(18.00 hodin)
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si velmi dobře vzpomínám, že Česká republika byla v minulosti dlouhodobě oprávněně kritizována za to, že nemá upravenu trestní odpovědnost právnických osob. Ta nakonec v předchozích volebních obdobích byla do našeho právního řádu zakotvena.
Domnívám se, že pokud projde znění, které je v Poslanecké sněmovně, tzn. s tím vyviněním v odst. 5 § 8, tak ten zákon bude v podstatě diskvalifikován. V podstatě bude zbytečný a jako takový může být z našeho právního řádu vypuštěn jako neúčinný. Proto se velmi přimlouvám za to, aby tento zákon byl schválen ve znění, tak jak nám ho poslal Senát. A proto bych vás chtěl požádat o podporu senátní verze tohoto zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Zdeněk Ondráček, připraví se pan poslanec Marek Benda.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, jak bylo zmíněno, senátní verze upravila poslaneckou verzi ve dvou bodech. Myslím, že kolegyně a kolegové, kteří sedí v ústavněprávním výboru, bychom si měli přiznat, že nám trestný čin účast na sebevraždě, § 144, prostě vypadl a že tam v tom § 7 v negativním výčtu být nemá. To znamená, že i právnická osoba má mít trestní odpovědnost za účast na sebevraždě. Myslím, že Senát nám i na odůvodnění prokázal, a já po debatě s panem senátorem Antlem musím přiznat, že si takovou skutkovou podstatu i průběh děje umím poměrně snadno představit, a myslím si, že nemusí uplynout ani tak dlouhá doba a takové jednání budou naše orgány činné v trestním řízení posuzovat. Tečka. Nebudu radši zabíhat do podrobností. Takže tady Senát má pravdu. A řekl bych, podpořme verzi senátní.
Druhým sporným jednáním, které je, je přičitatelnost, resp. to vyvinění v § 8 odst. 5 návrhu. V ústavněprávním výboru, jak bylo zmíněno, jsme o tom vedli širokou diskusi, zda ano, zda ne, po široké debatě jsem i já hlasoval pro to, aby byla ta vyvinitelnost. Ovšem měl jsem tam stále ten pomyslný otazník, zda činím správně. Pokud se podívám na naše trestní právo, máme ho formální a to pojetí trestného činu a o vině rozhoduje soud. A zde tuto možnost dáváme státnímu zastupitelství, orgánu činnému v trestní řízení. Myslím, že pan senátor Antl to zmínil velice dobře, že bychom neměli do tohoto soudům zasahovat a o trestní odpovědnosti, o tom, zda konkrétní právnická osoba je, či není trestně odpovědná za daný trestný čin, ať přečin, nebo zločin, by měl rozhodnout soud.
Po důkladném seznámení se s materiálem Senátu se přikláním k tomu, že já, a předpokládám, že i většina poslaneckého klubu, podpoříme verzi senátní, ale v případě, že by neprošla, budeme hlasovat pro tu verzi, která vzešla odsud z Poslanecké sněmovny. Ale poukazuji na to, že jsme udělali chybu v § 7, účast na sebevraždě. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Ondráčkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Marek Benda, po něm pan poslanec Jan Chvojka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, ještě tady nějací zbyli, dámy a pánové, k mému vystoupení mě vyprovokovalo za prvé neuvěřitelně alibistické stanovisko ministra spravedlnosti - já jsem pro všechno a je mi to úplně jedno, a za druhé vystoupení pana senátora Antla, předsedy ústavněprávního výboru Senátu, kterého jinak respektuji, ale myslím si, že je bohužel typickou ukázkou toho, jak orgány činné v trestním řízení nemají sedět v zákonodárných sborech a jak velké nebezpečí to vytváří, protože jejich pohled na svět je jiný.
Za prvé pokládám za úplný nesmysl to, co je tady občas předkládáno a tvrzeno, že nějaké protikorupční kodexy nebo něco podobného mají něco společného s liberací, resp. vyviněním, tak jak byla schválena ústavněprávním výborem.
Za druhé, ona už to tady naznačovala paní profesorka Válková. Trestní právo je ultima ratio. Má zasahovat až ve chvíli, kdy neumíme spory řešit pomocí jiného práva. Nejčastěji civilního.
A teď upozorňuji a říkal jsem to tady v rozpravě ve třetím čtení minule. Podle nového občanského zákoníku škoda z provozní činnosti, což je typicky činnost právnické osoby, zodpovídám za škodu, ledaže - ledaže - povinnosti se zprostí právnická osoba, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Čili já se v civilním sporu na základě tohoto ustanovení zprostím odpovědnosti za škodu, ale státní zástupci mě chtějí nadále stíhat za trestný čin? Vždyť to přece vůbec nedává smysl. To má být naprosto obráceně! Trestně stíhám až ty věci, které nejprve umím říct, že jsou skutečnou škodou na někom jiném. A když mám možnost v civilním procesu se vyvinit, tak si přece nikdo nemůže myslet, že mě pak mají stíhat trestně. To je opravdu pohled jenom trestařů, pro které je nejjednodušší každého odstíhat, ale nikoli pohled racionálního člověka, racionálního pohledu na věc.
A co mě nadzvedlo na vystoupení pana senátora Antla, protože už to zopakoval asi pošesté - o vině má rozhodnout soud, nikoli zákonodárci. A teď to tady ještě dovedl k dokonalosti pan poslanec Ondráček, ke kterému se pak ještě vrátím. No, je pravda, že o vině a trestu podle Listiny rozhoduje soud. Ale podle stejné Listiny v čl. 39 jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech lze za jeho spáchání uložit.
O tom, co je trestným činem, rozhodují zákonodárci. Nemohou rozhodovat soudy! Nesmějí rozhodovat soudy. Na rozdíl od celé řady dalších oblastí práva, soud v trestním právu nemá možnost postupovat podle analogie, a je to zase zásada stará dva tisíce let, od římského práva. O tom, co je trestným činem, jaké jsou podmínky spáchání trestného činu, rozhodují přesně jenom zákonodárci. Je to jejich naprosto výsostnou povinností a nemá s tím nic společného soud. A soud má posléze na základě toho, jaké jsou trestné činy stanoveny, říci, ten a ten ho buď spáchal, nebo nespáchal. A už vůbec do toho, a to je prosba spíše na kolegu Ondráčka, už vůbec do toho nepleťme, jestli bude rozhodovat státní zastupitelství, orgán činný v trestním řízení, nebo soud. To nemá s hmotným právem, co je a co není trestný čin, vůbec nic společného. To souvisí jenom s tím, v jaké fázi trestního řízení může kdo zastavit trestní stíhání. Ale vůbec to nemá nic společného s hmotným právem, co je stanoveno. To by byl obecný možná apel na to, že policie nesmí zastavit, státní zastupitelství nesmí zastavit, vždy musí zažalovat, a pak ať rozhoduje soud. Ale nemá to nic společného s tím, jak stanovíme zásady trestního práva.
Tady se říká jediné. Zákonodárce je rozhodnut, že pokud ta právnická osoba to nedělala jako cílenou akci, která měla směřovat k ní - mimochodem, kdo si pamatuje první debaty o trestné činnosti právnických osob, všichni nám to nosili, proto je třeba začít stíhat trestné činy, zejména podpory terorismu, zejména shánění peněz pro teroristy, tam nemáte žádné fyzické osoby, tam je potřeba začít zabavovat peníze z těch nejrůznějších podezřelých nadací. To byly ty stovky argumentů, které přicházely ze světa. A najednou se tváříme, že když osoba v nadnárodní korporaci v jakémkoli vedoucím postavení, ona o sobě něco vezme, ta korporace z toho nemá nic, výhodu má jenom ta osoba, tak že je potřeba přece tu korporaci odstíhat a zavřít. ***