Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

11.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb.,
o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 564/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, předložený návrh zákona vychází z několika základních bodů. Za prvé zavádí ústřední správní úřad pro oblast střetu zájmů, což vypadá jako nepodstatná věc, ale zdaleka to tak není, protože v minulosti velmi chybělo jakékoliv řízení, především metodické řízení v této oblasti, ale i kontrola dodržování pravidel, a v té oblasti doopravdy nebyl přehled. Dalším principem, ze kterého vychází, je, že zavádí jeden centrální registr, do kterého se vkládají veškerá oznámení, která se podle zákona předkládají, tedy soustřeďují se na jenom místě místo několika tisíc evidenčních míst, kterým příslušní veřejní funkcionáři doposud předkládali a stále ještě předkládají oznámení. Dalším bodem předlohy je zavedení tzv. vstupního oznámení o majetku, které má vytvořit srovnávací základnu, ze které lze usuzovat, do jaké míry jedná veřejný činitel ve veřejném zájmu, jak se vyvíjí jeho majetek v návaznosti na vykonávanou funkci. Stejně tak se mění sankce v tom smyslu, že se více rozlišují podle závažnosti porušení zákona a zavádí se jejich dolní hranice. Tolik stručně k vládnímu návrhu zákona.

Ještě bych se pokusil stručně zareagovat na projednání ve výborech. Ve výborech byla podpořena řada návrhů, které směřují i proti těmto základním principům, které jsem uváděl. Z logiky věci je považuji za problematické a nemohu je podpořit, protože skutečně narušují ty základní principy. Zmínil bych například zvláštní režim pro soudce, kteří byli doplněni do okruhu veřejných funkcionářů, kde si umím představit, že takto ten okruh může být rozšířen, ale nevidím žádný důvod, proč zavádět nějaký jiný mechanismus podávání veřejných oznámení. Narušuje to doopravdy jeden z těch základních principů.

Nebudu tady teď procházet jednotlivé návrhy, případně se vyjádřím ještě v návaznosti na probíhající debatu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a také mandátovému a imunitnímu výboru. Usnesení výboru vám byla doručena jako sněmovní tisky 564/1 až 564/9. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavněprávního výboru pan poslanec Radek Vondráček, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil.

 

Poslanec Radek Vondráček: Pane předsedající, jestli mohu, zpravodajem je pan kolega poslanec Vozka, který je omluven.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, ale vy ho můžete zastoupit. Ve druhém čtení se o tom dokonce nehlasuje. Takže prosím, čiňte se, pane zpravodaji.

 

Poslanec Radek Vondráček: Výborně. Jsem zde. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ústavněprávní výbor se tímto tiskem zabýval na své schůzi dne 30. března 2016, kdy po vyjádření ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu pana ministra Jiřího Dienstbiera, zpravodajské zprávě poslance Ing. Vlastimila Vozky a po rozpravě rozhodl takto:

I. Doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila.

II. Doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala k tomuto návrhu zákona změny a doplňky, tak jak jsou uvedeny v písemném vyhotovení tohoto usnesení, které jsou legislativně rozčleněny celkem do 40 novelizačních bodů. Abych je nemusel číst, odkazuji na toto písemné vyhotovení, které jistě máte k dispozici.

III. Pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu.

IV. Zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona na schůzi ústavněprávního výboru.

V. Zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.

Toť vše. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Nyní prosím zpravodajku výboru nebo zpravodaje výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Pan poslanec Klán. Prosím, pan poslanec je evidentně zpravodaj, nikoliv zpravodajka. (Pobavení.) Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj na své 36. schůzi po odůvodnění Jiřím Dienstbierem, ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, po zpravodajské zprávě poslankyně Ing. Věry Kovářové a po rozpravě přijal usnesení, kterým přerušuje projednávání sněmovního tisku 564.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Prosím nyní zpravodaje mandátového a imunitního výboru pana poslance Martina Plíška, aby nás taktéž informoval o projednání návrhu ve výboru a odůvodnil pozměňovací návrhy. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, mandátový a imunitní výbor se tímto tiskem zabýval opakovaně a na své 36. schůzi dne 30. března 2016 přijal usnesení, že mandátový a imunitní výbor po odůvodnění návrhu a zpravodajské zprávě doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon o střetu zájmů, sněmovní tisk 564, se schválenými změnami a doplňky, které jsou uvedeny v příslušném sněmovním tisku, takže je nebudu číst dopodrobna, jenom na ně odkazuji.

Za druhé mandátový a imunitní výbor pověřuje předsedkyni výboru, aby toto usnesení předložila předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu, a za třetí zmocňuje zpravodaje výboru, aby s usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu. Tolik usnesení mandátového a imunitního výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první s přednostním právem přihlásil pan předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, jak velká mediální pozornost je věnovaná tomuto zákonu, tak nás tady moc není. Ale to nevadí.

Na začátku svého vystoupení bych chtěl poprosit všechny kolegy, o kterých eventuálně budu hovořit, aby to nebrali nijak osobně. Čerpal jsem ve svém vystoupení pouze z veřejně dostupných zdrojů, takže prosím přijměte tuto moji prosbu. Nicméně někteří zde ani v sále nejsou, možná to nebudou ani slyšet.

Zákon o střetu zájmů platí, pokud se nepletu, od roku 2006. Naše koaliční vláda se shodla, že je po těch dlouhých letech potřeba tento zákon změnit. Už o tom hovořil pan ministr Dienstbier. Zpřesnit tento zákon, zejména tak, aby politici transparentně přiznávali svůj majetek před vstupem do politiky, a nikoli jak je to nyní, až po ročním působení. Tento zákon je jednou z hlavních priorit naší vlády a přináší ztransparentnění majetkových přiznání politiků a dalších veřejných funkcionářů, která budou podávána elektronicky, budou k dispozici občanům na centrálně vedené adrese před nástupem politika do funkce včetně sankcí za porušení tohoto zákona.

Jen pro připomenutí chci říct, že naši poslanci, mám tím na mysli poslanci hnutí ANO, po svém zvolení zveřejnili svůj majetek, aniž by je k tomu jakýkoli zákon vybízel.

Z našeho pohledu zákon, tak jak jej předložila vláda, je dobrým zákonem. Byly však podány některé pozměňovací návrhy jak opozičními, tak koaličními poslanci, zde kupodivu ve vzácné shodě kolegů Plíška a Chvojky, a tyto pozměňovací návrhy mají jednoho společného jmenovatele, a to zabránit účasti na veřejném životě a v politice lidem, kteří v životě něčeho dosáhli, vybudovali úspěšné firmy, které zaměstnávají lidi a platí daně. Tyto návrhy, které říkají, že člen vlády nesmí vlastnit firmu, resp. podíl ve firmě, dávají jasný signál do naší veřejnosti. Říkají, že si tradiční politické strany prostě nepřejí úspěšné podnikatele v politice. Jasně tyto strany říkají: Chceš jít do politiky? Zbav se firmy. Prodej ji, převeď na manželku, na děti, pak se můžeš stát ministrem.

Chtěl bych se zeptat kolegů z ODS a TOP 09 prostřednictvím pana předsedajícího, proč tento problém neřešili, když byli dvě volební období ve vládě. Proč neřešili ve svých vládách ministry, podnikatele, kteří, ne všichni, někteří z nich naoko své firmy převedli na rodinné příslušníky, kamarády a přátele? Jen pro oživení paměti uvedu pár jmen. Například pan Bárta nebo pan Hřebíček. Ale i pan bývalý předseda TOP 09 Schwarzenberg. Pan Kuba, pan Drobil a mnoho dalších podnikatelů. Tehdy nikomu nevadilo, že firmy některých z nich - některých z nich, a neberte to prosím osobně - po vstupu do politiky zázračně zvýšily své tržby a zisky. Tehdy to nikdo neřešil a zákon porušen nebyl.

Pro ilustraci, vážené kolegyně a kolegové, uvedu jeden příklad ze života, k čemu tyto pozměňovací návrhy kolegů Plíška a Chvojky povedou nebo v podstatě navádějí... Omlouvám se, mám těch papírů tady hodně...

Možná víte, že v roce 1992 byla založena firma, mám pocit, že to bylo v Opavě, firma ESKON, nejdříve jako společnost s ručením omezením a v roce 1996 se změnila na akciovou společnost a jeden z našich kolegů se stal jejím ředitelem a majitelem. Informace o hospodaření a finančních tocích tato firma zveřejnila pouze v roce 1996. Od té doby nebyly informace v obchodním rejstříku k dispozici až do roku 2011, kdy k tomu firmu vyzval soud. Dnes již jsou výkazy doplněny. V roce 2000 tato firma získává zakázku od opavského magistrátu, která trvala minimálně do roku 2011. V roce 2002 je náš kolega zvolen primátorem a firmu oficiálně opouští. Až do roku 2007 však tehdejší primátor drží třetinový podíl v této firmě a účastní se valných hromad atd. Obchodními partnery této firmy byly např. ČEZ, DALKIA, OKD, Karlovarská Becherovka, PARAMO, pojišťovna, AERO Vodochody, Ospap - to jsou všechno soukromé firmy, ale také Magistrát města Opavy, Ministerstvo obrany, DIAMO, SŽDC, Dopravní podnik města Ostravy, města Chodov, Klatovy, Jičín, Jihlava, Vyškov a mnoho dalších.

Já tady mám spoustu tehdy z roku 2006, 2007, 2008 aktuálních článků z novin. Já si osobně myslím, že toto není ta správná cesta. Já to nějak nekritizuji. Pouze to konstatuji jako fakt, že se samozřejmě tyto konkrétní návrhy dají touto cestou obcházet.

Když se vrátím do současnosti a pominu, že pozměňovací návrh kolegy Chvojky nebyl projednán s koaličními partnery, a když pominu, že je namířen přímo proti Andreji Babišovi, je to lex Babiš, tak se domnívám, že je - nebo byl, nebo je, to je k diskusi - na hraně ústavnosti, protože podle článku 11 Listiny základních práv a svobod má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Někdo může namítnout, že Ústava také říká, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Článek 3 stanoví, že nikdo nesmí být diskriminován z důvodu výkonu některého z těchto práv. Návrhy poslance Chvojky i Plíška podle mého názoru jsou s těmito principy v přímém rozporu, když osoba, která vlastní určitý majetek, je diskriminována omezením v právu zastávat veřejnou funkci člena vlády, nebo naopak osobě zastávající tuto funkci je upřeno vlastnit majetek v podobě obchodního podílu.

Nepovšimnout si nelze ani naprosté nekoncepčnosti a nepřiměřenosti návrhu. Jednak je při obecném pohledu na věc nejasné, proč byl selektivně zvolen právě majetek spočívající v podílu, a nikoliv jiné typy majetku, např. závod podnikatele - fyzické osoby, proč byla stanovena právě hranice 40 % podílu a proč se má toto omezení týkat členů vlády, a nikoliv jiných veřejných funkcionářů. Zřejmě se presumuje, že vlastnictví 40 % a většího podílu v jakékoli obchodní korporaci má a priori vliv na výkon funkce člena vlády, což je však extrémní paušalizace různorodých situací, která musí nutně vést ke stanovení takových mezí práv, které nejsou přiměřené příslušnému veřejnému zájmu a diskriminují některé jednotlivce.

Právě uvedené potvrzuje i rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle něhož ochrana vlastnictví a respekt k němu bez ohledu na druh a povahu subjektu, jemuž vlastnické právo svědčí, jsou jedním ze základních postulátů, nebo řekněme znaků demokratického a právního státu. Ústavně konformní omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu na základě zákona a za náhradu, přičemž míra a rozsah omezení musí být proporcionální ve vztahu k cíli, který omezení sleduje, a prostředkům, jimiž je omezení dosahováno. Tam, kde jedna z těchto podmínek nuceného omezení vlastnického práva absentuje, např. zákon nepředkládá poskytnutí kompenzace za jeho omezení, jedná se o neústavní porušení vlastnického práva. V takových případech lze ústavně konformně omezit vlastnické právo pouze se souhlasem vlastníka. Proto existuje-li v zákoně veřejnoprávní institut omezující vlastnické právo, aniž by s tímto omezením spojoval poskytnutí náhrady, je nezbytnou podmínkou jeho ústavní konformity souhlas vyjádřený vlastníkem.

Stávající koncepce ochrany vlastnického práva dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva vychází z toho, že ačkoliv protokol č. 1 k úmluvě neobsahuje definici obsahu vlastnického práva, zaručuje každému právo vlastnit majetek a přiznává vlastnickému právu všech účastníků stejný zákonný obsah a ochranu, současně však zdůrazňuje, že vlastnické právo není absolutně neomezené. Naopak připouští omezení vlastnického práva zákonem z důvodu ochrany práv druhých a ochrany veřejného zájmu, kterým je ochrana lidského zdraví, přírody a životního prostředí. S ohledem na povinnost šetřit podstatu a smysl vlastnického práva, článek 4 odst. 4 Listiny, nesmí být vlastnické právo takto omezeno ve větší než přiměřené míře a pouze tehdy, když je to nezbytné. Je třeba vždy posuzovat, zda omezení užívání majetku vlastnického práva sleduje legitimní cíl, zda je v souladu s vnitrostátním právem a zda je přiměřené ke sledovanému cíli.

