nám". Vadí! A také řekl jasně proč. A kolega Jakubčík to tady teď také opakoval, že to je také o těch lidech, kteří tam žijí.

My se na ten zákon nedíváme z pohledu levicového, nebo pravicového. Koneckonců, a zase nebude se na mě zlobit určitě pan kolega Vilímec, který je pravicový politik, já levicový, a shodně jsme hlasovali v krajském zastupitelstvu právě v zájmu lidí, kteří žijí na Šumavě, v zájmu Plzeňského kraje.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Votavovi. Nyní pan poslanec Michal Kučera, poté pan poslanec František Laudát, poté teprve pan kolega Zemek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Michal Kučera: Jenom velice krátce na margo mých předřečníků. My jsme několikrát nabízeli, a víceméně padaly dotazy na starosty šumavských obcí, zda mají zájem, aby katastry, nebo ty zastavěné části obce se vyjmuly z Národního parku Šumava, aby prostě nebyly součástí. Nebyli by omezováni, nebyli by ohrožováni tím parkem. Ale o to neměli zájem. To se jim taky nelíbilo. Takže brát benefity z toho i z toho je velice krásné.

Chtěl bych skutečně znova a znova vyzvat - jsou tři, klidně je vezmu do auta, jak pana poslance Klána, tak pana poslance Votavu, tak pana poslance Jakubčíka, kterého tady teď nevidím, a odvezu je do obce Domašín v Krušných horách. Tam je naše starostka ráda přivítá, aby viděli, jak vypadá taková obec v Krušných horách, která hospodaří s pár korunami v rozpočtu, kde je nulový turistický ruch, kde pozemky nemají téměř žádnou hodnotu, kde se nikdo nestěhuje, kam nikdo nejezdí na dovolenou. A pak to srovnejte s těmi strastmi, s těmi ústrky, které prožívají starostové v Národním parku Šumava. Můžu vám říct, že ta paní starostka tam bojuje o holé přežití této obce, a to jenom kvůli tomu, že tam nemá národní park, tak jak je na Šumavě.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega František Laudát také s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Václav Zemek. Snad již poslední faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Když tady zaznělo, že jste hlasovali pro zájmy Plzeňského kraje a tamních obcí, tak vám řeknu, že z pohledu už současné doby jste hlasovali už proti těmto zájmům. Když se ptal tady kolega Jakubčík, kde jsou ti lidé, tak oni jsou právě fakticky, byť nejsou zmiňováni, právě v tom zákoně. Můžete si strčit, víte kam, nějaké domy, cokoliv, bohatství, jestliže otevřete okno a udusíte se. Jestliže najednou přijde krize, že budete potřebovat sáhnout do zachráněného genofondu toho či onoho chráněného území.

Byl bych velmi rád, abyste už konečně pochopili, ti, co ještě nechápou, že dnes už je situace někde jinde. Byla éra, když se podívám například do nějakých blízkých regionů, a byla to předminulá staletí a několik staletí, kdy se lidé odsud jezdili dívat na úchvatné antické památky přes divokou alpskou přírodu, která jim přišla velmi nezajímavá. Naopak riskantní, ohrožovala je. Dneska je to obráceně. Dneska už se spíš lidé jezdí koukat na zbytky zachovalé divoké alpské přírody, pokud ještě někde jsou. Situace se dramaticky mění. A jestli budoucím generacím chceme něco odkázat, tak je to právě zachovalá příroda. Ta bude cennější než cokoliv jiného. A bude rozhodovat o přežití a nepřežití nejenom naší společnosti, protože životní prostředí nezná hranic a příroda se na nějaké čáry na mapě neptá. Takže v tomhle chci utvrdit v tom, že topka vždycky bude chránit přírodu. Protože příroda už je dneska slabší než člověk a sama se bránit nedokáže.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času faktické poznámky kolegy Laudáta. Nyní pan poslanec Václav Zemek s faktickou poznámkou a dále pokračujeme faktickou poznámkou pana poslance Zahradníka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo, budu skutečně stručný a faktický. Nebudu se vyjadřovat k debatě, která tady probíhá a která měla probíhat a probíhala ve druhém čtení. Zareaguji pouze na ten fakt, jak tady zaznělo, že neproběhla veřejná debata, nebo byla malá.

Vzpomínám si, že na výboru pro životní prostředí probíhalo několik kulatých stolů, kde se účastnili zástupci obcí. Byla tam například známá ikona šumavských obcí pan starosta Schubert. Některé jeho návrhy byly dokonce přijaty, zapracovány. Takže tady ta debata probíhala, to je jedna věc.

Potom bych si dovolil v rychlosti reagovat na pana kolegu Klána. Pane kolego prostřednictvím předsedajícího, ten váš argument ohledně toho, že ze zákona něco vyndáme, vyčleníme, a tím pádem se ten zákon nebude znovu otevírat, tak ten je skutečně lichý. Já s tím zákonem pracuji 20 let v praxi a vím, že se každou chvíli objevily nějaké snahy něco z toho vyjmout. Tu druhovou ochranu, tu ochranu významných krajinných prvků, pak tady navrhujete vyndat z toho národní parky. Ale ono to v té praxi nefunguje. A pokud z toho národní parky vyndáme, tak vlastně popřeme samotnou novelu. To je podle mě nesmyslné.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jan Zahradník, zatím poslední faktická připomínka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane předsedající, já se obracím k panu kolegovi poslanci Laudátovi. Já jsem přece ve svém vystoupení říkal, že není možné nechat přírodu jejímu osudu. Musíme jí nějak pomáhat. Ale ne tím, že ji necháme bez zásahu, že ji uzavřeme, že tam nebudeme chodit, nebudeme tam minimálně organizovaně, citlivě, s vysokou mírou citlivosti zasahovat. To prostě takhle je třeba udělat. Zatímco tento návrh říká: Většinovou část území národního parku necháme bez zásahu. Uzavřeme jak pro návštěvníky, tak i pro lidi, kteří by tam mohli přírodě pomáhat. Nic takového, co jste vy říkal, není pravda. Nikdo z nás, kteří odporujeme tomuto zákonu, nechceme na Šumavě dělat nic jiného než citlivé, opatrné, zákonem definované zásahy na pomoc přírodě.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Protože se mi množí další faktické poznámky, pokusím se uklidnit sněmovnu tím, že přečtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Nejdřív pan kolega Karel Pražák od 12.45 do konce jednání a od 12.10 pan předseda výboru pro zdravotnictví Rostislav Vyzula.

