Neautorizováno !
(11.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Otázka druhá. Kdo rozhodl o tom, že ústavní shromažďovací právo na Hradčanském náměstí bude omezeno dopravně inženýrským opatřením? Tady je nějaká konkrétní osoba, která o tom musela rozhodnout. Byl to ministr vnitra? Byl to policejní prezident? Byl to velitel ochranky? Já sám jsem na vlastní uši, když jsem se domáhal našeho vstupu na Hradčanské náměstí, na vlastní uši jsem od jednoho velmi slušně jednajícího uniformovaného policisty, a opět je to zdokumentováno na videu, slyšel, že aby někoho z nás pustili na Hradčanské náměstí, tak by to musel dovolit pan Mynář. To jsem slyšel. Možná že vy, co jste viděli to video, jste to slyšeli taky. Jinými slovy, o tom, kdo z nás není bezpečnostním rizikem, a může tedy vstoupit na Hradčanské náměstí, v tu chvíli rozhodoval člověk, který podle Nejvyššího bezpečnostního úřadu tím bezpečnostním rizikem je on sám. A ten měl právo říci Policii České republiky: Toho tam pusťte a toho tam nepusťte. On, oficiální úředně potvrzené bezpečnostní riziko, v tu chvíli měl právo říkat Policii České republiky: Franta bezpečnostní riziko představuje, toho tam pustit nemůžete, Lojza bezpečnostní riziko nepředstavuje, tak toho tam pustit můžete. A tomu máme říkat, pane ministře vnitra, profesionální výkon funkce, jak to ta policie zvládla, jak jste nám řekl. Že to bezpečnostní riziko má právo říct Policii České republiky, kdo je a kdo není bezpečnostním rizikem. Jako málokdy jsem zažil větší Kocourkov. Takže kdo to rozhodl, že tím dopravně inženýrským opatřením omezíme ústavní právo občanů České republiky?
Otázka třetí. Jaké že konkrétní bezpečnostní riziko existovalo v pět hodin odpoledne 29. března na Hradčanském náměstí, když čínský host a jeho hostitelé byli na Kampě v Lichtenštejnském paláci, kdy, pane ministře, jste nás tady opět uváděl v omyl, že to bylo srovnatelné s návštěvou pana prezidenta Obamy. Nemluvil jste pravdu, existuje o tom bohatá fotografická dokumentace. Já jsem dokonce byl tenkrát mezi těmi, kteří pana prezidenta Obamu vítali na prvním hradním nádvoří za Matyášovou branou. Ano, na první hradní nádvoří už nikdo nesměl, ale Hradčanské náměstí bylo plné. Možná tam byla nějaká bezpečnostní opatření a bezpečnostní rámy, ale nějak těch 30 000 lidí tenkrát ta policie zvládnout uměla, že se s nimi naplnilo Hradčanské náměstí. 29. března 2016 jsme stáli proti těžkooděncům, kteří nás z Loretánské nechtěli pustit ani na kousíček toho Hradčanského náměstí, za žádnou cenu. A kromě těch uniformovaných policistů, kteří se chovali velmi slušně a profesionálně, já jsem viděl, jak je jim to trapné a jak je jim to nepříjemné, jak to dělají neradi, tak jim tam velel nějaký panák v civilu, o kterém jsem přesvědčen, že byl důstojníkem ochranné služby prezidenta republiky. Choval se arogantně, choval se drze, když jsem po něm chtěl, aby se představil, tak to odmítl a pak zmizel. Mě by docela zajímalo, kdo to byl, pane ministře. Možná že byste byl schopen to zjistit. Ale to nepatří mezi ty otázky, na které má veřejnost právo a které kladu.
Takže ta otázka byla: Jaké že to konkrétní bezpečnostní riziko existovalo? Všichni víme, kdo jsme kdy vítali nějaké státní návštěvy, že neexistuje žádné věrohodné bezpečnostní riziko, kterým lze ohrozit hosta z Hradčanského náměstí, když je v prostorách Kanceláře prezidenta republiky. Prostě neexistuje. Proto to Hradčanské náměstí také nikdy nebylo zavřeno, ať už tady byl Svatý Otec, ať už tady byl prezident Obama, ať už tady byl v 80. letech soudruh Leonid Brežněv. Bylo zavřeno pouze jednou, tentokrát, a jsme všichni přesvědčeni, že nebylo zavřeno pro relevantní bezpečnostní riziko, ale že bylo zavřeno z ješitnosti a pocitu nadřazenosti prezidenta republiky, jehož přáním Policie České republiky, a podle mého názoru v rozporu se zákonem, poslušně vyhovovala.