V této souvislosti si kladu otázku, když chceme diskriminovat člena vlády, jaký je potom rozdíl mezi ministrem a hejtmanem, poslancem, senátorem, primátorkou, primátorem a dalšími uvolněnými politiky. Já za sebe říkám, že žádný. Každý z nich, pokud vlastní firmu nebo podíl, pokud bude chtít, tak zneužije své funkce ve prospěch své firmy - a těch případů z minulosti máme bohužel mnoho. Proto jsem tento pozměňovací návrh, o kterém jsem hovořil, nepodal, a to proto, že omezovat vlastnické právo mně připadá absurdní pro kohokoli, ať je to člen vlády, poslanec, senátor, či starosta.

Zkusme se ještě na závěr mého vystoupení podívat, jaká jsou omezení pro členy vlády v ostatních evropských zemích. Mám k dispozici dva materiály. Jeden z nich je materiál, který zpracoval Parlamentní institut, který se jmenuje Omezení členů vlády vykonávat určité činnosti po dobu výkonu vládní funkce a deklarace členů vlády bránící střetu zájmů z dubna 2015. A pak mám ještě jeden materiál zpracovaný z externích zdrojů, který popisuje v podstatě totéž, ale v menším počtu států.

Existují ve světě dva systémy upravující předcházení střetu zájmů v exekutivě. První z nich je založen na transparentnosti a uveřejňování aktiv veřejných činitelů. Spočívá v podrobném a zveřejněném registru aktiv darů a činnosti veřejných činitelů. Tento systém má třeba Velká Británie a byl založen primárně pro poslance. Vztahoval se a vztahuje se i na členy vlády, protože v Británii jsou vždy členy parlamentu.

Druhý systém spočívá v zákazu činnosti při výkonu člena vlády a v zákazu přijímání jakýchkoliv darů. Tento systém se uplatňuje například ve Spojených státech amerických. Řada evropských států aplikuje pro členy vlády a další exekutivní činitele kombinaci obou systémů, jak deklaraci aktiv, tak některé zákazy činností a přijímání darů.

Prvním nástrojem zajišťujícím regulaci střetu zájmů členů vlády jsou prohlášení o majetku, aktivech, činnostech, příjmech a darech a jejich změnách. Počátek právních úprav podávání prohlášení, která by měla zabránit střetu zájmů, můžeme u většiny evropských států najít na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. V některých státech jsou upravena prohlášení o majetkových poměrech, popřípadě darech, pouze pro členy parlamentu, protože oni byli těmi činiteli, kteří nejsou podřízeni vládě, a nebylo možno jejich chování regulovat mimoprávními interními vládními nástroji.

V některých státech se povinnost odevzdávat prohlášení vztáhla zákonem i na prezidenta státu, členy vlády a jiné vysoké státní funkcionáře. V některých zemích je okruh osob povinných podat prohlášení za účelem zabránění střetu zájmů rozšiřován i na jiné činitele než vedoucí centrálních orgánů, zejména v nově vznikajících úpravách zemí střední a východní Evropy, například na činitele regionů, obcí, popřípadě zastupitele. Hodnoticí zpráva GRECO, z níž poslední byla přijata v roce 2010, zároveň konstatuje, že míra zneužívání veřejných funkcí v jednotlivých státech nemá přímou spojitost s obsahem a rozsahem právní úpravy.

Prohlášení musí ve většině států podat osoba písemně na počátku svého funkčního období. Často bývá stanovena povinnost obnovovat prohlášení v průběhu výkonu funkce pravidelně nebo při podstatné změně. V právních úpravách není výjimkou povinnost opětovného podání prohlášení po skončení funkce. Takřka ve všech zemích, kde je podávání prohlášení formalizováno, existuje registr prohlášení. K tomu také směřujeme. Prohlášení se podává ze strany členů vlády k různým osobám a institucím, jako je předseda sněmovny, určitě parlamentní výbor, specializovaná instituce, předseda vlády a tak dále.

Já to nebudu celé číst, ten materiál je velmi obsáhlý. Já bych se jenom zaměřil, jak je omezena činnost člena vlády v souvislosti s jeho možností vlastnit majetek.

Pokud se týká Velké Británie, tak ve Velké Británii neexistuje výslovný zákaz souběhu funkce ministra ve vládě s vlastnictvím obchodního podílu. Konfliktu zájmu ministrů se věnuje takzvaný ministerský kodex, který v bodě 7 upravuje vztah mezi výkonem funkce ministra ve vládě a jeho soukromými zájmy, avšak to jen ve velmi obecné rovině. V té Velké Británii je to spíše o morálce než o zákonu nebo něčím, co je napsáno na papíře.

Pokud se týká Francie, ve francouzském právním řádu tuto problematiku upravuje zákon číslo 2013-907 z 11. 11. 2013. Nicméně ani v tomto případě citovaný předpis neřeší přímou otázku neslučitelnosti výkonu funkce ministra a vlastnictví podílu v obchodní společnosti. Předmětem úpravy je obecný střet zájmů vymezený jako situace, která zakládá překážku mezi veřejným zájmem a veřejnými nebo soukromými zájmy, jež by mohla ovlivnit nezávislý, nestranný a objektivní výkon veřejné funkce. Každý člen vlády musí sestavit kompletní, přesné a pravdivé prohlášení o svém majetku a finanční situaci a předat je prezidentovi. Člen vlády, který se domnívá, že je ve střetu zájmů, je povinen toto písemně sdělit předsedovi vlády, který rozhoduje o vhodném řešení konkrétního střetu. Tím je například zveřejnění osobních zájmů ministra, ministrovo zdržení se při projednávání a rozhodnutí věci týkající se daného zájmu a v krajním případě také odvolání ministra.

Rakousko. Rakousko tady bylo několikrát zmiňováno a je pravda, že Rakousko patří spolu s Polskem ke dvěma zemím v Evropě, kde je tento problém řešen konkrétněji. V Rakousku upravuje danou problematiku spolkový zákon o střetu zájmů na nejvyšších úřadech a dalších veřejných činitelů z roku 1983. Obecný zákaz předmětného souběhu funkce člena spolkové vlády s vlastnictvím podílu v obchodní korporaci tento zákon nestanoví. Nicméně abych to nečetl celé, je pravda, že v Rakousku, pokud člen vlády vlastní více než 25 % ve společnosti, tak tato společnost se nemůže ucházet o veřejné zakázky. Takto řeší situaci Rakousko.

Pokud se týká Německa, tak německý právní řád neobsahuje výslovný zákaz souběhu výkonu funkcí člena vlády a vlastnictví podílů obchodní společnosti. Existuje nicméně etický kodex, kodex chování členů Německého spolkového sněmu, a ten to ukládá členům sněmu, aby o veškerých svých zájmech a aktivitách v soukromých společnostech informovali předsedu sněmu, lze-li takový zájem, aktivitu považovat za významnou vzhledem k hospodaření takové společnosti.

Pokud se týká Itálie, tak střet zájmů upravuje zákon číslo 215 z 20. 7. 2004. Podle něj členství ve vládě samo o sobě neomezuje vlastnická práva osob k podílům v soukromých společnostech. Členové vlády se nicméně nemohou účastnit legislativního procesu, jsou-li ve střetu zájmů. O střet zájmů se jedná mimo jiné, pokud člen vlády vykonává úřad nebo jinou funkci odlišnou od funkce vládní nebo jinou odbornou či samostatně výdělečnou činnost, jestliže tyto jsou v jakémkoli vztahu k výkonu funkce člena vlády.

Pokud se týká Belgie, tak belgický právní řád rovněž nezná normu, která by zakazovala členům vlády vlastnit podíl v obchodní společnosti. Opět je ale potřeba upozornit na určitá omezení, která se k této problematice vztahují. Ministři například nesmějí uvádět svou funkci ministra v dokumentech a publikacích obchodních společností. Po dobu pěti let po uplynutí funkčního období se bývalý ministr nemůže stát členem vedení společnosti, které za doby jeho funkce bylo vládou uděleno koncesní oprávnění, a ministr se nemůže podílet na zadávání nebo uzavírání smlouvy se společností, v níž má obchodní podíl.

Pokud se týká Nizozemska, stejně jako ve všech zmiňovaných případech není zákonem výslovně zakázán souběh vlastnictví podílu v soukromé společnosti a výkonu funkce člena vlády. Konkrétní pravidla pro členy vlády stanovuje etický kodex, který vyžaduje, aby se tito vzdali vedlejších funkcí a vyhnuli se tak zjevnému konfliktu zájmů. Oficiální vládní dokument ministrům ukládá, aby rezignovali na všechny další svoje funkce vedle vládní funkce, a to z důvodů prevence proti nařčení z neobjektivního rozhodování.

Pokud se týká Švédska, tak švédská legislativa nezná obecný zákaz souběhu členství ve vládě a vlastnictví podílu obchodní společnosti. Předseda vlády a ministři jsou však obdobně jako ve výše uvedených případech povinni činit prohlášení o svém majetku včetně vlastnictví obchodních podílů a o jeho případných změnách. (Řečník se odmlčel a pije.) Omlouvám se.

Norsko. Není výjimkou, když norský právní řád nezakazuje ministrům vlastnit obchodní podíly.

Já už to zkrátím, omlouvám se za tu délku.

Švýcarsko. Švýcarský právní řád rovněž nenutí ministry, členy spolkové rady, zbavovat se a priori obchodních podílů, které vlastní. S ohledem na případný střet zájmů však opět existuje několik výjimek, jež upravuje zákon o organizaci vlády a státní správy. Členové spolkové rady tak musí sami sebe vyloučit z projednávání a rozhodování určité věci, pokud k ní mají osobní vztah.

Čili tolik stručně z prvního materiálu.

Pokud se týká materiálu Parlamentního institutu, tak v podstatě většinu států jsem řekl. Ještě je tady Estonsko - není zákaz vlastnit majetek. Finsko - není zákaz vlastnit majetek. Francii, Itálii jsem říkal. Kanada, ta je daleko. Litva - není zákaz vlastnit majetek. Maďarsko - není zákaz vlastnit majetek.

Polsko. Polsko je jeden ze států, kde je zákaz vlastnit majetek pro členy vlády. Členové vlády a další veřejní funkcionáři na celostátní regionální úrovni jsou povinni předložit souhrnné oznámení o majetku na začátku i na konci výkonu funkce. Ústřední protikorupční úřad je zodpovědný za ověřování těchto oznámení. Na základě návrhu veřejného ochránce práv z dubna 2014 se nyní plánuje zefektivnit celý systém a přijmout novelu. Členové vlády musí oznamovat veškeré činnosti a veškeré příjmy, ať byly získány v soukromé nebo veřejné funkci, či zaměstnání nebo živnosti. Musí uvádět dary, jejichž hodnota...

Zákaz podnikatelských aktivit... Zákaz podnikatelských aktivit upravuje zákon o omezení výkonu ekonomické činnosti osobami plnící veřejné funkce, tzv. antikorupční zákon, a to pro řadu výkonných funkcí centrálních regionálních i místních orgánů v Polsku. Článek 4 zákona stanoví, že je zakázáno být členy správních rad, dozorčích rad, mít zaměstnání nebo jiný pracovní poměr v obchodních společnostech, být členy správní a rozhodčí rady a kontrolní komise družstva, být členem správní rady nadace, která provádí hospodářskou činnost, vlastnit v obchodních společnostech více než desetiprocentní podíl akcií nebo ovládat více než deset procent základního kapitálu v každé z těchto společností, podnikat na vlastní účet nebo společně s jinými si nechat spravovat tyto činnosti nebo být mandatář nebo správcem těchto činností.

A ostatní státy ještě. Slovensko - není zákaz vlastnit. Spojené království jsem říkal. Německo jsem říkal. Španělsko - není zákaz vlastnit. Švédsko jsem říkal.

Takže v podstatě pokud se týká nějaké rekapitulace, tak můžeme konstatovat, že z dostupných zdrojů je známo, že omezení funkci člena vlády vlastnit majetek je v Polsku a v Rakousku. Pokud vlastní člen vlády více než dvacet pět procent, tak se nemůžou účastnit tyto firmy obchodů se státem. Takže tolik jenom velmi stručně z mé strany.

Nějaký komentář k zákonu. Na závěr znovu opakuji, zákon, tak jak odešel z vlády, je dobrý. Myslím si, že je potřeba ho zpřesnit, tak jak je navrženo vládou. Pozměňovací návrhy kolegů Plíška a Chvojky podle mého názoru jdou nebo jsou v rozporu, nebo můžou být v rozporu s Ústavou a se základní listinou práv a svobod. Ale to je samozřejmě na nějakou delší debatu.