Nyní faktická poznámka pana poslance Milana Urbana. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo. Když už tady musím být ve chvíli, kdy se paní primátorka prohání na bývalém parkovišti na Malostranském náměstí, tak jsem se rozhodl, že řeknu něco i k tomuto tématu a pokusím se to říct jako někdo, kdo je nezávislý z hlediska alespoň toho, kde vyrostl a bydlí. Já jsem Středočech a Středočeský kraj nemá v poslední době příliš dobré vztahy s tím Plzeňským krajem, protože Plzeňský kraj ho připravil o část území Středočeského kraje, tedy Brdy. Tak to jenom na důkaz té nezávislosti. Nicméně myslím si, že byť by tisíckrát ten váš záměr prosadit takový zákon, kdyby to byl bohulibý čin ve prospěch přírody, tak ve chvíli, kdy nepřesvědčíte občany, které zastupují zastupitelé jednotlivých krajů, tak to nemá dlouhého trvání. Myslím si, že mohou platit dlouhodobě jen takové věci, kde se alespoň většina s takovými záměry ztotožní.

Já vám věřím, že chcete chránit přírodu, ale těžko to můžete dělat proti vůli zastupitelů jednotlivých krajů. Domnívám se, že to nejde postavit tak, že to je černobílé, že ten zákon chce chránit přírodu a zastupitelé těchto krajů ji chránit nechtějí. To mi přijde příliš zjednodušené. Myslím si, že se musí vést taková diskuse, která povede k nějakému bližšímu postoji a názoru. Totiž kdybyste to takto prosazovali, tak děláte to samé, co vytýkáme Evropské unii. Že nám vnucuje něco, s čím většina veřejnosti v České republice nesouhlasí. Tak nejdřív musíme být vnitřně přesvědčeni o tom, že jsou to správné záměry, včetně těch, kteří tam žijí, bydlí a zastupují. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času k faktické poznámce a vrátíme se do rozpravy. Ještě s faktickou poznámkou pan kolega Stanjura. Poté pan stranický kolega Petr Bendl. Prosím, pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Chtěl bych podle jednacího řádu reagovat na vystoupení svého předřečníka pana poslance Urbana. Ale kdyby to tak bylo, a já s tím souhlasím, tak o Šumavě v tomhle zákonu není ani písmenko. Kdyby to tak bylo. Kdyby se ti horliví zastánci zeptali lidí, kteří tam bydlí, jestli to chtějí, tak by se dozvěděli, jestli to chtějí, nebo nechtějí. A nemuseli bychom to tady týdny a měsíce projednávat a silnou něco prosadit a říct těm lidem: My se o vás postaráme, i když nechcete! My víme lépe než vy, co je pro vás dobré a pro rozvoj vaší obce! My jsme chytřejší než vaši starostové a vaši zastupitelé, ať už obecní, nebo krajští. To je pýcha těch předkladatelů, že si myslí, že to vědí lépe než ti ostatní. Já jim jejich názor neberu. Sice s nimi nesouhlasím, ale respektuji. Ale oni nejsou ochotni respektovat názory lidí, kteří tam bydlí. A to mi vadí!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji a nyní pan poslanec Petr Bendl, řádně přihlášený do rozpravy. A věřím, že se nám podaří rozpravu ukončit. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji. Konečně jsem se dostal k řádné přihlášce. Umožní mi to aspoň reagovat na některé technické, které tady padaly.

Musím nejprve říct k panu kolegovi Jakubčíkovi, že má pravdu, neboť ten zákon je napsaný tak, aby tam odsud lidé odešli. Aby byli přinuceni tam odsud odejít. Ten zákon je takhle z principu nastaven. To je fakt. Já jsem se s řadou starostů a lidí, kterých se tento zákon přímo dotýká, sešel, ještě s kolegy poslanci na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. A to je i odpověď panu kolegovi Junkovi, kterého si normálně velmi vážím. Ale oni ti starostové přesně řekli, co chtějí. A dokonce to řekli i tak, že nám přinesli svůj názor na to, jak ta legislativa má vypadat. A řadu těch pozměňovacích návrhů jsme já a některé pan kolega Klán předložili na jednání výboru a byly odmítnuty. Ale není pravda, a v tomhle se starostů musím zastat, že by nevěděli, co chtějí. Vědí a mají to dokonce v paragrafovém znění. A bohužel tyto návrhy byly na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj odmítnuty. Některé z těch návrhů předkládá pan kolega Zahradník. A velmi rezonují s tím, co si myslí obecní zastupitelstva i krajská zastupitelstva, tak jak zde bylo řečeno.

