(16.10 hodin)
(pokračuje Semelová)
Mají úplně jiné individuální biologické potřeby a v mateřských školách nejsou pro tyto nároky ani personální ani prostorové podmínky. Rozumím tomu, že jsou rodiče, a převážně matky, které potřebují nastoupit do práce, jsou k tomu nuceni kvůli ekonomické otázce. Ale tak ať vláda podpoří obce při obnovení jeslí a ať zakotví jesle do legislativy tak, aby mohly fungovat ve prospěch rodin s dětmi.
Pokud jde o inkluzi, vím, že to není součástí tohoto zákona, nicméně při projednávání tohoto zákona a projednávání pozměňovacích návrhů, konkrétně mého, kdy jsem žádala o odložení o dva roky, tak se to na pořad dne pochopitelně dostalo také. Myslím si, že kdyby byl tento pozměňovací návrh schválen, že tady byla šance ošetřit celou záležitost tak, aby nedošlo k ukvapené, nepřipravené a nepromyšlené změně. Myslím, že to poškodí skutečně všechny - jak učitele, tak děti v běžných školách, tak žáky integrované, kteří tak budou paradoxně víc vyloučeni, než kdyby byli ne v tom takzvaném společném vzdělávání, ale ve speciální škole.
Nechci se k tomu dál nějak vyjadřovat. Tuto otázku jsme diskutovali podrobně při všech třech čteních tady na půdě Poslanecké sněmovny, ale nakonec i ve výborech. Jenom chci podotknout v této záležitosti poslední věc, že máme připravenou novelu, která by znovu vrátila do hry odložení takzvané inkluze o dva roky.
S čím v novele školského zákona absolutně nesouhlasíme, přičemž mě překvapuje, že to nezmiňuje ani prezident republiky ani paní ministryně ani paní zpravodajka, a to je individuální, resp. domácí vzdělávání, které se rozšiřuje i na druhý stupeň základních škol. Chtěla bych říci, že to je hlavním důvodem, proč klub KSČM nemůže podpořit přehlasování prezidentského veta. To, že se tato možnost dostala do školského zákona, je pro náš klub KSČM naprosto zásadní a nepřijatelné.
Tato změna a některé další povedou k privatizaci školství, protože už dnes jsme svědky toho, že kolem individuálního vzdělávání dochází k tomu, že se domlouvají rodiče, zakládají si takové nějaké soukromé rodičovské školky pro své ratolesti. Do toho od 1. 9. má platit inkluze, což povede opět k posílení soukromého školství, k posílení počtu žáků na víceletých gymnáziích. Zároveň to považuji za ústup od odbornosti, a je to i degradace učitelského povolání. Abychom měli v mateřských školách místo kvalifikovaných pedagogů chůvy, aby se o děti v dětských skupinách, které potřebují předškolní vzdělávání, staraly chůvy, sociální pracovnice a další, aby výuka škály odborných předmětů na druhém stupni základních škol, ale konečně i na prvním stupni základních škol byla svěřena do rukou rodičů, kteří nemusí mít žádné znalosti oboru pedagogiky, psychologie atd., to považujeme opravdu za skandální.
Proto klub KSČM přehlasování veta prezidenta nepodpoří. Děkuji. (Potlesk několika poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Přečtu dvě omluvy. Dnes od 15.30 do 18 hodin se omlouvá pan ministr Milan Chovanec z naléhavých pracovních povinností v resortu Ministerstva vnitra a dále od 16 do 19 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Helena Langšádlová.
Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Karamazov a připraví se pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, v diskusích k zákonům se školskou tematikou si v tomto volební období užijeme nespočet. Chtě nechtě jde o důsledek toho, jaké návrhy jsou Sněmovně předkládány. Kdyby se alespoň projednou nesnažilo ministerstvo organizovat životy lidí, mohli jsme si další dlouhé projevy ušetřit. Bohužel tomu tak není. Opět tu stojíme a slýcháme tytéž argumenty ke školskému zákonu, neboť prezident republiky novelu školského zákona, jak víme, vetoval. Není to často, vlastně téměř vůbec, kdy by si prezident za své kroky zasloužil pochvalu. V případě jeho veta školského zákona ale musím udělat výjimku. Snad toto veto nebude ojedinělým výkřikem. Vláda totiž chrlí podobných legislativních paskvilů spousty. Školský zákon to jen potvrzuje. Vždyť i levicový prezident se neomarxistickým návrhům obsaženým v novele školského zákona postavil. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí připomenout povinnou předškolní docházku, která vlastně znamená prodloužení základního vzdělávání na deset let, místo abychom se zaměřili na kvalitu. Nebo lze také připomenout jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Ministryně tím posílá vedení škol jasný vzkaz: Nevěřím vám, jste nekompetentní, proto vám ani nedovolím vybrat si vlastní studenty. Místo toho, abyste řídili školu, udělám z vás pouhé administrativní pracovníky.