Omlouvám se za delší čas i kolegům, které jsem tady citoval. Nicméně hovořil jsem pouze z dostupných zdrojů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Faltýnkovi. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Martin Plíšek. Pardon, s přednostním právem... Vy jste oba zpravodajové, takže pokud možno se dohodněte. (Zpravodajové se dohadují, který vystoupí.) Ano, pan kolega Vondráček je gentleman. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Plíšek: Pěkný teď už podvečer, milé kolegyně, vážení kolegové. Nehlásil jsem se s faktickou poznámkou, ale dovolte tedy v úvodu, abych reagoval na některá vyjádření pana předsedy Faltýnka.

Zejména je potřeba odkázat na Ústavu ČR článek 70, kde se hovoří o tom, že člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon. Pan předseda Faltýnek tady odkazoval na Listinu základních práv a ochranu vlastnictví apod. Nicméně přímo naše Ústava zmiňuje členy vlády na rozdíl od ostatních veřejných funkcionářů ať už na krajích, nebo na obcích. Zmiňuje členy vlády jako ty, u nichž se mají stanovit činnosti, jejichž výkon a povaha odporuje výkonu jeho funkce, a to právě je z hlediska střetu zájmů vztah člena vlády ministra ke svému podnikání, ke svým firmám. Mimochodem, pan předseda Faltýnek tady říká, že návrhy mé nebo kolegy Chvojky brání podnikatelům, úspěšným podnikatelům, ve vstup do politiky. Tak se ptám, pane předsedo Faltýnku prostřednictvím pana předsedajícího: vám nevadí, že už teď živnostníci, osoby samostatně výdělečně činné, nemohou vykonávat funkci člena vlády? A nepřipadá vám zvláštní a asymetrické, že živnostník nemůže být členem vlády jako osoba samostatně výdělečně činná a ovládající osoba ve velké korporaci, ve velké právnické osobě, podnikající osobě, firmě, která může udělovat pokyny managementu např. o tom, kterých veřejných zakázek se má účastnit nebo o jakou státní dotaci požádat, tak toto je ze zákona možné? Vy tam skutečně nevidíte ten potenciální střet soukromého a veřejného zájmu?

Takže také chci ještě doplnit, že jak už jsem zmínil (nesrozumitelné) na Ústavu, jsou přísnější podmínky, a je to tak logické, na jmenované funkce než na funkce, které vznikají volbou. Na to je také spousta i studií, které tady nechci předčítat a nechci tím zdržovat. Ale abychom se nad tím zamysleli, že je logické, že jsou přísnější podmínky pro výkon jmenovaných funkcí než funkcí, které vznikají přímo z vůle voličů ve volbách.

Mimochodem to, že návrhy mé nebo kolegy Chvojky z hlediska ovládajících osob nejsou protiústavní, tak na to existují právní analýzy, například pana docenta Kysely a např. pana profesora Gerlocha, bývalého děkana pražské Právnické fakulty, nyní tuším prorektora. Takže toto je podchyceno i v jejich stanoviscích v tom smyslu, že neomezujeme vlastnické právo, pouze říkáme, že některé činnosti, které člen vlády vykonává, a to znamená ovládající osoba, která vlastní čtyřicet a více procent, tak si člen vlády musí vybrat, jestli bude ovládající osobou ve firmě, nebo členem vlády.

Vy jste tady zmiňoval analýzu z těch zemí. Já jsem si ji také nechal udělat. A musím doplnit, že nejenom Polsko, kde je dokonce od deseti procent zákaz vykonávat činnost ve vládě, to znamená, když člen vlády vlastní deset a více procent, tak se musí nějak zachovat a ve vládě být nemůže, tak i oblíbené Chorvatsko pana ministra financí, tam je to dokonce nastaveno na pět procent. Takže v Chorvatsku by pan ministr financí Andrej Babiš nemohl být ve vládě, pokud by nesnížil svůj podíl ve firmě na pět a méně procent. Mimochodem k přísnější úpravě sahala Itálie poté, co byl opakovaně premiérem Silvio Berlusconi. Rakousko tady bylo zmíněno. I v Litvě jsou přísné podmínky.

To znamená, úpravy jsou velmi rozdílné. Vycházejí z nějakých historických zkušeností. Obecně platí, že v zavedených demokraciích stačí spíše etické kodexy a prohlášení o tom, že dotyčný člen vlády nebude v konfliktu zájmů a sám dobrovolně se vzdá některých činností, které jsou v konfliktu zájmů. A v postkomunistických zemích, tam samozřejmě, kde měli zkušenosti s oligarchy nebo s někým, kdo velmi kumuloval ekonomickou, mediální a politickou moc, tam cítili zapotřebí upravit toto konkrétně a přesně v zákoně.

Mimochodem, když tady hovořím o Polsku a Chorvatsku, tak to je jasná ukázka, že návrhy, které jsem předložil, jsou mírnější a rozhodně nejsou nejpřísnější v evropském měřítku.

Tolik asi ve velmi stručné reakci, protože samozřejmě právní argumenty bychom tady mohli vznášet o protiústavnosti. Pokud tento zákon i s těmito pozměňovacími návrhy bude schválen, nic nebrání hnutí ANO, aby se obrátilo na Ústavní soud, aby ten posoudil - protože ten jediný může posoudit, jestli nějaký schválený zákon je protiústavní nebo není, tak aby toto posoudil.

Protože nechci zdržovat tuto debatu, tak rovnou zmíním a odůvodním pozměňovací návrhy, ke kterým se přihlásím potom ještě v podrobné rozpravě. Já jsem i na základě debat a jednání ústavněprávního výboru znovu vložil do systému návrh, který skutečně říká, že člen vlády nesmí být ovládající osobou podnikající právnické osoby, to znamená ovládat a vlastnit 40 a více procent dané firmy, s tím, že ten návrh je řekněme v obecné poloze a já v něm neřeším, co dalšího má ten člen vlády případně udělat, zda ten podíl převést, vzdát se ho a podobně. To je skutečně na něm a do toho já nechci zasahovat. Mám to takto v obecné rovině. Ale jak už jsem zmínil před chvílí, není správné, aby v 8.05 ministr podepisoval správní rozhodnutí za stát a Českou republiku a v 8.10 dával pokyn managementu své firmy, které veřejné zakázky se má zúčastnit a o jaku státní dotaci nebo investiční pobídku má požádat. To skutečně pokládám za nepřijatelné a za kolosální střet zájmu soukromého a veřejného.

Ten druhý pozměňovací návrh, ke kterému se chci přihlásit, znamená - protože jak jistě víte, ústavněprávní výbor podpořil můj návrh, aby se firmy, které alespoň z 25 % vlastní člen vlády, nemohly účastnit veřejných zakázek. Pokládám skutečně za nepřijatelné, pokud člen vlády má, a to nepochybně má, exkluzivní informace, tak aby na jedné straně rozhodoval o miliardových výdajích ze státního rozpočtu a na druhé straně aby jeho firmy byly příjemci veřejných peněz z veřejných zakázek. Proto navrhuji ještě nový pozměňovací návrh, obdobné ustanovení, aby ty firmy, které alespoň z 25 % vlastní člen vlády, nemohly pobírat nenárokové dotace a investiční pobídky, protože to je stejný princip. Mimochodem, pokud jde o veřejné zakázky, je to princip, který platí v Rakousku. Já nevidím důvod, pokud v Rakousku tato úprava platí, proč by nemohla platit také v České republice. A pokud jde o ty dotace a investiční pobídky, tak je přece zřejmé, že pakliže nějaký úředník je posuzuje z hlediska toho, že firma je vlastněná členem vlády, tak může být v tomto ovlivněn, a platí tam ten princip, který se týká i veřejných zakázek.

Tolik asi z mé strany. Pak se v podrobné rozpravě ještě přihlásím k těmto dvěma pozměňovacím návrhům. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji Plíškovi. Nyní zpravodaj pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Radek Vondráček: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já jsem se těšil, že budu mít konečně jednou přednostní právo, ale i druhé místo je pěkné a dostal jsem se sem relativně brzy.

Měl jsem dva předřečníky. Já bych nejprve zvolil stejný postup jako kolega Plíšek a krátce bych reagoval na jeho slova, která zazněla před chvílí.

Mrzí mě od něj, že používá jako právník některé věty, kdy uvádí a hovoří o činnosti s odkazem na Ústavu, když přece prosté vlastnictví není činnost. My všichni víme, že předseda hnutí ANO Andrej Babiš nevykonává žádnou aktivní funkci v žádném statutárním orgánu, má pouze holé vlastnictví. Toto není činnost a nemělo by to být zaměňováno.

Pak tady bylo zmíněno Chorvatsko. V Chorvatsku je takový přísný zákaz, nicméně, já se k tomu možná ještě dostanu ve zbylé části svého příspěvku, ale v Chorvatsku mají na tyto instituty vytvořené podmínky. Oni na to mají zákonný rámec, jak má takový člověk postupovat. Po dobu, kdy se daný člověk stane členem vlády nebo premiérem, může podle zvláštního právního předpisu svůj majetek svěřit do správy prověřeného subjektu, zpravidla tuto činnost vykonávají advokátní kanceláře, ne že bych lobboval za advokátní kanceláře, ale zkrátka a dobře mají tam takovou kompetenci, a po skončení funkce plynule opět získává svůj majetek a může pokračovat dál. Nám tento institut chybí, a kdybychom přijali tuto právní úpravu, tak by to bylo plácnutí do vody.

Co se týče Rakouska, před chvilkou mi přišla zpráva, že v Rakousku zakázali telefonování z auta i s handsfree, tak si myslím, že také ve všem si nemusíme brát příklad z Rakouska.

Ale teď zpět k tomu, oč tu běží. Já bych rád dostal tu debatu zpátky na koleje, kde byla, i když samozřejmě já jsem s naším panem předsedou klubu nekoordinoval příspěvek a on část těch argumentů, které jsem chtěl použít, použil dříve. Nebudu to opakovat, když tak něco tady budu přeskakovat.

Vrátil bych to k tomu, že dnes je předmětem projednávání tisk 564, to je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, tedy novela zákona, kterou hnutí ANO 2011 dlouhodobě podporuje a patří mezi priority. Má odstranit dosavadní nedostatky zákona, především určitou roztříštěnost stávající právní úpravy, která narušuje princip veřejné kontroly. Tolik citát z důvodové zprávy.

V tomto konkrétním okamžiku kopeme za stejnou věc, pane ministře. Máme stejný zájem, aby se projednávalo to podstatné.

V tom zákoně se řeší sjednocení evidenčních orgánů, povinnost podat oznámení o majetku na začátku funkce, zpřísnění a rozšíření zákazu konkurence podle § 6, hlavně vytvoření adekvátního systému sankcí, tak aby celý systém byl funkční. A teď - co se stalo. Z ničeho nic z toho všeho máme lex Babiš. A veřejnost, resp. média nic jiného v této souvislosti nezajímá. To dobré a užitečné se nám vytrácí. Já jsem měl problém se nesmát nahlas ráno do rádia. Měl jsem rozhlasovou diskusi s kolegou Chvojkou a paní moderátorka nebo redaktorka tam uváděla: "Pane poslanče Chvojko, vy jste autorem návrhu zákona lex Babiš." Už to není vládní návrh zákona o střetu zájmů, už je to jenom lex Babiš a navrhovatelem je pan Chvojka. Podařilo se mi nesmát a budu pokračovat ve vážném tónu.

Víte, já bych vám rád přiblížil aspoň stručně debatu, která probíhala v našem ústavněprávním výboru, protože kdy jindy než teď na tomto druhém čtení se k této debatě vrátit a říci, oč tu běží.

Zřejmě největší problém, který jsme tam po celou dobu měli ti z nás, kteří nesouhlasí s předloženým návrhem, a měl bych rozlišovat, návrhy jsou dva, ono nám toho přibylo, je ten samotný genetický původ toho celého návrhu. Původně jsme měli opoziční návrh pana kolegy Plíška, ryzí opoziční návrh se vším všudy, který potom, notně vylepšen a zlepšen, byl osvojen a navržen panem poslancem Chvojkou ze strany koaliční. Připomínám si výrok svého vzácného kolegy Komárka, který se tam ptal, jestli to kolega opravdu myslí vážně. Že se jedná o zhmotnělý sen pana Kalouska, nicméně podaný členem ČSSD. Hovořilo se tam o tom, že kdybychom brali koalici jako sňatek, tak nám byla ČSSD poprvé nevěrná s TOP 09, a dokonce z tohoto svazku vzniklo dítě a to je tento pozměňovací návrh.

