Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Jan Bartošek)

49.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 739/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji, pane předsedající. Hlavním účelem této obsahem poměrně drobné, nebo určitě velmi drobné, ale důležité novely je odstranit nesystémovost a nelogičnost současné právní úpravy a vyloučit nárok na náhradu újmy za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření na pozemcích ve vlastnictví státu.

Jenom pro informaci pro ty, kteří se tím tak často nezabýváte. Finanční náhrada je ze zákona stanovena omezením z titulu ochrany přírody poskytována z prostředků státního rozpočtu, a to prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky a správ národních parků. Vlastníkem pozemků, jichž se navrhovaná právní úpravy dotýká, je stát, Česká republika. Tím, že bude ze zákona vyloučen vznik nároku na újmu vzniklou či trvající na pozemcích ve vlastnictví státu, omezuje stát výhradně své vlastnické právo, nikoliv vlastnické právo jiných subjektů. Navržený princip, kdy je vlastnické právo omezeno se souhlasem vlastníka, je principem ústavně konformním, což jednoznačně nade vši pochybnost potvrdila i Legislativní rada vlády, která se tímto návrhem samozřejmě zabývala.

Omezení vlastnického práva státu je odůvodněné skutečností, že příjemci újmy za omezení hospodaření na pozemcích ve vlastnictví státu jsou výhradně subjekty, státní podniky, které byly státem zřízeny za účelem zajišťování veřejného zájmu, a je zcela proti zájmům státu jako vlastníka, aby jím zřízeným subjektům zároveň vyplácel újmu za omezení, jež z titulu ochrany přírody sám stanovil. Přitom státní majetek byl za účelem jeho správy svěřen státním podnikům bezplatně, tedy na rozdíl od soukromých právnických a fyzických osob nemusely státní podniky pro získání pozemků vynaložit žádné finanční náklady.

Podle platného znění zákona o ochraně přírody a krajiny může nárok na náhradu újmy uplatnit buď vlastník, nebo nájemce, který oprávněně užívá pozemky s omezením z titulu ochrany přírody. Vlastník má přitom zákonem přiznané přednostní právo na náhradu, tedy požádá-li o náhradu včas vlastník i nájemce, poskytne se náhrada pouze vlastníkovi. V případě, kdy hospodaří na státních pozemcích soukromé právnické a fyzické osoby, je jejich hospodaření pokryto smlouvami se státními organizacemi nejčastěji s Agenturou ochrany přírody a krajiny, a v těchto smlouvách jsou pak již zohledněna omezení vyplývající ze zákona o ochraně přírody a krajiny.

Závěrem. Náhrada újmy nebude vyplácena za újmu vzniklou nebo trvající na pozemcích ve vlastnictví státu. Dojde tím k zamezení transferů finančních prostředků uvnitř státu, což se doteď děje, kdy jsou státní prostředky vypláceny zejména státním podnikům za újmu na státních pozemcích, na kterých stát sám deklaroval zájem na ochraně přírody. Navrhovanou novelou dojde zároveň k odstranění nerovnosti mezi subjekty, žadateli o újmu, kteří hospodaří na své vlastní půdě, a těmi, kteří užívají státní půdu z jiného právního užívacího titulu, a dojde tedy k odstranění tzv. dvojího zvýhodnění, kdy si tyto soukromé subjekty pozemek pronajímají za zvýhodněných podmínek a zároveň by mohly žádat i o náhradu újmy za ztížené hospodaření.

Po přijetí novely dojde ke snížení administrativní zátěže státních organizací, které nebudou žádat o náhradu újmy, a to cca o 992 tisíc korun za rok, a následně u orgánů pověřených administrací o újmu, tedy celkem 3,7 milionu korun.

Jenom na závěr řeknu, že stejná právní úprava existuje například na Slovensku, a myslím, že je zcela logická.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Robin Böhnisch. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, pan ministr sdělil, že jde o stručnou novelu. To je možná ještě slabé slovo, protože jde o jednu jedinou větu. Přestože to není vždy podmínkou, že by k jednovětné změně zákona nemohla být velká diskuse, tak v tomto případě zásadní diskuse asi opravdu není potřeba. Jde o věc, která se řeší už celé roky. Dokonce mám pocit, že v jednom případě už došla i do Poslanecké sněmovny, nikoli ovšem na konec legislativního procesu z důvodu konání voleb.