A má pravdu Milan Urban, když říká, že se vlastně tímto zákonem chováme jako Evropská unie vůči nám. My jsme tady přesvědčeni o tom, že některé věci mají být jinak, a Evropa nám vnucuje něco, co my nechceme. A teď se ti z vás, kteří podpoří tento návrh zákona, budete chovat stejně. Budete těm lidem tam říkat, jak se mají chovat a co mají dělat. A dokonce - a to doložím na tom svém pozměňovacím návrhu - tím chcete omezovat nakládání s jejich majetkem, s jejich soukromým majetkem, což nemá s developery vůbec nic společného. Vy chcete tímto zákonem... A ptal jsem se pana ministra několikrát a ani jednou mi na tuhle otázku neodpověděl, jestli si člověk, kterému navrhujete dát plomby na katastrálním úřadu na jeho majetky, na jeho pole, na jeho nemovitosti, které má, bude moct vzít hypotéku například nebo jakoukoli půjčku a ručit svým vlastním majetkem. Já jsem přesvědčený, že nebude moct, protože nebude moct dojít ke zcizení, protože předkupní právo bude mít tady stát. Takže z nich děláme občany skoro bývalého režimu, protože nám najednou nevyhovuje, aby si někdo, kdo tam má pole například několik generací... Tak jim teď řekneme: Ne, ne, ne, přátelé, vy se nejdřív musíte zeptat státu. Anebo orgánu ochrany přírody a krajiny. A zajít tam za někým a říct: Hele, Karle, Pepa by si to třeba koupil ode mě, ten majetek, ale stát má předkupní právo. Odhadní cena je milion, ale Pepa nabízí dva miliony, tak by to ten stát mohl za tu dvojku koupit, ne? To je supr kšeft. To je bomba! A nechci už naznačovat některé věci, které s tím souvisí. To myslím, že tomu všichni rozumějí, že prostě zajdu za nějakým úředníkem a začnu se s ním bavit o tom, že bych rád prodal svůj majetek a že tam tedy stát má plombu a jestli bychom se na té ceně nějak nedohodli. To prosazujete v tomto návrhu.

A můj pozměňovací návrh je v rozporu s tím, co tady šíří Hnutí DUHA a další nesmyslní, nechci se vyjadřovat sprostě, kterým je úplně ukradený, že tam ti lidi žijí generace, že tam mají nějaké své majetky. Je jim to úplně jedno. A říkají: Koukejte jim to sebrat, vždyť stát na to má přece právo!

V moderní společnosti a v moderních demokraciích existují normálně privátní majetky, privátní nemovitosti uvnitř jednotlivých národních parků. A když tam stát chce národní park, tak jim kompenzuje tu újmu, kterou mají, a normálně to funguje. A může to fungovat. Není vůbec potřeba těm lidem sahat na majetky. Proč to chcete dělat? Argument pana ministra byl: Vždyť už je to tam od roku 1992! Jenomže neměli ty plomby na těch katastrech. A je mi skoro jedno, že to tam je od roku 1992. Kdyby to tam bylo od roku 1996 nebo 2001 nebo 2005 nebo 2011! To je mi jedno. To tam z principu prostě nepatří. Proč těm lidem chcete brát ten majetek? Proč nemohou hospodařit na svém v souladu se zákony České republiky, s omezením na ochranu přírody atd., které by jim stát měl v zájmu všech občanů nějak kompenzovat, když nemohou hospodařit jako každý jiný zemědělec v České republice?

K tomu směřuje můj pozměňovací návrh, který říká: Nechte ty lidi být, co se týká majetku. A pokud chcete nějaké omezení, tak si ho tady prohlasujte, ale je potřeba, abychom jim tu újmu kompenzovali. A jestli si vezme někdo hypotéku nebo si postaví byt... To jsem si taky teď nedávno přečetl, jak skupina vědců chce dokázat na skutečnosti, že se lidé z té oblasti stěhují, protože tam prostě nejsou pořádně schopní sehnat práci, ale přitom přibývá bytů, což je logické, protože prostě tam ten turistický ruch jde nahoru. A jestli se ti lidi můžou něčím živit, tak je vlastně ubytování těch turistů. Takže investují do téhle oblasti. A ten počet bytů stoupá. To má svoji logiku. To nehovoří nic o superdeveloperech. To mluví o tom, že v tom území zakazujeme dělat téměř všechno. Jediné, na čem by se lidi mohli živit, je oblast turistického ruchu a ten prostor ubytování a poskytování služeb tohoto charakteru.

Já jsem strašně překvapený... Nebo možná nejsem. Ale trápí mě, že chcete jít proti svým, dokonce řeknu stranickým kolegům, kteří tam žijí. Možná hnutí ANO asi nemá žádné zastupitele v jednotlivých krajích. Ale kdybyste tam měli chodit, kandidovat tam a říkat těm lidem: My chceme omezit to, co tam doteď děláte... Museli byste mít stejný názor jako ta krajská zastupitelstva, která tam jsou.

Prosím, zkuste se zamyslet nad tím, co těm lidem tam chcete udělat. A podotýkám, že to vůbec není o tom, že by člověk nechtěl chránit krajinu. Jenom chce vyndat nesmysly z toho návrhu zákona, které tam podle mě nepatří a jsou vůči lidem, kteří tam žijí a kteří nechtějí a nemají zájem na tom, aby tam ta krajina a příroda byla jakýmkoli způsobem devastovaná, ti tam žijí, přece nemají zájem na tom žít vedle fabrik, co je nám tady podsouváno. Mají zájem jako jejich předci tam žít dál, respektovat zákony, ale ne být vyháněni. Vůči tomu se musí bránit a to tenhle zákon bohužel přináší.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Václava Zemka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Václav Zemek: Já jenom fakticky, už jsem se neudržel. Prosím vás, tady se říká něco o vyhánění lidí ze Šumavy a podobně. To je samozřejmě nesmysl. My tady nežijeme v žádném vzduchoprázdnu. Je tady zákon č. 114 ochrany přírody a krajiny, který už dnes stanovuje určité podmínky. A tato novela pouze sjednocuje vyhlašování národních parků a zjednodušuje celou normu. Samozřejmě ti lidé, co žijí na té Šumavě, jsou dotčeni tím národním parkem, to bezesporu. Ale prostě jsou si vědomi toho, kde žijí, a ten park tam je. A nikdo ho zrušit nechce. Když se ptáte těch občanů: chcete zrušit národní park? - nikdo ho rušit nechce. Abych se vyvaroval těch výroků, že tady někoho vyháníme nebo tohle. Tady se prostě budí dojem, že je tady nějaká démonická novela, která znemožní život na Šumavě. To tak prostě není. Samozřejmě někoho se to dotkne, ale není to tak zásadní.