Vraťme se ale k prezidentskému vetu. Jeho jádrem se stala ta část novely, která zapracovává právo rodičů umísťovat své děti do mateřských škol již od dvou let věku, a to počínaje 1. září 2020. Myslím, že rozumím podstatě návrhu, ale zatím se nikdo nezabýval otázkou, o kolik dětí půjde, a tím pádem ani nemohl porovnat pomyslnou poptávku s kapacitou stávajících zařízení. Na výstavbu nových zařízení přitom není dostatek času. S penězi navíc se v rozpočtu zřizovatelů většinou nepočítá. Vhodná místa nejsou vytipována. A čtyři roky uběhnou dříve, než se cokoli stačí změnit. Souhlasím tedy, že tato část novely není připravena, nepředcházela ani patřičná analýza a diskuse na výboru.
Další částí, které se prezident republiky, byť okrajově, dotkl, je povinné předškolní vzdělávání pro děti ve věku pět let, o kterém jsem se již v úvodu také zmínil, a mnozí ostatní. Nemyslím, že můj projev může cokoliv na názoru paní ministryně změnit. Na to jsem příliš velkým realistou. Přesto je ale vhodné, aby některé argumenty opět zazněly.
Milé kolegyně, milí kolegové, přiznejme si konečně pravdu. Povinný rok předškolního vzdělávání problém nedostatečné připravenosti žáků základních škol nevyřeší. Podíváme-li se, kolik dětí ve věku pět let mateřskou školu navštěvuje již dnes, je to zhruba 95 %. Důvody k nenavštěvování mateřské školy mohou být různé a ne vždy své děti do mateřské školy neposílají pouze sociálně znevýhodněné rodiny, kterým navrhované opatření stejně nepomůže. Ptám se vás: Je skutečně správné, abychom pro zhruba 5 % dětí přikázali, co má bezpodmínečně dělat zbylých 95 %? Mně to rozumné nepřijde. A i kdybychom po socialisticku splnili plán na 100 % a zajistili přítomnost každého pětiletého dítěte v mateřské škole, problém tím ani zdaleka nevyřešíme. Důsledky špatné výchovy dítěte se neprojevují pouze při nástupu do školy, nýbrž kdykoli v průběhu předškolní docházky. Pokud rodina výchovu soustavně zanedbává, zaostává dítě proti svým vrstevníkům od útlého věku až po konec povinné školní docházky.
Připravenost dítěte se přece neodvíjí jen od toho, zda někde čtyři hodiny denně sedí. Odvíjí se od celkového směru, jakým je dítě vedeno. Pokud například žákovi první třídy s domácími úkoly nikdo nepomůže a školní známky budou rodině lidově řečeno ukradené, může žák ve škole sedět třeba deset hodin a stejně to na výsledcích nebude znát. A to samé platí i o vzdělávání předškolním. Nedostane-li se dítěti odpovídající péče ze strany rodiny, ani pravidelná návštěva mateřské školy toho mnoho nezmění. Ve školce si ruce umyje, ale co se stane, až přijde domů? Stane se přesně to, co budou chtít rodiče.
Jak tedy můžeme vidět, celý problém je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Já si na tomto místě nebudu hrát na vševědoucího, neboť jednoduchá a zaručená řešení neexistují. Varuji však před tím, abychom se pouštěli do nesmyslných regulací. Přestože novela obsahuje také jeden velmi dobrý návrh v podobě povinné maturity z matematiky, navrhuji veto prezidenta republiky podpořit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Od 16.15 do konce jednacího dne z pracovních důvodů se dnes omlouvá pan ministr doprav Ťok.
Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Zahradník a připraví se pan poslanec Vilímec. Prosím, máte slovo. ***