Jde skutečně o to, abychom ubrali na administrativě a zároveň aby stát neplatil státu za škody na pozemcích, které vlastní, tedy aby nepřesypával z jedné vlastní kapsy peníze do své další kapsy. Náhrada újmy by neměla být vyplácena za újmu vzniklou nebo trvající na pozemcích ve vlastnictví státu a dojde k zamezení transferu finančních prostředků uvnitř státu, kdy jsou státní prostředky vypláceny zejména státním podnikům za újmu na státních pozemcích, na kterých stát deklaroval zájem na ochraně přírody.

Pro vaši představu by mělo jít o finanční úsporu více než 350 milionů korun ročně za platby státním organizacím a potom ještě některé další transfery včetně administrativní zátěže ve výši takřka milion korun ročně. Teoreticky postiženy - postiženy v uvozovkách - budou především Lesy České republiky, které uplatňují nároky na úhradu újmy zhruba ve výši 72 milionů korun za rok.

Tolik prozatím ode mě jako od zpravodaje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Otevírám rozpravu, do které eviduji dvě přihlášky. První vystoupí pan poslanec Zahradník. Připraví se pan poslanec Kudela. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych se vyjádřit k tomuto návrhu, který, jak pan ministr ve svém úvodním slově avizoval, je skutečně velmi jednoduchý. Jeho podstata spočívá vlastně v jedné větě, která říká, že nárok na finanční náhradu nevzniká za újmu vzniklou či trvající na pozemcích ve vlastnictví státu. Jednoduchá věc. Je třeba si uvědomit, že se setkáváme, a to je první, taková formální připomínka, setkáváme se v krátké době již s druhou novelou zákona č. 114. Jistě máte v živé paměti diskusi, která tady běžela ve druhém čtení novely zákona č. 114 o ochraně přírody a krajiny a která rozvířila mediální pozornost. Tahleta novela je jiná. Celkem se nedivím předkladateli, že ji předkládá jako trochu mimo ve snaze možná tu podstatu zastřít a její prosazení zjednodušit.

V současné době na státní půdě, na státních pozemcích hospodaří, jak říkal pan ministr, dva typy podniků, dva typy institucí. Jednak jsou to státní instituce, většinou státní podniky, které požadují, čerpají ty újmy. Někdy v rozpočtu resortu životního prostředí kritizujeme to, že újmy, náhrady jsou vypláceny s určitým zpožděním. A druhý typ jsou soukromníci, kteří, jak to řekl pan ministr, si to mohou domluvit nebo domluví jako součást nájemní smlouvy s institucí, která s nimi tu smlouvu uzavírá. Dobře. Tohleto je jasné.

Ovšem za prvé je třeba uznat, že i soudní výroky uznávají, že státní podnik je instituce plně legitimovaná k uplatnění nároku na úhradu újmy za tuto škodu. Nejvyšší soud to konstatoval jednoznačně ve svém vyjádření, které říká, že přes jistou atypičnost situace, kdy se správce státního majetku domáhá náhrady vůči státu, nejde o téhož nositele práva a povinnosti, neboť stát je sice vlastníkem lesů nebo dalších pozemků, avšak jím zřízený státní podnik je odlišný a samostatný subjekt, který podle tohoto zákona z pozice vlastníka svěřeného státního majetku vstupuje do jednání, je tedy v rámci této činnosti oprávněn a také povinen vykonávat práva vlastníka vůči kterémukoli subjektu, tedy i vůči státu. A nakonec manažeři státních podniků jsou povinni konat s péčí řádných hospodářů. A když se na pozemcích, které spravují, objeví a vzniká škoda zdůvodněná ochranou životního prostředí, měli by tuto újmu, zejména třeba ve sníženém zisku za produkci dosahovaném na tom pozemku, uplatňovat vůči tomu, kdo tu škodu vlastně svým rozhodnutím způsobil, tedy vůči státu.

Tady tím pádem jaksi namítám proti tomu, co říkal pan ministr o nelogičnosti současného stavu. Možná by se mohlo zdát podobně nelogické, aby státní podniky třeba platily daně nebo hradily soudní výlohy, které vedou, když vlastně zase platí státní podnik do kasy státu. Čili tady proti té nelogičnosti jasně argumentuji tímto důvodem. Státní podniky jsou jasné. (Velký hluk v sále.)

Soukromníci potom si pronajali půdu v dobré víře, že pokud na ně je nějaká újma způsobená, budou si moci dohodnout, nebo případně uplatnit nárok na úhradu újmy vůči státu podle tohoto zákona. Kdybychom do toho vstoupili, možná bychom mohli nějaké dlouhotrvající smlouvy tímto naším rozhodnutím znejistit.

