(9.10 hodin)
(pokračuje Babiš)
Kolegové poslanci Stanjura, Kalousek a Benda se zde vymezovali proti navrhované výši kapitálového požadavku na poskytovatele úvěru. Rovnou avizuji, že nebudu polemizovat o tom, jestli je tou správnou částkou 5, 10, 15, 20 nebo 30 milionů. Byli jsme žádáni o náležité propočty dopadů, ačkoliv Ministerstvo financí opakovaně uvádělo, že ty je v zásadě nemožné provést v situaci, kdy dnes k tomuto nemáme žádnou datovou základnu. Víme s jistotou jen to, že bylo vydáno více než 60 tisíc živnostenských listů opravňujících k poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Kolik subjektů to opravdu dělá, a kolik z nich je poskytovatelů a kolik zprostředkovatelů, nikdo neví. Jak jsou kapitálově vybaveni už vůbec ne. Navrhovaný kapitálový požadavek má sloužit primárně k omezení operačního rizika, případně k umožnění půjčování z vlastních zdrojů. Proto jsme při hledání optimálního kapitálového požadavku, a nejedná se o žádnou kauci, jak se nám někteří snaží podsouvat, ale o standardní kapitálový požadavek, primárně vycházeli z požadavků, které jsou kladeny v ostatních sektorech finančního trhu. A přiměřenost této výše jsme samozřejmě zkonzultovali s Českou národní bankou coby orgánem dohledu.
Kolega Stanjura se zde podivoval, že ministerstvo dalo negativní stanovisko k jeho pozměňovacímu návrhu týkajícímu se činnosti takzvaných inkasních agentur. (Odmlčuje se kvůli hluku v sále.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Já se opravdu omlouvám a prosím ještě jednou o klid. Pokud ty moje apely nepomohou, tak budu muset přerušit jednání Sněmovny.
Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Konkrétně že nechceme vyloučit dohody o splácení dluhu ze spotřebitelského úvěru uzavřené inkasními agenturami z působnosti zákona. K tomu musím říct, že zde nemáme na výběr. Dohody o splácení dluhu, s jehož splácením je spotřebitel již v prodlení, jsou výslovně upraveny oběma směrnicemi, a to o spotřebitelském úvěru i úvěru na bydlení. Směrnice o spotřebitelském úvěru má dokonce pro tyto dohody zvláštní formulář pro předsmluvní informace a zvláštní požadavky na obsah smlouvy. Dohoda o splácení vzniklého dluhu ze spotřebitelského úvěru je tedy považována za spotřebitelský úvěr a Česká republika je tuto evropskou normu povinna převzít, přičemž tak učinila již v roce 2010 současným zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy výkladové pochybnosti v tomto smyslu nevyvolává.
Teď ale vysloveně dvě dobré zprávy pro pana kolegu Stanjuru. Evropské směrnice jsou si vědomy možné striktnosti požadavků na veškeré informační povinnosti v případě snahy věřitele rozesplatnit svého dlužníka, a proto stanovily pro tyto případy dvě výjimky, které návrh zákona předpokládá.
Za prvé, a to je nejdůležitější, pokud za sjednání splátkového kalendáře nic nechci, ani dozajištění nemovitostí, jen chci dostat peníze, na které mám nárok podle původní úvěrové smlouvy, tak se na mě z celého zákona vztahuje pouze úprava jednání se spotřebitelem v prodlení, tedy zastropování brutálních sankcí na přijatelnou úroveň, omezení možnosti okamžitého zesplatnění celého dluhu, a následného prodeje mé střechy nad hlavou, kterou jistím úvěr. Nemusím poskytovat sáhodlouhé předsmluvní formuláře, nemusím mít licenci poskytovatele a kapitál 20 milionů k tomu, abych vymáhal dluhy splátkovým kalendářem.
Za druhé. Pokud přece jen něco za sjednání splátkového kalendáře chci, ale nezhoršuji celkové podmínky spotřebitele, jsem v zjednodušeném režimu. Musím splnit navíc některé zjednodušené informační povinnosti, ale stále nemusím mít licenci poskytovatele nebo zprostředkovatele a příslušný kapitál. Dle mého názoru tak žádný problém, kterého se obává kolega Stanjura, neexistuje. Spotřebitel je dostatečně chráněn před mnohdy nekalými praktikami inkasních agentur, které svými požadavky dluh velmi navyšují. Současně (jsou) však slušné inkasní agentury dostatečně chráněny před požadavky zákona, které jim znemožnily mnohdy užitečnou činnost. Obě strany tak mohou být spokojeny, neboť stav, který zde existuje od roku 2010, a který nepřinášel výkladové problémy, není měněn.
