(10.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Teď eviduji tři přihlášky do rozpravy. S přednostním právem ministr kultury, po něm pan premiér a poté pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.
Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, poslouchám tuto diskuzi s velkým zájmem, protože otázka lidských práv a otázka dodržování lidských práv v Číně je tématem, kterým se dlouhodobě zabývám řadu let. Musím říci, že některé věci, které zde zazněly, mě zaujaly. Některé pozitivně, některé negativně.
Na základě vlastní zkušenosti a řady rozhovorů s panem premiérem musím říci, že vím, že pan premiér se velmi zabývá touto otázkou a lidská práva jsou tématem, které mu leží na srdci. Obdivuji často obtížnost jeho pozice a vybalancovávání velmi nelehkých poloh. Myslím si, že i závažné věci, které zde zazněly z úst pana poslance Korteho, bere na vědomí a zabývá se jimi. A označit tyto závažné věci a tato závažná sdělení za pitomosti, tak jak tady zaznělo z úst poslanců KSČM, považuji za urážku všech, kteří skutečně trpí absencí lidských práv a jsou vězni svědomí v Čínské lidové republice. Jsou jim odebírány orgány jenom proto, že mají určitý názor na svět. Proti tomu bych se chtěl velmi ohradit.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Nyní s přednostním právem pan premiér Bohuslav Sobotka. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi ještě, abych se vyjádřil k té debatě, k některým dalším příspěvkům, které zde zazněly.
To, co já kritizuji, a to, co jsem kritizoval, a to, co jsem jasně řekl, že již taková praxe není, je to, že se zprávami se v minulých letech velmi často stávalo, že bezpečnostní služby produkovaly informace, produkovaly oficiální zprávy, t oficiální zprávy byly postupovány ústavním činitelům, ústavní činitelé se s nimi buď seznámili, nebo neseznámili a následně byly založeny do archivu, aniž by se cokoliv na straně té výkonné exekutivní složky stalo. Anebo se možná něco stalo, ale stalo se to velmi často nedůsledně. Nedůsledně! To znamená, že tady byly vynakládány peníze daňových poplatníků na to, abychom tady měli tajné služby, platili jsme tam lidi, oni získávali informace, ty informace sepsali, poslali je členům vlády a nepřišla žádná reakce. To si myslím, že byla chyba.
A já se snažím alespoň jako předseda vlády u těch informací, které dostávám, abych v příslušném režimu - protože řada těch zpráv prostě je v nějakém režimu utajení - abych apeloval v konkrétních případech na jednotlivé členy vlády, aby se těmito věcmi zabývali, aby je nebrali na lehkou váhu. Není to úplně jednoduché prostě proto, že jsme ve většině těchto případů svázáni určitým režimem utajování, ale snažím se, aby zde reakce ze strany exekutivy byla. Čili pokud jsou konkrétní podněty, snažím se na ně konkrétním způsobem reagovat.
Bohužel na to, že se to v minulosti nedělo, dnes doplácíme. Zmíním příklad, který je vám také znám, a je to kauza společnosti Victoria Group. Společnost Victoria Group byla v minulosti opakovaně zmiňována v informacích, které dostávali ústavní činitelé. Ta reakce nebyla dostatečná. Prostě vláda nikdy nedokázala zareagovat důsledně a dostatečně tak, aby na základě těch informací, které měla k dispozici, ochránila naše hmotné rezervy, které máme ještě stále uloženy v Německu. Prostě reakce nepřišla. A kdyby přišla a přišla včas, dnes jsme nemuseli být v té situaci, že máme uložené hmotné rezervy u firmy, která je v Německu v konkurzu, a je velmi obtížné, abychom tuto naftu dostali zpět do České republiky.
Takže to jsem kritizoval. To, že tady nebyla dostatečná ochota ze strany exekutivy zabývat se těmi podněty, které dostávala ze strany služeb.