A pak je zde ještě jedna významná věc, kterou musím uvést, jeden významný argument, a tím argumentem, který zpochybňuji tento podaný návrh, je to, že jak vlastně probíhá stanovení ochranných podmínek, jakou opodstatněnost mají návrhy, které předkládají různé instituce aktivní v ochraně životního prostředí na to, aby některé území bylo nebo bylo více chráněno z hlediska zákona o ochraně životního prostředí. Někdy se může zdát, že tyto návrhy na vymezení ochranných území jsou velmi účelové. Někdy můžeme vidět, a dokonce i státní instituce se k tomu vyjadřovaly, že některé návrhy na vymezení území v soustavě Natura 2000 jsou vysloveně účelové, mající snahu zabránit realizaci záměrů, které se na těch daných územích mají realizovat. Ochránci životního prostředí chtějí zabránit realizaci nějakého záměru, který se jim nelíbí, a řeší to takto nepřímo tím, že navrhnou dané území do režimu ochrany přírody. Tím se samozřejmě významně investorovi jeho záměr zkomplikuje.

Možnost uplatnit náhradu i samozřejmě vůči státu a státní půdě je nástroj, který drží orgány ochrany přírody v určitých mezích racionality, aby automaticky nepřejímaly každý požadavek, každý návrh ekologických aktivistů. Tady by se možná mohlo namítnout, že tady by mohl dozorovat v některých sporných případech soud, ale víme dobře, že ve věci ochrany životního prostředí a návrhu soudy obvykle hodnotí spíš formální správnost daných podání nežli jejich věcnou podstatu.

Předkládací zpráva ministerstva uvádí, že nároky na úhradu újmy činí 350 milionů korun ročně, což je tedy zhruba škoda, která vzniká uplatňováním ochrany životního prostředí na státních pozemcích. Můžeme si položit otázku, jak vysoká by byla tato částka, kdyby zde chyběl tento korektiv, tento regulativ, kdyby v podstatě každý požadavek chránit přírodu byl hodnocen jen a jen z hlediska těch argumentů, které přinášejí ochránci životního prostředí a ekologičtí aktivisté. Bylo by to 350, bylo by to 700, bylo by to víc? To nikdo nemůže odhadnout. Jenom pro informaci, pan zpravodaj tady mluvil o tom, jakou výši úhrady čerpají Lesy České republiky. Jisto jistě nejvyšší, co do objemu nejvyšší příjemce těch úhrad, 72 milionů zmínil pan zpravodaj. Lesy České republiky hospodaří na ploše a z ní, z této plochy, na které hospodaří, je 600 tisíc hektarů zatíženo právě touto újmou, na které lesy žádají náhradu. Tak obrovská plocha je zatížena ochranou životního prostředí.

Já bych na závěr chtěl říct, že navzdory tomu, že ten návrh je takto jednoduchý a zdá se, že, jak říká pan ministr, logický, tak já naopak tady argumentuji logičností toho stavu, který tady je, určitou korektivností, schopností korigovat návrhy na ochranu životního prostředí a navrhuji, aby stav zůstal zachován, čehož chci dosáhnout tím, že navrhnu zamítnutí návrhu zákona v prvním čtení.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče, váš návrh registruji, poté o něm budeme hlasovat.

Další v pořadí je přihlášený pan poslanec Kudela a připraví se pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Petr Kudela: Pan předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi, abych návrh zákona, kterým se mění zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, sněmovní tisk 739, doporučil k projednání také zemědělskému výboru Poslanecké sněmovny. Předkládaný návrh zákona přináší zásadní finanční dopady na zemědělsky hospodařící subjekty na státní půdě, jelikož zbavuje tyto subjekty práva na náhradu za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření z důvodu ochrany přírody a krajiny. Ačkoliv se jedná o novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, předmět navrhované úpravy se spíš dotýká hospodaření státních podniků, které jsou dosud věcně legitimovány k uplatnění nároku na náhradu škody vzniklou s výkonem práv svěřenému státnímu majetku. S ohledem na to doporučuji, aby se tento sněmovní tisk projednal také v zemědělském výboru, pokud tedy bude propuštěno do druhé čtení. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče, váš návrh jsem si poznamenal.

A nyní tedy pan poslanec Bendl, řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já to budu mít snazší, nebudu už tak dlouhý, neboť se chci připojit k oběma návrhům, které zde padly. Návrhu na zamítnutí, protože opravdu nevidím logiku v tom, proč by organizace spravující státní majetek, pohybující se v normálním tržním prostředí, po kterých my chceme legislativou, aby hospodařily v souladu se zákonem o veřejných zakázkách atd., aby plnily různá opatření v rámci ochrany životního prostředí, a abychom jim teď ještě řekli: za ta omezování prostě nedostanete žádné finanční prostředky, přestože se pohybujete v prostředí, které je tržní. A to zcela určitě minimálně Lesy České republiky v tom tržním prostředí se pohybují. Myslím, že není možné donekonečna rozevírat nůžky a vlastně nelimitovat to, co tady říkal pan kolega Zahradník, nelimitovat orgány ochrany přírody a krajiny i v tom smyslu, že budou muset zvažovat, zdali ta finanční opatření, která jsou, jsou ještě optimální, či nikoliv.