A druhá věc. Je tady poměrně výrazně opakováno, že je tady nějaké předkupní právo státu, omezuje vlastnická práva a kdoví co ještě. Víte, my na jednu stranu jsme tady ochotni tolerovat vyvlastňování pozemků v rámci liniových staveb, to nám nevadí. Ale to, když někdo chce prodat pozemek v cenném území a musí ho nejprve nabídnout státu, což mu samozřejmě nebrání v tom, když ho stát nechce, aby ho prodal někomu jinému, tak to je zásadní problém. To musím naprosto odmítnout.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Další faktická poznámka - pana poslance Stanjury. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak jestli někdo něco démonizoval, tak to byli zastánci tohoto návrhu zákona a byl to senátní návrh o Národním parku Šumava. To byl návrh zákona, s kterým lidé, zastupitelé obcí i krajů, těch, kterých se to týká, kteří tam žijí, kteří si jsou vědomi omezení, která jim přináší to, že žijí v národním parku, souhlasili. Ti samí, kteří nám dneska říkají "proč proti němu bojujete?", tento návrh nekompromisně odmítli. Z ideologických důvodů, ne z praktických.

A já samozřejmě rozumím levicovým politikům, že jejich představa o správném světě je: když stát něco vlastní, tak je to lepší. A můj předřečník to tady řekl. Nějaký úředník bude mít takhle palec, když bude předkupní právo, a řekne tak od Franty to koupím a od Karla ne. (Ukazuje palec buď nahoru, nebo dolů.) Nejsou žádná pravidla. Stát to k ničemu nepotřebuje. Stát má stanovit pravidla, která platí, a nemá rozlišovat na vlastnictví. Jinak se posunujete z vašich lavic do jiných lavic a to jsou ti, kteří věří tomu, že nejlepší je, když všechno vlastní stát, že on je moudřejší než občané a to státní vlastnictví je prostě lepší. Je to politický názor, který má podporu určité části veřejnosti. Já s tím hluboce nesouhlasím. Ale opět, ta pýcha! Co na tom vadí? Tak zkuste jít někdy do banky, že si jdete půjčit peníze, a nabídněte jim svůj pozemek s plombou a bez plomby. A uvidíte, co vám ty banky řeknou! No, pan poslanec se směje (k poslanci Zemkovi), asi si nepotřebuje půjčit na bydlení, to je možné. Ale pokud tento elementární ekonomický fakt popíráte, tak prostě neříkáte pravdu. Majetek zatížený břemenem nebo nějakou plombou, nějakým předkupním právem, má v okamžiku, kdy si jdete půjčit peníze, pro ty, kteří vám ty peníze chtějí nebo mají půjčit, menší hodnotu, než když ten majetek je čistý a žádný problém tam neexistuje. Pokud se domníváte (předsedající už vstupuje do řeči), že to není pravda, tak mi to vyvraťte.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo, k faktické poznámce vám uplynul čas. (Poslanec Stanjura děkuje.)

Pokračuje váš stranický kolega Vilímec, který je řádně přihlášen do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, pan poslanec Zemek, když hodnotil tento zákon ve vztahu k lidem žijícím na Šumavě, tak prohlásil: No, někoho se to dotkne, ale není to nic zásadního. Tak já odmítám, aby tento zákon se dotýkal negativně lidí žijících na Šumavě.

Já už teď nechci rozebírat tento velmi kontroverzní návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Byť se tento zákon netýká pouze Šumavy, týká se to všech národních parků, tak v zásadě největší a oprávněné obavy z tohoto zákona vznikají právě v šumavských obcích. Dámy a pánové, netýká se to zdaleka jen a výhradně starostů. Starostové těchto obcí jsou jednak zástupci lidí tam žijících, ale netýká se to pouze jich. A to bych chtěl také připomenout.

V tom letitém sporu - a to není spor, který se odvíjí pouze při debatě o tomto návrhu zákona - stojí na jedné straně ti, kdož si vynucují vytváření další divočiny, resp. přírodní zóny, jak je psáno v návrhu zákona, či zóny přírodě blízké, na úkor stávající kulturní krajiny. Tito lidé argumentují tím, že vytváření divočiny má jednak jednoznačně přednost před zájmy - já musím dodat oprávněnými zájmy - lidí žijících na Šumavě, ale i před zájmy návštěvníků Šumavy.

Včera jsem dostal nějaký materiál od jedné neziskové organizace, která vážně tvrdí, že vytváření divočiny na území Národního parku Šumava má přínos v ekonomickém rozvoji regionu, má přínos v oblasti trvalých pracovních míst a podnikání pro obyvatele regionu atd. atd. To jsou prostě absurdní představy, které nejen nesdílím, ale které nejsou pravdivé.

Když se podíváte dnes, jak lidé žijí na Šumavě, tak to není nějaký obrázek lidí, kterým by se tam žilo dobře. Když se podívám z pohledu Plzeňského kraje na nezaměstnanost, která není vysoká, podotýkám, v Plzeňském kraji, a mluvím o té části Šumavy, která je umístěna na území Plzeňského kraje, tak Šumava je jednoznačně místem, kde je největší nezaměstnanost. A jsou tam minimální pracovní místa. To znamená, lidem na Šumavě se skutečně nijak zvlášť dobře nežije. Abych byl objektivní, není to jen tím, že je tam národní park, ale také je tam velmi komplikovaná dopravní dostupnost především v oblasti, jako je Sušicko apod. Prostě nejsou to oblasti, kde by se skutečně jednoduše žilo. To je jedna skupina toho sporu.

Druhá skupina sporu, mezi něž patří samozřejmě také většina, neříkám všichni, starostů tamních obcí, upozorňuje, že oblast Šumavy se potýká se skutečně reálnými problémy a další omezování životních podmínek lidí a rozšiřování nepřístupné divočiny povede jen k dalšímu zchudnutí této oblasti.

