Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

1.
Zákon, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon),
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 611/7/ - vrácený prezidentem republiky

Stanovisko prezidenta republiky s odůvodněním jeho nesouhlasu s tímto zákonem vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 611/8.

Nejdříve se táži navrhovatelky ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové, zda se chce ke stanovisku prezidenta republiky vyjádřit. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vás požádala o podporu novely školského zákona a krátce se vyjádřila k argumentům, které zazněly poté, co prezident republiky zákon vetoval.

Zejména bych chtěla říct, že co se týká tématu inkluzivního vzdělávání nebo společného vzdělávání, tato novela školského zákona, jak sami víte, tuto problematiku neupravuje a nezabývá se jí.

Co se týká záležitosti otázky předškolního vzdělávání dětí dvouletých, je pravdou, že tato změna se dostala do návrhu zákona až na sklonku projednávání v Poslanecké sněmovně, nicméně sami víte, že již toto stanovisko a toto doporučení obsahovalo usnesení garančního výboru a byla tady projednávána na půdě Poslanecké sněmovny přibližně měsíc.

Co se týká vzdělávání dvouletých dětí, tak bych také chtěla říci, že 40 tisíc dětí dvouletých už v našich mateřských školách je. A otázka kapacit je zohledněna tím, že náběh tohoto opatření je určen na rok 2020. V roce 2020, pokud by polovina demografického vývoje dvouletých využila možnosti přístupu do mateřských škol, pak by to vypadalo tak, že už stávající kapacity by byly dostačující vyjma Prahy a Brna. Pokud by tak využilo 100 % dvouletých dětí, což všichni, domnívám se, nepředpokládáme, potřebovali bychom dobudovat kapacity, na které však máme finanční peníze jak z evropských, tak národních zdrojů v dostatečném objemu a alokaci.

Nakonec bych se chtěla vyjádřit k tomu, že se Svazem měst i se Sdružením místních samospráv dlouhodobě komunikuji. Poté co byl návrh zákona vetován, sešla jsem se a shodla s předsednictvem Svazu měst a obcí na pravidelném setkávání co měsíc, tak aby tedy komunikace byla co nejintenzivnější a abychom si správně rozuměli z hlediska opatření, která budou znamenat implementaci novely školského zákona do praxe.

Věřím, vážené poslankyně a poslanci, že novelu zákona podpoříte, a věřím, že také věříte vy mně, že jsme schopná daný návrh zákona uvést do praxe a zajistit řadu opatření, která se samozřejmě netýkají pouze zákona.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní ministryně. Táži se, zda se chce ke stanovisku prezidenta vyjádřit zpravodajka garančního výboru poslankyně Vlasta Bohdalová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové. Stojím tady již poněkolikáté jako zpravodajka této novely školského zákona, který zde byl pod tiskem 611. Musím říct, že tři základní body tohoto zákona, a to je poslední povinný rok mateřské školky, jednotné přijímací zkoušky od školního roku 2016/2017 a maturita z matematiky od roku 2020/2021 je věc, kterou jak školský výbor, tak většina poslanců v této Sněmovně podpořila.

Když čtu různá diskusní fóra, tak tam čtu, že se jedná o inkluzi atd. Chtěla bych upozornit, že v tomto zákoně o inkluzi nemluvíme, o této změně nemluvíme, tu jsme přijali většinou hlasů i s podpisem pana prezidenta již loni na jaře. Ale jestli mi dovolíte, chtěla bych jenom jednu zmínku k těm dvouletým dětem v mateřských školách.

Jak už zde paní ministryně řekla, máme už dnes na 40 tisíc dětí dvouletých v mateřských školách. Jde o to, že před pěti lety nebo před šesti lety, nevím to přesně, byl přijat zákon, který rozvolnil rodičovskou dovolenou na dva - rodiče se mohou vracet do práce po dvou, po třech nebo po čtyřech letech věku dítěte. Je to v pořádku. Je dobré, aby maminky měly možnost se rozhodnout, jestli buď z existenčních, nebo profesních důvodů si zvolí délku rodičovské dovolené, jak budou chtít. To řekl stát a), ale neřekl b), jak pomůže těmto maminkám, když ve dvou letech budou potřebovat o ty děti pečovat.

To mě vedlo k tomu, že jsem podala novelu zákona. A chci znovu upozornit, touto novelou zákona dáváme možnost umístit dvouleté děti do mateřské školy s garancí od roku 2020/2021. Když si vezmeme, že dneska rodí maminky mezi 25. a 30. rokem, tak v tomto reprodukčním věku budou dívky, které se narodily po roce 1990. A jak všichni dobře víme, tam šla prudce demografická křivka dolů. To znamená, že nemůžeme čekat, že se od těchto maminek dočkáme pěti šesti dětí od každé. To znamená, že se nemusíme bát toho, že by místa ve školkách nebyla.

Rovněž jako kantorka chci být nápomocna ředitelům, ředitelkám mateřských škol, které mnohdy již děti dvouleté přijímají za určitých podmínek, ale nemají oporu v zákoně. My jsme tady touto novelou tu oporu do zákona dali. Ale znovu říkám, platí to až od roku 2020.

Chci na závěr upozornit všechny pochybovače, že nemluvíme o povinnosti, že dítě musí ve dvou letech do mateřské školy, že naopak když jsme rodičům dali možnost se rozhodnout, jak dlouho budou na rodičovské dovolené, tak jim dáváme možnost, že můžou dát své dítě již od dvou let do mateřské školy, když nemáme jesle, mikrojesle zatím nefungují a dětské skupiny také valem nevznikají.

Takže všechny tyto pochybnosti, které byly, si myslím, že byly zbytečné, a přimlouvám se za to, aby Poslanecká sněmovna přehlasovala prezidentovo veto a aby konečně tento zákon mohl platit a od školního roku 2016/2017 podle něho mohly naše školy pracovat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Otevírám rozpravu. Eviduji několik přihlášek. Každopádně první má faktickou poznámku pan poslanec Václav Votava. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, nebude to souviset s projednávaným bodem. Chtěl bych pouze pro steno - v předchozím hlasování jsem vyjadřoval vůli hlasovat "ano", zjistil jsem, že na sjetině mám křížek. Takže nezpochybňuji samozřejmě hlasování, ale jenom pro steno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní budeme tedy pokračovat v rozpravě. První vystoupí pan poslanec Tomio Okamura a připraví se paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Dámy a pánové, školský zákon vrácený do Sněmovny panem prezidentem bohužel neřeší to nejkontroverznější téma a to je společné vzdělávání dětí, to je další inkluze do škol, s kterou naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, zásadně nesouhlasí navzdory vládě Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše, kteří naopak inkluzi podporují, přestože inkluzi odmítají učitelé, odborníci i samotní žáci. Nerozumím tomu, proč vláda tak tvrdošíjně inkluzi prosazuje. To je problém, který by nás měl trápit.

Řešení je dnes už jediné. Ideální by bylo, aby Ministerstvo školství připravilo urychleně novelu, což bohužel od této vlády nemůžeme očekávat, alespoň podle kompromisního návrhu, který by snad po všeobecné veřejné kritice zákona mohl být přijatelný, tedy aby se podpora vzdělávání žáků se zdravotním postižením na běžných základních školách zaváděla od letošního září jen přiměřeně k možnostem škol.

Ideální by ovšem bylo podle našeho hnutí SPD něco jiného, tedy nastavení školského systému tak, aby školy mohly poskytovat svým žákům co nejlepší vzdělání. Inkluze problémy zdravotně postiženým naopak přidělá, protože děti nejsou andílkové a postižené dítě může v kolektivu normálních dětí spíš utrpět než získat. Práci speciálních pedagogů nyní kvůli vládě nahradí asistenti. Jde o degradaci speciálního školství.

Materiály týkající se inkluzivního vzdělávání obsahují scestné předpoklady. Tvrdí, že v prostředí inkluzivního vzdělávání přichází výkon dětí sám od sebe. Školy by měly opustit kritérium výkonu jako základní ukazatel své úspěšnosti a soustředit se na pozitivní vztahy a klima ve škole. Jsou to falešné předpoklady, které budou mít zásadní dopad na kvalitu veřejného školství. Inkluze je buď scestná ideologie, nebo součást podnikatelského záměru budoucích majitelů neinkluzivních škol.

Další věcí je, že v České republice systémově rezignujeme na podporu veřejného vzdělávání chytrých a nadaných dětí. Vyhláška o vzdělávání dětí se specifickými vzdělávacími potřebami, která má řešit vzdělávání nadaných dětí, jen přidala školám administrativu a ničemu nepomáhá.

Celý západní svět už poznal, co to je inkluze, jak klesá úroveň školství v momentě, kdy mezi děti takzvaně normální dáme děti, které jsou v nějakém ohledu jiné anebo nepřizpůsobivé, a je v podstatě jedno, zda jde o mentální poruchu nebo třeba o děti z jiných kultur. Tento vládní experiment bude realizován v situaci podfinancovaného českého školství, kde učitel pracuje za hanebnou mzdu.

Kdysi dávno nás tady strašil americký film Džungle před tabulí. V amerických školách inkluze zapříčinila naprostou degradaci veřejného školství. Přesvědčení, že mizerné výsledky některých černošských studentů nejsou důsledkem nedostatečné píle anebo talentu, ale jsou důsledkem diskriminace, vedlo k tomu, že školy snížily nároky. Nejprve pro černošské a portorikánské žáky, později pro všechny ostatní. Přestala se vynucovat kázeň a systém vyučování se postupně rozpadl. A dnes pro svědectví o děsivé džungli před tabulí už nemusíte za oceán. Stačí se podívat k sousedům a vyslechnout si či přečíst svědectví učitelů třeba v Německu.

Škola je svým způsobem sportovní disciplína. Musím trénovat, musím mít disciplínu, musím mít i nějaké vlohy. Pokud toto nemám, pak nemohu chtít hrát první ligu, ale musím se spokojit s úrovní, na kterou stačím, anebo takovou, na kterou jsem ochotný pracovat. Tady nejde o jedno jiné anebo nepřizpůsobivé dítě, tady jde o zbytek třídy, který sice z jednoho slabšího jedince génia neudělá, ale slabší jedinci naopak velmi účinně zbrzdí výsledky těch, kdo by měli na víc. To, dámy a pánové, není z mé hlavy, ale ukazují to odborné studie věnované tomuto tématu a stavu školství všude tam, kde to s inkluzí zkusili. Každé dítě má právo na to nejlepší možné vzdělání a je třeba toto právo dopřát nejen těm nejslabším, ale také těm průměrným a nadprůměrným.

Ministerstvu školství a Sobotkově a Babišově vládě nejde o české děti. Jde jim o integraci našeho školství do vzdělávacího systému Evropské unie, do systému, který hlásá takové nesmysly, jako že přes polovina populace má mít vysokou školu, systému ničícímu kvalitu vzdělání.

Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, nepodpoří přehlasování veta pana prezidenta. Vláda a Ministerstvo školství škodí žákům i učitelům, ničí naše školství přebíráním zničujících koncepcí Evropské unie a administrativou, která nemá obdoby v historii našeho školství.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Pouze pro pořádek, když budete vystupovat v rozpravě, držte se tématu, protože tento zákon inkluzi neřeší.

