(16.10 hodin)
(pokračuje Černochová)
Zmíněný den jsem vám, přiznávám vcelku obsáhle, navrženou směrnici představila a upozornila vás na významné dopady, které by v praxi přinesla. Některými kolegy z vládní koalice jsem byla dokonce nařčena z obstruování k zákonu o EET, ačkoliv jsem slibovala, že se k tomu bodu nebudu při zařazení bodu na jednání Sněmovny již více a obsáhleji vyjadřovat a budu navrhovat jen závazné usnesení Sněmovny.
Výsledek byl bohužel takový, že jste můj návrh nepodpořili a bod jste na jednání Sněmovny nezařadili. Ačkoliv se mi nepodařilo o tomto návrhu směrnice jednat na plénu, s kolegy napříč politickým spektrem, a tady bych chtěla i poděkovat panu předsedovi bezpečnostního výboru Váňovi, hned po mém vystoupení jsme započali jednání a představení nebezpečných ustanovení navrhované směrnice. O to překvapenější jsem byla o týden později, 8. prosince 2015, kdy ačkoliv byla přislíbena podpora bod projednat, na základě veta dvou poslaneckých klubů, klubu ČSSD a klubu ANO, se bod nedostal na program schůze Sněmovny. Je s podivem, že i přes veřejné proklamace poslanců vládních stran v médiích o tom, jak je směrnice nebezpečná, hloupá, absurdní a škodlivá, se neodehrálo fakticky nic, abychom včas tuto normu zastavili.
Pomyslný, nebo zmiňovaný návrh výboru pro evropské záležitosti je pouze takovou pomyslnou drobnou náplastí na to, co jsem chtěla udělat já, byť jsem ráda, že se výbor inspiroval mým usnesením, které je součástí toho tisku 668-E. Z tohoto důvodu jsem tedy opět 8. prosince upozornila na problém na plénu a naléhavě vás žádala, abychom zaujali jako Poslanecká sněmovna, nikoliv jako výbor, ale jako Poslanecká sněmovna, nějaké jasné stanovisko. Doplnila jsem tehdy svůj návrh usnesení, kdy - jistě si na to vzpomenete - jsem upozornila na možnost vystavit tzv. žlutou kartu tomuto návrhu směrnice, jež by zbytečně zatěžovala zákona dbalé držitele zbraní a Českou republiku jako takovou i samozřejmě zbrojní průmysl, jak o něm hovořil pan předseda výboru pro bezpečnost.
Upozornila jsem vás na fakt, že ohradit se proti návrhu směrnice je možné prostřednictvím institutu tzv. žluté karty podle Lisabonské smlouvy do osmi týdnů po obdržení návrhu směrnice. Bohužel má slova zazněla do prázdna, vy jste na můj návrh nepřistoupili. A teď jsme ve stavu, kdy žlutou kartu už použít nemůžeme. Můžeme použít pouze to, že bude mít Ministerstvo vnitra a zástupci, kteří jezdí do Bruselu jednat, budou mít usnesení Poslanecké sněmovny, ve kterém bude nějaké - já předpokládám zamítavé - stanovisko. Ale připadá mi to jako obrovská škoda, protože ta žlutá karta - ti z vás, kteří rozumíte právu Evropské unie, tak víte, co by žlutá karta mohla způsobit. A teď jsme trošku v situaci, kdy není vlastně šance, jak dostat tuto věc z programu, a už vlastně ten bod v tom jednání Evropské komise musí být zařazen a musí být doprojednán.
Tehdy jsem vás tedy prosila o zařazení tohoto bodu na program schůze. Opět nejsem schopna pochopit, proč se tomu kolegové z ČSSD a z ANO tak vehementně bránili. Já jsem upřímně nechtěla nic jiného než to, co chcete vy. Ale myslím si, že kdo jiný než zákonodárný sbor má v této věci přijímat usnesení, při vší úctě ke kolegům z evropského výboru. Prostě usnesení evropského výboru bylo málo. My jsme suverén jako Poslanecká sněmovna Parlamentu. Ukázala se tak evidentní neochota poslaneckých klubů ČSSD a ANO o tomto problému jednat na plénu, přijmout opravdu silné a závazné usnesení Sněmovny.