Pravdou je, a to je objektivní zjištění, že ta první skupina zastánců divočiny je aspoň podle počtu e-mailů aktivnější, dokáže vytvářet v současných podmínkách větší lobby a větší tlak.

Ta vládní novela zákona není kompromisem mezi názory první a druhé skupiny, ale jednoznačně evidentně více straní té první skupině a tu druhou skupinu v zásadě odkazuje do mnohem a mnohem slabší pozice, i než je stávající pozice té druhé skupiny.

Když jsem si pročítal pozměňovací návrhy, je evidentní, že některé návrhy vedou k ještě větší akceleraci a urychlování vytváření divočiny. Návrhy výboru pro životní prostředí také jsou spíše spojeny s představou, že rozšiřování přírodních zón, vytváření další divočiny dle vládního návrhu je tou správnou cestou na Šumavě. Já si to nemyslím.

O tomto sporu dnes, pokud se dobereme k hlasování - nemám ambici tady mluvit půl hodiny - rozhodne Poslanecká sněmovna. Je však namístě, a to bych tady chtěl poměrně důrazně připomenout, aby skutečně bylo umožněno poslancům rozhodnout, zda do další diskuse například budou zapojeni zástupci obcí pouze formálně, nebo máme zájem o hledání a dosažení skutečné dohody mezi zástupci obcí, ochranáři i národních parků.

Obávám se, a tady musím i podpořit avizovaný návrh pana kolegy Zahradníka, že hlasovací procedura - byl bych rád, kdyby poslouchal nejen pan ministr životního prostředí, ale i pan zpravodaj -, kterou navrhl garanční výbor, takové rozhodování úplně neumožňuje. Nechci, aby zvláště u tohoto zákona se opakovalo to, co někdy nastává, tedy že v důsledku odhlasování výborového návrhu, ať je to garanční výbor, nebo jiný výbor, jsou pak některé další důležité návrhy nehlasovatelné. Jenom v tomto volebním období si vzpomenu například na hlasování o novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Je to vlastně z té oblasti životního prostředí. Asi před rokem a půl jsme se tady celkem neúspěšně a zbytečně přetahovali, zda je namístě umožnit hlasování nejprve o návrhu Petra Bendla, nebo schválením výborového návrhu neumožnit poměrně zásadní rozhodování o docela důležité změně ve výkonu státní správy. Takže aby skutečně opět taková situace nenastala, tak velmi podporuji, aby pan zpravodaj vyslyšel prosbu a požadavek pana kolegy Zahradníka a nechal hlasovat ještě předtím, než se bude hlasovat o návrhu výboru pro životní prostředí, o návrzích Jana Zahradníka, a to C4 odděleně a pak dohromady C10 až C13. Teprve poté by se mělo hlasovat o návrzích přijatých výborem pro životní prostředí, a to také podle mého soudu odděleně po jednotlivých bodech.

Takové hlasování je po těch mnoha diskusích, protože to projednáváme velmi dlouho, seriózní. Nechť se skutečně ukáže, a to především ve vztahu k návrhům pana kolegy Zahradníka, zda Poslanecká sněmovna většinově upřednostňuje adekvátní postavení obcí v procesu nalézání shody o další podobu národního parku, anebo upřednostňuje snížení jejich úlohy v té další diskusi.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. Nyní je řádně přihlášen pan poslanec Marek Benda, připraví se kolega Šidlo. Já se přihlásit nemohu, protože nemám nikoho, kdo by mě nahradil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, pane zpravodaji, dámy a pánové, já jsem rád, že nám pan zpravodaj rozdal návrhy, které označil jako legislativně technické. Já si k tomu dovoluji konstatovat, že tak polovinu z nich jsem ochoten uznat jako legislativně technické změny. Rozumím, že přepisovací věci se snad dají uznat jako legislativně technická změna, ale bod článku III, zrušení dalšího platného zákona, prostě není legislativně technickou změnou. Ať se na mě nikdo nezlobí. To si tam možná ministerstvo zapomnělo nějakou chvíli dát, ale buď musíme opakovat druhé čtení, nebo žádám pana zpravodaje, aby to stáhl jako legislativně technický návrh, protože to prostě takto nemůžeme dělat, že když si vzpomeneme, že se nám ještě něco nepovedlo, něco se udělalo špatně, tak se vrátíme a řekneme ve třetím čtení, že jsou to legislativně technické.

To samé jsou změny, které jsou navrhovány jakoby vyplývající z bodu B1 článku I sněmovního tisku 501/0. Bod 37 se zrušuje? Přece nemůžu bod původního vládního návrhu zrušit a tvářit se, že to je legislativně technická změna bezprostředně vyplývající.

To samé jsou opatření obecné povahy navrženo nahradit slovem vyhlášky. To je každé úplně jiný právní institut. Možná že se změnil názor předkladatel, že chce jiný právní institut. Tomu já rozumím. Ale pak musí proběhnout tento návrh ve druhém čtení a opravdu nám nemůže být přednesen ve třetím čtení jako legislativně technická připomínka.

Takže prosím, aby tyto body buď pan zpravodaj stáhl před hlasováním, anebo abychom si v případě, že tak neučiní, vyžádali stanovisko buďto naší legislativy, nebo ještě lépe ústavněprávního výboru, jestli tyto návrhy jsou hlasovatelné jako legislativně technické. Já o nich tvrdím, že legislativně technické opravdu nejsou.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní se hlásí pan poslanec Karel Šidlo do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Šidlo: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, já jsem z počátku vůbec neuvažoval, že bych měl ještě dneska ve třetím čtení hovořit. Chtěl jsem dodržet jednací řád, abychom tedy přistoupili k proceduře hlasování, protože argumenty zazněly. Ale byly tady v té proběhlé diskusi neustále vraceny dotazy, co máme za výhrady konkrétně k této novele zákona. Já si musím dovolit připomenout svoje vystoupení v prvním čtení a některá vystoupení v druhém čtení, která jednoznačně argumentovala tím, co je v nesouladu, pokud přistupujeme k národním parkům a zejména k Národnímu parku Šumava jenom a pouze novelou zákona o ochraně přírody a krajiny.

Zdůrazním pouze několik věcí, jsou legislativního charakteru. Už v době vydání nařízení vlády o zřízení Národního parku Šumava mohl být národní park zřízen pouze a jenom zákonem. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu výslovně konstatuje, že pro rozpor s Listinou pozbylo zřizovací nařízení parku účinnosti již v prosinci 1991 s ohledem na ustanovení uvozovacího zákona k Listině, a to pro rozpor s Listinou. Národní park Šumava nemohl proto obživnout v důsledku ustanovení § 90 odstavec 9 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť v době nabytí jeho účinnosti již vlastně neexistoval. Parlament výslovně mnohokrát odmítl zřídit Národní park Šumava zákonem, jak to vyžaduje ústavní pořádek České republiky a výslovně i zákon o ochraně přírody a krajiny. Správa národního parku byla zřízena pouze jako příspěvková organizace a charakteru správního úřadu nabyla až díky novele zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 2009, bohužel dosud v rozporu s článkem 79 odstavec 1 Ústavy není její místní působnost stanovena zákonem. Tak ani tato novela to nenapravuje. Jenom abychom si řekli, jak jsem na tom z hlediska legislativního.

A to, co se týká připomínek konkrétních k dikci současného zákona, nebudu je zde citovat podle paragrafů, opakoval bych se minimálně v osmi až devíti bodech. Ale řeknu jenom jednu podstatnou věc, kterou jako strojař a člověk v praxi živící se právě normami a matematikou a fyzikou, je pro mě zcela neuchopitelné. Hovoří se tady hodně o občanech, ale hranice národních parků kopírují v podstatě hranice chráněných krajinných oblastí, na kterých se vyhlašují parky, a ta zonace z celkové plochy dneska se pohybuje kolem 10, maximálně 15 %. A tady kolegové používají nejen v dikci zákona, ale i v rozpravě pojmy: "uděláme to na 50 % území - až". Já tomu nerozumím, protože tady se ochrana přírody povyšuje a rozšiřuje a bezzásahová území mají představovat takové plochy, kterým já už nerozumím. Chápal bych, že současné první zóny, pokud přejdou do nové dikce zákona, ano, vyhlašme tam klidně 100 % bezzásahovosti, změňme tam návštěvní režimy. Ale nedělejme to na celou plochu vyhlášenou zákona, který kopíruje původní chráněné krajinné oblasti. Tam se dopouštíme hrozné legislativní věci a v rozporu s tím, co jsem říkal, že právo zde není postaveno na řádném fundamentu.

Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z levé části jednací síně.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Šidlovi. Nyní se hlásí o slovo pan zpravodaj a já bych přece jen požádal organizační odbor Sněmovny, jestli by se nepokusil sehnat někoho z místopředsedů, protože se chci přihlásit do rozpravy. Pan zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji, pane místopředsedo. Ještě než se Poslanecká sněmovna rozpustí a o této zemi budou střídavě každý měsíc jednou hlasovat krajská zastupitelstva včetně národních otázek, tak bych se rád vyjádřil k vystoupení pana kolegy Bendy, kterého si velmi vážím jako dobře formulujícího právníka. Nicméně vzhledem k tomu, že legislativně technické připomínky, které jsem načetl, mi byly dodány legislativním odborem, a protože jsem se zabýval také tiskem jako celkem, jsem přesvědčen o tom, že všechny je možné vnímat jako legislativně technické připomínky. Ale samozřejmě Sněmovna je suverén a je potom schopna hlasováním rozhodnout, zda je takto akceptovat bude, nebo nebude. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji a požádám kolegu místopředsedu Gazdíka, aby mě vystřídal.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: O slovo s přednostním právem se přihlásil pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil i ve třetím čtení, nedělám to rád, k tomu, co je před námi.

Zákonem o Národním parku Šumava se zabývám od roku 1998 a navrhl jsem ho čtyřikrát. Co mě nejvíc urazilo teď před třetím čtením: dopis pana předsedy Ambrozka, který byl poslancem této Sněmovny, ministrem životního prostředí a nechci připomínat výsledek jeho hospodaření s fondem životního prostředí. A když mi napíše, že je to tak strašně důležité, aby v tomto zákoně 114 byly všechny národní parky, a odůvodní to tím, že je více společných věcí než rozdílných v té ochraně přírody a krajiny, než je ta konkrétní záležitost, tak to je první úplně lživý argument. Druhý úplně lživý argument je ten, že samozřejmě je ta ochrana tím větší. Prosím vás, z legislativního hlediska, z pohledu tvorby zákonů je samozřejmě zařazení všech národních parků do zákona 114 mnohem nebezpečnější pro ty parky, než je samostatný zákon o jednotlivých parcích. To pan bývalý kolega Ambrozek musí dobře vědět, protože jakmile otevřeme zákon číslo 114, tak mimo jiné každý z vás může navrhnout změnu kteréhokoli paragrafu toho zákona 114. Odkazuji na nález Ústavního soudu, co je a co není věc, která by vybočovala ze zákonodárné iniciativy v možnostech této Sněmovny.