Poprosím pana poslance Kořenka s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Putnová s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, pane předsedající. Já, i když samozřejmě musím reagovat na tento příspěvek, i když není přímo k vetu prezidenta, prosím vás, poslouchejme se. Jestli se to nazývá inkluze nebo je to integrace, tak my v podstatě tyto žáky máme v našem systému naprosto lege artis podle zákona tuším od roku 1991. V roce 2004 byl přijat zákon č. 561, ve kterém je § 16. Tím, že nebyly sjednoceny podmínky a každé poradenské zařízení diagnostikovalo jinak, se samozřejmě mohlo stát, že kraje neměly finanční podmínky. Dnes se neděje nic jiného, než že se stanovují stejné podmínky pro celou republiku. Ministerstvo přesně popsalo vady, jaké prostředky bude na ně škola dostávat. Čili ten systém se narovnává z hlediska financí, ale nemění se, co se týká jeho složení a kvality fungování.

Já tyto žáky vzdělávám léta. A pokud to někde nefunguje, pak se ptám, proč ředitelé doposud porušovali zákon. Nikdo nebude žáka, který má nějaký těžší hendikep, cpát do běžné školy, protože všechny vady integrovatelné nejsou. To je prostě realita.

Takže nedělejme z toho politické téma. Tak jak já nerozumím jaderné energetice a nebudu o ní mluvit, tak prosím vás, nemyslete si, že každý může mluvit do školství a že tomu rozumí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Anna Putnová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Já bych ráda přispěla k věcnému a efektivnímu projednání tohoto bodu. Za TOP 09 bych chtěla říci, že všechno, co jsme chtěli v průběhu projednávání novely školského zákona říci, jsme řekli. Je možné to samozřejmě dohledat v našem stenozáznamu. Vyjadřovali jsme se jak k samotné novele, tak k jednotlivým pozměňujícím návrhům.

Jelikož diskuse se stáčí úplně jiným směrem, myslím, že by bylo vhodné, kdybychom se vrátili k meritu věci. My jsme svoje poslední slovo řekli hlasováním ve třetím čtení a na svém postoji nic neměníme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Přečtu omluvu. Dnes od 17.30 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Igor Jakubčík.

Nyní s přednostním právem vystoupí pan předseda Fiala. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, ono je velmi lákavé a bylo by lákavé mluvit o inkluzi a o způsobu, jakým k tomu přistupuje Ministerstvo školství, ale já to samozřejmě dělat nebudu, protože inkluze není předmětem této novely školského zákona.

My jsme skutečně obsáhle, tak jak tady říkala paní poslankyně Putnová, všichni argumentovali, hlavně my, kteří jsme měli výhrady k tomu, jak tato novela školského zákona vypadá, a já bych teď nechtěl opakovat všechny ty argumenty, ale jenom velmi stručně bych chtěl říci, že Poslanecká sněmovna má znovu šanci udělat pro naše školství něco dobrého a tuto novelu hodit pod stůl. Já rozhodně nepatřím k těm, kteří by podporovali nebo schvalovali nebo souhlasili s většinou kroků pana prezidenta Miloše Zemana, ale tady si myslím, že udělal dobře, že tuto novelu nepodepsal a že ji vetoval. A myslím si, že my bychom udělali dobře, kdybychom ji znovu neschválili a opravdu hodili pod stůl.

Je tam spousta věcí, které nikomu nepomohou, naopak spoustě lidí uškodí nebo jim zkomplikují život. Je tam naprosto zbytečné ustanovení o povinném posledním roku předškolní výchovy, tedy jednoduše řečeno, že každé dítě musí jít do školky, než nastoupí do základní školy. Je to úplně zbytečné. Já vím, že paní ministryně bude argumentovat, že ty děti tam chodit nemusí, že tam bude individuální vzdělávání, jenomže už to, že rodiče budou muset vést dítě do školky na nějaké přezkoušení, aby se zjistilo, jestli se o ně starají, nebo nestarají dobře, pokud jde o přípravu na základní školu, je úplně zbytečné. Máme zápisy, naprostá většina dětí je připravena dobře na to, aby nastoupila do základní školy. Ty, které nejsou, tak často nejsou právě ty, které už předškolní zařízení navštěvují, těch odkladů máme obrovské množství v České republice, takže ten problém není v těch několika procentech dětí, které do školky nechodí, ale ten problém je samozřejmě úplně jinde. Už teď chodí do školky v některých letech 93, v jiných 94, někdy 92 procent dětí. Je úplně zbytečné to řešit zákonem a nařizovat všem ostatním, jak to mají dělat.

Když jsem u školky, nebo u mateřské školy, tak to, co vadilo panu prezidentovi a co vadilo na začátku i mně a co mi vadí i teď nadále, je ta povinnost předškolních zařízení přijímat děti ve věku dvou let, pokud si to rodiče přejí. Ano, máme ve školkách děti, které nemají tři roky, máme jich tam asi několik desítek tisíc, to poslední číslo, které udávalo Ministerstvo školství, je 40 tisíc. Ale to není žádný argument pro to, že to tak má být a že to máme dát do zákona. To je naopak nesprávná praxe a my bychom ji neměli tímto zákonným ustanovením podporovat.

Každá učitelka nebo učitel v mateřské škole vám řekne, že je obrovský rozdíl starat se o dítě, které má tři roky, a starat se o dítě, které má dva roky. Ty rozdíly v biologických, psychologických a dalších a dalších potřebách jsou nekonečné a často ani to vzdělání, které učitelky v mateřských školách mají, není dostatečné na to, aby se o tyto děti plnohodnotně staraly. Navíc to často musí vést k tomu, že ty děti jsou v oddělených skupinách nebo oddělených třídách.

A proč to všechno je? Je to tak proto, že děti, které nemají tři roky, do tohoto typu předškolního zařízení, jakým je mateřská škola, prostě nepatří. Mateřská škola není žádné odkladiště dětí. Je to vzdělávací instituce, je to součást vzdělávacího systému, pro který platí rámcový vzdělávací program.

Pro péči o děti předškolního věku, tam, kde rodiče chtějí pracovat, máme nebo máme mít jiné typy zařízení. Dětskou skupinu, pro děti, které ještě nemají věk na mateřskou školu, tak máme k dispozici jesle a další a další věci. Není prostě potřeba zavádět zákonem povinnost pro školky, aby přijímaly děti, které ještě nedosáhly věku tří let.

A uvědomme si, jak to zkomplikuje život obcím. Co říkat starostům, kteří teď dobudovali školu, mateřskou školu, aby měla dostatečné kapacity, a teď najednou ta kapacita nestačí, protože tam budou muset povinně přijímat děti, které nemají ještě dva roky, budou-li si to rodiče přát? To mi připadá ze strany státu nezodpovědné a úplně zbytečné. (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás požádám, kolegyně a kolegové, opětovně o ztišení. Prosím, pokračujte, pane předsedo.

 

Poslanec Petr Fiala: Ještě bych připomněl jednu věc, která zase bere kompetence ředitelům a škodí tak středním školám, a to je nápad, že budou jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Proč to nenecháme na ředitelích škol? Proč budeme pro všechny typy škol zavádět jednotné přijímačky? Je to úplně zbytečné.

A tak bych mohl rozebírat jednu tu záležitost za druhou. Já bych třeba považoval za rozumnou maturitu z matematiky, ale zase bych neviděl žádnou škodu, kdyby teď nebyla uzákoněna, protože si myslím, že na její dobrou přípravu a na změnu výuky matematiky potřebujeme víc času, než kolik je tomu v té novele věnováno.

Takže dámy a pánové, máme tady šanci udělat pro školy něco dobrého. Nevystavovat školství další změně. Vzpomeňme si, není to tak dlouho, co jsme přijímali jinou novelu školského zákona. Tady už je na stole zase další. Teď nám pan prezident dal šanci, abychom ji smetli ze stolu. Udělejme to. A mohu vás ujistit, že českým školám to nijak neublíží. Naopak, pomůže jim to.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Další v rozpravě vystoupí paní poslankyně Semelová. Připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pokud jde o důvody, kvůli kterým nám vrátil školský zákon pan prezident, je to jednak stanovení povinnosti vymezit školské obvody spádových mateřských škol od 1. 1. 2017. Zmíněno je povinné předškolní vzdělávání dětí ve věku pěti let. Dál postupné rozšíření předškolního vzdělávání pro děti ve věku dvou let, resp. umožnění rodičům využívat mateřské školy pro děti od tohoto věku. A zmiňuje zde už dnes diskutovanou inkluzi, která je součástí předchozí novely.

My jako poslanci KSČM jsme pro novelu školského zákona nehlasovali, i když uznávám, že na podobě školského zákona se odvedl kus práce a jsou zde zakomponovány změny, které by mohly přispět ke zkvalitnění vzdělávání v České republice. Na druhou stranu však máme k podobě některých těchto změn výhrady a s některými změnami výslovně nesouhlasíme.

Pokud jde o úpravy, které by podle našeho názoru mohly vést ke zvýšení úrovně vzdělávání, je to jednak povinné předškolní vzdělávání dětí ve věku pěti let a dále stanovení povinnosti vymezit školské spádové oblasti pro mateřské školy. Tady se tedy naše stanovisko liší od názoru prezidenta republiky. My považujeme povinné vzdělávání v posledním ročníku před vstupem do základní školy za potřebné. Je to jeden z kroků k vyrovnání rozdílů a srovnání šancí, srovnání startovací dráhy speciálně pro děti z méně podnětného prostředí, jimž to velmi pomůže. Považujeme za důležité to, že mateřská škola má plnit a plní funkci vzdělávací, výchovnou a sociální. Stále častěji supluje, jak jsme toho svědkem, rodinu, kde nezískávají děti mnohdy základní návyky, jsou nedostatečně rozvíjeny řečové, jazykové schopnosti apod. A tady hraje velmi důležitou úroveň právě mateřská škola.

Jenomže tím, že Ministerstvo školství podlehlo tlaku a tento návrh změkčilo umožněním individuálního vzdělávání, kdy rodiče pouze oznámí při zápisu, že budou dítě vzdělávat sami doma, přičemž ověření rozvoje dítěte, jeho znalostí, dovedností je vlastně pouhou formalitou, a dále podporou dětských skupin, které předškolní vzdělávání neposkytují, jde zde o pouhé hlídání, tak těmito úpravami se vlastně naprosto ztrácí původní smysl, kdy po této úpravě o povinné předškolní vzdělávání vůbec nejde.

Pokud jde o spádové oblasti, my tuto změnu na rozdíl od pana prezidenta podporujeme, protože si myslíme, že pokud má být nárok na přijetí dítěte do mateřské školy, musí být páky, jak tento nárok zabezpečit. Takže spádové oblasti jsou nutné, přičemž rodič není svazován povinností nastoupit nebo dát dítě do této školy. Může si zvolit i jinou školu, kam bude přijato, pokud bude, pochopitelně, volná kapacita.

Naši podporu má také zavedení - a to už nezmiňuje pan prezident, ale já to chci zmínit za klub KSČM - má podporu zavedení jednotné přijímací zkoušky na střední školu. Myslím si, že to má význam jak pro střední školy samotné, pokud jde o kvalitu přijímaných žáků, ale také následně pro vysokou školu, pokud jde o úroveň přijímaných studentů. Ale potažmo i pro samotné základní školy, kde jsou žáci i v té deváté třídě nuceni se připravovat na jednotné zkoušky, jsou nuceni se učit, a souvisí s tím nakonec i chování žáků ve druhém pololetí devátých tříd.

