(17.10 hodin)
(pokračuje Chovanec)
Závěrem mého vystoupení mi dovolte vyjádřit přesvědčení, že výsledkem dalšího legislativního procesu bude přijetí kvalitního zákona, který bude přínosem pro podnikatele v oboru soukromých bezpečnostních služeb, ale i především pro jejich zákazníky. K tomu nepochybně přispěje komplexní poslanecký pozměňovací návrh, který připravil podvýbor pro Policii České republiky, obecní policii a soukromé bezpečnostní služby, jehož cílem je zejména zpřísnění podmínek výkonu bezpečnostní činnosti soukromých detektivů tak, aby v budoucnu nemohlo docházet ke zneužití této bezpečnostní činnosti, jakož i rozšíření možnosti státu v oblasti kontroly a výkonu dozoru bezpečnostní činnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře. Táži se pana zpravodaje, zda má zájem vystoupit. Ano a poprosím paní poslankyni (Černochovou), aby ještě chvilku vydržela. Prosím, máte slovo.
Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý podvečer, paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Já nebudu pokračovat v povídání pana ministra, protože bylo vyčerpávající, až na můj vkus už dost odborné. Já tady postrádám jednu věc pro ty, co prolétli jenom tak očima ten zákon nebo o něm slyšeli, protože vlastně 25 let v naší zemi se mluví o tom, že bezpečnostní agentury nemají žádný zákon. Bezpečnostní agentury, tak jak vy je znáte, vlastně tady pracovaly nebo pracují nebo vykonávají svoji činnost na základě 27 určitých zákonů, předpisů, nařízení, kterých se musejí držet. Od živnostenského zákona, obchodní korporace zákon, ochrana osobních údajů, tak podle 27 takových věcí. A tento zákon, když už nic jiného, tak chci tady říct jako zpravodaj, že konečně se povede snad uzákonit a jasně stanovit pravidla pro fungování bezpečnostních agentur, tak jak je znáte, tak aby fungovaly podle jasného předpisu.
Očekávám jako zpravodaj také pozměňovací návrhy některých z vás, protože není všechno dokonalé, ale na tomto zákonu je třeba, než začnu o něm povídat nebo mluvit, opravdu si ho přečíst a uvědomit si, k čemu to je, tak jak mluvil pan ministr, a co nám to přinese. Je to velice důležité. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní již prosím k mikrofonu paní poslankyni Černochovou, která byla ve svém projevu přerušena. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych tedy zmínila několik připomínek, které mě v souvislosti s projednávaným návrhem zákona o bezpečnostní činnosti napadly a kterým bychom dle mého názoru měli věnovat pozornost.
Cílem tohoto zákona dle důvodové zprávy má být nová úprava právního rámce soukromých bezpečnostních služeb v České republice. Tento zákon, který citelně absentuje, jak tady správně říkal pan zpravodaj, již několik let, má postihnout zhruba 6 500 podnikatelských subjektů v oblasti soukromých bezpečnostních činností. Tyto subjekty zaměstnávají více než 50 000 zaměstnanců a jejich roční obrat uváděný za rok 2014 je cca 18 mld. korun.
Důvodová zpráva tohoto návrhu zmiňuje velký počet rizik a nebezpečí, které je spojováno s privátními bezpečnostními službami, resp. právě nevhodnou stávající právní úpravou. Je to zejména zneužití poskytovaných služeb v neprospěch klienta, použití bezpečnostních služeb namísto nebo vedle obecní policie nebo kolísání profesní kvality zaměstnanců poskytovatelů služeb. Důvodová zpráva hovoří i o bezpečnostních službách jako o potenciálním "útočišti a nástroji kriminálních živlů a zpravodajských služeb cizích mocností".
S ohledem na citlivost této problematiky výkonu soukromé bezpečnosti a počet podnikatelů a zaměstnanců v tomto sektoru se jedná o zákon bezesporu potřebný a významný. V tom se shoduji se svými předřečníky. Je však nyní na nás, na poslancích, abychom zvážili míru zásahu státní moci do tržního prostředí a zejména do samotných osobnostních práv fyzických osob, a to i s ohledem na mezinárodní závazky státu ve vztahu k zahraničním poskytovatelům bezpečnostních služeb.