To byl začátek. A takhle konstruktivně jsme se na ústavněprávním výboru už dlouho nebavili. Připomínám, že to bylo v březnu a bylo to v době, kdy jsme ještě netušili, co se stane v souvislosti s reorganizací policie, kdy opět cítíme jasné souznění některých stran, ať už koaličních, nebo opozičních. Bohužel tady máme pokračování neustálého konfliktu už ne mezi pravicí a levicí, ale už jenom konfliktu všech existujících stran proti osobě Andreje Babiše.

K tomu samotnému návrhu, abych zůstal aspoň trošku věcný. Každý, kdo ví, každý, kdo volil, každý, kdo dal hlas hnutí ANO, já si myslím, že každý člověk v této republice ví, že Andrej Babiš je majitelem koncernu Agrofert. Přesto, nebo díky tomu, nejsem schopen to posoudit, obdrželo hnutí ANO určitý počet hlasů. Byla to vůle voličů. V době, kdy se ustavovala tato Sněmovna a kdy jsme jednali o vládě, kdy se podepisovala koaliční smlouva, jsem nezachytil ani jedinou větu ze strany pana premiéra, že by mu tato okolnost bránila v tom, aby podepsal koaliční smlouvu, a díky této koaliční smlouvě se stal premiérem této země. V té době to ještě nevadilo. Teď nám to vadí. Mně zase vadí, že kvůli jednomu člověku budeme deformovat právní řád této země a budeme přijímat zákony, které jsou vždycky špatné, když se personifikují. A teď to opravdu nemyslím jenom na tento konkrétní příklad. My jsme tu dopoledne probírali oprávnění, pravomoci ombudsmana, a i v tomto případě se někdy tento zákon personifikoval vůči osobě současné paní ombudsmanky. A říkám za sebe, taky to nebylo dobré, i když jsem třeba stál v jiném táboře.

K samotnému textu zákona. Pan předseda Faltýnek už uvedl čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Já bych ale rád upřel vaši pozornost ještě k čl. 21 odst. 4, který jasně zní, že občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným funkcím. To znamená nejen voleným, ale i těm jmenovaným. A vy tady tímto pozměňovacím návrhem fakticky zabraňujete určité části obyvatelstva, aby vykonávali funkci svobodně, bez toho, že by se vzdali části svého majetku. Ta úvaha není v jádru úplně špatná. My se tady o ní můžeme akademicky bavit, ale pravda je, že právní řád neobsahuje odpověď pro ty lidi, co se stane, když chtějí takovou funkci vykonávat. Opravdu se mají vzdát svého majetku, který třeba budovali dvacet, třicet let? Mají ho převádět na bílé koně? Mají ho převádět na manželky? To už tu přece bylo, to chceme? Není stokrát lepší, když ten člověk je v permanentním ohrožení střetu zájmů, takže si dává mimořádný pozor a je pod mimořádným dohledem veřejnosti a jde se do toho otevřeně a transparentně? Můžeme se opravdu na chviličku nebavit o jménu Babiš a budeme se bavit o někom jiném? No, nejsem ten, kdo o tom mluví.

Vezměte si hypotetický příklad doktora, který vybuduje soukromou kliniku, výbornou prosperující soukromou kliniku. Dostane se do určitého věku, kdy chce něco udělat pro veřejnost. Je mu nabídnuto křeslo ministra zdravotnictví. Ten člověk je ideální manažer, perfektně ovládá daný obor. Chce tu práci dělat. A co má v tu chvíli dělat? Já se ptám kolegů, kteří to navrhovali, jak se má zachovat. Má ten svůj majetek prodat? Má ho na oko někomu převádět? (Poslanec Faltýnek: Může ho převést na manželku.) Ano, na oko převést na manželku. Kdyby existoval opravdu právní instrument, kdyby existoval právní instrument v našem právním řádu, že ho může po určitou dobu dát do správy, nemusí se o něj bát. Můžeme se bavit o tomto návrhu. Ale tento návrh je původně ryze opoziční, na to nemůžu říct půl slova, ale je nedomyšlený, není zakotvený v našem právním řádu a takovéto zásadní návrhy, které mají ústavní propojení, by měly, a na tom trvám, být vládními návrhy a minimálně by tam měla následovat nějaká debata v Legislativní radě vlády, minimálně by zde měla být vytvořena RIA, co se týče právních a ekonomických dopadů na takovouto situaci. Říkám, nebavme se o tom člověku, já už nebudu jmenovat to jméno, bavme se třeba o situaci mě konkrétně. Jsem advokát, mám svoji advokátní kancelář, ta má nějaké zaměstnance, mám svoji klientelu. Můžu si založit společnost s ručením omezeným - ale pozor, společníkem ve společnosti s ručením omezeným může být zase jenom advokát. A dostanu nabídku být ministrem pro Moravu a Slezsko třeba. To bych vzal, to by byla výborná funkce. A co teď s tím? Já nemám manželku advokáta, takže já to nemůžu prodat ani té manželce. Takže jedině že si najdu nějakého ochotného jiného advokáta, kterému budu tak věřit, že mu svěřím svoje životní dílo.

To je prostě špatně, přátelé. Zkuste se nad tím zamyslet. Já vím, že v těchto prostorách to nefunguje vždycky na sto procent, málokdy to vyjde, ale odkazuji se na zdravý rozum v této Poslanecké sněmovně. Zkuste se nad tím věcně zamyslet, kam se dostáváme.

V další části příspěvku se omezím, protože z velké části byla vyčerpána mezinárodní komparace panem Faltýnkem. Já vám zatím děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi Vondráčkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Tak já děkuji za slovo. Jenom velice v krátkosti zareaguji na některá slova svého pateticky hovořícího předřečníka. Chtěl bych říct, že v té části, kde se zmiňoval, že lidé zvolili ministra Babiše, o kterém potažmo nejvíce hovořil on, já to slovo používám jenom proto, že ho tady řekl on asi padesátkrát, tak ho zvolili poslancem, nikoli ministrem financí. Ministra financí z něho udělala až tato Sněmovna. To, jaký to je střet zájmů, vidíme např. na podniku Čepro, kde navýšil podíl dodávek biopaliv firmám z koncernu Andreje Babiše několikanásobně, na desítky procent. Upozorňuji, že firma Čepro je přímo vlastněna ministrem Andrejem Babišem.

Chci říct, že tento zákon jednoznačně není účelový. Přece tohle není zákon pro Andreje Babiše. Tady bylo jmenováno, a jmenoval je kolega Faltýnek, předchozí ministry - tenhle zákon se samozřejmě bude vztahovat i na ně a jakékoli budoucí, kteří budou přicházet. Já si myslím, že kolega Vondráček to zbytečně personifikuje na Andreje Babiše. A samozřejmě ty převody na tolikrát tady úsměvně podávané od pana předsedy Faltýnka a od pana zpravodaje Vondráčka, týkající se převodů na děti a na manželky, tak já jsem tady nedávno slyšel velmi emotivní projev právě od jejich předsedy pana Andreje Babiše, kdy vysvětloval kauzu Čapí hnízdo, jak je vlastněno jeho dětmi a jak se je snažil chránit atd. Tak já si myslím, že bych zrovna tento příklad v souvislosti s Andrejem Babišem nepoužíval, protože on je zářným příkladem toho, jak se dá k tomu, aby se dělal nějaký dotační podvod, tak aby se převáděly majetky na děti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Pan poslanec Černoch s faktickou poznámkou, po něm pan poslanec Chalupa.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl zeptat pana kolegy, vaším prostřednictvím, Vondráčka. Jak to můžete říct, že všichni jsou proti panu Babišovi, všechny strany v této Sněmovně jsou proti panu Babišovi? To není pravda. Z našeho pohledu buď je to konstruktivní návrh zákona, nebo je to nekonstruktivní návrh zákona. Podle toho to posuzujeme. Ne podle toho, jestli je to proti panu Babišovi nebo jestli je to proti někomu jinému. Já si myslím, že personifikovat jakýkoli zákon je špatně. To je náš názor a náš pohled na věc. Takže říci, že všechny strany jsou proti panu Babišovi, vytváří pouze takový ten dojem, který by měl vyvolávat soucit, a já si myslím, že to není namístě.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Chalupa a jeho faktická poznámka, po něm pan poslanec Vondráček s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Já jen v rámci té diskuse, vážení kolegové, bych chtěl - nejsem právník, jenom řeknu pár takových svých postřehů, o kterých si myslím, že by ta diskuse také měla být.

Za prvé, pokud tady sdělujeme občanům, že kdokoli sedí na místě člena vlády, může nějakým způsobem zmanipulovat dotace nebo veřejné soutěže nebo něco jiného, tak je úplně jedno, jestli ten člověk, který tam sedí, vlastní majetek za miliardy, nebo nemá nic. Protože buď tento stát funguje a právo funguje a tyto věci nelze dělat a pak je jedno, jestli ten člověk je bohatý, nebo ne, anebo prostě tento stát právně nefunguje a pak je ten problém úplně někde jinde. To za prvé.

Za druhé jsem si vypsal z internetu výroční zprávy politických stran. A jsou politické strany, které mají docela vysoký majetek. Pronajímají jej, nějakým způsobem pomocí tohoto majetku financují svou vlastní politickou činnost a dostávají své lidi i do pozic členů vlády. Není to stejný problém? Protože se bavíme o fyzické osobě, která má nějaký majetek, ale můžeme se bavit i o subjektu, eventuálně politické straně, která má také majetek. Nejsem právník, já jenom říkám postřehy, tak jak to možná vnímají lidé i tam za okny.

Třetí věc je, že skutečně tímto zákonem vlastně likvidujeme schopné lidi, kteří nějakým způsobem v životě uspěli, teď to nechci personifikovat, kteří mají zkušenosti, něco dokázali, a my je budeme dopředu vylučovat z politického souboje, protože takoví lidé, když se dostanou, a teď říkám, nechci personifikovat, tak pro ten stát mají rozhodně svou hodnotu i v tom, že se dostanou do pozic, kde budou ovlivňovat fungování toho státu. Děkuji. Říkám, je to k diskusi.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Vondráček: Zazněly dva příspěvky, které se na mě obracely, cítím se být vyvolán, reaguji v rámci faktické poznámky.

Jestliže jste, vážený pane Kučero, vážený pane Černochu prostřednictvím stejně váženého pana předsedajícího, měli pocit, že se tady snažím personifikovat, tak neumím formulovat své myšlenky. Já jsem chtěl říct pravý opak. Nepersonifikujme a snažme se bavit obecně. Já to tady vnímám jako principiální střet, jestli tady chceme profesionální politiky, kteří v životě v soukromé sféře ničeho nedosáhli, politiky od dudlíku, nebo umožníme lidem s prokazatelnými výsledky možnost vstupu do veřejného života až na úrovni člena vlády. Takže mně jde o princip. A v případě, že bychom se na tomto principu shodli, tak potom chci odpověď a chci změnu právního řádu, aby tito lidé nemuseli potupně převádět své majetky na bílé koně a manželky, aby je nemuseli prodávat a někam směřovat, ale aby je mohli někomu svěřit a po skončení funkce se k nim vrátit. Všechny jsem tady prosil a žádal, abychom za použití ratia a zdravého rozumu odpovědně přijímali rozumné zákony a abychom odpovědně hlasovali. A speciálně u tohoto zákona to opravdu bude záležet na vás, na vás (ukazuje na poslance jednotlivých stran) a hlavně tady vlevo na vás. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak. Amen. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Roman Sklenák, pak s přednostním právem pan ministr Brabec. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já si tak všímám, že kolegové tady z hnutí ANO vždycky mají několik vět, které neustále opakují při všech možných příležitostech, a opakují je tak dlouho, až v podstatě už je všichni známe nazpaměť, a takhle se snaží vlastně z té své nějaké konstrukce udělat pravdu.

Jedna z těch vět, kterou užívají v této souvislosti, je, že tento zákon má zabránit úspěšným lidem, kteří něčeho dosáhli, vstoupit do politiky. To už jste tady slyšeli asi několikrát. Tak já chci k tomuto říct jen několik poznámek. Za prvé. Já nevím jak vy, ale já si nemyslím, že úspěšný je jenom ten, který je bohatý a který má holding. Jsou i jiní úspěšní lidé. Za druhé není pravda, že by tihle lidé nemohli jít do politiky. Co to je, jít do politiky? My se přece jenom bavíme o tom, že tito lidé by neměli být na pozicích členů vlády. Oni přece můžou dělat politiku na jakékoli úrovni, můžou být předsedové strany, můžou být předsedové hnutí, ale jde o to, aby na každé druhé vládě nemuseli hlásit střet zájmů. Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S přednostním právem pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji, pane předsedající. Já jsem chtěl jenom upozornit na drobnou chybku, která se vloudila do projevu pana kolegy Kučery, ať mě opraví, jestli se mýlím, ale ono to možná bude, tedy ne možná, ale určitě, uvedeno v záznamu. Říkal, že společnost Čepro je přímo vlastněná panem ministrem Babišem. Já tedy Agrofert znám docela dobře, ale Čepro do něj určitě nepatří. Děkuji. (Výkřiky v sále: Zatím!)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak prosím nepokřikovat. S faktickou poznámkou pan poslanec Jakubčík, po něm pan poslanec Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nejsem člověk závistivý, ale teď strašně závidím. Úplně neskutečně závidím kolegům z hnutí ANO. Oni vědí naprosto přesně a vědí dopředu, že jejich ministr financí bude příští volební období ve vládě. Já slyším kolem dokola, že to je lex Babiš. Ale já se nemůžu zbavit dojmu, že tento zákon má platit pro příští volební období. To znamená, že vy už víte dopředu, že pan ministr Babiš bude ve vládě. Já vám strašně závidím. Je vidět, že asi fakt nejste politici, protože politik přece neví, co bude po volbách. On může pouze tušit, může předpokládat, ale vědět... Skutečně vám závidím.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Kučera.