Jenomže opět tady to vidíme jako nedotažené, že se ztrácí původní smysl, a to tím, že nebyl přijat náš pozměňovací návrh, aby byla centrálně stanovena nepodkročitelná hranice úspěšnosti. Tedy kdy ještě žák může být na střední školu přijat a kdy už ne. To znamená, že vzhledem k tomu, že ještě také není přijata změna týkající se financování regionálního školství, tak toto všechno vede k tomu, nebo jsou nuceni ředitelé k tomu, aby naplnili na maximální počet střední školy, tak aby získali pochopitelně maximální počet peněz. Opět tedy změna, která by si zasloužila podporu, pokud by byla dotažena, ale ne tak, že vlastně ztrácí původní smysl a přestává být tato změna efektivní.

Pokud jde o výhrady, v nichž se s panem prezidentem shodujeme, tak je to jeho kritika předškolního vzdělávání u děti ve věku dvou let, ale nakonec i zmiňovaná inkluze. I když vnímám výhrady, které tady zaznívají. Pokud jde o dvouleté děti, tady je to samozřejmě možné už v současné době, nicméně pozměňovací návrh, který byl přijat, tak vlastně legalizuje a stanovuje to přímo v tom zákoně, že bude nárok i pro děti dvouleté.

Chtěla bych říci, že už v současnosti v mateřské škole děti mladší tří let jsou. A jsou zde dokonce dvouleté, které tvoří přes 36, téměř 37 % dětí mladších tří let, a téměř 2 % nedovršila ani dva roky. Zároveň bych ale chtěla říci, že to působí velké komplikace v těch mateřských školách, kde k tomu dochází. Alespoň v těch, se kterými jsem se mohla seznámit, s těmi zkušenostmi některých učitelek. Dvouleté děti potřebují absolutně jinou péči než děti, které patří do mateřské školy. Tím, že jsou integrovány mezi ně, tak vlastně trpí tím předškoláci i tyto malé děti. Trpí tím předškolní vzdělávání, které by mělo být náplní především pětiletých dětí. Dvouleté děti potřebují úplně jinou péči, jak už jsem říkala. Učitelka, která je v takové třídě, tak na jednu stranu musí zabezpečovat vzdělávání pro víc než 20 dětí a na druhou stranu přebalovat pleny u těchto malých dvouletých dětí, kterým kolikrát ani nerozumí.

Mají úplně jiné individuální biologické potřeby a v mateřských školách nejsou pro tyto nároky ani personální ani prostorové podmínky. Rozumím tomu, že jsou rodiče, a převážně matky, které potřebují nastoupit do práce, jsou k tomu nuceni kvůli ekonomické otázce. Ale tak ať vláda podpoří obce při obnovení jeslí a ať zakotví jesle do legislativy tak, aby mohly fungovat ve prospěch rodin s dětmi.

Pokud jde o inkluzi, vím, že to není součástí tohoto zákona, nicméně při projednávání tohoto zákona a projednávání pozměňovacích návrhů, konkrétně mého, kdy jsem žádala o odložení o dva roky, tak se to na pořad dne pochopitelně dostalo také. Myslím si, že kdyby byl tento pozměňovací návrh schválen, že tady byla šance ošetřit celou záležitost tak, aby nedošlo k ukvapené, nepřipravené a nepromyšlené změně. Myslím, že to poškodí skutečně všechny - jak učitele, tak děti v běžných školách, tak žáky integrované, kteří tak budou paradoxně víc vyloučeni, než kdyby byli ne v tom takzvaném společném vzdělávání, ale ve speciální škole.

Nechci se k tomu dál nějak vyjadřovat. Tuto otázku jsme diskutovali podrobně při všech třech čteních tady na půdě Poslanecké sněmovny, ale nakonec i ve výborech. Jenom chci podotknout v této záležitosti poslední věc, že máme připravenou novelu, která by znovu vrátila do hry odložení takzvané inkluze o dva roky.

S čím v novele školského zákona absolutně nesouhlasíme, přičemž mě překvapuje, že to nezmiňuje ani prezident republiky ani paní ministryně ani paní zpravodajka, a to je individuální, resp. domácí vzdělávání, které se rozšiřuje i na druhý stupeň základních škol. Chtěla bych říci, že to je hlavním důvodem, proč klub KSČM nemůže podpořit přehlasování prezidentského veta. To, že se tato možnost dostala do školského zákona, je pro náš klub KSČM naprosto zásadní a nepřijatelné.

Tato změna a některé další povedou k privatizaci školství, protože už dnes jsme svědky toho, že kolem individuálního vzdělávání dochází k tomu, že se domlouvají rodiče, zakládají si takové nějaké soukromé rodičovské školky pro své ratolesti. Do toho od 1. 9. má platit inkluze, což povede opět k posílení soukromého školství, k posílení počtu žáků na víceletých gymnáziích. Zároveň to považuji za ústup od odbornosti, a je to i degradace učitelského povolání. Abychom měli v mateřských školách místo kvalifikovaných pedagogů chůvy, aby se o děti v dětských skupinách, které potřebují předškolní vzdělávání, staraly chůvy, sociální pracovnice a další, aby výuka škály odborných předmětů na druhém stupni základních škol, ale konečně i na prvním stupni základních škol byla svěřena do rukou rodičů, kteří nemusí mít žádné znalosti oboru pedagogiky, psychologie atd., to považujeme opravdu za skandální.

Proto klub KSČM přehlasování veta prezidenta nepodpoří. Děkuji. (Potlesk několika poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Přečtu dvě omluvy. Dnes od 15.30 do 18 hodin se omlouvá pan ministr Milan Chovanec z naléhavých pracovních povinností v resortu Ministerstva vnitra a dále od 16 do 19 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Helena Langšádlová.

Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Karamazov a připraví se pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, v diskusích k zákonům se školskou tematikou si v tomto volební období užijeme nespočet. Chtě nechtě jde o důsledek toho, jaké návrhy jsou Sněmovně předkládány. Kdyby se alespoň projednou nesnažilo ministerstvo organizovat životy lidí, mohli jsme si další dlouhé projevy ušetřit. Bohužel tomu tak není. Opět tu stojíme a slýcháme tytéž argumenty ke školskému zákonu, neboť prezident republiky novelu školského zákona, jak víme, vetoval. Není to často, vlastně téměř vůbec, kdy by si prezident za své kroky zasloužil pochvalu. V případě jeho veta školského zákona ale musím udělat výjimku. Snad toto veto nebude ojedinělým výkřikem. Vláda totiž chrlí podobných legislativních paskvilů spousty. Školský zákon to jen potvrzuje. Vždyť i levicový prezident se neomarxistickým návrhům obsaženým v novele školského zákona postavil. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí připomenout povinnou předškolní docházku, která vlastně znamená prodloužení základního vzdělávání na deset let, místo abychom se zaměřili na kvalitu. Nebo lze také připomenout jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Ministryně tím posílá vedení škol jasný vzkaz: Nevěřím vám, jste nekompetentní, proto vám ani nedovolím vybrat si vlastní studenty. Místo toho, abyste řídili školu, udělám z vás pouhé administrativní pracovníky.

Vraťme se ale k prezidentskému vetu. Jeho jádrem se stala ta část novely, která zapracovává právo rodičů umísťovat své děti do mateřských škol již od dvou let věku, a to počínaje 1. září 2020. Myslím, že rozumím podstatě návrhu, ale zatím se nikdo nezabýval otázkou, o kolik dětí půjde, a tím pádem ani nemohl porovnat pomyslnou poptávku s kapacitou stávajících zařízení. Na výstavbu nových zařízení přitom není dostatek času. S penězi navíc se v rozpočtu zřizovatelů většinou nepočítá. Vhodná místa nejsou vytipována. A čtyři roky uběhnou dříve, než se cokoli stačí změnit. Souhlasím tedy, že tato část novely není připravena, nepředcházela ani patřičná analýza a diskuse na výboru.

Další částí, které se prezident republiky, byť okrajově, dotkl, je povinné předškolní vzdělávání pro děti ve věku pět let, o kterém jsem se již v úvodu také zmínil, a mnozí ostatní. Nemyslím, že můj projev může cokoliv na názoru paní ministryně změnit. Na to jsem příliš velkým realistou. Přesto je ale vhodné, aby některé argumenty opět zazněly.

Milé kolegyně, milí kolegové, přiznejme si konečně pravdu. Povinný rok předškolního vzdělávání problém nedostatečné připravenosti žáků základních škol nevyřeší. Podíváme-li se, kolik dětí ve věku pět let mateřskou školu navštěvuje již dnes, je to zhruba 95 %. Důvody k nenavštěvování mateřské školy mohou být různé a ne vždy své děti do mateřské školy neposílají pouze sociálně znevýhodněné rodiny, kterým navrhované opatření stejně nepomůže. Ptám se vás: Je skutečně správné, abychom pro zhruba 5 % dětí přikázali, co má bezpodmínečně dělat zbylých 95 %? Mně to rozumné nepřijde. A i kdybychom po socialisticku splnili plán na 100 % a zajistili přítomnost každého pětiletého dítěte v mateřské škole, problém tím ani zdaleka nevyřešíme. Důsledky špatné výchovy dítěte se neprojevují pouze při nástupu do školy, nýbrž kdykoli v průběhu předškolní docházky. Pokud rodina výchovu soustavně zanedbává, zaostává dítě proti svým vrstevníkům od útlého věku až po konec povinné školní docházky.

Připravenost dítěte se přece neodvíjí jen od toho, zda někde čtyři hodiny denně sedí. Odvíjí se od celkového směru, jakým je dítě vedeno. Pokud například žákovi první třídy s domácími úkoly nikdo nepomůže a školní známky budou rodině lidově řečeno ukradené, může žák ve škole sedět třeba deset hodin a stejně to na výsledcích nebude znát. A to samé platí i o vzdělávání předškolním. Nedostane-li se dítěti odpovídající péče ze strany rodiny, ani pravidelná návštěva mateřské školy toho mnoho nezmění. Ve školce si ruce umyje, ale co se stane, až přijde domů? Stane se přesně to, co budou chtít rodiče.

Jak tedy můžeme vidět, celý problém je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Já si na tomto místě nebudu hrát na vševědoucího, neboť jednoduchá a zaručená řešení neexistují. Varuji však před tím, abychom se pouštěli do nesmyslných regulací. Přestože novela obsahuje také jeden velmi dobrý návrh v podobě povinné maturity z matematiky, navrhuji veto prezidenta republiky podpořit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Od 16.15 do konce jednacího dne z pracovních důvodů se dnes omlouvá pan ministr doprav Ťok.

Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Zahradník a připraví se pan poslanec Vilímec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, těch návrhů na změnu školských zákonů je v posledním období tolik, že občanům se musejí zákonitě plést. Tento tedy, jak jsme si nakonec na začátku objasnili, se podle mého názoru týká tří zásadních neuralgických problémů: problému mateřské školky, problému povinných přijímacích zkoušek a problému maturity z matematiky. O problémech souvisejících s povinným posledním ročníkem mateřské školky a s možností přijímat do mateřské školky děti od dvou let věku již tady poměrně podrobně hovořili moji kolegové. Já jenom bych k tomu řekl, že se mi tak trochu zatím opět, jako už mnoha takových zákonů tady v naší Sněmovně, jeví vliv různých aktivistických skupin, v tomto případě genderových, feministických, socialistických.

