(10.40 hodin)
(pokračuje Lank)
Za třetí, a to je podle mě naprosto zásadní, podle odborníků má takový řekněme preventivní psychologický posudek platnost asi tak týden. Maximálně ten týden ten doktor, ten psycholog je ochoten za to ručit, že se psychický stav nezmění. Protože jak si asi všichni dokážeme představit, zbláznit se můžete ze dne na den. Stačí shoda několika faktorů, a pokud je tam nějaká predispozice, kterou rychlý posudek těžko odhalí, tak to je hned.
Za čtvrté. Zkušenosti ze zahraničí jasně ukazují, že psychotesty nic neřeší. Na Slovensku je mají povinné tuším od roku 2010 a nezabránily tomu, aby střílející šílenec o dva roky později nezabil tři lidi a dva nezranil. Přitom to, vážené kolegyně, kolegové, byl městský strážník a předpokládám, že procházel ještě přísnějšími psychotesty, než by procházel civilní žadatel o zbrojní průkaz. Prostě to nic neřeší.
Za páté. Pokud mají povinné psychotesty zatím jenom profesionálové, a já uznávám, že to je naprosto v pořádku, profesionálové z bezpečnostních složek, a zavedeme je i pro ozbrojenou veřejnost, tak budeme analogicky postupovat i u žadatelů o řidičský průkaz, protože řidiči z povolání také musí podstupovat tu prohlídku, už to tady také zaznělo. A to, že automobil v rukou šílence dokáže napáchat pěknou paseku, o tom doufám nikdo z nás nepochybuje.
A za šesté - také myslím poměrně zásadní věc. Proces vydání zbrojního průkazu, který sám o sobě není rozhodně nějak rychlý a nějak jednoduchý, ten proces by to nejenom prodloužilo, ale také výrazně prodražilo, minimálně o několik tisíc. To samé by pak samozřejmě platilo v případě žádosti o prodloužení platnosti zbrojního průkazu po pěti nebo po deseti letech.
To znamená, z mého hlediska by podobné zpřísnění přivítali tak maximálně psychologové, pro které by to znamenalo zaručený, pravidelný a nezanedbatelný zdroj příjmů. I když podle toho, co jsem slyšel, oni sami jsou také proti. Nechtějí to. Možná by to přivítali ti, pro jejichž nekalé cíle představuje ozbrojená veřejnost nepříjemné riziko. A na tom já se podílet nechci. To poslední, co bychom měli v současné době dělat, je házet další klacky pod nohy slušným lidem, kteří chtějí mít možnost se v případě nutnosti bránit sami.
To znamená, náš poslanecký klub povinné psychotesty nepodpoří. Naopak, jak už jsem říkal, budeme vás i prosit, abyste podpořili pozměňující návrhy z výboru pro obranu.
Jinak co se týče stanoviska poslaneckého klubu Úsvitu - Národní Koalice, nám se také nelíbí dávat policii v podstatě bianko šek, aby si mohla k vám kdykoliv domů přijít při pouhém podezření. Na druhou stranu budu doufat, že ten pozměňující návrh projde, protože ten zákon jako takový, jak už tady zaznělo, obsahuje spoustu důležitých a dobrých věcí, zejména v reakci na ten výbuch v muničním skladu ve Vrběticích. Tyto změny zákona jsou opravdu nutné, potřebné, bylo tam systémové pochybení, tento zákon to řeší. A já si myslím, že by bylo škoda, kdyby tento zákon byl kvůli pár věcem smeten ze stolu.
Děkuji vám za pozornost. (Ojedinělý potlesk z pravé části jednací síně.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji panu poslanci. Pokud nejsou žádné další přihlášky do rozpravy, tak - ještě pan poslanec Čihák s faktickou poznámkou? Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Pavel Čihák: Dobrý den, mám jenom krátkou poznámku k celé věci, kterou jsem tedy vyslechl teď během té hodiny a půl. A řeknu vám, že jsem držitelem zbrojního průkazu a setkávám se se spoustou lidí, ať jsou to myslivci, sportovní střelci nebo lidé, kteří mají zbraně doma, a jsem pro podporu pozměňovacího návrhu pana kolegy Gabala a budu hlasovat pro to, abychom všichni, kdo vlastníme zbrojní průkaz, absolvovali regulérní psychologické testy. Já si myslím, že je to velice důležité. Kolem mě je spousta, jak jsem říkal, kamarádů, myslivců i těch sportovních střelců, kteří mají své nějaké osobní problémy. Řeší je alkoholem, řeší je prášky atd. atd. Myslím si, že ten test, který prodělají, může pomoci hodně tomu, aby nedošlo k nějaké jiné události, jako bylo předtím.
Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášky nevidím, v tom případě rozpravu končím. Pan ministr mi avizoval, že si přeje závěrečné slovo, proto mu dám teď prostor. (Ministr Chovanec mimo mikrofon: Kolik mám času?) Pan ministře, máte času, kolik potřebujete. Prosím.
Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ještě rád reagoval ve svém závěrečném slovu na proběhnuvší debatu. Některé názory jsou osvěžující a neměly by určitě zapadnout ani v budoucnu, jako povinné psychotesty ústavních činitelů. To si myslím, že je opravdu nápad, který by zapadnout neměl.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, svět se opravdu změnil, a ať se nám to líbí, nebo nelíbí, tak je méně bezpečný. Mě před rokem 1989, tři čtyři měsíce před pádem bývalého režimu, nenapadlo, že budu moct jezdit do Německa tak, že nepoznám, kde je hranice. Nenapadlo mě, že si budu kupovat balenou vodu. To bylo tak velké science fiction, že jsem si nedokázal toto představit.
Bohužel ta bezpečnostní situace, která tady byla před rokem, před dvěma, je pryč. Bohužel bezpečnostní situace za pět let bude úplně jiná a naše děti budou vyrůstat do světa, který prostě bude jiný. A pravděpodobně a bohužel bude méně bezpečný. Tato vláda se tématu bezpečnosti věnuje celé dva roky. Tato vláda navyšuje rozpočty bezpečnostních složek. Tato vláda zadává audit národní bezpečnosti nebo národní odolnosti, a to právě proto, že jsme si těchto rizik velice dobře vědomi a nechceme, aby ty problémy museli řešit naši nástupci v době, kdy vzniknou. Je potřeba předvídat, je potřeba se těm rizikům stavět čelem. Je potřeba se poučit. Je potřeba se poučit v zemích, kde s tímto fenoménem a riziky žijí a kde mají zákony a opatření, která v praxi jsou otestována, ať jsou to Spojené státy, Izrael nebo další země. Tam je potřeba se poučit a podívat se na to, kam naše společnost směřuje.
Již dnes, vážené kolegyně, vážení kolegové, může vstoupit orgán státní správy do obydlí, pokud má podezření, že ten člověk je nakažen nakažlivou chorobou. Už dnes po výzvě může vstoupit starosta, aby zkontroloval, jakým topivem nebo čím se topí v tom obydlí. A my chceme pouze a jenom pro policisty další možnost, aby v případě důvodného podezření - důvodného podezření - vyzvali občana, aby vydal zbraně, dobrovolně. On má možnost to prostě dobrovolně udělat, policistovi zbraně odevzdat, a tím celý ten příběh přeci končí. I já jsem držitelem zbraně, a pokud za mnou přijde policista a řekne mi pane Chovanče, z těch a z těch důvodů vydejte zbraně, tak je prostě vydám, bez odporu. Pak si mohu stěžovat na generální inspekci, na inspekci policejní, u soudu. Samozřejmě to odevzdání zbraně bude provázet správní řízení o tom, jestli zbraň stát tomu člověku odebere definitivně, nebo ne. Pokud ten člověk to neudělá a tu zbraň dobrovolně nevydá, což se pravděpodobně u nějaké psychopata dá předvídat, tak teprve potom policie vstupuje do obydlí. A nezlobte se na mě, policie přeci nebude týden, čtrnáct dní toho psychopata někde honit, aby u té prohlídky byl.
Co se týká situace v Uherském Brodě. Já už ve světle toho, co se tam stalo, nechci opět sypat sůl do ran, tak velmi okrajově. Vždyť přeci víme, že ten člověk byl držitelem zbraně několik let. A přece víme, že těsně předtím, než spáchal tento čin, ho policie vyzvala k tomu, aby se zúčastnil zdravotní prohlídky, protože policie měla důvodné pochyby o tom, že tento člověk je ještě způsobilý zbraň držet. Ale policie v té době neměla zákonnou možnost do toho obydlí vstoupit a zbraň mu zabavit. Tímto to měníme. ***