(12.20 hodin)
(pokračuje Brabec)
Následovala tedy mnohá jednání, která nikam nevedla. Existovala sice poměrně široká pracovní skupina složená z mnoha resortů, ale byla naprosto rozložená, rozhádaná a dle informací, které mám ze stálého zastoupení České republiky v Bruselu, byla obvykle jednání s Evropskou komisí ostudou, protože to bylo neřízené a bez schopnosti se na něčem konstruktivně dohodnout. 21. ledna 2014 po jednání s Evropskou komisí v Bruselu Evropská komise označila návrh, který Česká republika dala v rámci řešení nového infringementu, za nedostačující a požadovala rychlou a definitivní nápravu do 1. 1. 2015. 29. ledna přišla nová vláda včetně ministra životního prostředí a já jsem tuto záležitost dostal na stůl asi tak 5. nebo 6. února. Myslím, že ani odstupující ministr Podivínský mi to tenkrát nějak nepředal, že by to bylo něco extra důležitého, a já jsem se k tomu dostal až ve chvíli, kdy se skutečně začalo ukazovat, že věc bude velmi, velmi rychlá. Teď přeskočím jednání, přeskočím pár měsíců, kde jsme vedli desítky jednání a po pracovní linii jsme dostali na začátku dubna avízo, že infringementové kolegium Evropské komise potvrdí 15. dubna takzvané odůvodněné stanovisko, které naprosto dramatickým způsobem poškodí Českou republiku, protože říkali, že to vidí jako legitimní krok, neboť Česká republika dostala formální upozornění už v dubnu 2013. Problém existuje už od roku 2010 a vlastně už od roku 2006, tak kolik času ještě chcete.
Jenom zopakuji, a je na to x důkazů a argumentů, lze se kdekoliv kohokoliv z Evropské komise zeptat, určitě i kolegů, že v případě vydání tehdy odůvodněného stanoviska by České republice hrozilo okamžité zastavení možnosti dočerpat finanční prostředky z evropských fondů v rámci programového období 2007-2013. Celkem byly ohroženy investice do dopravních a infrastrukturních staveb ve výši více než 100 mld. korun. Dále bylo ohroženo financování i mnoha jinak bezproblémových staveb, a to nejen státních, ale i soukromých. Správné provedení směrnice totiž navíc patřilo a patří mezi takzvané obecné předběžné podmínky pro čerpání finančních prostředků z evropských fondů v novém programovém období 2014-2020. Zde se jednalo o částku přibližně 600 mld. korun a Komise opakovaně podmínila možnost zahájení čerpání finančních prostředků v novém programovém období naplněním této předběžné podmínky. Po dalších horečných a usilovných jednáních se podařilo hrozbu vydání odůvodněného stanoviska, od které nás dělily hodiny doslova, odvrátit i s pomocí eurokomisařky Jourové a dalších lidí. My jsme tenkrát jednali s komisařem Potočnikem.
A teď už jenom v rychlosti k historii, abych se dlouho nezdržoval. 3. září 2014 byl návrh novely příslušného zákona schválen vládou, odeslán do Sněmovny. 12. prosince byl schválen ve Sněmovně, 17. postoupen do Senátu, 14. ledna vrácen s pozměňovacími návrhy ze Senátu, 10. února přijat opět zákon, tedy přehlasován Poslaneckou sněmovnou, 24. byl podepsán prezidentem a 1. 4. 2015 měla novela 39/2015 účinnost. A teď - i po účinnosti zákona...
Vím, že kolegy to nezajímá, když byli tak nadšeni v kritice, tak je asi nezajímá, co k tomu říkám. Ale neberu to osobně. (Hluk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane ministře. Požádám tedy Sněmovnu znovu o klid. Jsme na schůzi, která byla vyžádána k tomuto bodu. Ministři včetně premiéra jsou připraveni odpovídat, takže prosím, abyste je nechali vaše otázky zodpovědět. Prosím, pane ministře, pokračujte.
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji. A teď prosím k těm krokům, protože to je důležité.
I po účinnosti zákona, respektive v průběhu přípravy zákona, v průběhu jednoho roku probíhaly desítky jednání. Já jsem panu kolegovi Laudátovi v odpovědi na interpelaci dával jenom část jednání. Jednání byly desítky na všech úrovních, která byla s Komisí, byla po úřední úrovni, byla i po politické úrovni a novela byla vyjednávána možná nejdramatičtěji jako rozhodně jednoznačně novela, kterou jakýkoliv zákon, který já jsem zatím připravoval, a troufám si říct, že to snese srovnání se zákony, které byly vyjednávány s Komisí jako nejsložitější, ne-li úplně nejsložitější.