 

Poslanec Michal Kučera: Musím jenom velice krátce zareagovat. Skutečně pan ministr Babiš zatím není majitelem Čepra. Majitelem Čepra je Ministerstvo financí, kde pan ministr Babiš vykonává vlastnické zájmy, a právě tomuto podniku, Čepru, dodává zase z toho holdingu jiná firma, které narostly ty zisky, takže je to takový krásný zacyklený kruh. Ale skutečně má pravdu pan ministr Brabec, že pan ministr Babiš není, zatím, majitelem firmy Čepra, že to je Ministerstvo financí.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou ještě pan předseda Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Chtěl jsem potvrdit slova pana ministra Brabce, že skutečně pan ministr Babiš nikdy Čepro nevlastnil a ani nevlastní z hlediska průhledného vlastnictví. Z hlediska ovládání a tunelování tomu je však úplně jinak. Je to stejné jako s Unipetrolem, který získal v privatizaci, nezaplatil, vytuneloval, hodil státu na krk. Je to stejné jako s firmou Explosia, kterou koupil společně s firmou Synhesia. Zaplatil, málo, vytuneloval a za draho přes svého kamaráda prodal státu za asi tak desetinásobnou cenu zpátky. Je to úplně stejné jako se společností Čepro, kterou neovládal pouze v době, kdy jsem byl ministrem financí. Teď už ji zase ovládá. A je to úplně stejné jako se všemi státními podniky, které ovládá, sice nevlastní, ale tuneluje v zájmu Agrofertu. A kdo z vás to nevidí a nechce vidět, ten nehájí zájmy České republiky. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, budu se držet přece jenom toho zdravého rozumu a chtěl bych konstatovat, že stejně tak jako žena nemůže být málo nebo více těhotná, je to kategorie binární, tak střet zájmů je kategorie binární. Buď je, nebo není. Totéž platí třeba o korupci. Tento zákon se jmenuje zákon o střetu zájmů, nevím tedy, proč ho omezujeme jenom na ministry, protože ta kategorie je zcela jasná. Buď ten střet je, nebo není. Já například žádný střet zájmů nemám, ale střet zájmů může mít jakýkoli hejtman, a má, střet zájmů může mít primátor města Hradce Králové, a má, a je to binární kategorie. Proč ji omezujeme jenom na ministry? Proč teď nemluvíme o střetu zájmů? Protože ten zákon se jmenuje zákon o střetu zájmů. Tak mluvme o něm, nikoliv o tom, že se vztahuje pouze na ministry. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Pan předseda Kalousek s faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Prosím, odpusťte, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, ale my jsme se posunuli v čase dál. V tom boji proti korupci některé pojmy používáme vzhledem k tomu, co bylo, a nevnímáme to, co přineslo vaše hnutí do veřejného prostoru. Vaše hnutí tu korupci posvětilo na zákon. Vy už nemusíte dělat korupci jako trestný čin. Vy jste stvořili systém, kdy ta korupce je legální, kdy ten, kdo ovládá státní majetek, obchoduje sám se sebou na základě platných zákonů, na základě platných zákonů drancuje veřejné rozpočty a zneužívá politickou sílu, kterou získal v rámci boje proti korupci proto, aby kradl zcela legálně. To jsou nové pojmy v rámci zcela nové situace, která vznikla vaším vstupem do veřejného prostoru. A já myslím, že nemáme vést staré války, ale že máme čelit novým hrozbám. A vláda Agrofertu nad Českou republikou je nová hrozba, které my chceme čelit. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Faltýnek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Já jenom kratičkou reakci na kolegu Kalouska. Je dobře, že česká veřejnost už vůbec tady ty jeho výkřiky nebere vážně, protože tu paměť má. A to nejsou staré války, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího. To nejsou staré války. To jsou konkrétní věci a já vám je za chvilku zase znovu připomenu. A je dobře, že naše veřejnost ví, kdo jste a co jste pro naši zemi udělal. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuju. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jsem konečně rád, že přes to, o co tady usilovala spousta řečníků, že to není lex Babiš, že to není personifikováno. Konečně to bylo pojmenováno. Jen jméno Babiš bylo nahrazeno jménem Agrofert.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Je jedno, jestli tomu budeme říkat lex Babiš, nebo nebudeme. Je to systémový problém, protože vaše hnutí do veřejného prostoru přineslo úplně nové systémové riziko, které tady předtím nebylo. Člověka, který má mimořádnou politickou moc, současně ekonomickou moc, který si - vy jste, pane poslanče Pilný, tady vysvětloval, že nemůže -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Mým prostřednictvím. (Právě se vyměnili předsedající.)

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Prostřednictvím Gazdíka jste mi to vysvětloval. (Smích v sále.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já jsem Hamáček. My jsme se tady prohodili.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Jste vysvětloval, že nemůže mít Ministerstvo průmyslu regulační podmínky státních podniků, protože ono má zájem na jejich rozvoji, tak také nemůže regulovat podmínky své. Ale tohle je problém vašeho hnutí. Tady je druhé nejsilnější průmyslové impérium, které prostřednictvím prvního místopředsedy vlády pro hospodářskou politiku s vaší politickou silou reguluje ty podmínky tak, aby to bylo výhodné pro něj, ale ne pro české daňové poplatníky. To je skutečně věc, která tady nikdy nebyla. A to nesouvisí jenom s Babišem. Někdo takový se tady může objevit zítra znova, až třeba Babiš nebude. A takové riziko prostě si tahle společnost podle mého názoru nemůže dovolit.

A bez ohledu na to, co chcete plkat o mně, pane kolego Faltýnku prostřednictvím pana předsedy, co to mění na tom, že Babiš vytuneloval Lovochemii? Co to mění na tom, že vytuneloval Unipetrol? Co to mění na tom, že léta tuneloval Čepro a že teď opět tuneluje veškerý státní majetek s takovým úspěchem, že Agrofert získal zisk za loňský rok o 40 % větší? Ten získal proč? Že všichni tam líp pracovali? (Upozornění na čas.) Ne. Protože mu na to všichni daňoví poplatníci přispěli. A my ty daňové poplatníky bráníme.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Chalupu. Rovněž faktická poznámka.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuju za slovo. Jsem rád, že tady předřečník řekl, že chrání daňové poplatníky. Ale ten daňový poplatník ve volbách o něčem rozhodl a znova rozhodne. A vy se tady dostáváte do situace, kdy se stavíte do pozice toho, který ví, co volič očekává, co potřebuje. Jako kde berete tu nechci říct drzost, ale odvahu mluvit za občany této země? Děkuju.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Janulík, potom pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dva a půl roku tady posloucháme tu sdělenou pravdu, to slovo boží, prostřednictvím pana předsedajícího od pana poslance pana kolegy Kalouska, který vždycky všecko ví líp než ti druzí, vždycky to ví dřív a vždycky nám to pak musí dovysvětlit. Ale jako čeho jsme se dopustili? Dopustili jsme se toho, že jsme šli sem, protože už jsme nechtěli, aby to tady bylo, tak jak to bylo. Vy říkáte ano, to tady nikdy nebylo, to se tady nikdy neodehrálo. Ale to byla právě ta chyba! Vy jste se tady zabydleli a 25 roků jste si tady dělali ten systém, který jsme my už nemohli snášet, a proto jsme prostě šli do politiky, nikdy jsme to třeba nechtěli udělat, ale prostě jsme to už museli udělat, už jsme se na to nechtěli dívat. A to je to jediné, čeho jsme se dopustili. A vám to tak strašně vadí, tak zuřivě to personifikujete a použijete. Já bych řekl, žádné lejno není dost hnědé a žádné dost nesmrdí. Děkuji. (Nesouhlasné výkřiky z lavic ČSSD.),

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana poslance Kalouska. Kolegové vlevo, prosím o klid. Rozumím, debata je vyhrocená.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Prostřednictvím pana předsedajícího oběma předřečníkům. Já vám to přece neberu. Já chápu, že jste tady legitimně. Vy říkáte: my jsme s tím museli skončit, my jsme s tím museli přijít a my jsme museli něco udělat. A vaše výsledky jsou skutečně viditelné. Agrofert zvýšil své zisky za minulý rok o 40 % a to by bez vás, pane doktore Janulíku, a bez desítek vašich dalších kolegů, prostřednictvím pana předsedy, prostě nezvýšil. Chápu, že se prostě cítíte hrdi na tyhle výsledky. Ale protože jsou na úkor jiných daňových poplatníků, z nichž část zastupujeme my, tak proto o tom mluvím. Já si neosobuji právo mluvit za celou veřejnost. To říkal váš pan předseda klubu, pan předseda Faltýnek, že česká veřejnost. Já nezastupuji ani českou veřejnost, ani všeholid. Já zastupuji voliče TOP 09, kteří jsou reprezentováni 25 poslanci Poslanecké sněmovny České republiky. Tato část veřejnosti nepochybuje o tom, že hnutí ANO tuneluje veřejné rozpočty ve prospěch bilance Agrofertu, a my se tomu bráníme. Toť vše. A protože to není otázka jenom Agrofertu, ale jakéhokoli jiného oligarchy podobného typu, který by mohl přijít po vás, tak to není jenom lex Babiš. To je prostě systémový problém.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Faltýnek si přeje vystoupit s přednostním právem? Je tomu tak. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: A jéje. (Pobavení v sále. Řečník ukazuje modrou knihu s názvem "Miroslav Kalousek".) Já tu knihu nosím stále s sebou. Mám ji v tašce a sem tam si ji znovu přečtu. Zalistuji. Pan předseda Kalousek tady hovoří o vytunelované Lovochemii. Ano, v naší zemi zůstalo spousta vytunelovaných firem, pane kolego prostřednictvím pana předsedy Sněmovny. V naší zemi zůstalo spousta vytunelovaných firem, nezaměstnaných a tak dále. Ale určitě to nebyla Lovochemie, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího. Ta firma funguje, zaměstnává lidi, platí daně. A za tím Babišem, jak říkáte tunelářem, tady zůstalo 30 tisíc zaměstnanců, miliarda daní ročně. Ale to nemá smysl připomínat. Za vámi zůstalo to, co je v této knize. A to si může každý přečíst. Já bych to jenom pro oživení zopakoval, co za vámi zůstalo, pane kolego.

(Emotivně:) Padáky a mrtvoly! A mrtvoly! Modernizace tanku T40 - T72, ne T47. Ten byl předtím. Štábní informační systém, prodej 10 letounů MIG, prodej stovky tanků do Alžírska, prodej kasáren na náměstí Republiky. Na to si přece všichni pamatujeme! Kauzy Diag Human a další a další a další. Ta kniha je dlouhá. Ta kniha je dlouhá! Tak je potřeba si to sem tam přečíst, když budete zase, pane předsedo, prostřednictvím pana předsedy Sněmovny, chtít kázat. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana poslance Janulíka s faktickou poznámkou a potom pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedo. Na margo toho, co už bylo řečeno. Nedá mi, abych to nevyslovil. Vy jste si za ty roky nevšimli, že vy sami jste se stali tou chybou systému. Vy sami! Vy jste se tady zavřeli za těmi okny a vůbec jste si nevšimli, že vy sami jste chyba toho systému. Vy se žerete do vlastního ocasu jako had Uroboros, a kdyby to tak nebylo, tak my tady nesedíme! Já jsem nemusel jak idiot jezdit po té D1 600 kilometrů tam a zpátky a mohl jsem být v ordinaci! Ale vy jste prostě sami ztratili náhled choroby. Tak tomu říkáme my doktoři. Vy jste ztratili náhled choroby. Vy jste si nevšimli, co se odehrálo, a pořád si to odmítáte připustit. A jediné, na co se soustředíte, kdybyste řekli dobře, asi to nebylo úplně všechno v pořádku, tak pojďme se nad tím zamyslet. Vy jste jako ten Juncker, který Británii bude nadávat. Kdybyste řekli dobře, udělali jsme asi nějaké chyby, pojďme to spravit. Ne, vy se soustřeďujete jenom na to, abyste nás eliminovali, ale to je vaše cesta do záhuby. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Byť jsem osočován, že mohu skoro za všechno, opravdu nemohu, prostřednictvím pana předsedajícího pane doktore Janulíku, že po D1 jezdíte jako idiot. (Pobavení.) Někteří z nás tam jezdí úplně normálně. (Smích.)

