(17.10 hodin)
(pokračuje Klán)
Pokud se podívám např. do Rakouska, jak už tady bylo mnohokrát také zmiňováno, tak Rakousko má právě poměrně precizně propracován nejvyšší kontrolní úřad a nepotřebuje ani registr smluv. To je možná chyba, že senátoři zamítli rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, protože by asi, lidově řečeno, Nejvyšší kontrolní úřad strkal nos někam, kam někdo opět nechce. Pokud se podíváme, jak už jsem říkal, na to Rakousko, tak tam je nejvyšší kontrolní úřad poměrně precizně propracován, nemají registr smluv, ale Slovensko má registr smluv. Řekněme si, že registr smluv má právě jenom Slovensko ze všech zemí Evropské unie.
Zákon o registru smluv řeší tedy jen dílčí problém. Řešit nebo léčit je třeba celý systém. Je to jako s nemocí. Dobrý lékař neléčí symptomy, např. jen bolest hlavy, sedativy, ale hledá, co je příčinou bolesti. Až odstraní příčiny, vyřeší problém. Já už jsem tady minule ve svém vystoupení říkal, abychom byli dobrými lékaři i v našem případě. Samotný registr smluv to nevyřeší. Uzdravme systém tedy jako celek. Registr smluv může být jedním z dílčích nástrojů, ale vůbec by ho nebylo třeba, kdybychom měli plně funkční klíčové zákony, např. zákon o veřejných zakázkách, zákon o kontrole veřejných financí, zákon o majetku státu, rozpočtová pravidla atd. Všude v těchto zákonech jsou mnohé díry a v nových se jednotlivé díry vyrábějí, viz např. zákon o státní službě.
Jak je tedy, dámy a pánové, z příkladů patrno, tak registr smluv nic neuzdravuje a je pouze dílčím nástrojem pro kontrolu nakládání s veřejnými penězi nebo statky, jak chcete.
Dostáváme se k druhému příkladu. Budvar, který je součástí tohoto návrhu zákona a má být z působnosti registru smluv vyjmut, tento jediný národní podnik je zavedením registru smluv ohrožen v rámci konkurenceschopnosti na trhu, a to zejména v oblasti sporu o značku Budweiser. Budvar zároveň přináší do státního rozpočtu nemalé finanční prostředky. Tento myšlenkový experiment, kterým vám představím, spočívá v následující věci. Budvar bude muset v registru smluv uveřejňovat všechny smlouvy, které budou mít nominální hodnotu 50 tisíc korun. Na to již čeká mlsná konkurence, která je připravena všemi možnými prostředky Budvar poškodit. Hned jak bude smlouva v registru smluv uveřejněna, tak do ní bude moci nahlížet kdokoliv, tedy i právě mnou zmíněná dravá a mlsná konkurence. Tvrzení, že Budvar může začernit údaje, které by ho ohrozily na trhu, mě nijak nepřesvědčilo, protože i cena bude mít v tomto případě určující a rozhodující faktor. Umím si reálně představit, že konkurence záměrně sníží některé ceny na trhu, aby tímto zlikvidovala Budvar. Jak bude tímto způsobem pomalu, ale jistě likvidován tento náš skvost, tak se již bude připravovat dělení takto oslabené kořisti. Budvar bude poté označen za neefektivní, nekonkurenceschopný, prodělečný atd. Dojde tedy k jeho postupné privatizaci. Nebo, rozumějme, účelné likvidaci. Na to mlsná konkurence přece čeká. Jak bude postupně Budvar privatizován, bude docházet k oslabení přítoku peněz do státního rozpočtu. Jsem poté zvědav, kde vlády budou peníze brát, když privatizace přináší zisk jen jednou, kdežto fungování státních podniků přináší zisky stále. Takže je nutné z registru smluv vyjmout všechny státní a polostátní podniky.
Příklad třetí. Problém státní monopolista versus soukromý monopolista. Registr smluv a jeho podporovatelé chtějí zavést privatizaci státu jako celku. V slabším provedení jim jde o státní a polostátní společnosti, resp. i o obecní společnosti. Vraťme se však k výše uvedenému problému. Státní monopolista má oproti soukromému monopolistovi jednoznačnou výhodu. Lze ho regulovat státem ve veřejném zájmu. Soukromého přece regulovat nejde. Tomu jde jen o zisk. Stát by měl mít podle mého názoru pod sebou strategické podmínky, společnosti, dopravu a další věci, které lze regulovat právě ve veřejném zájmu.