Co se týká toho druhého problému, problému povinných přijímacích zkoušek na střední školy. Ty zkoušky by jistě byly dobré, jistě by pomohly zvýšit zájem žáků o práci v základní škole na jejím konci, v té deváté třídě, která, jak se ukazuje, není úplně tou nejlepší věcí. Mnozí žáci v mnohých školách v deváté třídě se už nevyučují, nedělají nic. Otázkou ale je, co to přinese těm středním školám. Již dnes, již v minulé době ředitelé gymnázií, na kterých byl vysoký převis poptávky, si zavedli přijímací zkoušky, jistě vybírali z uchazečů ty nejlepší a nakonec je pak do svých škol přijímali. Otázkou je, co střední školy, které po prvním kole přijímacích zkoušek mají ve své třídě šest žáků. Jistojistě zdravý rozum tady velí takové střední školy zrušit. Já jsem si dovolil tohle vyslovit, i když vím, že je to naprosto neuvěřitelně brizantní neuralgické téma, zejména čtyři měsíce před krajskými volbami. Takovou střední školu zrušit, to je takový, řekl bych, smrticí koktejl pro hejtmana nebo starostu obce, který se k tomu odhodlá, což se tedy neděje, a pak máme střední školy, které zejí prázdnotou. Ty ať si přijímají, koho chtějí, kdo se k nim přihlásí, ale...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, ale požádám zvlášť levou část sálu o ztišení, aby bylo dobře rozumět, co říkáte. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane předsedající. Ale těm školám, které mají zájem, těm dopřejme, ať si úroveň přijímacích zkoušek, způsob stanoví samy.

A konečně ten třetí bod a to je právě to, co mně jako celoživotnímu učiteli matematiky způsobuje při hlasování o tomto zákoně poměrně značný konflikt kladných a záporných sil. Je to povinná maturita z matematiky. Já jsem vlastně po dlouho část toho nedávného svého profesního života právě prosazoval a usiloval o to, aby matematika byla povinným předmětem maturitní zkoušky. Vůbec postavení matematiky v systému maturitních zkoušek u nás je poměrně různorodé. Byly doby, kdy matematika byla pevnou, povinnou součástí maturitních zkoušek. Třeba na konci 19. století v gymnáziu v rakousko-uherském mocnářství, třeba např. na Gymnáziu v Českých Budějovicích maturovali studenti ze čtyř povinných předmětů, a to tedy z vyučovacího jazyka, z latiny, z řečtiny, a divte se, také z matematiky. A ze všech čtyř těchto předmětů psali také maturitní písemnou práci, včetně velmi obtížné, tedy na svoji dobu, ale i na dnešní dobu, sice tematicky trochu jiné, než by to bylo dnes, ale velmi obtížnou písemnou maturitní zkoušku. Tehdy byla úroveň maturitní zkoušky na gymnáziu předmětem poměrně velké celospolečenské debaty. Tehdy, na konci 19. století, se společnosti zdálo, že studenti na gymnáziu jsou přetěžování, že mnozí z nich neudělají maturitní zkoušku. Když se podíváte do ročenek gymnázií z té doby nebo z 20. let, tak tam vidíte vedle seznamu maturantů, který má rozsah 30, 35 jmen, také seznam tzv. spolužáků zvíci stejně tak 30, možná 40 jmen. To byli lidé, kteří do té třídy chodili, ale kteří před dosažením té maturitní mety z prospěchových nebo možná ale i materiálních důvodů museli studia zanechat. A tak společnost diskutovala, významné hlavy se účastnily té diskuse, včetně třeba profesora Thomayera, a kdybychom si měli tipnout, co bylo výsledkem té diskuse, tak v roce 1908 Marchetovy zákony vyřadily povinnou písemnou zkoušku z matematiky. Latina, řečtina zůstaly, matematika, bohužel, dostala za vyučenou. A tak to bylo střídavě.

Otázka je, zdali ta jednotná maturita má smysl. Já jsem přesvědčený o tom, že nikoliv, měla by být maturita z matematiky diverzifikovaná, určitě obtížná, povinná na gymnáziích, možná volitelná, nepovinná na odborných školách. A na těch, které s technickým oborem nemají nic společného, by mohla být opravdu jenom volitelná. Takto vystavujeme žáky vlastně velkému dilematu. Žáci odborných škol si musejí vybrat, budou-li maturovat z matematiky, nebo z jazyka. Z obojího neumějí takřka nic. Bohužel. Stojí před těžkým dilematem.

Takže já nakonec to svoje dilema, ten konflikt, rozhodl jsem se tak, že budu hlasovat proti schválení tohoto zákona s nadějí, že někdy se matematika dočká toho pravého postavení náročného maturitního předmětu pro gymnázia.

A ještě jednu věc bych si tady dovolil zmínit. Je to vůbec postavení té tzv. státní maturitní zkoušky, tak jak je dnes praktikována, tedy té písemné, státní části, a pak té části jaksi co do náročnosti možná malinko vedlejší, ale společensky významné, té části školní. Ono to vzbuzuje dojem, jako by předtím, než jsme zavedli tuto státní maturitu, jako by maturitní zkouška nebyla zkouška státní. To ale není pravda. Maturitní zkouška byla na gymnáziích u nás zavedena jako státní zkouška již Exner-Bonitzovou reformou v roce 1849. Od té doby byla maturita státní a ten státní dohled byl realizován přítomností nezávislého předsedy maturitní komise, obvykle pracovníka nějaké školské instituce, případně ředitele nějakého renomovaného gymnázia nebo nějaké renomované obchodní akademie, renomované střední školy daného oboru. Teprve inflace maturitních oborů snížila úroveň zkoušky. Jakkoli pořád byla státní, přesto její úroveň byla poměrně nízká, to přiznávám. A otázkou je, zdali zavedení povinné maturitní zkoušky byl správný krok. Víme dobře, že třeba ve Spojených státech tak tomu je přirozeně. Žáci odcházejí z high school, poslední hodinu, poslední den si napíší testy, domů jim přijde poštou takový lísteček, jako asi účet za elektriku, a tam je napsán výsledek jejich maturitní zkoušky. Když přijížděli k nám do školy, kde jsem býval ředitelem, tak v úžasu stanuli před maturitními zkouškami, tak jak jsme je dělali my. Před tím, že studenti musejí předstoupit před komisi společensky ustrojeni, v patřičném naladění, po předchozí soustředěné dlouhé přípravě a musí v uceleném čase zhruba těch čtyř hodin v dopolední, odpolední části předvést znalosti ze čtyř předmětů. To se jim zdálo takřka nepředstavitelné, že by mohli být schopni takto uskutečnit.

Já se přiznám, že na svůj zvyk tady k tomu hovořím dlouho, ale já jsem se k těmto zákonům nevyjadřoval v předcházejících čteních. Jednak nejsem expertem na školství v našem klubu a jednak spíš jsem se chtěl chovat zdrženlivě. Ale tohle považuji za možnost, jak teď v tuhle chvíli dát průchod zdravému rozumu, tenhle zákon tedy nepropustit, potvrdit prezidentské veto a snažit se hledat cestu rozumu, cestu rodinného působení ve věci mateřských školek, cestu svobody pro ředitele školy a konečně, co se týká mé milované matematiky, cestu diverzifikace při maturitní zkoušce na středních školách.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Svoboda, připraví se pan poslanec Vilímec. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, tento zákon je skutečně pro mne velmi kontroverzní. Na jednu stranu vím, že maturita z matematiky je vůbec nejdůležitější maturitní zkouška, která existuje. Já jsem po léta, když jsem se jako proděkan touto otázkou zabýval, sledoval, co je nejsilnější predikční faktor pro to, zda student vysokou školu dodělá. Je to prosím pěkně to, jak uspěje u přijímacího pohovoru z matematiky. Medicína nemá matematiku, medicína má fyziku, což je obor, který je matematice velmi příbuzný a vyžaduje ten typ myšlení, který tam je, a proto jsem přesvědčen, že zkouška z matematiky patří na střední školy, patří na střední školy gymnaziálního typu naprosto jednoznačně, protože ta škola připravuje studenta ke studiu vysokoškolskému a on by měl vědět, zda předpoklady pro to, aby to udělal, má.

Na druhou stranu tento zákon zasahuje do práv rodičů tím, že nařizuje, aby děti chodily do školky od pěti let, to znamená, prodlužuje školní výuku o jeden rok. Přestože já sám děti a vnoučata do školky dávám, tak je to mé rozhodnutí jako rodiče, které je opřeno o nějaké mé osobní zkušenosti a o to, co chci, aby to dítě získalo, a je to rozhodnutí toho rodiče. A svoboda jednotlivce a svoboda rodiče v otázkách výchovy jeho dítěte je pro mě základní a zásadní axiom. Proto je tak těžké se v této věci rozhodovat. Ale dávám skutečně přednost tomu, že rodiče zodpovídají za své děti a stát zodpovídá za to, aby jim dal možnost, když už jsou středoškoláci, aby si otestovaly, zda budou na vysoké škole úspěšné. Tyto dva faktory stojí proti sobě. A když to sečtu ještě s tím, jak dvouleté děti s plínkami budou chodit do školky, finálně jsem se rozhodl, že nepodpořím zrušení veta prezidenta republiky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Vilímec. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, já jsem také nevystupoval k této novele školského zákona při jejím projednávání v Poslanecké sněmovně, a to z toho důvodu, že nejsem členem školského výboru. I tak zde, pokud si pamatuji, bylo velké množství těch, kteří k tomuto zákonu vystoupili a prezentovali svůj úhel pohledu. Dnes mi to ale úplně nedá. Tato novela totiž není pouze nějakou tematicky odbornou záležitostí spadající výhradně do rezortu školství. Ona má totiž velký dopad jednak na svobodu rozhodování rodičů a také velký dopad na obce a města. Prostě není možné jen tak uzákonit nárok na umístění do mateřské školy pro děti dvouleté, a to ve velmi krátkém časovém období. Já totiž rok 2020 nepovažuji za nějaké dlouhé období. Když vezmeme v úvahu, že v rámci volebního období komunálních politiků jsme někde uprostřed, tak to není vůbec nějaké dlouhé období. A bylo to schváleno, aniž k tomu byly vytvořeny potřebné podmínky.

Navíc jsem velmi zpozorněl, a tady navážu na pana kolegu Zahradníka, kdy jsem obdržel dopis, kterým mně organizace -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale opět požádám kolegy a kolegyně - jestli máte něco důležitého, co potřebujete řešit, odejděte do předsálí. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Velmi jsem zpozorněl, když jsem obdržel dopis, kterým mně organizace Česká ženská lobby vyzývá, abych podpořil přehlasování prezidentského veta uplatněného vůči této novele školského zákona. Když jsem si přečetl podrobně onen text tohoto dopisu, tak nevím, co je myšleno sdělením této organizace, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude nadále plně dotovat všechny děti v mateřských školách včetně dvouletých. Zda se tím míní platy učitelů nebo učební pomůcky v rámci přímých nákladů nebo něco dalšího, nevím. Sotva totiž bude Ministerstvo školství dotovat veškeré náklady na provoz mateřských škol, to nedělá ani ostatně v současné době. Naopak je potřeba upozornit na mýtus, který možná někdo z těchto organizací vnímá, že stát platí veškeré náklady na děti v mateřských školkách. Vždyť to tak přeci vůbec není. Naopak státní příspěvek - od roku 2013 je převeden do rozpočtového určení daní - se nikterak významně nezvýšil a obce již dlouho volají po napravení této situace.