Ano, jak řekl pan předseda Faltýnek, ta kniha je dlouhá. Tak dlouhá, jako byla řada estébáckých svazků, které se prostě prokázaly jako pomluvy, protože kdyby cokoliv na tomhle Babišem placeném cancu bylo jenom zbla pravdy, tak jsem byl alespoň obviněn, alespoň bych byl z těch věcí vyšetřován, ale já jsem z nich nebyl ani vyšetřován, ani obviněn, ani obžalován. To byla prostě jenom snůška estébáckých pomluv! Tak pokud z ní strana vedená estébákem chce citovat, tak může, ale prostě není pro to jediný právní podklad. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Volný - další faktická poznámka.

 

Poslanec Jan Volný: Prosím vás, jenom krátce. Pro pana kolegu Kalouska prostřednictvím pana předsedajícího. Tady se přesně vidí, jak vy jste neobjektivní a jak nám tady všem lžete. Vy říkáte, že byste byl obviněn, to možná máte pravdu, ale tady plivete špínu na pana Babiše, co vytuneloval, jak vykrádá státní rozpočet ve prospěch Agrofertu. Byl někde obviněn?! Tak prosím vás, měřte jedním metrem! Vy máte na hlavě máslo! Támhletu knížku, co četl pan kolega Faltýnek, máme tady všichni, tak buďme všichni zticha a nepoužívejte... (Projevy nesouhlasu z řad ČSSD.) ... tyto praktiky.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím o klid. Prosím řečníky, aby se na své kolegy obraceli mým prostřednictvím, a obecně bych uvítal, kdybychom se vrátili k meritu věci. Pokud nejsou žádné další faktické poznámky, prosím pana poslance Bendu.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, pan ministr jako předkladatel odešel, zdá se, pane zpravodaji, dámy a pánové, já jsem zrovna dneska měl tu výhodu, že jsem měl přednostní právo, protože tady nemám předsedu klubu, nechtěl jsem ho zneužívat, poněvadž jsem chtěl vystoupit zcela normálně a přirozeně. Čekal jsem tedy asi hodinu a deset minut, než jsem se dostal ke slovu, ale nevadí, aspoň jsem si to stačil rozmyslet v klidu.

Musím říct, že některé věty, které zazněly v posledních vystoupeních a hádkách, mě tak trochu mrzely, zejména od pana doktora Janulíka, o chybě systému, kterým nerozumím. Jestli pro něj chyba systému je parlament, pak je to problém k přemýšlení, který si musíme nějak vyjasnit. Nebo kdo to je to: vy jste chybou v systému? Kdo to je to: vy jste chybou v systému? Jsem chybou v systému já, protože jsem tady desetkrát za sebou ten mandát obhájil? Já jenom tuhle otázku jakoby řečnicky kladu. Vadí vám parlament jako chyba systému, nebo je to, prostřednictvím pana předsedajícího, nebo co je tou chybou v systému? Střídání politických stran? Volná konkurence a další věci? To je první poznámka.

Druhá poznámka. Byli tady vzpomenuti někteří bývalí ministři, kteří byli v různých chvílích obviněni ze střetu zájmů. Já nevím, kdo si přesně pamatuje, a já jsem u některých těch jednání byl. Pan Bárta velmi toužil po tom jako majitel Agentury bílého lva, aby se stal ministrem vnitra. Přestože situace byla možná horší, než byla situace se sestavováním této vlády, měli jsme tehdy jako nejsilnější politická strana dost síly na to, abychom řekli: Ne, pane Bárto, vy opravdu jako člověk, který podnikáte v bezpečnostních složkách, nemůžete být ministrem vnitra, a stal se jím Radek John. Nebyla to žádná sláva, já vím, že ne. Všichni řeknete, možná že jste udělali ještě hůř, ale to jsme předem nemohli vědět. Přesto tady tenhle brzdný mechanismus nějak byl. Já toto kladu za vinu sociální demokracii při vší úctě k ní, že tento sebezáchovný mechanismus neměla a že přistoupila na to, aby člověk tak bohatý a s tak rozsáhlým portfoliem podnikání, jako je Andrej Babiš - a respektuji to, že se o to nějakým způsobem ve svém životě zasloužil, vybudoval, je to naprosto v pořádku -, aby se stal ministrem financí. Ale vidím to pak jako systémový problém.

Tento návrh zákona předložila tato vládní koalice, součástí níž je hnutí ANO. Mohli jste říct: pojďte zrušit jakýkoliv zákon o střetu zájmů, my jsme v tak velikém střetu zájmů, že je přece naprosto legitimní, aby to rozhodoval jenom volič, nic takového nepředepisujme. Já bych vám řekl: já to podepisuji, volič ať je suverénem, ten ať rozhoduje. Ale vy předložíte návrh zákona, ve kterém kromě stávajících pravidel, která už takhle pokládám za přísná a nesprávná, řeknete ještě, každý, kdo vstupuje do politiky, dokonce i do úřadu, kdo vstupuje na té nejmenší obci do politiky, má předem odevzdat přiznání o tom, s jakým majetkem tam vstupuje. A tohle vám nepřipadá jako něco nesprávného, něco, co omezuje vstup do politiky? To je všechno v pořádku, to klidně předložíte. A pak když se náhodou řekne, nějaká omezení by se mohla vztahovat i na člena vlády, když už tomu nejmenšímu zastupiteli předepisujeme takováhle omezení, tak tomu členu vlády bychom také nějaká omezení, alespoň toho, že nemůžeme vstupovat do veřejných zakázek, jeho firmy nemůžou vstupovat do veřejných zakázek, jeho firmy nemůžou čerpat nenárokové dotace, tak najednou začnete všichni křičet: Vy jste na nás zlí, vy tady bojujete proti Andreji Babišovi a hnutí ANO! Já tvrdím, že tenhle postoj je bohužel mimořádně nekonzistentní a že nejste schopni rozlišovat, kdy se sahá na ty malé, ale když se vám sáhne na vašeho pana předsedu, tak najednou se silně zvednete, najednou začnete křičet.

Já jsem opakovaně ve všech diskusích k tomuto návrhu zákona, stejně jako jsem to říkal posledních 15 let, říkal, nejsem ochoten připustit žádné omezení vlastnictví. Pro žádné omezení vlastnictví já hlasovat nebudu, pokládám to za nesprávný princip. Celkem podepisuji tezi, která tady byla řečena, máme nějaké ústavní principy. Trochu jiný příběh je vlastnictví médií a toho, jak se smějí, nebo nesmějí křížit média. To není vyvlastnění, to je prostě jenom pohádka o tom, že pro média máme zvláštní zákony. Říkáme, nikdo nesmí mít úplný monopol.

Upřímně řečeno, kdybychom tady před 15, 20 lety, na která někteří z vás, a mrzí mě to na pana kolegu Janulíka, vzpomínají pořád, jako by to byla nějaká doba temna, která nás z toho krásného komunismu převedla do toho zkorumpovaného děsivého kapitalismu. Mně to připadá strašně nefér, pokud takovéhle věty tady zaznívají. Kdyby před 15, 20 lety někdo řekl: politická strana, politický představitel, vláda má vlastní médium, a to ještě médium, které se tváří, že bylo původně nezávislé - tehdejší společnost by ho vyhnala. Vy-hna-la. Václav Klaus několikrát zkusil říct vládní vlnku. Vzpomenete si, jak s ní dopadl? Vzpomenete si, jak s ní dopadl? Neměl nejmenší nárok!.

Teď se řekne: Média (nesrozumitelné). Tohle je jediná věc, ve které jsem ochoten připustit omezení vlastnictví. Jinak souhlasím s tezí, že vlastnictví se nemá omezovat. Ale pokud sedím v nějaké funkci a pozici, ve které mám bezprostřední možnost ovlivňovat, tak můžu přistoupit, a myslím, že na tom není nic nelegitimního, na to, že k některým věcem, které já vypisuji, by firmy mnou vlastněné neměly mít přístup.

Upřímně řečeno, na obecní, krajské, jakékoli další úrovni byste to pokládali za naprosto normální. Každý radní, každý hejtman, který by měl vlastní firmu, jejímž byl vlastníkem, která by vstupovala do výběrového řízení, každý by si ťukal na čelo a říkal: To přece není možný! O tom všechny ty zákony, které nám tady vláda předkládá, přece jsou. Že říkají: Musíte rozkrýt, co vlastníte, musíte nám říct, jaké z toho máte zisky! A když ti vaši občané vidí, že starosta města si vypisuje veřejnou zakázku sám pro svoji vlastní firmu, tak mu řeknu: No vy se teda, milý starosto, seberte a zmizte! A najednou, když se to týká člena vlády, protože to vypadá tak obrovsky systémově, tak je z toho problém.

Tak tolik jenom k tomu. Já nebudu hlasovat pro omezování vlastnictví s jedinou výhradou k tomu, co tady říkal pan kolega Vondráček, ale teď je to spíš možná teoretický spor, holé vlastnictví je jiný termín, termín starší související s vlastnictvím za komunismu, kdy to bylo opravdu holé vlastnictví, kdy jsem nesměl požívat plody, užitky a všechno další. To se v tomhle případě v žádném případě neděje. Plody a užitky, jak dobře víme, všichni užívají. Já jsem se nebavil o tom, že je to výkon správy, ale to je lhostejné.

Chtěl jsem říct, že já ještě, abych využil svého slova a nemusel pak vystupovat dlouho v podrobné rozpravě, navrhnu kromě změn, které byly navrženy, tak navrhnu ještě jednu změnu, a to by se vrátilo původní znění zákona, že registračními orgány jsou příslušné registrační orgány, které byly dodnes. Ať už je to Poslanecká sněmovna, Senát, jednotlivá ministerstva, jednotlivé kraje, jednotlivé obce. Tu snahu o centralizaci pokládám za úplný omyl. Jenom zase zřizování nějakého dalšího centrálního registru, jehož smysl jsem do dneška nepochopil. Snad s jedinou výjimkou toho, že je to snaha vyhovět několika poměrně agresivním neziskovým organizacím, které nechtějí psát na 50 adres, ale chtějí mít jednu adresu, ze které si budou všechno tahat a na základě které budou všechny obtěžovat. Já to nepokládám za správné a budu navrhovat, abychom se vrátili k původnímu systému, který žádný problém nedělá, kde registračními místy jsou ta registrační místa, která byla dodnes, a to bude návrh, který přednesu v podrobné rozpravě.

Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji a prosím pana poslance Janulíka a po něm pan poslanec Gabal. Obě faktické poznámky.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju, pane předsedo, za slovo. Na margo předřečníka. Děkuju, že to vrátil zpátky do krásně věcné roviny, že tady nikoho nemusí pan předsedající okřikovat, je tady krásný klid, takže si tak jako věcně povídáme, což je tady vzácnost, to tady opravdu zažívám velmi málo a musím říct, že to je příjemné. Jenom bych na margo pana kolegy Bendy, prostřednictvím pana předsedajícího: Já tomu rozumím, ale když nás označí pan předseda Kalousek za chybu systému, tak vám to nevadí. A když já řeknu, že vy jste chyba systému, tak vám to vadí! Tak mně tady od samého začátku vadí ten dvojí metr až dvojí kilometr, bych řekl. To je samozřejmě to hlavní.

Pak k tomu, co jste říkal: Kdyby to tak bylo, to, co říkáte, kdyby tento hlas, co jste tady nesl, byl hlasem té vaší strany po celou dobu, tak my tady asi nebudeme. Protože to je opravdu ta demokracie v té krásné podobě, pro kterou jsme všichni zvonili klíči a ze které jsme aspoň ze začátku mnozí z nás měli radost a volili jsme vás! Byli jsme strašně rádi, že to tak je. Pak se to začalo proměňovat a proměnili jste to v takovou hrůzu, kterou vy už ani nevidíte, ale když se člověk na to dívá doma u zpráv - vezměte si, že z vás, zavedených politických stran, všichni vaši bývalí předsedové a premiéři jsou dneska vaši zavilí nepřátelé, vystupují z vašich stran, mnozí jsou vyšetřováni. A mně to nepřipadá jako normální situace. Mně připadá jako naprosto absurdní situace, kdy každý bývalý premiér z té strany vystoupí a distancuje se od ní. Pak vydává nějaké knížky, tu chodí k soudu atd. To prostě není přece normální situace! A to je jenom doklad toho, co říkám: To je ta slepota, do které jste se propadli. Samozřejmě, částečně vám to člověk ani nemůže mít úplně za zlé, protože tady je to tak podivné. Ale zkuste poodstoupit a podívat se na to očima těch lidí. Vám připadá normální, že každý bývalý premiér a předseda strany je dneska její zavilý nepřítel? To je přece patologická situace! (Potlesk části poslanců ANO.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Gabal a potom přednostní právo pana předsedy Faltýnka. Pokud nebudou další faktické poznámky.

 

Poslanec Ivan Gabal: Tak jenom fakticky vaším prostřednictvím k Markovi Bendovi. Neřešíme omezení vlastnictví, ale omezení rizika konfliktu zájmů a to je rozdíl. Já osobně asi ten zákon podpořím, protože si myslím, že tady trávit pravidelně čas těmihle debatami a podezřeními je prostě ztráta času a musí si to pan předseda hnutí ANO vyřešit, a vyřešit do příštích voleb, protože ten problém tady objektivně je. A když ho sám hlásí na vládě, tak pojďme to vyřešit tak, abychom se k tomu nemuseli vracet.

To, co ale tady potřeba říct, jsou dvě věci. Za prvé - on tady není pan kolega Kalousek - bylo by dobré si říct, co se to soudilo v té Bellinzoně a jak dlouho tady ta švýcarská prokurátorka běhala v Praze mezi Ministerstvem financí a státním zástupcem Rampulou, aby přesvědčila, že v Bellinzoně leží 12 miliard, které patří České republice a nikdo se k nim nehlásí a nikdo se k nim nepřihlásil. O tom se taky můžeme bavit. A pak když už tedy řešíme konflikty na téhle ose, tak si řekněme, proč poslední dva týdny rozbíjíme napadrť nejlepší policejní útvar, který má vyšetřovat korupci politiků, za plné asistence a bez jakékoliv diskuse. A to je váš společný zájem tady! (Ukazuje doleva i doprava. Následuje potlesk části poslanců.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Vondráček, faktická poznámka.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Proběhl tady náznak toho, že vrátíme diskusi k zákonu. Byla tady slušná šance. Tak bych taky nabádal: Vraťme se k zákonu. Pan kolega Gabal říkal: Ať si to vyřeší, vyřešme si to. Ale to je to, co já říkám. Ale to řešení musí být v právním řádu. Já ho nenacházím. A dokonce ani pan poslanec Marek Benda mi neodpověděl. A ten většinou odpovědi nachází. Jak se má zachovat člověk třeba v mé situaci, má-li se stát členem vlády a nechce se zbavit majetku, který budoval řadu let. (Hlasy ze sálu.) No tak když už se ptáte. (Hlasy ze sálu.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegové, prosím, ani v rámci vlastního klubu na sebe nepokřikujte. Děkuji.

 

Poslanec Radek Vondráček: Skutečně, tu otázku jsem tady do éteru už jednou položil, já ji zopakuji. Zkusme se bavit věcně, v klidu o tom zákonu, právnicky třeba i chviličku, samozřejmě netrvám na tom úplně, ale přibližně.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Stále registruji právo pana předsedy Faltýnka, ale faktické mají přednost. Takže Marek Benda a poté přednostní právo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji, pane předsedo. Když mě pan zpravodaj vyzval, já jsem měl pocit, že z mé řeči to bylo jasné. Já jsem říkal, že nebudu hlasovat pro žádné omezení vlastnictví. Budu hlasovat pro to, aby lidé v některých typech funkcí neměli přístup k některým typům veřejných peněz. Zakázek, investičních pobídek, dalších věcí. To si pak už prosím rozhodněte sám, jestli když chcete být ministrem spravedlnosti, jestli vaše advokátní kancelář bude současně soutěžit o veřejné zakázky v zastupování veřejného sektoru. Ale to už je vaše rozhodnutí, které myslím, že víte na začátku, a je naprosto legitimní.

Já nebudu hlasovat pro žádné zrušení vlastnictví. Měl jsem pocit, že toto moje stanovisko je naprosto jasné a zřetelné.

Zakázek, investičních pobídek, dalších věcí. To si pak už prosím rozhodněte sám, jestli když chcete být ministrem spravedlnosti, jestli vaše advokátní kancelář bude současně soutěžit o veřejné zakázky v zastupování veřejného sektoru. Ale to už je vaše rozhodnutí, které myslím, že víte na začátku, a je naprosto legitimní. Já nebudu hlasovat pro žádné zrušení vlastnictví. Měl jsem pocit, že toto moje stanovisko je naprosto jasné a zřetelné.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Faltýnek s přednostním právem, prosím.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Chtěl jsem poděkovat Markovi Bendovi, že vrátil debatu do věcné roviny. Přestřelka s panem předsedou Kalouskem byla proto, že on vlastně má jenom program antibabiš a jiný ne. Ale v podstatě je to u každého bodu a u každé předlohy zákona, takže na to už jsme si zvykli.

Nicméně já jsem tady - podle mého názoru je to o tom principu, jestli říkáme: člen vlády může něco vlastnit, nebo ne. Ptáme se, jaký je rozdíl mezi členem vlády a jiným ústavním činitelem. Já si osobně myslím, že žádný, nicméně to nenavrhujeme, protože ten princip se nám nelíbí, že má být omezeno vlastnictví, a vlastnictví není činnost, jak už tady říkal kolega Vondráček.

Ale měl jsem jednu otázku, která se týkala konkrétního člověka, vedle kterého Marek Benda sedí, jestli je to prostě správně, že takto je ta věc řešena. To jsme si asi nerozuměli. Já jsem záměrně nepoužíval žádná jména. Byl to ten příběh s firmou Eskon z Opavy, je možno vygooglovat, komu ta firma patřila a patří. A já za sebe říkám, že je to špatný postup, když dělám, když tato firma, která je moje jako politika, dělá obchod se státem, s obcemi atd. Pak ji převedu na manželku a je to všechno v pořádku. Ten princip jsem tady jenom chtěl zdůraznit, že se nám nelíbí.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Kučera s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Jenom krátce k mému předřečníkovi panu předsedovi Faltýnkovi, který neví, jaký je rozdíl mezi mocí výkonnou a mocí zákonodárnou. Tak myslím, že to patří k základním momentům, když člověk vstupuje do politiky, aby se tyto věci naučil. Když je někdo člen vlády, je to rozdíl, když je někdo člen Sněmovny, je to také rozdíl. Je to takový rozdíl jako mezi mocí výkonnou a mocí zákonodárnou. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Žádné další faktické poznámky nemám, v tom případě s řádnou přihláškou pan poslanec Chvojka. Připraví se pan poslanec Vilímec, který je zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Po té diskusi mám chuť, byť s ní většinou nesouhlasím, sám se připojit k nějaké drobné změně jednacího řádu, protože je opravdu blbé, když člověk, o kterém se tady mluví, tzn. o mně, že jsem podal nějaký pozměňovací návrh, pak v podstatě nemůže dvě hodiny vystoupit v nějaké řádné debatě, protože ostatní předbíhají. To je špatně na tom jednacím řádu, ale to je věc jiná.

Já jsem z té diskuse trošku smutný, protože se opravdu někdy nebavíme úplně na věcné rovině. Řešíme, kdo co ukradl, jestli ten to, nebo někdo něco jiného. Řešíme, že těch 25 let tady nebylo úplně dobrých. To si myslím, že není věc tohoto návrhu.

Můj pozměňovací návrh, a dneska už to není jenom můj pozměňovací návrh, ale je to pozměňovací návrh celého ústavněprávního výboru, protože byl schválen většinově členy ústavněprávního výboru. průřezově napříč všemi mimo hnutí ANO, tak ten pozměňovací návrh ústavněprávního výboru dneska má dvě roviny. O té jedné se mluvilo docela podrobně, to je institut ovládající osoby, o té druhé rovině se mluvilo o dost méně, to jsou ty mediální věci.

Já jsem ty dvaapůl měsíce od posledního ústavněprávního výboru využil k tomu, a možná i reaguji na některé výtky i třeba pana kolegy Faltýnka, kterého zde nyní nevidím, využil jsem je k podrobné analýze a udělal jsem změnu, která je podle mě racionální. To znamená, v mém návrhu, kde je uvedeno, že veřejný funkcionář nesmí být ovládající osobou obchodní korporace, a pokud je a stane se ministrem nebo vedoucím ústředního orgánu státní správy, tak do 60 dnů musí s tím nějak naložit. Pokud nenaloží, tak mj. nemá právo na podíl ze zisku z právnické osoby, kde je ve střetu zájmů.

Já jsem si udělal analýzy nejenom svoje vlastní, ale některým zkušenějším kolegům. A ano, tady přiznávám, že tento princip by mohl vzbuzovat otázky. Mohl. Neříkám, že je to protiústavní, podle mého názoru šance, že by to u Ústavního soudu obstálo, protože předpokládám, že hnutí ANO nejspíše možná ten tisk dá k Ústavnímu soudu. Tak jsem toho názoru, že by to mohlo zbytečně vzbuzovat otázku ústavnosti o tom, zda to není v rozporu s Listinou, čl. 11. Zbytečně by to další diskusi zahlcovalo.

Proto jsem tuto sankci, která se týče toho, že veřejný funkcionář je ve střetu zájmů a je osobou ovládající, tak tuto sankci jsem vypustil. To znamená, to, co tady např. namítal pan kolega Benda, tam není, tzn. ten veřejný funkcionář, který je ve střetu, nenaloží do 60 dnů, tak to právo na podíl ze zisku mu zůstává. To je určitá, nechci říct určitá vstřícnost z mé strany, ale je to důkaz toho, že jsem nad tím návrhem ještě přemýšlel a že nejsem nějaký fanatik, který chce něco předkládat a slepě neposlouchá některé výtky.

Co se týče - ano, řekli to někteří mí kolegové, já jsem to chtěl říct, ale přišel jsem na řadu o dvě hodiny později. Ten návrh není a ani nemůže být zaměřen proti nějaké konkrétní osobě. Je to, jako když se zde bavíme o zákonu o veřejném ochránci práv a spousta lidí tady říká, je to kvůli tomu, hlasoval bych, ale nebudu hlasovat, protože to dělá paní Šabatová. Prokristapána, měli bychom se rozhodovat např. u zákona o státním zastupitelství o tom, že nejvyššího státního zástupce dělá pan Zeman? Prostě takhle by zákony být psány neměly. A také nejsou. To jste si, přátelé z ANO, na tu jednu konkrétní osobu bohužel, ale já tomu rozumím, přisadili vy.

Já zopakuji to, co říkal jeden můj kolega. Já prostě nevím, kdo bude v příští vládě. My sami jako ČSSD, když se vrátím do roku 2010, jsme byli těmi pretendenty, těmi, kdo budou mít premiéra a ty ministry, a víte, jak to všechno dopadlo. Předpokládat, že někdo bude někdy premiérem nebo ministrem, to je opravdu v politice nerozvážné, protože jak všichni víme, politika se mění z týdne na týden a z měsíce na měsíc. Takže já určitě obdivuji, už to taky někdo říkal, váš výhled do budoucna, že jste si tak jisti.

Přece úspěšní lidé nejsou jenom ve vaší straně. Úspěšní lidé jsou v naší straně. Když se podívám do našeho klubu, vidím spoustu úspěšných lidí. Já opravdu nechci zabránit někomu, kdo je úspěšným člověkem, aby nemohl do politiky. Kdyby tam bylo napsáno: ten, kdo vlastní to a to, nemůže kandidovat, nemůže do politiky, tak ano, tak porušuje jeho ústavní práva, jeho rovnost v tom, že může kandidovat jako každý ostatní. Ale já tohle přece a celý ústavněprávní výbor tohle přece nechceme. My jenom říkáme, že ten, kdo je ve veřejné funkci, zejména člen vlády, může mít takový střet zájmů, že si v té funkci může dotace a veřejné zakázky přihrávat. A to se prostě může stát.

Druhá věc k bodu číslo dvě, k mediálním záležitostem. O tom se moc nemluvilo, ale vzpomeňte si na debatu, teď si nepamatuji, jestli to bylo na začátku tohoto funkčního období nebo na konci toho minulého, ale hrozně dlouho se řešilo to, že některé obecní tiskoviny - spousta z vás je tady zastupiteli, starosty, byli jste starosty, jste starosty, byli jste místostarosty, radními - některé obecní tiskoviny zneužívaly to, že garnitura na radnici tiskovinu zneužívala pro sebe. Opozice tam neměla žádný přístup. Vyřešilo se to tak, že opozice má na nějaké straně povinné penzum, procento toho, co musí být poskytnuto. Ale všem přišlo divné, že starosta - a samozřejmě nemorální, určitě ne protizákonné, ale nemorální - že starosta si vydává obecní noviny a píše si tam jenom sám o sobě. A samozřejmě už jenom předpoklad toho, že starosta by ty noviny vlastnil, mluvím o tom, že by každému přišlo divné, kdyby starosta vlastnil noviny, kdyby vydával např. Chrudimské noviny. Jsem z Chrudimi. Chrudimské noviny nebo Prostějovské noviny. Kdyby starosta vydával Prostějovské noviny... Ano, nevydávají svoje noviny, vydávají krajské noviny... (Reakce na poznámku z řad ANO.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegové, prosím, nediskutujte mimo mikrofon. Děkuji.

 

Poslanec Jan Chvojka: Takže každému by to přišlo divné. A řešili jsme zde na půdě Sněmovny tu nezávislost a tu objektivitu obecních novin. Podle mě princip toho, že člen vlády nebo vedoucí ústředního orgánu státní správy nemůže vlastnit média, je ještě více pochopitelný a jasný. Prostě pokud u starosty očekáváme, že pokud se píše v obecních novinách jenom o něm, že je tam nějaký střet zájmů, tak asi kdyby vlastnil sám svoje noviny, tak bychom nečekali nějakou nezávislost. A já to ani nečekám od ministra. Já noviny, které vlastní ministr, nepovažuji za úplně nezávislé, byť se snažím. Ale prostě nepovažuji je za nezávislé. Kdyby noviny vlastnil prezident - kdyby noviny vydával prezident republiky, mně by to přišlo tedy podivné. Já bych je nebral za nezávislé. Omlouvám se panu prezidentovi, myslím to velmi obecně.

Takže chtěl bych to ukončit. Přihlásím se ještě v podrobné rozpravě k té změně. Opakuji ještě jednou, vypouštím z toho svého, resp. už ústavněprávního pozměňovacího návrhu to, že vedoucí funkcionář přijde o právo na podíl ze zisku, pokud nevyrovná svůj střet zájmů. A pak je tam druhá věc, ale to je spíše legislativně technická, formulační zpřesnění, ustanovení, které se týká zákazu výkonu hlasovacích práv, tak tam ten výraz disponovat s hlasovacími právy měním na příhodnější výraz, který je více v souladu se zákonem o obchodních korporacích, tzn. ne disponovat s hlasovacími právy, ale vykonávat hlasovací práva.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Přeji pěkné odpoledne. Mám zde jednu omluvu. Dnes od 19 hodin do konce jednání se omlouvá paní poslankyně Golasowská.

Dále požádám o vystoupení v obecné rozpravě pana poslance Vilímce. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem původně byl prvním přihlášeným, gentlemansky jsem ustoupil, protože jsem vnímal, že je potřeba reagovat na dlouhý proslov pana Faltýnka, nicméně čekal jsem asi hodinu a půl, takže asi podobné gentlemanství opakovat příště nebudu.

Pan předseda Faltýnek zde několikrát použil slovo přiměřenost ve svém vystoupení. A možná že je to dobré slovo. A já bych se chtěl zabývat přiměřeností navrhovaného zákona na veřejné funkcionáře, protože nemáme jen členy vlády. Když se podíváte, kolik máme obcí, kolik je starostů obcí, kolik je radních i na malých obcích, tak určitě nejvyšší počet těch veřejných funkcionářů, kteří budou podléhat těmto novým, pokud by se to schválilo, povinnostem, tak je ze strany obcí. To je úplně jednoznačné.

Určitě nechci polemizovat a souhlasím s tím, že veřejnost má určité právo vědět od těch osob, které rozhodují za ně o důležitých věcech na úrovni státu, kraje i obcí, informace o jejich příjmech a darech či o jejich závazcích, které nabyli po dobu výkonu svého mandátu. Já se ale na další povinnosti a prolamování ochrany soukromí nedívám jen optikou ministrů nebo nějakých možná někdy silných politických půtek na úrovni největších měst nebo organizací, které tato města vytváří, ale dívám se na to právě z onoho hlediska přiměřenosti. A dobře víme, a už to tady několikrát padlo při jiných debatách, že máme 6 248 obcí, možná o jednu obec teď máme více poté, co se zrušil jeden vojenský újezd. Když jsem se podíval, kolik z tohoto počtu obcí jsou obce do tisíce obyvatel, tak z tohoto počtu těch celkových obcí je to 77 %, tj. 4 814 obcí. A když se podíváte na ten zákon o střetu zájmů, tak v případě uvedených veřejných funkcionářů fakticky žádné rozdíly v jejich povinnostech nečiní. Když odhlédnu od těch navrhovaných omezení pro členy vlády, ať už i těch návrhů, které budou podány, tak je jedno, zda se jedná o starostu obce s počtem 200 obyvatel, anebo o hejtmana kraje. Je to úplně jedno, protože povinnosti jsou stejné. Všichni by museli sepisovat svůj movitý majetek, který vlastní ke dni předcházejícímu zahájení výkonu funkce, pokud jeho hodnota v jednom každém případě přesahuje 250 tis. korun.

Nechci teď otevírat debatu ani ohledně ocenění takového majetku. Ale položím si otázku. Nevím, nakolik onen vstupní majetek, zvláště u starosty malé obce -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane poslanče, já se velmi omlouvám, ale prosím sněmovnu o klid. Děkuji.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Nevím, nakolik onen vstupní majetek, zvláště u starosty malé obce, např. obce, která má 200 obyvatel, je až tak zásadní věcí. Jedná se o poměrně velký zásah do soukromí zdůvodňovaný veřejným zájmem. Já jsem se nedávno dotazoval jednoho starosty našeho partnerského asi sedmitisícového města v Bavorsku, zda musí vykazovat také nějaký movitý majetek vlastněný před výkonem funkce starosty. Díval se na mě docela nechápavě, protože takové povinnosti např. v Bavorsku vůbec starostové nemají. To neznamená, že tam nejsou pod kontrolou. Ale ona kontrola nevede k nějakým šikanózním povinnostem.

Když jsem si přečetl pozměňovací návrhy ústavněprávního výboru, na rozdíl od pana ministra je vnímám pozitivně. Vesměs se snaží odstraňovat právě ony věci, které z pohledu přiměřenosti nižší ochrany soukromí a veřejného zájmu o informace nejsou tímto vládním návrhem adekvátně nastaveny. Přesto požadavek, aby starostové či např. ředitelé malých příspěvkových organizací, technických služeb na malém městě oznamovali před výkonem funkce tzv. jiný movitý majetek, jehož hodnota v každém jednotlivém případě přesahovala 250 tisíc korun, považuji, nezlobte se, za přemrštěný.

Ohledně oceňování takového majetku, když jsem se pročítal důvodovou zprávou, tak odkazy v mnoha případech na internet nefungují. Podle internetu se bude jen těžko posuzovat, zda náhodou onen obraz nebo hudební nástroj, nejsem hudebník, který veřejný funkcionář vlastní po rodičích od nepaměti, má, nebo nemá hodnotu 250 tisíc korun. Já se velmi obávám, že ve snaze ustupovat některým neziskovým organizacím se stále více dostáváme na scestí. Nevím, zda za těchto okolností - a teď mluvím o starostech malých obcí - bude vůbec v dalších volbách chtít někdo v malých obcích zastávat pozici starostů nebo místostarostů. Už v některých malých obcích v okolí mého města nebo města, kde žiji, a takových případů je hodně, byl pramalý zájem o vykonávání pozice neuvolněného starosty. Někde se starostové v tomto volebním období už třikrát změnili. Podle mého soudu nelze nad takovou situací pouze mávnout rukou. Přílišné přitvrzování i v tomto zákoně nad nějakou rozumnou mez přiměřenosti povede v těchto případech k ještě větším problémům. A říkám to proto, abychom si to všichni uvědomili.

Proto navrhuji, nebudu to natahovat, ve svém pozměňovacím návrhu ponechat alespoň minimálně stávající částku 500 tisíc korun jako hodnotu pro věc movitou, tudíž veřejní funkcionáři nemusí tento majetek uvádět v soupisu před zahájením výkonu funkce. Navrhuji ponechat tuto hodnotu i pro hodnotu majetku, kterou nabyl veřejný funkcionář v průběhu kalendářního roku, tak jak je tomu ve stávajícím znění tohoto zákona. Považuji tuto výši za přiměřený kompromis mezi ochranou soukromí veřejného funkcionáře a účelnosti veřejné kontroly.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. To byla poslední přihláška do obecné rozpravy, a pokud se nikdo další nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. Zeptám se na závěrečná slova po obecné rozpravě. Není o ně zájem. Zeptám se pana zpravodaje, protože jsem neřídil od začátku, zda nepadl žádný hlasovatelný návrh. (Nepadl.) V tom případě otevírám podrobnou rozpravu a prosím pana poslance Vilímce, který opustil řečniště, aby se zase vrátil, protože je prvním přihlášeným do podrobné rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Vážený pane předsedo, já bych se přihlásil k podrobné rozpravě ke sněmovnímu dokumentu číslo 4660. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Plíška.

 

Poslanec Martin Plíšek: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl přihlásit ke dvěma pozměňovacím návrhům, které jsou v systému. Jeden se týká střetu zájmů z hlediska ovládajících osob a členství ve vládě, má číslo v systému 4252. A ten druhý pozměňovací návrh, který se týká zákazu firem členů vlády přijímat nenárokové dotace a investiční pobídky, má číslo v systému 4619. Takže 4252 a 4619. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Bendu.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, já bych se chtěl přihlásit k sněmovnímu dokumentu 4655. Je to to, co jsem avizoval v obecné rozpravě, to je návrat k původním registračním místům a opuštění té představy, že bude jedno registrační místo na Ministerstvu spravedlnosti. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji a prosím pana poslance Chvojku.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který už jsem představil v obecné rozpravě. Je načten v systému pod číslem 4654. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Tejc.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Dámy a pánové, já se také přihlásím k návrhu, který jsem podal písemně, a to pod číslem 4415. Jedná se spíše o technickou úpravu. Návrh ústavněprávního výboru rozšiřuje povinnost podávat přiznání pro soudce a státní zástupce a říká, že to bude neveřejně. Ten registr nebude veřejný. Nicméně je třeba také konstatovat, že nebude možné si informace vyžádat podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jinak by ta neveřejnost samozřejmě nebyla naplněna. Takže spíš technický návrh. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dále do podrobné rozpravy nikoho nevidím, tím pádem podrobnou rozpravu končím. Zeptám se na závěrečná slova. Pouze upozorňuji pana ministra, že v 19.45 hodin máme pevně zařazený bod. Prosím, pane ministře.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane předsedo, já bych právě využil těch několika minut, já jsem nechtěl zdržovat po obecné rozpravě, abych umožnil načíst pozměňovací návrhy, a přece jen bych se k některým věcem, které tady zazněly, vyjádřil.

Já jsem říkal, že je několik principů v tom zákoně. Jeden je, že je tam právě ten jednotný registr, který se má vést elektronicky. Z tohoto hlediska vlastně, teď pomíjím návrh poslance Bendy, který to chce zrušit a vlastně ponechat postaru, ale s tím máme právě tu zkušenost, že to nefungovalo, byť tady zaznělo něco jiného. My ani nevíme, jestli všechna ta evidenční místa tu činnost vykonávají. Ale s tím je také v rozporu s principem právě podávání oznámení ze strany soudců. Protože já nevím, proč by měli někde na Nejvyšším soudě štosovat v koutě oznámení, s kterými nikdo nebude nijak nakládat, nijak pracovat. Jaký to má vůbec smysl? Takže buď tam soudce vůbec nedávejme, anebo je tam dejme ve stejném režimu a ve stejném systému jako všechny ostatní. To samé ve vztahu ke státním zástupcům.

Stejně tak jsem říkal, že jedním z těch principů, těch změn, je, že se zavádí vstupní oznámení. To má být jakousi srovnávací základnou, nebo startovací čárou, jak chcete, od které se pak dá posuzovat, jestli náhodou veřejný funkcionář na základě dalších oznámení, jestli z toho nevyplývá, že tedy zneužívá funkci. V momentě, kdy ta oznámení budou veřejná, s výjimkou právě tohoto oznámení, což je také jeden z návrhů, tak pak vůbec nemá smysl toto oznámení zavádět, protože tím zmizí ta srovnávací základna.

Co se týče těch pozměňovacích návrhů, které tady byly načteny nebo avizovány, které se týkají souběhu majetkové účasti v obchodních korporacích, případně ve vztahu k médiím, tak k tomu já bych konstatoval, že byť to ve vládním návrhu není, tam je to, na čem byla na úrovni vlády, respektive koalice, shoda, tak já to považuju za zcela legitimní otázky, kterými je možné se zabývat. Ani já nepovažuju jakoukoliv z těch variant, téměř jakoukoliv tedy, v zásadě za protiústavní na základě těch citací k Ústavě a to je prostě otázka politického rozhodnutí.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Abych naplnil jednací řád, zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje závěrečné slovo, ale vypadá to, že ne. V tom případě končím druhé čtení tohoto tisku.

 

A protože je 19.45 hodin, budeme se zabývat bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.