Druhá poznámka. Myslím, že na to narážíme velmi často, a ve skutečnosti to přece všichni víme, že svět není černobílý. Žádný vážný problém se vlastně nedá řešit v tom černobílém vidění. A teď naposledy jsme s tím byli přece velmi silně konfrontováni v Sýrii. Prostě žádný černobílý pohled na Sýrii nefunguje a nefungoval. Ani z jedné ani z druhé strany. A pokud se má dosáhnout usmíření v Sýrii, tak prostě všichni budou muset hledat nějaký kompromis. Na jedné straně Rusko, Írán, Asadova vláda, na druhé straně Spojené státy, Turecko a jejich další spojenci. Prostě ani ta situace v Sýrii a žádný jiný složitý mezinárodní problém se nedá řešit . A chtěl bych varovat i před černobílým pohledem na Čínu, před černobílým pohledem na česko-čínské vztahy. To by byl velký omyl a především by to byla hloupost z naší strany, kdybychom takovéto černobílé pohledy uplatňovali.
Když tady byla řeč o prioritách. Myslím, že to, co je dnes naší prioritou, a to, co cítíme už tady nedaleko, v Evropě, v Bruselu, v Paříži, je přece boj s mezinárodním terorismem. Boj s terorismem, který se dneska odvíjí z velké části od infrastruktury Islámského státu. Tohle je přece jedna z klíčových priorit a tady už jde o život. Tohle není otázka obecných frází o bezpečnosti. Tady už jde o život lidí v Evropě, a pokud chceme bojovat s mezinárodním terorismem, potřebujeme přece mít širokou mezinárodní dohodu a ta dohoda musí zahrnovat i Čínu a musí zahrnovat i Rusko. To je realita dnešního světa. Jiný svět tady nemáme, jenom tento a musíme hledat možnosti, jak se prostě domluvit, jaké mít priority a jak bojovat proti těm největším reálným nebezpečím, která ohrožují život občanů tady v Evropě.
Pokud jde o otázku investic. Už jsem zmínil otázku kádrování investic. My jsme v situaci - a opět se vrátím trošku do minulosti. V minulosti tady byla taková jednoduchá představa, že se všechno prodá. Že se prostě všechno prodá, včetně infrastruktury. To znamená, my jsme země, kde se třeba prodaly plynovody, zprivatizovaly se. To je významná součást energetické infrastruktury. Ony jsou dneska v privátním vlastnictví a vláda může jen těžko ovlivnit, jakým způsobem se to privátní vlastnictví u plynovodů v České republice obměňuje nebo uplatňuje. Jsem velice rád, že jsme třeba neprodali letiště, pražské letiště. Byly zde v minulosti návrhy, že se prostě letiště prodá. Podle mého názoru je to důležitá součást nejenom dopravní, ale také bezpečnostní infrastruktury. Já si prostě myslím, že tam, kde stát má dneska vlastnictví, nebo má zprostředkované vlastnictví, a to je ČEZ, to jsou jaderné elektrárny, to je distribuce, elektrické energie z velké části, vysokonapěťová distribuce, kterou vlastní stát, letiště, MERO, Čepro, všude tam by mělo zůstat státní vlastnictví, protože jenom tak může vláda ovlivnit i ty bezpečnostní aspekty, které s touto infrastrukturou souvisí. Tam, kde v minulých 25 letech ta infrastruktura byla privatizována, samozřejmě vláda už nemůže žádný přímý vliv uplatňovat.
Tady se bavíme o tom, kam jdou investice a jak to může souviset s bezpečností státu a s tím naším postupem.
Určitě je pravda, že určitý obrat ve vztahu k Číně už nastal na sklonku vlády Petra Nečase. Jenom připomínám jeho vystoupení, které měl v Brně na veletrhu. Tehdy to byla vláda ODS, TOP 09, Petr Nečas byl předseda vlády a už v té době začala snaha o pragmatičtější obchodní vztahy s Čínou. Pak na to navázala Rusnokova vláda, která zde byla několik měsíců, a důsledněji potom moje vláda, která nastoupila na jaře roku 2014. To znamená, je to pravda, ten obrat nastal na konci vlády Petra Nečase. Nicméně tam byl spor a rozpor mezi tím, co říkal předseda vlády v té závěrečné fázi, a například tím, co říkal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, kteří oba seděli v jedné vládě a každý z nich vůči Číně uplatňoval jiný postoj a jiný názor. To samozřejmě také z pohledu české politiky a její srozumitelnosti nebyla úplně ideální situace. ***