Ve středu někteří kolegové mluvili o finanční gramotnosti, ale ne vždy úplně přesně. Rád bych zmínil, že od roku 2009 se povinně vyučuje na středních školách, od roku 2013 na základních. Nyní je ten pravý čas začít způsob výuky vyhodnocovat. Začali jsme tím, že jsme si změřili úroveň finanční gramotnosti. Nyní se budeme ve spolupráci s odborníky zabývat tím, jak tu výuku zlepšit či rozšířit, abychom dosáhli lepších výsledků, a vytipovávat další potřebné cílové skupiny, na které bychom se měli dále zaměřit. Tomuto se budeme věnovat v rámci revize Národní strategie pro finanční vzdělávání, kterou představíme v příštím roce.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. Teď tady mám dvě faktické poznámky. Zeptám se pana zpravodaje, zda to je faktická poznámka, nebo žádost o přednostní právo. Tak v tom případě prosím o chvilku, protože pan poslanec Fiedler uplatňuje faktickou poznámku, a má tedy přednost. Takže nejprve pan poslanec Fiedler a potom s přednostním právem pan zpravodaj. A omlouvám se panu předsedovi. Takže nejdříve pan předseda Stanjura, potom pan zpravodaj.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já jenom krátce zareaguji. Souhlasím s tím, co tady zaznělo z úst pana ministra, že ohledně RPSN, že to neřeší problém krátkodobých půjček. To možná kdyby pan předkladatel kolega Kádner chodil na ty semináře, které se pořádají na rozpočtovém výboru, kde se to několikrát debatovalo, tak by tohle měl v povědomí.
A já jsem si vědom toho, že v tom pozměňovacím návrhu, to je ten klasický pozměňovací návrh, kdy jednoduchou geniální větou chceme vyřešit složitý problém, že to tak nejde. Jak říkají někteří jiní kolegové, na složité věci neexistuje jednoduché řešení.
Nicméně pořád tady je ve vzduchu to, že tak jak říkal pan ministr, více než čtyřnásobek té procentní sazby je pokládán za v rozporu s dobrými mravy. Ale už to také zaznělo v debatě. Kolik takových poskytovatelů půjček se dostalo do problémů se zákonem, a bylo to tedy řešeno zákonnou cestou? To tady nezaznělo. A když se budeme ptát na to, kolik poskytovatelů bylo odsouzeno za lichvu, tak to číslo je snad řádově v jednotkách. Já jsem to nezjišťoval a také to na tom semináři zaznělo. A jestliže to dopadá na ty poskytovatele velkých objemů v krátkých lhůtách, tak si musíme položit otázku: Tento zákon má chránit občany, nebo má chránit zájmy těch velkých bank? Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní tedy pan předseda Stanjura, který byl minule přerušen, takže má možnost dokončit své vystoupení. A po něm pan zpravodaj.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Hezké dopoledne, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové. Musím říct, že to přerušení, že to je dobrý institut. Že obvykle pan ministr s námi nediskutuje, neodpovídá nám na naše otázky či dotazy. V okamžiku, kdy přerušíme jednání, tak aparát Ministerstva financí ty odpovědi nachystá. A dneska jsme slyšeli odpovědi na některé z těch otázek.
Já bych se chtěl ve svém vystoupení vyjádřit také k několika pozměňovacím návrhům. Začnu tím, čím začal pan ministr, to znamená zastropování RPSN. A musím říct, že tady absolutně souhlasím s argumentací ministra financí, ne s podavateli toho pozměňovacího návrhu. Takže náš klub ten pozměňovací návrh prostě nepodpoří, protože ho nepovažujeme za dobrý.
Trošku se točíme v kruhu v té debatě, kde se vzal základní kapitál 20 milionů korun. Já rozumím tomu opakovanému vyjádření, které jsem slyšel na rozpočtovém výboru od paní náměstkyně, dneska od pana ministra, že víme, kolik subjektů má dneska živnostenské oprávnění tuto činnosti poskytovat, zhruba 60 tisíc. Současně stát neví, kolik jich to aktivně vykonává. A vlastně stát není schopen odhadnout, a já jsem očekával nějaký kvalifikovaný odhad Ministerstva financí, co se stane, když zavedeme tu podmínku základního kapitálu 20 milionů. Rozumím těm argumentům, ale pak úplně nerozumím tomu úpornému boji například proti pozměňovacímu návrhu, který schválil ústavněprávní výbor, jenom 15 milionů.
Já jsem i v debatě na rozpočtovém výboru připomínal obdobný legislativní postup, kdy jsme schvalovali povinné kauce pro distributory pohonných hmot. V té době jsem byl člen vládní koalice. Odmítli jsme debatu o snížení této výše, ne o zrušení toho institutu, ale o snížení výše, až se ten spor dostal k Ústavnímu soudu. A Ústavní soud rozhodl, že ta jednotná výše není spravedlivá, a museli jsme ten zákon novelizovat v souladu s ustanovením a s rozhodnutím Ústavního soudu. ***