Já jsem komunálním politikem 26 let, učitelem jsem také byl. Učil jsem na základní umělecké škole také 20 let a za tu dobu jsem zažil mnohé změny především v oblasti regionálního školství. Víte, z pohledu zřizovatelů, a teď to vezmu konkrétně na mateřské školy, myslím, že by mělo být řečeno, že časté změny vesměs situaci v předškolním vzdělávání významně nevylepšily. Tuto novelu školského zákona tedy nelze vnímat pouze z pohledu úředníků Ministerstva školství. Jak známo, velmi kriticky se k této novele vyjádřil samotný Svaz měst a obcí ČR. Aby nevznikal nějaký mylný dojem, tento názor Svazu měst skutečně zohledňuje veliký nesouhlas starostů a komunálních politiků s takto pojatým zákonem, a to napříč politickým spektrem. Tam se nerozlišuje, jestli je to starosta za ANO, nebo starosta za ODS, nebo za nezávislé. Osobně jsem se také zúčastnil mnohých jednání orgánů Svazu měst a obcí, ale také například v našem Plzeňském kraji samostatného sdružení obcí a měst. Jedním z hlavních témat setkání byla právě podoba školského zákona, a to ne pouze v té diskutované inkluzi. Dokonce tato norma vyvolávala ještě kritičtější komentář než podle mého soudu nepovedené rozpočtové určení daní. Starostové totiž vycházejí z reálného života, nikoliv z nějakých ambicí toho či onoho rezortu či ministra.

V takovém případě je zcela správné a považuji to za zcela legitimní, že se Svaz měst a obcí obrátil na prezidenta republiky a požádal ho, aby zvážil využití svých ústavních pravomocí a zákon vrátil Poslanecké sněmovně. Dnes jsem si mimoto přečetl další dopis, tentokrát dopis adresovaný Fórem rodičů a Sítí mateřských center. Tato organizace také nesouhlasí s touto podobou školského zákona. Konkrétní důvody jsou nasnadě. Byly tady již vícekráte i dnes prezentovány, ale zmíním je.

Povinný poslední rok mateřské školy. To již tady, co já pamatuji, bylo i před listopadem 1989 v jednu chvíli. Nevím, jestli to bylo zrovna v tu chvíli, kdy paní ministryně chodila do školky, ale určitě to tady také bylo. Není to nic nového. Nakonec se tato povinnost stejně v zákoně rozmělnila v evidenční povinnost každého rodiče nechat pod hrozbou pokuty do mateřské školy napsat své šesti- či pětileté dítě v posledním roce před nástupem do základní školy. Přestože takové dítě nemusí nakonec do mateřské školy reálně nastoupit, bude mu muset mateřská škola po celý rok držet místo, já si to jinak nedokážu představit, a blokovat své kapacity v neprospěch jiných dětí.

Nárok na umístění do mateřských škol pro děti již od dvou let, opět to zde již padlo několikrát. Taková změna - nebudu diskutovat o tom, nakolik dvouleté dítě může navštěvovat tento typ předškolního vzdělávání, ale taková změna mimoto finančně velmi stojí.

Paní ministryně zde garantuje, a uvedla to i v expozé, tzv. evropské peníze. Jenže za prvé víme, jaké potíže s využitím evropských peněz měly města a obce v minulém plánovacím období. Kolik to stálo nákladů. Kolik administrativní povahy, nepředvídatelných rizik. Mnohé problémy se ještě teď řeší. Navíc z těchto evropských fondů, pokud alespoň vím, je možné čerpat v případě škol v tomto plánovacím období jen na základě schválených místních akčních plánů a tyto místní akční plány nejsou hotovy. Nevím, do jaké míry si to paní ministryně uvědomuje.

Spádové obvody mateřských škol - opět to zde padlo. Další sporná novinka, která omezí samozřejmě rodičovskou svobodu zvolit pro dítě konkrétní školku. Tvrzení ministerstva, že rodiče budou nadále mít možnost zapsat dítě i do mateřské školy nespádové je sice hezké, ale fakticky to totiž nebude kvůli dlouhodobě nedostatečným kapacitám v mateřských školách možné. Kde není místo, tam dítě z nespádové obce nemůže taková škola zapsat. To myslím je evidentní.

Vážené kolegyně a kolegové, tento zákon byl prosazen víceméně za každou cenu a silou. Většinou samozřejmě v Poslanecké sněmovně. Paní ministryně zde mluvila o tom, že komunikovala se Svazem měst a obcí. Diplomaticky zamlčela, že ale se jí nepodařilo získat pro tento školský zákon podporu starostů, mnohých starostů obcí a měst. Za takových podmínek prosazovat tento zákon v tak důležité a citlivé oblasti, jako je školství, já považuji za skutečně nesprávné.

Záměrně se nevyjadřuji k ostatním změnám v této novele školského zákona. Zaměřil jsem se pouze na mateřské školy, protože ani ony ty ostatní změny ve mně v mnoha případech také velkou důvěru nevzbuzují.

Víte, když jsem četl v sobotu v novinách, že je potřeba přehlasovat veto prezidenta republiky proto, aby nebyla snížena politická pozice pana předsedy vlády a renomé ministryně školství, tak jsem také zpozorněl. Myslím si, že dopady a důsledky nových pravidel bychom měli velmi vážit a neměli bychom hlasovat podle toho, jestli bude sníženo renomé paní ministryně, nebo nebude. Víte, ona rodiče starost dětí ani starosty v mnoha případech politická pozice konkrétního ministra nezajímá. Zajímá je však to, zda jim tato novela zákona usnadní život a vylepší situaci jejich dětí, anebo naopak stávající situaci ještě více zkomplikuje a způsobí zmatky. Protože s největší pravděpodobností nastane to druhé. Nemohu skutečně tento zákon podpořit a nebudu hlasovat proti vetu prezidenta republiky.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Eviduji dvě faktické poznámky. První má pan předseda Sklenák a po něm pan předseda Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, kolegyně a kolegové. Já jsem na dnešním jednání grémia Sněmovny avizoval, že ambicí vládní koalice je dnes projednat body, které svítí na tabuli. Předpokládám, že do 19 hodin nebude problém je projednat. Nicméně z určité opatrnosti si dovoluji jménem poslaneckého klubu sociální demokracie a poslaneckého klubu hnutí ANO 2011 navrhnout, abychom dnes jednali a meritorně i procedurálně hlasovali o všech návrzích i po 19. hodině s tím, že avizuji, že pokud bychom v 19 hodin měli projednány body, které svítí na tabuli, tak sám budu avizovat dohodu předsedů poslaneckých klubů na přerušení jednání do zítřejšího dne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Registruji váš procedurální návrh, o kterém dám hlasovat bez rozpravy. Eviduji žádost o odhlášení. Já vás všechny odhlásím a požádám, abyste se opětovně přihlásili svými kartami.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro takto předložený procedurální návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 24, přihlášeno je 160 poslankyň a poslanců. Pro návrh 97, proti 45. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

Budeme pokračovat v rozpravě. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Stanjura. Stahuje ji, dobře. Nyní řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Petr Bendl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Kolegové, kolegyně, paní ministryně, ono už opravdu mnohé bylo řečeno. Skoro by se dalo říct, že už není moc toho, co k tomu dodat. Člověk sám, když vidí, jakým způsobem bude v praxi aplikována tato vládní novela školského zákona, co vlastně všechno způsobí a jak na to předkladatel zákona reaguje, tak si říká, zda vás nechat páchat toto politické harakiri, neboť jak zde už bylo řečeno napříč politickým spektrem, starosty z různých politických subjektů je z praktických důvodů tato novela zákona odmítána, neboť vidí, jaké konkrétní dopady to rozhodnutí nebo tato legislativa přinese. Bylo tady zmiňováno, že jsou to zejména organizační a finanční věci, na které obce upozorňují, protože nebudou schopny pokrýt požadavky, které ten zákon vyvolává. Pro rodiče možná příjemná představa, že už ve dvou letech budou moci odložit dítě do mateřské školky, aby zajistili své jiné životní potřeby. Nicméně pro obce to bude znamenat výrazné finanční náklady. A zatím, i kdyby nám ministryně... (Odmlka pro silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám. Kolegyně a kolegové, ale poněkolikáté vás žádám o ztišení. V případě, že budete neustále zvyšovat hladinu hluku v sále, budu muset jmenovat. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji moc. Kdyby nám ministryně školství tady říkala cokoliv o tom, jak se postará finančně stát, dokud se nepostará Poslanecká sněmovna a neodsouhlasí finanční prostředky na takovéto investice a nebude je mít zmapované a nebude vůbec vědět dopady tohoto návrhu zákona, abychom byli schopni říci ano, my vaše náklady, které s tím jednotlivé obce budete mít, pokryjeme, nebo stát je pokryje, tak je sebevraždou ukládat městům a obcím takovéto povinnosti.

Ty dopady už jsou dnes, protože já jako bývalý starosta většího města a současný zastupitel malé obce z praxe musím říct, že už se prostě ředitelé základních škol a mateřských škol začínají zaobírat tím, které děti z jiných obcí, ve kterých nejsou základní a mateřské školy, nebo zejména mateřské, pokud je nutíme tam vytvořit kapacity, budou muset mateřskou školu, kterou zřizuje obec, která ji má, opustit, aby naplnili kapacity dětmi z té své dané obce. Protože někteří rodiče, a bude to pro ně velmi nemilá zpráva, se totiž dozvědí, že obec, která zřizuje svoji mateřskou školu, dá přednostně prostor svému občanovi, rodině, která je s trvalým bydlištěm v dané obci. A kdo je mimo obec, tak bude mít smůlu.

A platí to, co říkal pan kolega Vilímec, když jsem viděl, že paní ministryně tady vrtěla hlavou nad tím, když jí pan kolega poslanec Vilímec říkal, když nebude kapacita v mateřské škole, tak to dítě nikdo nevezme. To si nikdo nevezme na triko, aby tam vzal víc dětí. Co kdyby se, probůh, někomu něco stalo? A bude to mimo kapacitu. Takže je nevezme. Rodiče, kteří třeba budou mít dítě, tedy ve třech letech dají do mateřské školy, ještě tam bude ve čtyřech letech, a v pěti letech už ta školka bude mít plnou kapacitu, protože ji bude muset naplnit dětmi, které povinně budou muset jít do školy, a tak ta děcka po roce nebo po dvou, které chodí do školy, budou ji muset opustit a budou si muset hledat místo někde jinde.

Možná že ve městech to nebude takový problém. Možná. Říkám možná, protože vlastně nikdo pořádnou analýzu dopadu tohoto kroku neudělal. A to je jedna z věcí, kterou primátoři a zejména starostové malých obcí vidí, protože to bude padat na ně. Oni budou potom zodpovědní a těm lidem vysvětlovat, že pro ně není místo, po kterém volají. Myslím, že došlo pouze k formálnímu souhlasu a podpoře některých hejtmanů, protože když jsem s hejtmany mluvil, ne všichni jsou z toho úplně nadšení. Ono to po inkluzi - ano, souhlasím s tím, že inkluze není předmětem tohoto návrhu zákona, ale inkluze znamená další finanční nároky na zřizovatele škol. Další potíže, které jim přinese. A tohle je další cihlička do marastu.

Když se podíváte na rozpočty obcí, a to je také něco, co nám chybí, rozpočty obcí, které zřizují základní a mateřské školy, jsou velmi zatížené provozem. Ony drží, protože je to pro ně důležité, je to pro ně jedna z klíčových věcí, ale vy na ně valíte další systémové změny bez toho, aniž byste našli systémové finanční prostředky a byli jste schopni těm zřizovatelům škol říct, že jim kapacity, které budou muset povinně držet, dokryjete.

Já jako člověk, který má dnes doma čtrnáctiměsíčního syna, si neumím představit, že bych se ocitl v situaci, že za šest měsíců bych měl odvést syna do mateřské školy. Myslím, že dvouleté dítě do mateřské školy prostě nepatří. Že z toho spíše děláme sociální dávku, než abychom řešili vzdělávací systém, a řeknu, snahu, nebo naplňovali snahu toho, aby děti chodily do školního věku připravené.

