(18.40 hodin)
Poslanec Václav Horáček: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, já bych chtěl vaši pozornost upřít trošku jiným směrem, protože samozřejmě, jak říkal tady kolega Zahradník, není to jenom ta jedna část tohoto zákona. Totiž v České republice jsou desítky měst a obcí, které se neúspěšně potýkají s problematikou obtěžování pachovými látkami z důvodu nedostatečné legislativy. Mnoho obyvatel trpí až zdravotními problémy v důsledku pachových epizod.
Z pohledu komunální sféry je problém znečišťování bytových zón velmi naléhavý, dlouhodobě neřešený, to musím přiznat, a postrádá srozumitelný a účinný legislativní nástroj. Podle mého názoru novela zákona v § 2 ani 4 ani v jiném paragrafu neumožňuje stanovit jakýkoliv limit pro pachové látky a nedává tak orgánům státní správy jednoznačný nástroj, jak vyhodnotit oprávněné stížnosti občanů vzhledem k potenciálnímu znečišťování. Já myslím, že tady jsou v nevýhodě obě strany, jak strana obyvatel měst, tak úředníci, kteří nemají pádné důvody, jak by mohli toto posunout a odstranit. Myslím, že v tom případě to řeší můj pozměňovací návrh, který uvedu na konci.
Ze zkušenosti v oblasti stanovených podmínek provozu a omezení pachových látek tápou jak úředníci státní správy, tak ale i provozovatelé. Odborné posudky jsou v tomto ohledu nedostatečné a pouze konstatují, že zdroj nebude zdrojem zápachu, anebo že existuje riziko zápachu. To však nestačí ke zhodnocení situace, zda zdroj do lokality umístit a za jakých podmínek. A zda - a zejména, jak zdroj již v lokalitě umístěný regulovat nebo postupně snižovat jím způsobené pachové znečišťování.
Aby zákon definoval, co je obtěžování zápachem, považuji za velmi důležité také pro odstranění námitek, zda pachové látky v jednotlivých případech vadí pouze citlivým jedincům, to se také stává, protože prasečinec jim smrdí, ale řízeček už voní, nebo to je celoplošný problém. Nedefinování základního údaje obtěžování může vést i k tomu, že úředníci budou požadovat nulové hodnoty pachu nebo například jednu pachovou jednotku. To povede ke znevýhodnění zdrojů. Považuji za nutné v tomto případě uvést minimální hodnotu, kdy je obtěžování pachem objektivní. Tato definice ochrání jak obyvatele, tak samotné zdroje.
Teď bych trošku přešel k většímu konkrétnu. I pan ministr i já jsme dostali průzkum města Mimoně, který oslovil téměř všechny obce v České republice s dotazem právě, jak je to u nich s obtěžováním zápachem. Z průzkumu vyplynulo, že dosavadní praxe je velmi špatná, neboť orgány státní správy nemohou na základě stávajícího zákona řešit oprávněné stížnosti občanů a obcí. Odpovědělo 692 obcí, z nichž 80 % souhlasilo, aby byl zákon o ovzduší v části pachové látky dopracován. Samozřejmě já i pan ministr víme, že některé obce odpovídaly trošku alibisticky v tom případě, že už tam třeba ani ty podniky nejsou nebo kravíny nebo vepříny.
Nicméně abych to nějakým způsobem mohl dokumentovat a deklarovat, tak vám přečtu jen pár odpovědí úředníků některých obcí na zadanou otázku, co se týká zápachu.
Město Odry: Problémem je, že legislativa neobsahuje žádné postupy a podmínky pro řešení. Postoupení stížnosti na Českou inspekci životního prostředí či krajskou hygienickou stanici není řešením ze stejného důvodu.
Obec Lužice: Chybí legislativní norma, která by jasně definovala hranici přípustných limitů pro jednotlivé zdroje znečišťující ovzduší.
Obec Opolany: Pokud legislativa neřeší omezení a sankce, arogance původců zápachu v některých případech převyšuje únosnou mez komunikace.
Město Mimoň, to je realizátor té dotazníkové akce, kde, jenom pro vaši informaci, mají velký problém s prasečákem: Stále se odvoláváme, platíme si právníka a neefektivně obtěžujeme jak úředníky na kraji, tak Ministerstvo životního prostředí.
Obec Křídla: Míra zápachu se obtížně určuje a dokazuje. Chov prasat je v intravilánech obcí z hlediska zápachu, hluku, provozu a výskytu obtěžujícího hmyzu a potkanů u některých chovatelů vážným problémem.
Město Vsetín: Neexistuje opatření technického charakteru vynucené a kontrolované orgány státu.
A tak bych mohl pokračovat, ale samozřejmě nebudu činit žádné obstrukce a dovolím si shrnout.
Navrhuji právě tím pozměňovacím návrhem do zákona základní hodnotu pro obytnou a průmyslovou zónu, od které se bude odvíjet možnost požadovat na zdroji provedení auditu z hlediska emise pachových látek a na základě toho hledat cesty ke zlepšení situace. Obecná osvěta dle zkušeností nestačí. Je nutné nastavit základní hodnotu, od které se bude odvíjet možnost požadovat na zdroji technologické úpravy anebo jiné technické podmínky vedoucí ke zlepšení situace. Navrhované v § 2 není emisním limitem, aby to byla zase přísná direkce, pouze definicí termínu obtěžování pachem. Uvedené hodnoty pro obytnou a průmyslovou zónu specifikují jasné hranice, od které je možné považovat zápach za obtěžující. Navazující vyhláška nebo metodický pokyn by měly dále srozumitelně stanovit, jak budou orgány státní správy postupovat v případě obtěžování zápachem a jak budou moci omezování zápachu zakotvit do programu zlepšování kvality ovzduší.
Samozřejmě pozměňovací návrh vychází z požadavků měst a obcí, protože se vždycky ten konflikt odehrává ve dvou variantách. V té nejhorší variantě se soukromí provozovatelé starostům měst a obcí vysmívají, protože mají všechno v pořádku a je to dle zákona, a na druhou stranu, a tady už to zaznělo, při obtěžování krajských úředníků nebo Ministerstva životního prostředí. Není skutečně definice, která by toto upravovala. Proto jsem podal pozměňovací návrh pod číslem 4396.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Horáčkovi. S faktickou poznámkou pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Václav Zemek: Opravdu rychlá, navážu na pana předřečníka. Právě ten komplexní pozměňovací návrh, který vzešel z výboru pro životní prostředí, v sobě zahrnuje bod 2, kdy tato problematika je částečně řešena. Zavádějí se tam právě emisní limity na pachové látky. Tak to jen na doplnění.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Zatím posledním řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jiří Junek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Junek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já to vezmu velice stručně, protože se můj příspěvek opět bude týkat právě zmiňovaného § 17 odst. 2, který se týká dejme tomu kontrolování kotlů, takže celá řada argumentů a věcí už tady zazněla od kolegy Zahradníka a od kolegy Kučery. Čili já se k těm pochybnostem mohu připojit, i k těm jejich argumentům. A není to jenom názor můj, je to názor víceméně celého našeho klubu KDU-ČSL.
Možná jen kdybych to shrnul, proč nám ten paragraf, konkrétní ustanovení toho paragrafu 17, vadí. Tak samozřejmě ten samotný princip porušení domovní svobody, tzn. porušení Ústavou dané svobody. Ale jsou tu i věci, jako je samotná vymahatelnost tohoto opatření. Já už jsem o tom hovořil v prvním čtení, když jsem se o tom bavil s našimi starosty v regionu. Ptal jsem se, jestli s tím mají problémy. Tak když ano, tak většinou ten odpad pálí dejme tomu občané sociálně slabí. Pak je otázka, jak z těchto lidí budeme vymáhat dejme tomu pokutu 50 000. Podle mě vymahatelnost je tam velice malá.
Stejně tak jsem mluvil o zvýšené administrativě, administrativní zátěži. Když si to zase zrekapitulujeme, bude tam nějaká výzva, bude tam nějaké doložení patřičných dokumentů, pak zase vyrozumění, takže ta administrativa tím výrazně také naroste.
Dál, co nám na tom může vadit, jsou i zvýšené finanční náklady pro obce, pro pověřené obce 3. stupně, které se tím budou zabývat, budou se tomu věnovat. Zase, musíte tam vyslat dva úředníky na tu kontrolu, zaplatit cestu, rozbory těch vzorků také něco stojí. ***