Mně přijde ponechat stávající systém jako nejrozumnější a podporuji návrh na zamítnutí. V případě, že neprojde, myslím si, že je naprosto logické, když zemědělský výbor projednává jednotlivé kapitoly ať Ministerstva zemědělství, projednává i zprávu o stavu hospodaření Lesů České republiky, jejich závěrku atd., plán rozvoje lesů atd., aby tento materiál a jeho dopady, případně tohoto zákona, projednal i výbor zemědělský.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Kučera. Prosím, máte slovo.

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych podpořil tento návrh z dílny Ministerstva životního prostředí, který mi připadá, na rozdíl od některých mých předřečníků, naprosto logický a správný.

Zazněly tady argumentace o deformaci tržního prostředí, zazněly tady argumentace, kdy se srovnávala ona náhrada s platbou DPH. To mi připadá jako naprosto mylné argumenty. Naopak tady to beru jako zjednodušení celé administrativy, ke které se TOP 09 dlouhodobě hlásí.

Já chci říct, že mi připadá naprosto nelogické, že by náhrada... Nebo o co v tomto zákoně jde - pro ty, kteří ho nestudovali. Víceméně jde o to, že státní podnik dostává náhradu za to, že nehospodaří na státním pozemku. Už samotná tato věta, myslím si - nebo že vzniká újma z hospodaření na státním pozemku. Já si myslím, že už tato věta mluví o nějaké nelogičnosti, nebo resp. o nějaké zbytečné byrokracii, která tady je. Chápu, že tam dojde k některým újmám, co se týká finančních náhrad. Ty samozřejmě půjdou směrem ke státnímu podniku, tzn. k tomu, že stát si mezi sebou přeposílá peníze ze státního podniku směrem ke státu. Ale jednoznačně zde ubude úředníků, jednoznačně zde ubude papírování. A to je další věc, ke které se jako člen poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové hlásím, tzn. méně papírování, méně byrokracie, méně úředníků. To je skutečně trend, kterým musíme jít.

Chci říct, že zde se také trochu vyrovnává startovací pozice, kterou má stát a soukromníci hospodařící v lesích, na polích nebo na rybnících v chráněných územích. Kompenzaci v tu chvíli budou v tu chvíli dostát pouze soukromníci, nikoliv stát, tak jak to je v současnosti. A současně se samozřejmě zruší onen zbytečný přesun peněz z jedné státní kapsy do druhé. Skutečně, a nejsem samozřejmě sám, to zaznělo i z různých stran, ať se to týká ministerstva i organizací na ochranu přírody, jen mi připadá absurdní, aby stát platil státu, že na svých pozemcích chrání přírodu.

Byl tu uváděn příklad, já si ho dovolím použít, že se Lesy České republiky nechovají k národní přírodní rezervaci Boubínský prales jako k běžnému hospodářskému lesu, dostávají od státu ročně dva miliony korun, tzn., že za to, že státní lesy nám nevykácejí, lidově řečeno, Boubín, tak dostanou dva miliony korun, což mi připadá opravdu absurdní, a jsem rád, že pan ministr životního prostředí s tímhle návrhem přišel na popud těch aktivit, které tady už dlouhodobě probíhají, a tento zákon tady ministerstvo předložilo. Miliónové újmy se vyplácejí taky třeba na Křivoklátsku, kde má, jak víte, v nedaleké - doufám že v nedaleké - budoucnosti vzniknout národní park.

Na závěr chci říct v tom prvním čtení, že tady samozřejmě vzniká velká diskuse. Vzniká tady diskuse ze strany logiky, strany, která chce méně byrokracie, méně úřadování, chce odstranit takovou tu nelogičnost a samozřejmě chce chránit naši krajinu a přírodu. A vzniknou tady diskuse těch, kteří samozřejmě podlehnou tlaku Lesů ČR, které tam mají poměrně v této věci výrazné zájmy. Já si myslím, že během projednávání ve Sněmovně se ukáže, kdo je kdo. Myslím, že ono se to začne projevovat už v těch diskusích právě po tomto prvním čtení. Nemyslím to nějak špatně, samozřejmě názory mohou být různé. Já doufám, že tady zvítězí ten pohled logičnosti a pohled ochrany přírody nad tím byznysovým pohledem např. v pralesu Boubín. Děkuji za slovo.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Eviduji dvě faktické poznámky. První má pan poslanec Zahradník, připraví se pan poslanec Bendl. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jan Zahradník: Pane předsedající, děkuji za slovo. Tak především je třeba tady doplnit a upřesnit, že není to jedna kapsa - stát a státní podnik. Není to jedna kasa. Státní podnik je odlišným a samostatným subjektem ve vztahu ke státu, říká judikát Nejvyššího soudu. Ten státní podnik vystupuje v pozici vlastníka svěřeného státního majetku, a je tedy v rámci této činnosti oprávněn a zároveň povinen vykonávat práva vlastníka, a to proti kterémukoli subjektu, tedy i vůči státu. Takže to je jedna věc.

Za druhé. Já musím odmítnout tu demagogii, kterou tady pan kolega Kučera prokázal tím, že tady mluví o Boubínském pralese. Samozřejmě to je kulturní památka, která tady je po staletí. Ale já mám obavu, aby nebyla vyhlašovaná stále nová a nová chráněná území, tak jak ekologové, ekologičtí aktivisté v poslední době nabývají obrovskou moc nad našimi životy. Obrovskou moc projevují a uplatňují ekologičtí aktivisté. Uvědomte si zákon o EIA, novela zákona 114, kterou budeme ve třetím čtení zřejmě projednávat koncem června. A tohleto je další nástroj pro ně, aby mohli nerušeně své záměry, své myšlenky, svoji ideologii prosazovat tak, že budou vyhlašovat chráněná území, aniž by byl stát vázaný jakýmsi primitivním ekonomickým korektivem. Za každou škodu, která vznikne v důsledku nadměrné ochrany životního prostředí, je třeba prostě a jasně zaplatit.

Čili já si myslím, že je třeba, aby ten stav tady zůstal. Argumentace jakýmsi zjednodušením, to si myslím, že by byla velmi drahá daň za toto zjednodušení, že bychom měli stále víc a víc území našeho státu chráněno nějakým režimem ochrany životního prostředí. Před tím bych chtěl důsledně varovat.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Bendl s faktickou poznámkou. Prosím.

Poslanec Petr Bendl: Děkuji. Já mám dvě poznámky. Ani v důvodové zprávě se neuvádí, že by docházelo k nějakému snižování množství úředníků apod. Ničeho takového se to netýká. Ty povinnosti dotčeným orgánům a organizacím nadále zůstanou, pouze nedostanou kompenzaci za omezování hospodaření, za které jsou odpovědné. Není to tak, jak to tady říkal pan kolega Zahradník, jedna kapsa. Není to přelévání finančních prostředků z jedné čisté kapitoly státního rozpočtu do druhé, ale je to braní z rozpočtu legitimně hospodařící organizace a odpouštění na úkor státu, což podle mě není fér a nastavuje to nerovné podmínky v hospodaření.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A táži se, zda někdo další se ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím. Jestli je to tak, končím obecnou rozpravu a táži se na závěrečná slova. Ani pan navrhovatel ani pan zpravodaj nechce závěrečné slovo.

V průběhu obecné rozpravy podal pan poslanec Zahradník, a podpořil jej pan poslanec Bendl, návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Já přivolám kolegyně a kolegy z předsálí, abychom o daném návrhu hlasovali. Ještě jednou zopakuji. Budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu. Eviduji žádost o odhlášení. Já vás tedy všechny odhlásím a přihlaste se tedy opětovně svými kartami.

A já zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh na zamítnutí, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 392, přihlášeno je 108 poslankyň a poslanců, pro návrh 10, proti 87. Tento návrh byl zamítnut.

Proto se nyní budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako výboru garančnímu? Nevidím žádný návrh.

V tom případě zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 393, přihlášeno je 110 poslankyň a poslanců, pro návrh 105, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Každopádně v obecné rozpravě padl návrh od pana poslance Kudely a ten byl podpořen panem poslancem Bendlem, aby byl přikázán zemědělskému výboru. Táži se, zda má někdo návrh na další přikázání výboru nebo výborům? Nevidím další návrh.

V tom případě zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro přikázání tohoto tisku zemědělskému výboru. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 394, přihlášeno je 112 poslankyň a poslanců, pro návrh 91, proti 12. Konstatuji tedy, že tento návrh byl přikázán k projednání zemědělskému výboru jako dalšímu výboru, a končím projednávání tohoto bodu.

Jako další bod dnešního jednání, který otevírám, je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.