(15.00 hodin)
(pokračuje Heger)
A ještě něco. Cesta směrem k redukci základních oborů je dnes často zdůvodňována aktuálním nedostatkem lékařů. Přitom pravděpodobnost, že se nedostatek lékařů v některých oborech navrhovanou cestou redukce základních oborů vyřeší, je poměrně mizivá. Pokud k posunu v nějakém oboru dojde, bude to jen na úkor oborů jiných. Jinými slovy, chce-li mít zdravotnictví k dispozici více všeobecných internistů, které samozřejmě zoufale potřebuje, musí řešit také problémy, jako je efektivita specializačního studia, motivace a prestiž školitelů, atraktivita pozdějšího reálného zaměstnání v příslušném oboru a desítky dalších detailů. Bez těchto věcí, které patří k jakési kultuře medicíny, bohužel ani sebelepší zákon nepomůže. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím paní poslankyni Markovou. Připraví se pan poslanec Holeček.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Přeji krásný den, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych řekla také pár poznámek k tomuto návrhu zákona, na který jsme celkem dlouho čekali a od kterého jsme, nebo aspoň ti, kteří se dlouhodobě zabývají problematikou zdravotnictví, hodně očekávali. Dovolte mi, abych se vyjádřila jménem poslaneckého klubu KSČM.
Hlavní cíle zákona, jak jsou v důvodové zprávě i jak byly představeny jak panem ministrem, tak panem zpravodajem, jsou jasné - stabilizovat a zkvalitnit stávající systém specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů v souladu s aktuálními potřebami v oblasti zdravotnictví. Druhý hlavní důvod je potom redukce počtu základních oborů a zkrácení délek vzdělávání v nich tak, aby se zvýšila horizontální prostupnost mezi obory.
Je třeba připomenout i to, co tady již padlo, že v minulosti se hodně hovořilo o tom, že právě velký počet oborů je jeden z hlavních důvodů nedostatku lékařů, a další důvod, o kterém se teď v poslední době hodně hovoří, je také potřebný nárůst platů a mezd ve zdravotnictví. Tady se bavíme teď o vzdělávání, v minulosti se o tom hodně hovořilo, že velký počet oborů je jeden z hlavních důvodů. Nyní se ovšem ukazuje, poté co zákon spatřil světlo světa, že určitá redukce vyvolává obrovské diskuse především v té otázce, které vlastně obory by měly být vyřazeny, redukovány a podobně.
Já jsem se minulý týden zúčastnila veřejného slyšení na petičním výboru, kde se projednávala petice, která hovořila právě o redukci jednoho z oborů, který se týká péče o děti. Já bych tady ráda v této věci hovořila, protože se domnívám, že je třeba, aby argumenty, které byly vzneseny na tomto veřejném slyšení, byly skutečně projednány a abychom se nad nimi nějakým způsobem zamysleli.
Poskytování primární péče, jak bylo zavedeno u nás, o děti od nula do 19 let, dlouhodobě kontinuálně a komplexně je prakticky výjimečným systémem. V Evropě systém poskytování péče není jednotný a asi u 80 % států poskytuje péči dětem lékař s pediatrickým vzděláváním, takzvaný primární pediatr, pouze do pěti let věku. Dále se na této péči podílejí všeobecní lékaři, rodinní lékaři, zdravotní sestry, školní sestry, očkovací centra, školní očkovací sestry a tak dále. Každý stát má tedy nastaven svůj vlastní systém, který mu vyhovuje, a tomu odpovídá i systém vzdělávání. Prakticky nikde nepatří do komplexní péče primárního pediatra posudková služba, sociálně-právní otázky, otázky rodinných vztahů a práva, očkování v takovém rozsahu, jak je poskytuje právě náš systém. Podle evropské směrnice může mít každý stát obor, který je v uvozovkách hoden zřetele, a jediný požadavek je na délku vzdělávání, kterou obor praktický lékař pro děti a dorost splňuje. Není tedy důvod, proč by obor, který je dobře zavedený v České republice, měl být plně kompatibilní s Evropou, když tam tato péče prakticky v takovémto rozsahu poskytovaná není. A my bychom asi měli preferovat péči, která patří našim dětem českým, moravským a slezským.
Evropský i celosvětový trend je v poskytování maxima péče v ambulancích. Nemocniční zařízení je určeno pro závažná onemocnění, která nelze diagnostikovat či léčit ambulantně, nikoliv pro běžná a nikoliv pro dlouhodobé kontinuální sledování chronicky nemocných. Z toho také pramení změna a vývoj ambulantních diagnostických a léčebných metod, které se lékař pro primární péči v nemocnici nenaučí. Já tady samozřejmě čerpám z toho, co jsem slyšela od těch, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají. Není zpochybňována nutnost pobytu školence na dětských lůžkových zařízeních, ale podstatná část musí být vedena právě v ambulancích, kde se kromě diagnostiky a léčby nemoci učí lékař i další výrazně odlišné náplni práce praktického lékaře pro děti a dorost.
Hovoří se také o prostupnosti. Dle názoru těch, kteří se tímto oborem zabývají, prostupnost nepřinese ani rušení oborů ani poskytování péče částečně v nemocnici a částečně v ambulanci, což lze považovat za určité popření principu primární péče. Prostupnost znamená určení jednoduchých podmínek pro přechod mezi obory, aby mladí lékaři dostali plné vzdělání a u lékařů s atestací z jednoho oboru byla zohledněna ta část praxe, ve které již získali erudici, a byla doplněna jen ta část praxe, kterou potřebují pro vykonávání nového oboru v případě, že se pro změnu rozhodnou, což je platné oboustranně.
Na veřejném slyšení, kterému jsem byla přítomna, se objevily otázky, které směřovaly na zástupce Ministerstva zdravotnictví, a já se domnívám, že právě na tyto otázky bychom měli dostat odpovědi v průběhu projednávání tohoto zákona. Já bych jenom stručně shrnula otázky, které byly vzneseny.
Jaké jsou důvody změny vzdělávání v oblasti péče o dítě, když zavedený systém, pro který je vzdělávání nastaveno, funguje a jsou s ním spokojeni stát, plátci zdravotního pojištění, rodiče i pacienti?
Další otázka. Existuje koncepce péče o děti a dorost? Byla provedena analýza možných dopadů na celý systém poskytování zdravotní péče včetně návaznosti na zákony a vyhlášky, kde figuruje obor praktický lékař pro děti a dorost jako poskytovatel primární péče o děti a dorost?
Jaká bude ze strany Ministerstva zdravotnictví motivace studentů lékařské fakulty k popromočnímu vstupu do primární péče pro děti a dorost místo pro ně výhodnějšího vstupu do primární péče o dospělé? ***