Z návrhu zákona je patrné, že stát reprezentovaný svými bezpečnostními složkami, jako jsou Policie České republiky, zpravodajské služby a další, a Ministerstvem vnitra má velmi zásadně převzít dohled nad soukromými bezpečnostními službami, a to i v porovnání se zahraničím až neobvykle tvrdým způsobem. Proč si myslím, že ten způsob je důkladný a tvrdý? Když ke každé žádosti o vydání licence každého poskytovatele má být například obligatorně žádáno stanovisko zpravodajských služeb. Toto jiná legislativa v Evropě ani snad v civilizovaném světě kolem nás neobsahuje. Pro srovnání mohu uvést, že ve většině zemí je klíčovým subjektem pro rozhodnutí o vydání licence podnikateli Ministerstvo vnitra příslušné země a licence je vydávána na základě vyjádření nejvýše policejního orgánu ve vztahu k trestním řízením. Úzká vazba na zpravodajské služby a povaha jejich vyjádření v řízení o vydání licence je tak klíčovým aspektem tohoto zákona.
V předkládaném návrhu spatřuji zejména úskalí spočívající právě v nepřiměřeném zásahu do soukromí fyzických osob a nedostatečně vymezený rozsah a předmět šetření zpravodajskými službami. Ačkoliv stát v návrhu zákona totiž nepřenáší žádnou z částí své moci na soukromé subjekty, přesto mohou být všechny osoby uvedené v žádosti o vydání licence, a to bez vymezení, zda se jedná o právnické, nebo fyzické osoby, tak tyto mohou být široce prověřovány zpravodajskými službami ve vztahu k zákonem neurčitě vymezeným bezpečnostním rizikům. Dle mého názoru to povede k absurdním a nepřiměřeným situacím, kdy i lokální poskytovatelé ostrahy budou nuceni podrobit své soukromí nijak nespecifikovanému šetření státních složek specializujících se na činnost proti nejzávažnějším ohrožením bezpečnostních zájmů. Domnívám se, že navrhovaná úprava tak zbytečně zdvojuje úpravu obsaženou v zákoně o utajovaných informacích a bezpečnostní způsobilosti, když licenční řízení se tak díky povinnému zapojení zpravodajských služeb stává de facto bezpečnostní prověrkou, byť společenské riziko spojené s výkonem ostrahy skladových prostor je jistě na daleko nižší úrovni, než je tomu u přístupu k utajovaným informacím. V tom se snad shodneme všichni. Mám za to, že vhodnější by bylo takové pojetí, které je užívané i dnes, kdy až v případě zvláštní povahy střežených zájmů je objednatelem vyžadován poskytovatel mající osvědčení Národního bezpečnostního úřadu pro příslušný stupeň utajení.
Právě uvedené je o to závažnější, že tato vyjádření zpravodajských služeb již mají sama o sobě obsahovat závěr, zda by licence měla být vydána, či nikoli. Dochází tak dle mého názoru k netransparentnímu přenosu faktické rozhodovací pravomoci z Ministerstva vnitra právě na tyto orgány, ačkoli ministerstvo zůstává právně i politicky odpovědným subjektem. Jen těžko si lze totiž představit, že ministerstvo rozhodne jinak, než bude znít závěr dotčeného orgánu, neboť samo nebude mít dostatek jiných podkladů.
Třetím, neméně však podstatným aspektem spojeným s těmito vyjádřeními zpravodajských služeb je skutečnost, že žadatel často nebude mít možnost se s jejich obsahem vůbec seznámit, natož na ně reagovat například v opravném prostředku. Taky věc, která není obvyklá. Zákon totiž počítá s tím, že budou-li označeny za utajované informace, což lze u zpráv tohoto charakteru jistě očekávat, může ministerstvo v odůvodnění zcela rezignovat na jejich obsah. S ohledem na úpravu správního řádu pak budou rovněž vyloučeny i z případného nahlížení do spisu žadatelem. ***