Ač často s panem prezidentem nesouhlasím, sdílím s ním v tomto ohledu názor. Jsem rád, že zákon do Poslanecké sněmovny vrátil, jakkoli je mi jasné, že... (Odmlka pro silný hluk v sále.) Uznejte, pane předsedající... Děkuji mockrát.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Požádám tedy paní poslankyni Maxovou a Kubíčka o ztišení, pana předsedu Sklenáka o ztišení a všechny další, kteří ruší hovorem, aby odešli do předsálí. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Petr Bendl: Pokud stát chce pomoci rodinám s dětmi, pak to nemá řešit cestou, že jim otevře mateřské školy a udělá z nich v podstatě pseudojesle, ale má to řešit v oblasti sociálních věcí. Jestli chce podporovat rodiny s malými dětmi, pak to má dělat jinou cestou, ale ne tak, že vlastně matkám sdělí: Vždyť můžete klidně dítě odložit už ve dvou letech do mateřské školy a je pokoj, ne? Stát se postaral, obce to zaplatily a jedeme dál kočárem bílým podél černých skal.

Děkuji vám za pozornost a doufám i já, že prezidentovo veto bude úspěšné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Eviduji dvě faktické poznámky, první pan poslanec Birke, po něm pan poslanec Opálka. Prosím.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji za slovo. Vážená vládo, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, ač si Petra Bendla vaším prostřednictvím velmi vážím, jeho zkušeností z komunální politiky, tak tady fakt s ním nemůžu souhlasit ze tří důvodů. Jenom tři krátké poznámky.

Nemůžete srovnávat všech 6 300 obcí, které máme v České republice, které zřizují mateřské školy a základní školy. To prostě nelze, protože je kraj od kraje úplně jiná situace v rámci geografické křivky. To je nezpochybnitelné. Vy tady hovoříte o Středočeském kraji s největší pravděpodobností, a my třeba v Královéhradeckém kraji máme úplně obrácenou situaci, kdy máme naprosto volné kapacity v mateřských školkách. Proto to říkám, že to je trošku nesrovnatelné.

A pak je především na managementu vedení měst, aby předvídali a počítali s touto situací, která samozřejmě na ně v rámci té novely školského zákona dopadne, a podle mého názoru, pokud jsou gramotní, a já předpokládám, že je hodně gramotných starostů a starostek, tak to zvládnou. Nevidím v tom žádný problém. Ale můžeme mít samozřejmě odlišné názory. Evidentně je máme. Ale v tuto chvíli si s vámi dovolím nesouhlasit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Opálka, po něm pan poslanec Bendl a další. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, je v tomto návrhu zákona hodně toho, co bych podpořit chtěl. Přesto je tam taková systémová změna, o které hovořila kolegyně Semelová, že náš klub tento zákon nepodpoří. Ale když poslouchám stesky, co se týká mateřských škol, tak si musím dát do souvislosti diskusi, která zde probíhala k dětským skupinám, a nějak mi to nepasuje.

Pro dětské skupiny, tam nám ty stejné důvody, které uvádíme pro mateřské školy, nevadily, a tady nám vadí. Také bych byl raději, kdyby byly jesle do tří let, a od tří let mateřské školy. Ale vadí mi rozdíl přístupu ke každému zákonu jinak. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Bendl, připraví se pan poslanec Adamec. Prosím.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji. Ještě na margo ctěného pana poslance Birkeho, při vší úctě. Právě proto, že v šesti tisících obcí, nebo v těch tisících obcí, které mateřské školy a základní školy zřizují, každé podmínky jsou jiné, tak ušít na ně jednu jedinou škatulku, do které jsou povinny se vejít, když navíc většinově ti starostové říkají, že to je nesmysl, že se to dá složitě uhájit, a nešel jsem do detailů typu: něco jiného je zajištění investic a něco jiného je zajištění provozních nákladů a držení těch kapacit a držení těch kantorů atd. atd. To ministryně školství zpracované nemá. Vůbec je to celé na vodě. A to, že my ve středních Čechách máme obrovské rozdíly, že někde nám děti téměř vypadávají z oken, protože není místo v základních a mateřských školkách, a jinde jsou školky poloprázdné, k tomu přece ale není důvod, že přinutíme lidi dávat do mateřských škol už od pěti let věku. To přece takhle nefunguje.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Adamec, připraví se pan poslanec Stanjura. Prosím.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se pokusím v těch dvou minutách říct něco jiného. Slyším tady ekonomické důvody. My jsme město, které má 32 tisíc obyvatel, a máme jesle. A já jsem si vždycky myslel, že ty jesle budou sloužit pro ty sociálně nejslabší, pro matky samoživitelky. Jaké bylo mé překvapení, že největší tlak na jesle byl od lékařek a podobných profesí. Není to úplně o tom.

Co se týká těch školek, kapacity, je jasné, že po boomu, který skončil někdy před dvěma lety, tak kapacita určitě bude ve městech, až na některé výjimky, možná ve velkých městech, ale problém je skutečně, a padlo tady, že asi 40 tisíc dětí už je dneska dvouletých, resp. řekl bych to přesněji, mezi dvěma a třemi lety, že už jsou ve školkách. Ano, máte pravdu. Je to tak. Ale ve školkách se objevují, alespoň u nás, děti, které jsou schopné samoobsluhy v základní hygieně. To znamená, nejsou přítěží pro učitelky, které se o ně musejí starat v této oblasti, ale už jsou schopny se postarat samy o sebe a jsou schopny se začleňovat do kolektivu.

Víte, já si myslím, že začleňování dětí takhle brzy do dětských kolektivů, mám s tím velký problém, já si skutečně myslím, že dítě má být v rodině, má být se svou maminkou, mělo by si to užít alespoň ty tři roky, možná i déle. Když si vzpomenu na slova profesora Matějíčka, který propagoval tuto myšlenku, tak mám pocit, že u některých z vás to jméno je naprosto neznáme.

Také nebudu hlasovat proti vetu pana prezidenta. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Stanjura, připraví se pan poslanec Fiedler. Máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já podle jednacího řádu reaguji na slova svých předřečníků, s delším vystoupením pak vystoupím po panu předsedovi Miholovi. Ale ctěný kolega pan poslanec Birke, také starosta města, umí prognózovat, a já ho obdivuji, kolik dětí bude nastupovat, třeba dvouletých, v roce 2020 do školky. Ale ty děti se teprve narodí za dva roky a vy už budete počítat a stavět kapacitu letos nebo příští rok. Já obdivuji takovéto paušální řečení - starosta přece plánuje počet dětí, máte plus tři roky, ale my už víme podle vašeho návrhu, že v roce 2020 bude nárok pro každé dvouleté dítě, respektive od 1. září 2020, abychom to řekli přesně. Ty děti se ještě nenarodily. A pokud to myslíte vážně a řeknete, že je to nárok, tak potom rozumný starosta, aby tomu vašemu neomarxistickému vidění světa vyhověl, řekne: no, tak to asi 100 % dětí a rodičů, protože na to mají nárok. Takže bude budovat kapacitu mateřské školy na pět ročníků. Ne na tři jako kdysi. Protože děti neodcházejí ve velké většině, nebo v mnoha případech v šesti letech z mateřské školy. Takže najednou máme kulturní neomarxistické předškolní vzdělávání pětileté. Pětileté! K tomu 9 let a 4 a 5, tak si spočtěte, jak dlouho bude trvat vzdělávání. Je to normální? Podle mě to normální není. A nedá se to plánovat. Letos můžete plánovat maximálně rok 2018, možná 2019, pokud budete dostávat průběžně čísla z matriky, kolik se narodí dětí ve spádovém obvodu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý podvečer. Já děkuji panu předsedovi Stanjurovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Karel Fiedler, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Opálka. Poté s přednostním právem pan poslanec Mihola. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak já musím rád konstatovat, že tak zajímavou debatu k zákonu, která - doufám, že kolegové poslouchali - tady už dlouho nebyla, nebo - bylo to velmi poučné. Hlavně jsem rád, že jsme si ujasnili, že se tady nejedná o inkluzi, že ta už je pryč. Že nerozhodujeme o inkluzi.

To, co říkal kolega pan poslanec Bendl i kolega pan poslanec Stanjura, rozumím tomu, já se s tím ztotožňuji. Nechme na těch starostech, aby si to korigovali, řídili sami, aby o tom rozhodovali. Nestanovujme jim to nějak předem. Nedávejme jim ty povinnosti něco dělat. Já myslím, že také záleží na velikosti obce. Malá obec, velké město, zaměstnanost, různá profese lidí, tak jak jsme slyšeli. Není to vůbec o sociálních případech, naopak častokrát do těch jeslí, jak jsme tu slyšeli, dávají děti lidé, kteří mají vyšší vzdělání, dělají to z kariérních důvodů.

Mně tahle debata určitě pomohla a mám jasno. Přestože jsem trošku váhal, jak se nakonec rozhodnu, tak mně tahle debata pomohla, mám jasno a nakonec podpořím veto prezidenta. A nezapomeňte na to, že nerozhodujeme o inkluzi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych přece jenom rád zareagoval na to plánování. Víte, on rozumný člověk plánuje i v rodině. To není nic marxistického. To prostě vychází z toho, že člověk plánovat, pokud se chce odlišit od zvířat, musí.

Ale víte, co mě na tom nejvíc zarazilo? Že zde bylo zpochybněno, že nevíme, jaká bude potřeba pro děti v mateřských školách, ale přitom jsme do roku 2100 udělali plán, jak to bude s důchodovou reformou. O ten plán se totiž opíraly všechny pravicové vlády, které rozhodovaly o důchodové reformě v minulém volebním období. A plánovat do roku 2100, tak to už je opravdu věštění z křišťálové koule. Tak jenom abych to dal do takových protikladů. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Opálkovi. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Nina Nováková, po ní pan poslanec Foldyna. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych jenom chtěla připomenout, že naše rozhodnutí o tom, jak budeme hlasovat, by se nemělo řídit tím, jaký máme vztah k panu prezidentovi, jestli chceme podpořit, nebo nepodpořit veto pana prezidenta, pan prezident už své školy absolvoval, ale jde nám teď o to, jak to budou mít děti v našich školách v budoucích letech. Klub TOP 09 tento školský zákon, tuto novelu, podpořit nemůže, ale je to ze stejných důvodů, z jakých ji nemohl podpořit ještě předtím, než šla do Senátu nebo než se k ní nějak stavěl pan prezident.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Novákové. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, aby to bylo úplně jasné. Navzdory našemu jednoznačnému vztahu k panu prezidentovi - my tento zákon nepodpoříme.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak, to bylo jasné a výstižné. Nyní - pardon, ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Kořenek. Prosím, pane poslanče. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já budu velmi stručný. Mě velmi mrzí, že ti, kteří tak usilovně bojovali za individuální domácí vzdělávání na druhém stupni, ho teď dobrovolně potopí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Nyní už s přednostním právem pan předseda Mihola. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení ministři, dámy a pánové, tato novela prošla hodně širokou diskusí nejen tady na plénu Poslanecké sněmovny, ve výborech, ale také v Senátu a na mnohých dalších místech, například v rámci různých seminářů a podobně. Stejně jako jiné školské novely a koneckonců i mnohé jiné návrhy zákonů je do značné míry kompromisem, vcelku logicky. Paní ministryně ví, že já jako člověk, který přes 20 let pracuje ve školství, jsem mnohé věci, doufám, že konstruktivně, ale kritizoval, s některými jsem nesouhlasil, ale i takto to vnímám, že prostě asi nikdo nemůže dosáhnout stoprocentně toho, co by si sám představoval jako ideální.

Rozhodně nejsem příznivcem povinného roku v mateřské školce, to jsem opakovaně říkal, ale prosadili jsme možnost domácího vzdělávání, a tady je potřeba říct, že s velmi jednoduchým vyřízením. Nárok na mateřskou školku mají v různých zemích, například v sousedním Německu, i tam jsme se inspirovali, věc funkční a určitě chvályhodná. Nesouhlasím samozřejmě s tím, aby děti byly ve školce od dvou let, ale to žádná povinnost není. Já chápu ty, kteří využívají - prostě toto opatření vyžadují proto, že využívají opatření, které jim umožňuje nastavení mateřské dovolené. Totiž když se matka vrátí po dvou letech do práce, tak logicky nárokuje tu školku. Nepovažuji to za správné, ale tady racionalitu toho uvažování vnímám a respektuji.

Mimo rámec novely školského zákona se podařilo napříč politickými kluby tady prosadit domácí čili individuální vzdělávání na druhém stupni základní školy. Odmítám tady to strašení zleva, ani to nebudu nijak komentovat, protože zaznívá to opakovaně a je to neopodstatněné. Věřím, že to po všech těch diskusích vědí už ti kolegové, kteří si ty poznámky znovu neodpustili. Podstatné je to, že tady vznikne ucelený systém toho domácího vzdělávání po celou dobu povinné školní docházky.

Na závěr bych chtěl říct, že novelu školského zákona podpořím, a jako garant pro oblast školství v KDU-ČSL jsem o totéž požádal všechny poslance našeho klubu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S dalším přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak aby ta debata nebyla pouze o dvouletých dětech do mateřské školy a o těch kapacitách, které musí, pokud ten zákon projde, samospráva připravovat. Prostě musí. Není to, jak říkal pan předseda Mihola, že rodič se může rozhodnout, zda ten nárok, pokud ho uzákoníte, protože my ne, že se uplatní, na druhé straně ta samospráva musí počítat s tím, že ho všichni využijí, jinak může být oprávněně kritizována, že nedodržuje zákon. A někdo si může stěžovat, že to své právo nemohl uplatnit.

Myslím, že tady málo zaznívá, že ten návrh zákona je skutečně ideologicky zabarvený, a já si myslím, že ve svém důsledku nebezpečný. Paní ministryně ve svých úvahách, které veřejně prezentuje, přináší další nebezpečné návrhy, jak rozvrátit například financování regionálního školství apod. A zkusme se vrátit k debatě v našem prvním, druhém, třetím čtení, kdy jsme se bavili o jednotných přijímačkách. Jeden z hlavních tahounů a mediálně zajímavých témat, o kterém paní ministryně tak ráda mluví, ale ve skutečnosti je to úplně k ničemu. Vzpomeňte si, co říkala paní ministryně, když jsme se ptali, jestli budou nějaké limity toho, kdo vyhověl, kdo nevyhověl. No nebudou. Každá škola si udělá čáru tam, kde uzná za vhodné. To parafrázuji a cituji možná ne úplně přesně paní ministryni.

Tak se ptám, k čemu to je. K čemu je ta centralizace a unifikace, když nebudou stanoveny minimální podmínky pro studenta, který se hlásí na některou ze středních škol. Odpověď je úplně jednoduchá. Je to úplně k ničemu pro stát, úplně k ničemu pro školy, úplně k ničemu pro rodiče, ale je to dobré pro ty, kteří to budou vymýšlet a hodnotit a každoročně říkat: Zadali jsme těžké testy a slabé testy a v té matematice jsme to přehnali, ale v tom českém jazyce se nám to povedlo apod. Tak k čemu máme jednotné přijímačky, když si každá škola pak může přijmout, koho chce, a tu čáru, jestli vyhověl, nebo nevyhověl, si udělá každý ředitel? Což je mimochodem správně. Já nekritizuji tenhle ten přístup, jenom se ptám, proč k tomu musí vstoupit stát. No protože naše milá levice zastává dlouhodobě názor, že stát ví všechno nejlépe. A nejradši by byl, kdyby byla jedna střední škola jednoho typu. A kdo by měl nějaké moderní kroužky, například by vzdělával studenty o genderově vyvážených pozicích, ten by dostal dotaci, nebo o trvale udržitelném rozvoji nebo o klimatických změnách, tak ty školy by dostávaly více peněz, jsou progresivní, moderní, a naopak ty tradiční školy, které budou lpět na tom, aby se děti naučily číst, psát a počítat, to je už takové zastaralé, nemoderní. Hlavně se bavme o těch kompetencích, nebavme se o těch znalostech. Ty znalosti jsou takové otravné. Ti žáci by museli něco vědět. Tak hlavně rozvíjejme ty měkké kompetence, to je přece moderní, to je přece ono.

To je ale špatná cesta. Pokud chceme být konkurenceschopní, tak naše základní školství by mělo být podle mne tradiční a školy by měly být normální, nebo standardní, chcete-li, ne že se už specializují. To už příště budeme specializovat i mateřské školy. Kdo z vás nečetl povídku Woodyho Allena o tom, jak nedostali dítě do prestižní mateřské školy na Manhattanu, tak si to prosím přečtěte. Stojí to za to. Já si myslím, že ten absurdní příběh dostatečně vypovídá o tom, že to nemáme přehánět s ambicemi zapsat dítě na prestižní mateřskou školu. Ale tímto směrem jde tento návrh zákona.

Povinný poslední ročník školky. Sice není povinný, jak řekla paní ministryně, když se dostavíte na potupné přezkoušení, případně když vás kontroluje odbor sociální péče, tak vám možná dovolí to dítě nechat doma. Dneska máme v mateřských školách - já si pamatuji číslo, ještě když jsem působil v pražském zastupitelstvu, v té době v Moravskoslezském kraji navštěvovalo mateřské školy asi 97 % dětí v posledním předškolním ročníku. Je to problém k řešení? No je, protože moderní levice chce mít 100 %. 97 je málo a ta 3 %, ta jsou prostě podezřelá, tak se na ně podíváme. To je další klíčový bod této novely, o kterém tak ráda mluví paní ministryně. Takže nárok pro dvouleté děti, povinný poslední ročník, tzn. de facto prodloužení školní docházky na deset let, a jednotné přijímačky, které jsou úplně k ničemu, protože každý si pak zařídí ten příjem dětí, jak bude chtít.

Tak zvažte sami, jestli tyhle ty tři body stojí za to, zda mohou ovlivnit politickou prestiž a postavení paní ministryně ve vládě, uvnitř sociální demokracie atd. Odhoďme tyto politické úvahy, ty sem vůbec nepatří. Naopak si myslím, že by k prestiži paní ministryně přispělo, kdyby řekla: Tak tohle jsme trošku přehnali. Obce se toho bojí. Tak necháme poslancům svobodné hlasování, nezávazné. A když to neprojde, nevadí, budeme dál debatovat. A možná by nejen komunikovala se Svazem měst a obcí, ale možná by našla i shodu se Svazem měst a obcí, protože není nic horšího, než že jste něco projednali.

Když mluvíme o školství. Jsem člen správní rady jedné univerzity, tak tam projednáváte rozpočet. Když jsem tam byl poprvé, tak jsem přišel připraven stejně, jak přijímáte rozpočet města nebo státu, měl jsem pozměňující návrhy a tohle. A pak mi řekli: Pozor, pozor, vážený člene správní rady naší slovutné univerzity, zákon říká projednat, to znamená, my to tady otevřeme, vy si k tomu řeknete, co chcete. V zápise bude, že správní rada projednala a hotovo. No takhle to skutečně je. Myslím, že to je věc k debatě, jestli taková správní rada má smysl. Já myslím, že nemá, že buď bude mít nějakou kompetenci, anebo pak ať není žádná, protože takhle je to jenom, že jsem něco projednal, a je to podobný případ.

Všichni z vás mají kolegy v komunální politice, tak se jich zeptejte, jestli je skutečně názor jejich profesní organizace tak špatný, jestli oni to skutečně tak vítají. My ten problém vždycky řešíme pozdě. Je možné, že pak ministerstvo vypíše nějaký dotační titul, nebo Ministerstvo financí. Ale je to úplně zbytečné. Pro ty, kteří mají problém se spádovými obvody, máme dvě řešení, která uplatňují naši starostové. Jedním případem je Trutnov Ivana Adamce, kde mají jednu mateřskou školu a všechno ostatní jsou jednotlivá pracoviště. A druhý případ mé rodné Opavy, kde jsme prosadili, že máme jeden spádový obvod v celém městě. Tím jsme vyhověli dikci zákona a necháváme to na rodičích. Mimo jiné také zvyšujeme konkurenci mezi mateřskými školami, aby nabízely služby, které budou pro rodiče zajímavé. Například delší pracovní doba odpoledne je mnohem lepší než tam vozit děti v šest nebo v sedm ráno.

To všechno jsou důvody, které jsme tady opakovaně říkali. Bohužel jste na ně neslyšeli. My jsme názor nezměnili, takže budeme hlasovat proti.

Chtěl bych říct těm z vládní koalice, kterým se to nelíbí: Tak se nebojte, když ten zákon neprojde, paní ministryně zůstane ve funkci, nesníží to její politickou vážnost, nesníží to její politickou prestiž. Naopak. Myslím, že mnozí rodiče a ministerstvo vám poděkují za uvážlivý přístup. A můžeme debatovat v dalších měsících.

Máme pocit, že to nefunguje? Má někdo z vás pocit, že mateřské školy nefungují? Kdo ten pocit má, ať přijde, řekne to, řekne proč, a co s tím chce dělat. Já ten pocit nemám. Myslím, že když něco funguje, tak nemáme nic zkoušet, nic experimentovat, nemáme zavádět další a další povinnosti. Fakt si myslím, že přijímací pohovory nebo jak bych to nazval, vyvinění z té povinnosti mít dítě v posledním školním ročníku je něco potupného, co bychom do naší legislativy zavádět nemuseli.

Tak to ještě jednou zvažte, zejména vy z vás, členů vládní koalice, kteří o sobě tak rádi říkáte, že jste pravicoví, že máte pravicový pohled na svět, tak nepodléhejte té levicové ideologické myšlence. Já ji respektuji, jenom nesouhlasím s tím, že stát ví všechno nejlépe, že ústavní péče je lepší než rodinná atd. Dneska budete mít možnost se projevit pravicově nebo levicově při respektu k tomuto politickému názoru našich ideových oponentů a odpůrců. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Nyní mám dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Jiří Holeček, po něm pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Holeček: Vážené kolegyně, kolegové, já jsem jenom chtěl říci následující. Vzdělanost a vědomostní úroveň našich středoškoláků, co se hlásí na vysoké školy, se od sametové revoluce značně zhoršila. Je potřeba s tím něco udělat. Já vítám kroky ministerstva, že se v tomto ohledu snaží sjednotit maturitní zkoušku, tak jak to bylo, když jsem skládal maturitní zkoušku já. Naše generace byla na tom vědomostně lépe. Řada vysokých škol musela snížit úroveň přijímacího řízení na vysoké školy, aby vůbec měla dostatek studentů.

Mateřských školek je alespoň v mém městě tak málo, že jsem musel přes tři kopce, abych se vůbec do nějaké mateřské školky dostal. Jesle nejsou v mé městské části žádné, takže zase tady v tomto ohledu samozřejmě vítám, že mateřské školky budou moci přijímat a budou mít rodiče nárok na příjem dětí už od dvou let.

Musíte myslet také na to, že tady nejsme, jak řekl například kolega Bendl, že myslel na komunální politiky. To je od něj hezké, ale já si myslím, že my musíme myslet především na občany, ne na komunální politiky, že budou mít problém s kapacitou. A že bude jiný systém vzdělávání těch dvouletých dětí, to je samozřejmé. Ale s tím přece ministerstvo počítá.

Čili tady je skutečně, tento zákon je pro lidi a mrzí mě, že kolegové z levice, z té úplné levice, jak jsem se dozvěděl, nechtějí ten zákon podpořit, protože na nějaký zřejmě superzákon asi nebude, ale více přece mateřských školek nebo možnost maminek samoživitelek nebo otců samoživitelů umístit dítě už od dvou let bude přece přínosem, protože musí nějak živit rodinu.

Čili já si myslím (upozornění na čas), že ten zákon by bylo dobré podpořit. Díky za slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Holečkovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Zlatuška, po něm pan předseda Stanjura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, pan poslanec Stanjura se tady ptal, kdo je tady nespokojený s tím stavem ve školkách, s přístupností a podobně. Jsem jeden z nich. A v okamžiku, kdy se domlouval koaliční program, dávalo se do koaličního programu i vládního prohlášení rozšíření kapacit školek včetně předškolní přípravy, tak to byl jen důsledek tohoto stavu.

Konkrétní věci, které přináší současný stav, se promítají třeba do vysokého procenta odkladů nástupu do první třídy. Ze světa je známo, že v okamžiku, kdy se tady tyto věci lépe zachytí na úrovni předškolní péče a mateřských školek, tak výsledek vypadá podstatně lépe.

Zdůraznil bych, že to, že se rozšíří dostupnost mateřských škol od dvou let - mimochodem toto zaznělo již v novinových vyjádřeních před předložením tohoto zákona v srpnu 2015 od paní ministryně, takže například Svaz měst a obcí měl příležitost tady toto diskutovat na půdě garančního výboru, nikdy toho nevyužil - tak to, že se tohle rozšíří, zlepší zaměstnatelnost rodičů, zlepší jejich zapojení do práce, do toho, čemu se říká tvorba hrubého domácího produktu v rostoucí ekonomice, a přinese rozhodně výhody pro nás jako pro občany.

K té dichotomii, jestli levicová, nebo pravicová: když je člověk pravicový, tak nemusí být hloupý.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. S faktickou poznámkou pan předseda Stanjura, po něm pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak jestli můžu pro pana poslance Holečka vaším prostřednictvím. To je fakt smutná věta, já se omlouvám, kterou jste řekl: zlepšit vzdělávání dvouletých dětí. Já se toho fakt bojím. Ne, opravdu, já nežertuji. To myslím úplně vážně. Nevzdělávejte dvouleté děti. Je to ještě moc brzo.

Ale já jsem se přihlásil k faktické připomínce k tomu staromilskému pohledu nás starších, že my jsme byli lepší, vzdělanější, chytřejší. Já si to nemyslím. Ale bylo nás na těch vysokých školách mnohem méně. V tom je ten problém. Kdyby to platilo jako kdysi, že na vysoké školy jde 12-13 % z ročníku, tak kvalita vysokoškoláků by byla přibližně stejná, jako když jsme studovali my. Tak neříkejme dnešním mladým lidem, že nejsou tak chytří, jako jsme byli my. Kdyby v našich letech studovalo na vysokých školách 60 %, 65 %, 70 % populačního ročníku, tak by to vypadalo úplně jinak.

My přece moc dobře víme, jaký byl problém pro nás, kteří jsme se nedostali na vysokou školu a museli bychom jít na dvouletou vojnu. To byla motivace se dobře učit, udělat dobře přijímačky a uniknout té pitomé dvouleté vojně, když to řeknu tak úplně otevřeně. A bojovali jsme o ta místa na vysokých školách. Dnes, i kdyby byla povinná vojenská služba, tak je to jedno. Dnes v zásadě každý, kdo odmaturuje, si najde místo na vysoké škole a klidně si zopakuje několikrát první ročník, a nic se neděje, protože jste přesvědčeni, že platit za vysokoškolské vzdělání se nemá, a dokonce neplatí ani ti, kteří opakovaně studují, a tím zvyšují náklady v systému.

Ale prosím, nemějme ambici zlepšovat vzdělávání dvouletých dětí, a už vůbec ne ve státních nebo veřejných zařízeních. To si myslím, že je skutečně moc brzo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Teď je tu smršť faktických poznámek. Nejprve pan poslanec Bendl, po něm pan poslanec Fiedler, po něm paní poslankyně Semelová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Já už jsem nechtěl vystupovat, ale musím zareagovat. (Velký hluk, výkřiky a smích v sále.) Nedá se nic dělat, nevyšlo to. Myslel jsem to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.

Na margo pana poslance Jiřího Holečka, prostřednictvím předsedajícího, a pana poslance Zlatušky. Tady se nerozšiřuje možnost získat prostor pro své dítě. Naopak. Zřizovatelé nezískají ani korunu. Nepřistavějí, pokud jim něco nedáme, ani jedno kapacitní místo. Jestli dáváte dítě někam za hory, no tak to už ho dejte napříště za devatery hory, protože pokud máte jednu mateřskou školu, tento zákon vám žádné investice do mateřského školství nepřináší. Ten přináší obcím zajistit další a další místa, na která nebudou mít prostor, a když je nebudou mít, vezměte chlup na dlani. Ministryně nic nemá. Ta bude akorát nařizovat městům a obcím, aby vytvořily prostor, ale žádné peníze jim nenabízí. Nic, aby měly obce jistotu, že zítra, až začnou stavět, že to nejen proinvestují, ale také vůbec udrží v provozuschopném stavu, že na to budou mít. Nic takového tady není. Opravdu, hledejte si už místo za devatero horami, nejen za horami.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler, po něm paní poslankyně Semelová, po ní pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji. Já se nechci pouštět do diskuse na téma, jestli vědomostní znalosti současných studentů jsou nižší, nebo vyšší, i když na to mám svůj jednoznačný názor, ale v žádném případě si nemyslím, že právě ta jednotná zkouška, byť má určitě svá pozitiva, by tohle vyřešila. Tomu přece předchází řada jiných věcí v postupném vzdělávání, v postupných ročnících. Ta zkouška to neřeší.

Ale abychom shrnuli tu debatu, diskusi, budu už velmi stručný. Z toho, co tady zazněl, asi řada z nás - podle tabule 175 přítomných - pokud bude hlasovat ano, tak si myslím, že to bude u hodně poslanců kompromisní ano, a pokud budou hlasovat ne, tak to u hodně poslanců bude kompromisní ne. Toho si buďme vědomi, že každý jsme asi zvažovali všechna pozitiva, všechna negativa, a že tady, i když každý zmáčkne tlačítko ano nebo ne, tak to nebude tak úplně jednoznačné a mnoho z nás asi hodně zvažovalo, jak se nakonec rozhodne, jak jsem říkal v minulém příspěvku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Semelová. Po ní pan poslanec Stanjura.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Já jsem vaším prostřednictvím chtěla reagovat na úsměvné vystoupení pana kolegy Stanjury, když mluvil o kvalitě vzdělávání. Víte, kdybyste se přišel zeptat učitelů na vysokých školách, co jim tam chodí, učitelů na středních školách, co musí přijímat, a učitelů na základních školách, jak prudce klesla kvalita vzdělávání, tak byste asi hovořil jinak. Ono je totiž v tom také to, že právě za bývalých vlád se rozbilo to, co tady kvalitní bylo, a to bylo základní vzdělávání, které tu kvalitu poskytovalo. A od toho se to odvíjí.

A pokud jde o diskusi nad tím, jestli jsou, nebo nejsou kapacity v mateřských školách - kdyby se nerušily mateřské školy, kdyby se nerušily jesle, tak jsme tyto problémy tady řešit nemuseli. Jenomže v tuto chvíli klobouk dolů před starosty, kteří udrželi jesle, těch si velice vážím. Nicméně na mnoha místech jsou v minimálním počtu a nahrazují to soukromé jesle, kam pochopitelně nedávají své děti ti, kteří jsou sociálně slabší, protože na to nemají, protože to stojí až 20 tisíc.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Semelové. Zatím poslední faktická poznámka pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Evidentně jsou tady poslanci, kteří si myslí, že dnešní mládež je hloupější, než když jsme byli mladí my. Já si to prostě nemyslím.

Pokud chceme pomoct samosprávě, tak se zkusme zaměřit na dvě jiné oblasti, které platí dneska. Stát nařídil, že poslední ročník mateřské školy je pro děti zdarma. To nařídil stát. Ale platí to obce.

A druhá zkušenost. Zkuste rekonstruovat starší malou mateřskou školu. Co se vám stane? Přijde hygiena a snížíte si kapacitu. Takže když tam máte staré toalety, stará umyvadla, tak máte například kapacitu 50 dětí v malých školkách, což mně jsou sympatické. Když tam nastoupí hygiena při rekonstrukci, tak vám prostě sníží kapacitu, protože už platí jiné normy, jiné počty. Takže když máte kvalitnější sociální zázemí pro děti, tak snižujete kapacitu. To jsou přesně oblasti, kde bychom měli zaměřit svoji pozornost, když chceme samosprávě pomoci. Bylo by to i docela levné, tolik by nás to nestálo. Jenom trošku tu hygienu nechat v jejích startovních pozicích. Ne aby se vždycky vyřádili na tom, jak budou řešit počet umyvadel v mateřské škole. A pak vám řeknou, to je hezké, máte to moc pěkné, moderní, ale už tam nemůžete mít 50 děti, ale třeba jenom 42. Takže vy investujete nemalé peníze a ještě ve výsledku snížíte kapacitu konkrétní mateřské školy. A to jsou věci, které stát zařídit umí, a to je konkrétní pomoc samosprávě. Ne jim dávat další a další povinnosti.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Přivolám naše kolegy z předsálí. Článek 50 odst. 2 Ústavy České republiky stanoví, že pokud Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat. Prosím, aby byl nastaven potřebný počet hlasů, to je 101.

Nejprve vás všechny odhlásím, prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o následujícím návrhu usnesení: "Poslanecká sněmovna setrvává na zákonu, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů podle sněmovního tisku 611/7."

O tomto usnesení zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 25, přihlášeno je 176 poslankyň a poslanců, pro 106, proti 64. Návrh byl přijat. Konstatuji, že usnesení bylo přijato a zákon bude vyhlášen.

 

Děkuji paní ministryni.

Než přistoupíme k projednávání návrhů zákonů vrácených Senátem, navrhuji, aby na žádost předsedy Senátu Sněmovna umožnila vystoupení senátorům Miroslavu Antlovi, Janu Hajdovi, Karlu Kratochvílemu, Zbyňku Linhartovi, Liboru Michálkovi a Petru Šilarovi v Poslanecké sněmovně. Informace k pozměňovacímu návrhu Senátu vám byly rozdány do vaší pošty.

Pardon, ještě je tady hlasování. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, stává se mi to jednou až dvakrát za čtyři roky, ale hlasoval jsem ano a na sjetině mám zdržel se. Nezpochybňuji hlasování, je to pouze pro stenozáznam. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Ptám se tedy znovu a budeme hlasovat, kdo souhlasí s vystoupením jmenovaných senátorů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 26, přihlášeno je 175 poslankyň a poslanců, pro 160, proti 2. Návrh byl přijat. Vítám mezi námi pány senátory, pana senátora Antla.

 

Dalším bodem, kterým se budeme zabývat, je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.