V jednáních samozřejmě nebylo jenom Ministerstvo životního prostředí, ale bylo tam Ministerstvo dopravy, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo průmyslu, Ministerstvo pro místní rozvoj samozřejmě. Byly tam týmy resortních právníků a samozřejmě byly do toho zataženy i resortní organizace, jako je například Ředitelství silnic a dálnic a další, protože se jich to týkalo. Byla celá řada, to si pamatujete, kulatých stolů se Svazem průmyslu a tak dále. A děkuji, že tady bylo řečeno, že skutečně jednání probíhala a že jich byly desítky. I po účinnosti zákona od 1. 4. 2015 - a tady bych chtěl jenom vysvětlit a reagovat na to, že jsme pak už jakoby nic nedělali -, který pozastavil běžící infringement, a tak i nebezpečí, že Česká republika nenávratně ztratí možnost dočerpat obrovské fondy, pokračovalo velmi intenzivní jednání s Evropskou komisí, především s Generálním ředitelstvím životního prostředí.
Samozřejmě, a já se k tomu za chvilku dostanu, bylo celou dobu jasné, že bude rozdíl v posuzování projektů z EIA podle předvstupního zákona č. 244/1992 a projektů podle novějšího zákona 100/2001. Cílem jednání bylo od počátku, aby nejstarší projekty mohly být posuzovány podobně jako v modelu, který se nám úspěšně s Evropskou komisí podařilo vyjednat pro již postavené dopravní projekty z operačního programu Doprava 1, tedy 23 projektů za téměř 50 mld. korun, které měly rovněž starou EIA, ale byly už postavené, a kde Evropská komise od počátku nechtěla projekty financovat právě proto, že měly starou EIA. Tedy na základě individuálního posouzení každého projektu Komisí a případných dodatečných opatření. Takovou možnost Evropská komise původně nevylučovala. Navíc jsme společně s ostatními resorty připravili jasnou metodiku, která zdůvodňovala, že velkou většinu námitek Evropské komise ke kvalitě posouzení starých hodnocení EIA lze úspěšně doplnit v rámci navazujících řízení, tedy územního nebo stavebního řízení. I tento argument byl z počátku přijímán ze strany Evropské komise vstřícně s tím, že takové řešení by mohlo být pro Českou republiku akceptovatelné.
Zlom nastal někdy v říjnu nebo listopadu 2015 pravděpodobně i pod vlivem informací, které plynou do Evropské komise a především do Generálního ředitelství životního prostředí, a není to žádným tajemstvím, je to snadno prokazatelné, z nevládních organizací, které skutečně mají dokonalý přehled o legislativním i technickém stavu přípravy téměř všech připravovaných infrastrukturních akcí a které informace sdílejí do Evropské komise, já bych řekl v přímém přenosu. Někdy v říjnu nebo listopadu, myslím, že to bylo kolem 20. října, nám Evropská komise sdělila, že jakmile bychom vydali byť jen jediné ověřující závazné stanovisko pro projekty se starou EIA dle zákona č. 244, může dojít k posunutí pozastaveného infringementu do další fáze, tedy takzvaného odůvodněného stanoviska, což by mělo za následek okamžité zastavení čerpání fondů, a to nejen operačního programu Doprava. O to intenzivněji jsme pak pokračovali v jednání na všech politických i úřednických úrovních a výsledkem byla předběžná dohoda o tom, že určitou skupinu klíčových projektů bude možno realizovat takzvaným zrychleným projednáváním. Informaci jsme samozřejmě opakovaně dávali i do vlády. A mimo jiné jsme o tom opakovaně informovali i Sněmovnu v rámci interpelací, takže odmítám, že bychom o čemkoliv lhali. Bylo to v přímém přenosu - vyjednávání s Evropskou komisí v tomto postupném gardu.
Vzápětí jsme navrhli postup takového zrychleného projednávání Evropské komisi, ale z její strany byly doplněny další požadavky, na kterých Evropská komise trvala i po další řadě jednání. Po jejich vyhodnocení bylo konstatováno, že splnění takových požadavků by v řadě, nebo, obáváme se, většině případů mohlo trvat déle než příprava nové EIA a nemělo by ani potřebnou jistotu směrem k zajištění financování ze strany Evropské unie. Proto pokračovala další jednání na politické úrovni, jejichž účastníkem byl mj. i pan premiér, jejichž výsledkem je pak návrh na rychlou novelu zákona č. 100, která transponuje novou podobu evropské směrnice EIA, která umožňuje i určitý výjimečný postup, zrychlený postup v odůvodněných případech. ***