Podotýkám, že nejcitlivější na tom, co je předmětem toho parku, je samozřejmě hranice parku a tu samozřejmě mohu při otevření zákona 114 měnit pozměňovacím návrhem. Dokonce to bude i vynuceno, protože pokud jde hranice parku například po vodním toku a ten vodní tok se změní, protože jsou to meandry té řeky, tak samozřejmě budeme muset ten přechod z jednoho pozemku, z jedné pozemkové parcely na druhou, budeme muset vyjádřit v zákoně, nebo se dostaneme mimo zákon a dostaneme se do sporu, který se týká konkrétní hranice toho parku, a dokonce budeme i v jiném vlastnickém poměru, protože ten vodní tok samozřejmě budeme muset řešit. To není úplně jednoduchá věc. Shodou okolností v Národní parku Šumava je to jeden z nejmenších problémů na horním toku Vltavy, protože tam většinou jsou to pozemky státu. Ale není to tak vždycky. Není to tak vždycky. Podotýkám, že když jsme dělali první návrh zákona o Národní parku Šumava vědomi si toho, co říkal kolega Šidlo, že legislativně skutečně může dojít k tomu, že některá rozhodnutí správy Národního parku Šumava mohou být prohlášena za neplatná, protože legitimita toho orgánu zejména před rokem 2000 je výrazně, výrazně slabá.

Podotýkám, že v tuto chvíli řešíme v podstatě to, jestli máme obecné podmínky ochrany v národních parcích nechat v zákoně 114. Proti tomu já vůbec nic nemám. Ale speciální způsoby ochrany v národních parcích nepatří do tohoto zákona. Patří do samostatných zákonů o národních parcích. My jsme každý jiný park, resp. dva parky, vyhlašovali samostatným zákonem. Proč jsme to udělali. Protože jsme si byli vědomi jako zákonodárci po přijetí Ústavy České republiky v roce 1992, a já jsem tady neseděl, že od roku 1993 není možné práva a povinnosti stanovovat jinak než zákonem. Zejména ty povinnosti, které se týkají osob, fyzických, právnických osob v České republice. To je zásadní věc. A nařízení vlády, nezlobte se, u každého nálezu Ústavního soudu, jakmile se dostanete do rozporu se zákonem, do rozporu s tím, že nějaký správní orgán něco nařídil a nemá pro to zákonný podklad, tak ta povinnost není nutné, aby byla plněna. Od fyzických, od právnických osob. V tom případě ochrana, konkrétní ochrana životního prostředí v Národním parku Šumava je mnohem více ohrožena, jestliže nebude ten park řízen zákonem, a to samostatným. Protože v tomto ohledu to riziko, které tady podstupujeme, je mnohem větší, než je, promiňte mi, demagogické tvrzení, demagogické tvrzení, že pokud to dáme do zákona 114, tak jsme konečně vyhráli. Není to pravda. Způsobíme do budoucna těm, kteří tady budou zasedat v Poslanecké sněmovně, mnohem větší problémy, než kdybychom konečně řekli, tohle je obecné ustanovení, které patří do obecného zákona o ochraně přírody a krajiny, a toto jsou specifické způsoby ochrany, které náleží parku, který má rozlohu, promiňte mi, v pár kilometrech, a toto jsou specifické způsoby ochrany, které náleží parku, který má 40 tisíc a více kilometrů čtverečních. Prosím vás, nemůžeme srovnávat labské pískovce s Národním parkem Šumava. Je to nesrovnatelné, je to nesmyslné a argument, že to patří do jednotného zákona, je, promiňte mi, opravdu nesmyslný. A kdo to tvrdí lidem, tak jim lže a nevím, jaký účel sleduje.

A znovu podotýkám, že nechci na tomto místě znovu připomínat ty řekl bych až velmi útočné interpelace na tehdejšího ministra životního prostředí Libora Ambrozka, když toho ministra dělal a ten účet Fondu životního prostředí skončil v katastrofálním minusu. Já zásadně odmítám, aby tato argumentace sem patřila. Jsem přesvědčen, že je logické, že jednotlivé parky budeme dál vyhlašovat samostatným zákonem a zákon 114 bude pro nás obecnou normou, kterou se budeme řídit všichni a také ve všech parcích, pokud jde o obecné principy. Ale ty speciální způsoby ochrany sem skutečně nepatří. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. S faktickou poznámkou pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedající. Dovolte mi jen stručnou reakci, dámy a pánové. Území, o které se tady tak vášnivě přeme, přešlo do majetku našeho státu v roce 1947. Od té doby si s ním v zásadě neumíme poradit. Bylo buď velkým problémem bezpečnostním, nebo ekologickým, nebo hospodářským, velmi často i problémem sociálním. Za předpokladu, že nenajdeme dohodu ani na této předloze, pak podle mého názoru nezbývá nic jiného, než to území vrátit zpět do správy rodiny Schwarzenbergů, která na něm šetrně a odpovědně hospodařila 250 let, aniž by to vadilo ekologům, občanům či komukoliv jinému. Zdá se, že to někdo 250 let uměl a od té doby to nikdo z nás neumí. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Kalouskovi za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka pana poslance Marka Bendy. Ještě jednou děkuji kolegovi Gazdíkovi, že mne vystřídal. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, pane zpravodaji, tak já se vracím k tomu, o čem tvrdíte, že jsou to legislativně technické návrhy. V článku 3 se navrhuje zrušit další zákon. To přece není legislativně technická. To se na mě nezlobte. To prostě někdo zapomněl. Já vím, že to je asi zákon, ale já jsem schopen pochopit, že se název zákona doplňuje do názvu našeho tisku, pokud došlo k nějaké novelizaci. Že to se dá označit za legislativně technickou. Ale zrušení zákona se opravdu nedá označit za legislativně technickou. A pokud by tomu tak bylo, tak já navrhuji jako legislativně technické změny doplnit ještě zrušení zákona 112/2016 o elektronické evidenci tržeb a 113/2016, zákona, kterým se provádí elektronická evidence tržeb. A prosím, ať se s tímhle - teď se na mě pan ministr Babiš doufám nebude zlobit, já to jenom ukazuji jako absurditu toho, že tady rušíme zákon a tváříme se, že to je legislativně technická změna, kterou si tam mohu ve třetím čtení přifařit. Pokud to pan zpravodaj myslí vážně, tak prosím, ať je brán vážně i můj legislativně technický návrh na to, že se ruší zákon 112/2016 o elektronické evidenci tržeb a 113/2016, zákon, kterým se provádí zákon o elektronické evidenci tržeb. Nějak se s tím vypořádejme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Mám tomu rozumět tak, resp. pan zpravodaj, že jste to nedal jako příklad, ale že to je vážný legislativně technický návrh.