Mezitím v médiích se to jen hemžilo tvrdými vyjádřeními o nesmyslném diktátu Bruselu, počínaje vyjádřením pana ministra přes další poslance vládní koalice, že to takto nenecháme, že sebou nenecháme vorat. Ale bohužel politické strany ČSSD a ANO viděly a stále vidí asi své priority někde jinde, než je ochrana bezpečnostních zájmů České republiky a ochrana práv našich občanů. Protože jinak si neumím vysvětlit to, proč jsme už v prosinci neposílali do Bruselu usnesení. Tak si to neumím opravdu racionálně vysvětlit.
Ačkoliv vláda České republiky viděla priority někde jinde a v otázkách bezpečnosti byla laxní, národní parlamenty Polska a Švédska viděly smysl ohradit se veřejně proti krokům ze strany Bruselu, utlačovat své občany a institut vystavení návrhu směrnice žlutou kartou (?), a učinily tak. My ne. Možná jestli mi pan ministr vnitra v té následující rozpravě odpoví, proč jste se tomu tak bránili a jestli dnes, s odstupem času, kdy pan ministr vnitra vidí, kam se to jednání Bruselu posouvá a vyvíjí, to znamená, do ještě větších absurdit, než to bylo na začátku, viz ten holandský návrh, který zmiňoval pan předseda Váňa, tak jestli pan ministr vnitra nelituje toho, že tehdy nevyhověly ČSSD a ANO tomu mému návrhu, a mohli jsme jít cestou žluté karty.
Chápu, že opravdu evropské právo je pro řadu z nás hodně složité, řada z nás ani nejsou právníci, a proto jsem si tedy dovolila, jak tady správně avizoval pan předseda, doplnit to usnesení, které tehdy evropský výbor z toho mého původního návrhu, ale bez žluté karty přijal, a budu ho samozřejmě načítat v podrobné rozpravě. Tady jenom, abych vám vysvětlila, co to ta žlutá karta je a co by to mohlo znamenat. Jen vláda může za nepříznivé situace vyjednat blokační menšinu při rozhodování o přijetí směrnice. Je to vláda, která je odpovědná Poslanecké sněmovně, a tak by měla naše usnesení respektovat a řídit se jím i v případě, kdyby mělo dojít k přijetí takto nebezpečné směrnice v té podobě, jaká je dnes. A byla by možnost přinejmenším oddálit hlasování v Radě, přesvědčit ostatní členské státy o bludu a nebezpečnosti přijetí takovéhoto návrhu.
Už to tady zaznělo od mých předřečníků, ale abyste se skutečně v těch věcech, poměrně složitých, orientovali, ve stručnosti jenom připomenu, co se vlastně na podzim roku 2015 odehrálo. Evropská komise 18. listopadu 2015, pět dnů po masakru v centru Paříže, vystoupila s návrhem směrnice, jež má novelizovat původní směrnici z roku 2008 a podle důvodové zprávy primárně - v uvozovkách - posílit boj proti nedovolenému obchodování se střelnými zbraněmi a terorismu. Novela z roku 2008 měla vést ke stavu, kdy Komise vydá pro futuro přesná specifika pro znehodnocení a označování zbraní, kterými se členské země, pokud tak nečiní, musí řídit. Přesně tedy v článku 13/1 říká - cituji: Komise vydá společné pokyny o standardech a technikách znehodnocení, aby bylo zajištěno, že znehodnocené zbraně jsou nevratně neschopné střelby. A dále pak - opět cituji: Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 28. července 2010 a neprodleně sdělí Komisi jejich znění. Tohle bylo v roce 2008.
Co to znamená? Znamená to, že Komise minimálně pět let vědomě ignorovala absenci jasných pravidel pro tuto oblast v některých členských zemích a rezignovala i na jejich kontrolu. Je nutné podotknout, že České republiky se tento problém nikdy netýkal, protože již v době, kdy Komise návrhy podávala, existovala v našem vnitrostátním právu taková míra regulace a tak funkční systém kontroly a znehodnocování zbraní, že nebylo potřeba přijímat jakákoliv opatření. Svým způsobem jsme mohli a stále ještě můžeme být vzorem pro ostatní země osmadvacítky. Přitom známe mnoho případů toho, že pokud dochází k neúměrné regulaci držení zbraní, má to zpravidla výrazně negativní vliv na kriminalitu. