(16.10 hodin)
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, ještě k tomu návrhu, který tady vznesl pan kolega Laudát. Možná by bylo dobré počkat na příští bod jednání, který má jako účel ochranu ovzduší.
Já ale bych chtěl vystoupit k bodu číslo 17, tedy k druhému čtení novely zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Rozprava k druhému čtení vlastně již byla zahájena na té předchozí schůzi, kdy jsme se již tím zákonem zabývali. Zaznělo několik vystoupení, ať už regulérních, nebo v rámci technických a faktických připomínek. Jedno z nich mě zaujalo - kolega Michal Kučera celkem jasně vyjádřil ve svém vystoupení, že se jedná o zákon o Šumavě. Já na to znova ještě musím reagovat.
Ano, je to opravdu lex Šumava, je to zákon o Šumavě, možná dokonce zákon, který by si mohl klást za cíl legalizovat to všechno, co se stalo v Národním parku Šumava a na Šumavě samotné za oněch 25 let, kdy na jejím území je vyhlášený národní park. Stalo se tak právě před 25 lety.
Škody, které tam byly způsobeny, se dají posuzovat, odhadovat z různých pohledů. Existují dokonce i odhady té ekologické škody, jeden z nich stanovuje škody na řádově 30 mld. korun. Nikoli škody ekonomické, nikoli škody, které by měly svůj původ v tom, že Šumava přestala být hospodářským lesem - což si myslím, že je dobře, a nikdo z nás zpátky toto vrátit nechce -, ale škody na ekologii. Největší škody, které tam ovšem vznikly, vznikly po roce 2007, tedy po orkánu Kirill, kdy byl ministrem životního prostředí Martin Bursík a ředitelem správy Národního parku Šumava Ing. František Krejčí. Tehdy namísto toho, aby se postupovalo správně, regulérně, aby se padlé stromy, které na začátku ledna po náporu vichřice na Šumavě padly, z prvních, ale hlavně z druhých zón vyklidily, tak tam bylo toto dříví ponecháno, došlo ke kůrovcové kalamitě, která má za následek, že dneska je na Šumavě minimálně 20 tisíc hektarů uschlého lesa. Lesa, který tu někde projevuje jakési náznaky, že by tam na jeho místě mohlo vyrůst něco nového, tu tyto projevy jsou velmi, velmi limitované. Navíc vzniká otázka, co může na místě uschlého lesa vyrůst, jaký genofond tam může být v budoucnosti, když sami sobě hodláme zakazovat jakkoli v těch nejcennějších prvních zónách zasahovat, tedy zakazujeme si sami sobě i přírodě pomáhat.
Já neříkám, že by ten zákon nepotřeboval novelizaci, že by nepotřeboval zlepšení ten zákon 114 o ochraně přírody a krajiny. On má za následek celou řadu věcí, které možná vidíme kolem sebe, ať už to, co jsem tady zmínil, uschnutí 20 tisíc hektarů lesa na Šumavě, nebo to, že on také mimo jiné umožnil, že všude kolem sebe vidíme žluté lány řepky, nebo to, že se stále potkáváme se slunečními elektrárnami, které u nás vznikly. Nicméně novelizace, kterou nám předkladatel předkládá, tyto problémy neřeší. Zabývá se skutečně a jenom situací v národních parcích a v podstatě, jak už jsem řekl, v Národním parku Šumava.
Dámy a pánové, kromě stanovisek ekologů a s nimi spřízněných vědců existují stanoviska i vědců, kteří mají odlišný názor, kteří neříkají, že pro vodní hospodářství na Šumavě je vlastně dobré, že tam je suchý les, jako říká např. doc. Hruška. Jsou lidé, kteří říkají, že naopak suchý les způsobuje zásadní, fatální změnu v termické situaci v tomto pohoří, daleko větší vyzařování tepla, daleko větší výpar vody, ztrátu vody z půdy atd. I takovéto hodnocení, i takovéto odborné názory musíme brát v potaz. Já se obávám, že předkladatelé zákona z Ministerstva životního prostředí tyto názory v potaz nebrali. Zazněly např. na semináři, který jsme pořádali jako poslední seminář v Senátu, kde promluvil prof. Čermák, doc. Pokorný, kde velmi jasně zdůvodnili, proč by neměla být Šumava nechána k uschnutí a že suchý les je obrovská ztráta pro vodní hospodaření naší země, že to je obrovská ztráta v boji proti suchu, které bohužel naší republice, našemu světadílu, naší Zemi, hrozí.
Dámy a pánové, je zde jedna věc, která mě motivuje k tomu, že předložím některé návrhy ve druhém čtení při projednávání našeho zákona. Ta věc, jedna z nich tedy je to, že se novelou zákona 114 o ochraně přírody a krajiny zabývalo Zastupitelstvo Jihočeského kraje na svém jednání 7. dubna 2016 a přijalo usnesení, kde jednak v bodě číslo 1 schvaluje deklaraci zastupitelstva k novele zákona o ochraně přírody a krajiny a k návrhu plánu péče o Národní park Šumava, a za druhé žádá Zastupitelstvo Jihočeského kraje Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, aby podpořila návrh na zamítnutí novely zákona o ochraně přírody a krajiny, případně na jeho vrácení výborům k novému projednání.
Ta deklarace, milé kolegyně, kolegové, si dává za cíl prosadit zhruba asi 12 bodů. Vyzývá nás, abychom zákon změnili tak, aby byl neideologický, stabilní, moderní, aby zavedl systém ochrany přírody a krajiny národních parků postavený na principech konzervativní středoevropské ochrany přírody, aby byl jasný, srozumitelný, neměnný, aby definoval realistický účel, pro který jsou národní parky vyhlašovány. Tam také samozřejmě patří ponechání přírody samovolnému vývoji, ale nikoliv její většiny, nikoli nějaké její neurčité části, ale přesně stanovené části, kterou budeme moci dopředu znát a předvídat. Aby tady byla srozumitelná a neměnná pravidla péče o přírodu a kulturní krajinu národních parků. Aby byla definována zóna C jako základní územní strategie pro území národních parků, aby byla definována jasná pravidla pro vyhlašování zón ochrany přírody. Aby byla prosazena povinnost realizovat opatření zadržující vodu v krajině a přírodě nejvyšších partií Šumavy a v jiných národních parcích, které jsou chráněnými oblastmi přírodní akumulace vod. Aby byl v zákoně zakotven zákaz umožnění procesů, které povedou k úbytku vody v přírodě a krajině. Aby ze zákona vyplývala garance udržitelného rozvoje obcí v národních parcích a zmírnění dopadu zákona na trvale žijící obyvatele v národních parcích. Aby byla v zákoně zakotvena garance extenzivního zemědělského hospodaření v národních parcích, zejména v plošném rozsahu zemědělské půdy, který platil při vzniku národních parků. Aby byla v zákoně garance ochrany zachování a možnost obnovy kulturně historického odkazu krajiny národních parků a jejich ochranných pásem. Za další, aby byla v zákoně zakotvena garance veřejného využívání národních parků k turistice, rekreaci a vzdělávání v plošném rozsahu, který odpovídá nejméně stávajícímu stavu. A nakonec, aby v zákoně bylo zpřesnění podmínek, za kterých lze zakázat vstup člověku do přírody, aby se tak nedělo z libovůle státního úředníka, nýbrž z pádných důvodů ochrany přírody zakotvených v zákoně.
Z tohoto důvodu, dámy a pánové, si dovoluji navrhnout nejprve, abychom... Dovoluji si předložit návrh na zamítnutí novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Vím, že toto hlasování může nastat až ve třetím čtení našeho zákona. Přesto bych prosil, aby tento můj návrh byl zaevidován. A za druhé navrhuji vrácení novely zákona 114 o ochraně přírody a krajiny výborům k novému projednání. Což je, jak jsme viděli u minulých bodů, návrh, o kterém je možné hlasovat již zde v tomto druhém čtení. ***