 

Poslanec Marek Benda: Já pevně doufám, že pan zpravodaj svůj legislativně technický návrh v této oblasti stáhne a uzná moji argumentaci, že je nehlasovatelný. Pokud by ale chtěl trvat na tom, že Sněmovna má rozhodovat o tom, že ten návrh na zrušení zákona je hlasovatelný, pak dávám tento návrh. Pokud ho stáhne, tak ho nedávám. Pokud ho nestáhne, dávám tento návrh a prosím, aby Sněmovna stejně tak rozhodla o tom, že jako legislativně technickou změnu budeme hlasovat zrušení dalších zákonů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Pan zpravodaj tomu porozuměl. Nyní nemám žádnou přihlášku do rozpravy. Ptám se, jestli se hlásí někdo z místa. Pokud ne, rozpravu končím. To je vynikající zpráva pro nás pro všechny. Ptám se na závěrečná slova pana ministra, pana zpravodaje po rozpravě ve třetím čtení. Pan ministr má zájem o závěrečné slovo. Prosím, pane ministře.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji, pane předsedající. Já budu stručný. Tady padlo tolik demagogií a zjevné snahy ten zákon pohřbít, že na to nebudu reagovat, protože bych tady musel mluvit hodinu. Já chci říct jednu věc. Ta novela není dokonalá, neřeší ani všechny problémy ochrany životního prostředí v národních parcích, ale je to cesta vpřed. A prostě není pravda, že když ta novela projde, že Šumava uschne, vyschne nebo ji sežere kůrovec. Není to pravda. Já jsem na té Šumavě dnes už tak často a troufám si říct, že možná častěji než mnozí z těch lidí, kteří tam hlasovali v těch zastupitelstvech obou krajů. Ale jsem velmi pokorný samozřejmě k jejich názoru.

Ta novela zavádí kus stability, po které všichni volali. V té části moratoria, kdy tam necháváme 15 let, možná dokonce 20 let, ty věci nechat pracovat, ať se k nim ti naši následovníci vrátí. A už to tady několikrát padlo. Není možné na jedné straně chtít národní park a na druhé straně tam neakceptovat určitá omezení pro lidi. Já říkám, že žádný zákon nevyřeší to, jestli tam nebude dobrá vůle na obou stranách, a ta tam dneska možná trochu chybí. Ano, je chyba, nebo byla chyba, že jsou součástí národního parku obce, a také je možné samozřejmě těm obcím, a už se to stalo, nabídnout - tady o tom hovořil pan kolega Kučera - aby z národního parku odešly. Já to říkám bez jakéhokoliv ironického nádechu. Je to zcela racionální návrh. Možná se stala v minulosti spousta věcí. Někdy byl ten ministr moc zelený, na druhé straně byl zase moc modrý. Já bych se do té minulosti už nevracel. Řešme to, co je, řešme to, co bude. To, co se stalo, už nezměníme. (V sále je hlučno.)

My jsme strašně opatrně vážili kompromisy. Není pravda, že člověk by tam nemohl žít vedle tetřeva nebo vedle rysa nebo vedle vlka. Možné to je. A já jsem přesvědčen, že je to strašně malinký kousíček území, kde chceme tu přírodu nechat pracovat tak, jak skutečně podle odvěkých principů funguje, i když ta pravidla jsou někdy trochu drsná a nemusí se nám líbit. Ale -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, já vás přeruším a požádám Sněmovnu o klid. Já se navíc budu muset domluvit na tom, protože je tady dohoda předsedů poslaneckých klubů o přerušení schůze ve 14 hodin do 12. 7. do 14 hodin a nemyslím si, že v tomto prostředí je důstojné, aby ministr vlády České republiky přednášel závěrečné slovo. My jsme rozpravu ukončili, máme podle mého soudu docela šanci odhlasovat nejpozději ve středu ráno 13. 7. ten zákon, protože pak je to asi v pohodě, bude to možná i klidnější a racionálnější.

A tak se ptám předsedů poslaneckých klubů, jestli chtějí změnit to stanovisko o přerušení ve 14 hodin. (Ne.) Pokud ne, tak musím postupovat podle § 54 odst. 9, to znamená na návrh předsedů poslaneckých klubů přerušit schůzi ve 14 hodin podle původní dohody a požádat vás, pane ministře, abyste své závěrečné slovo zopakoval, až bude tento bod ve středu 13. 7. zařazen na hlasování.

Já se omlouvám, ale hluk tady byl tak velký, že jsem vás přerušit musel, jinak samozřejmě jsem nechtěl zneužít § 61 zákona o jednacím řádu. Takže v tomto ohledu, pane ministře, děkuji. Vám přeji... Ano, prosím.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Kolegyně, kolegové, také bych vám chtěl popřát hezký víkend, mnohým z vás na Šumavě. Rostou houby, já jedu taky. Díky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Všem přeji hezký víkend i sváteční dny 5. a 6. července a těším se s vámi na shledanou 12. července s tím, že přerušuji 48. schůzi do 12. července do 14 hodin s tím, že v úterý 12. 7. je jako první bod jednání bod číslo 3, právo shromažďovací, to znamená zákon vrácený Senátem, a potom bod číslo 4, přestupkový zákon, také vrácený Senátem. Pak už bychom pokračovali prvními čteními, jak bylo doplněno, ale tyto dva body jsem povinen vám podle zákona o jednacím řádu sdělit. Děkuji vám a loučím se s vámi.

 

(Jednání skončilo ve 14.02 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.