Příklad čtvrtý. Registrem smluv se má ukázat, že stát špatně hospodaří ve svých státních podnicích. Jenže tím, že podniky budou muset uveřejňovat uzavřené smlouvy v registru smluv, je narušována forma vlastnictví. Přece jen máme vlastnictví soukromé a státní. To je postavené Ústavou na stejnou rovinu, ale registrem smluv je však tímto hodně narušeno. Takže v registru smluv budou muset uveřejňovat uzavřené smlouvy firmy vlastněné státem a soukromé společnosti nikoli. Když si vzpomeneme, že za velkou finanční krizi z roku 2008 jsou zodpovědné právě soukromé společnosti, tak bych zvýšil transparentnost právě jejich. Z výše vyřčeného plyne, že v registru smluv buď budou uveřejňovat uzavřené smlouvy všichni, anebo nikdo. Někdo může namítnout, že některé státní podniky hospodaří neefektivně. To je možné, ale jedná se o problém primárně špatně nastavených zákonů, zákon o státním podniku, zákon o dozorčích radách a mnohé další. A ne registru smluv. Ten pouze ukazuje na problém, že něco nefunguje na začátku.
Odpovězme si na jasně položenou otázku: Zachrání něco občan, když se bude moci dívat do nevýhodně uzavřené smlouvy, která bude platná a bude uzavřena dvěma smluvními stranami? Nezachrání přece nic. Na to si tady jasně odpovězme. A já bych poprosil i třeba minulého předkladatele, aby mi na toto odpověděl, zda občan něco zachrání. Já jsem diskutoval s mnoha lidmi a dali mi za pravdu, že nezachrání přece nic. Budou se jenom koukat do toho, jak ta smlouva je uzavřena. Nic víc, nic míň. Samozřejmě někdo mi tady může oponovat, že na Slovensku například se snížil počet přímo zadávaných veřejných zakázek. To netvrdím.
Ale já už to své vystoupení pomalu poženu do finále, protože bude jistě ještě zajímavá rozprava, na kterou budu moci určitě zcela jistě reagovat.
Na závěr si, dámy a pánové, musíme uvědomit, o co tady jde. V registru smluv nejde o uzdravení systému jako celku, ale jde jen o to, aby byly informace ze smluv využity často třetími stranami. Právě proto, že se bojím o Budvar a o ostatní státní podniky, tak budu hlasovat, předpokládám i celý poslanecký klub KSČM, pro vyjmutí Budvaru a státních podniků z registru smluv, případně budeme hlasovat pro další pozměňovací návrhy.
Na úplný závěr si tedy dovolím říci, že na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jsem poměrně dlouho diskutoval se zástupci Rekonstrukce státu, kteří tvrdí, že tento zákon je protikorupční. Ale ani zástupce Rekonstrukce státu mi neodpověděl na tu moji jednoduchou otázku, zda občan něco zachrání, když se bude moci dívat do nevýhodně uzavřené smlouvy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Klánovi. Pokračujeme v rozpravě, v obecné části. Nyní pan poslanec Radek Vondráček, připraví se pan kolega Farský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem trošičku až zapomněl, o čem chci hovořit, abych byl přesvědčivý jako pan kolega Klán. Nicméně pro vás, kteří jste vydrželi v sále - také máte takový pocit déja vu, že už jsme to tady všechno jednou slyšeli? Ten zákon byl předložen ještě v roce 2013, pak jsme ho dlouze projednávali, dlouze zasedala pracovní skupina, byl přijat komplexní pozměňovací návrh, došlo k nějakému konsenzu, my jsme ten zákon přijali, vrátil nám ho Senát. My jsme opět s velkou převahou přehlasovali Senát a ten zákon vstoupil v platnost a účinnost má vstoupit příští měsíc.
Ty argumenty se nicméně vracely z toho Senátu a teď se vracejí znovu, pouze se přeskupily a máme je tu znovu zpět. ***