A poslední otázka je: Proč jste, pane ministře, uváděl veřejnost v omyl minulý čtvrtek, když jste říkal, že svolavatelé přesunuli to místo konání? Přesunout místo konání neznamená, že napíšu policajtovi mail, že když nás tam tedy nepustí, takže půjdeme do parku. Přesunout místo konání je proces, který definuje zákon o shromažďování. A tak jako policie zahradila Hradčanské náměstí, podle našeho názoru v rozporu se shromažďovacím zákonem, tak také se nestalo nic, co by v souladu se shromažďovacím zákonem mohlo být označeno jako změnění místa chování s pořadateli.
My bychom na tyto otázky, byli bychom velmi vděčni, kdybychom dostali naprosto jasnou odpověď, nikoli výmluvy, které jsme slyšeli minulý čtvrtek. A já si nedělám iluze o tom, jak to dopadne. Koneckonců, až se tady všichni dostatečně vypovídáme, tak vy rozhodnete jako parlamentní většina, že program této schůze neschválíte, čímž neumožníte ostatním členům Poslanecké sněmovny se k tomu vyjádřit a sdělit jim své vlastní poznatky, své vlastní zkušenosti a své vlastní rozhovory, které měli se svými voliči. To prostě neumožníte, protože nechcete, aby to tu zaznělo. Já se vám nedivím. Já bych se taky styděl. Ale možná že by skutečně té atmosféře prospělo, kdybyste to umožnili. A pak se nestane nic. Ale ono se nesmí stát nic. My ty otázky budeme klást dál a budeme používat všechny politické i právní prostředky ne k tomu, abychom někoho grilovali, z toho nic není, ale k tomu, aby se to nikdy neopakovalo.
To, co se stalo ty tři dny, bylo bezprecedentní porušení práv občanů České republiky na území České republiky. Teď se tu nebavíme o porušování lidských práv v Číně, v Tibetu, v Tchaj-wanu, to je samozřejmě velmi důležitá součást veřejné diskuse, ale to, o čem chceme mluvit teď a tady na této mimořádné schůzi, je porušování práv občanů České republiky na území České republiky, dvojí metr Policie České republiky a skutečnost, že Policie České republiky na něčí pokyn ty instrumenty, které má ze zákona, ty instrumenty, které jí svěřili její občané, nepoužívala k ochraně jejich majetku a bezpečí, ale používala k potlačení projevů, které nějaká vrchnost označila jako nevhodné. K tomu tu policii nemáme. To se nesmí opakovat, protože pokud se smíříme s tím vysvětlením, kterého se nám dostalo minulý čtvrtek, a pokud se smíříme s tou zprávou, kterou jsme dostali dnes ráno na stůl a kterou jsem ještě nepřečetl podrobně, ale nedočetl jsem se tam nic, co by odpovídalo na dotazy, které jsem teď kladl nebo které kladl pan poslanec Fiala, pokud se s tímhle smíříme a sklopíme hlavy, tak se nikdo z nás nesmí divit, až náš příště bez řečí seberou a nebudou to nikomu vysvětlovat. A v takové zemi já žít nechci a budu se tomu bránit.
Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Jenom si dovolím upozornit kolegy, kteří se hlásí s faktickými poznámkami, že nejsme v rozpravě. Pakliže chcete své faktické poznámky uplatnit, schvalte program schůze, pak bude následovat rozprava, ve které je můžete uplatnit. Nyní s přednostním právem místopředsedkyně poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Jana Černochová. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, dámy a pánové. Já myslím, že už hodně zaznělo z úst mých předřečníků, včetně toho, že mně přijde velmi mrzuté, že pan ministr vnitra nám ve čtvrtek sliboval, že budou moct vystoupit a ptát se poslanci, ne pouze poslanci s přednostním právem, a z těch vyjádření, která zazněla od předsedy bezpečnostního výboru pana poslance Váni, je nám tedy jasné, že program schůze neschválíte a že nebude mít nikdo příležitost se pana ministra ptát. Přijde mi, že to je škoda a že to je úplně zbytečné gesto vládní koalice, snaha vládní koalice něco blokovat, protože přeci víme, že čtvrteční den je pevně spjat s interpelacemi a tyto interpelace budou probíhat od odpoledních hodin, takže by tato schůze nemohla být déle než do třinácti hodin. A myslím si, že jsme si toho všichni vědomi. ***