(11.30 hodin)
(pokračuje Pelikán)
Vážené poslankyně, vážení poslanci, nepochybuji o tom, že některé detailní místa toho zákona budou ještě předmětem intenzivní debaty, zejména, nebo předpokládám, v ústavněprávním výboru. Určitě je tam ještě prostor pro nějaké úpravy, ale celkově jsem přesvědčen, že tento zákon nesmírně potřebujeme. Je plodem dlouhé práce komise odborníků sestavené za tímto účelem, a proto prosím, aby byl propuštěn do dalších čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Nyní prosím zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Jana Chvojku, aby se ujal slova. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. On to věcně zhodnotil pan ministr, já možná některé věci jenom zopakuji.
Možná na úvod je potřeba říci, že ten předpokládaný termín účinnosti, kdy má tisk nabýt účinnosti 1. září 2016, se už určitě nestihne, to je škoda, ale nedá se nic dělat.
Já věřím, že to není věc, která by byla důvodem pro nějaké politické střety, protože ten tisk upravuje věci, které jsou užitečné bez ohledu na to, jak se na ně díváme jako zástupci všech různých stran. Určitě ten tisk posiluje a chce ještě více důsledně ochránit práva věřitelů insolvenčního řízení. Jak říkal pan ministr, dochází k velmi výraznému posílení dohledových pravomocí Ministerstva spravedlnosti nad insolvenčními správci. Možnost toho dohledu byla doposud, nebo ještě je, do nabytí účinnosti toho tisku velmi omezená. Bude moci, pokud insolvenční správce bude nějakým způsobem porušovat svoje povinnosti nebo velmi výrazně poruší svoji povinnost, tak Ministerstvo spravedlnosti bude moci mu to právo výkonu insolvenčního správce vzít. Určitě je potřebný ten institut ještě většího posílení ochranných prvků, které zamezují podávání tzv. insolvenčních návrhů, soud tam bude mít možnost předběžně posoudit, zda nejde o nějaký šikanózní návrh, a po dobu sedmi dnů nebude muset vyvěsit vyhlášku na ten insolvenční rejstřík o tom, že se zahajuje insolvenční řízení.
Já ze svého hlediska a určitě i z pohledu ČSSD opravdu považuji za nejdůležitější bod toho tisku opravdu regulaci subjektů, které poskytují služby spočívající s oddlužením. Jistě všichni znáte a viděli jsme různé reklamy a letáky a billboardy, kdy např. společnost Insolvence s.r.o. či fyzická osoba nabízejí to, že za vás podají insolvenční návrh a že ten návrh bude úspěšný a soud to oddlužení splní a potvrdí. Z 90 % k tomu většinou nedochází, protože ty návrhy jsou napsány velmi amatérsky a špatně a namísto toho, aby se tomu člověku, který je ve velmi vážné osobní situaci, je zadlužený a nemá prostě žádné peníze, nějakým způsobem pomohlo, tak ho tyto subjekty ještě ve finále stáhnou z těch posledních peněz, co mu zbývají, a navíc bez nějaké odpovědnosti. Takže to je opravdu věc, která je užitečná, a já ji kvituji a vítám. Opravdu tyto služby spočívající s oddlužením budou moci buďto za prvé poskytovat jenom kvalifikované osoby, jimiž jsou bezpochyby notáři, advokáti a insolvenční správci, a tam bude ten poplatek, který si budou za to moci vzíti, maximálně čtyři tisíce plus DPH, pokud půjde o návrh na společné oddlužení manželů, tak maximálně šest tisíc plus DPH, což je, myslím, částka velmi solidní.
Ano, je pravda, že ti, o kterých jsem mluvil, tzn. ty společnosti, které toho zneužívají, si říkají leckdy o pět tisíc, leckdy o deset tisíc, leckdy o dvacet a v té nejhorší variantě i o padesát tisíc, které ovšem bohužel ten dlužník vyhodí úplně zbytečně, a leckdy jsou to jeho poslední peníze, a spíše ten návrh k tomu, aby se ten dlužník z toho svého tíživého postavení dostal a bylo mu potvrzeno oddlužení, tak spíše se dostane ještě hlouběji a soud oddlužení spíše nepotvrdí.
To jsou ti tzv. kvalifikovaní lidé, kvalifikované subjekty, kteří budou moci poskytovat tyto služby, tzn. ještě jednou: advokát, notář, insolvenční správce. A dále, a to považuji také za správné, tuto možnost budou mít subjekty, které ovšem budou muset ustát akreditaci od Ministerstva spravedlnosti, budou muset prokázat, že dané věci opravdu rozumějí, a tam bude povinnost poskytovat tyto služby úplně bezplatně, což je oproti dnešnímu stavu velmi výrazný posun dopředu. Takže je to věc, kterou se chce pomoct lidem, kteří jsou opravdu v tíživé životní situaci.
Možná bych jenom doplnil, že já určitě sám za sebe a určitě celý náš poslanecký klub bude podporovat pozměňovací návrh Antonína Sedi, který by chtěl, aby tyto služby mohli poskytovat i registrovaní poskytovatelé sociálních služeb, protože ti už s tím mají dlouhodobou zkušenost a snaží se pomáhat těmto lidem, ať už jde o lidi, kteří žijí ve vyloučených lokalitách, nebo lidi, kteří prostě žijí ne ve vyloučených lokalitách, ale dostali se do této velmi tíživé životní situaci.
Takže já ten návrh podporuji, kvituji, věřím, že pokud se nestihne účinnost 1. září 2016, že se stihne alespoň od Nového roku. Tam si myslím, že ta šance je. Myslím si, že nás čeká určitě ještě jednání na ústavněprávním výboru, které ovšem by nemělo být dle mého názoru nějak zásadně dlouhé a nějaké zásadně rozporné. Myslím, že ty věci jsou ku prospěchu celé společnosti a všem lidem, kteří jsou k této situaci, bez ohledu na to, kdo je z jaké strany v tom ústavněprávním výboru. Takže já očekávám, že to projednání nebude nějak zásadně dlouhé a že zákon bude účinný od toho 1. ledna 2017. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu zpravodaji za jeho úvodní slovo. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Já bych navázal s některými poznámkami na pana ministra i na pana zpravodaje, myslím si, že se budeme víceméně potkávat.
Pan ministr představil ty tři základní oblasti, se kterými tato novela zákona přichází, dále se o nich zmínil pan zpravodaj a já bych se dotkl přednostně té jedné oblasti, a to se týká právě těch oddlužovacích společností.
Všichni víme, že tyto oddlužovací společnosti jsou další z forem parazitování na neštěstí některých našich spoluobčanů či rodin, a můžeme samozřejmě filozofovat nad tím, kolik těch rodin či jedinců se do této situace dostalo svou vlastní vinou. Samozřejmě možná někteří budete tvrdit, a toto je věc opravdu názorová, že je to většina, nicméně slýchávám názory, že pokud si někdo něco natropil v této oblasti, tak ať si to také sám vyřeší. Já se domnívám, že to takto jednoduché není. Můžeme se ptát, co by nám takový postup dál přinesl, kdybychom k tomu takto přistupovali. Myslím si, že řetězení sociálně patologických jevů a další sekundární následky by nám měly být mementem a že skutečně je namístě, abychom s těmito parazity společnosti nějakým způsobem zatočili. ***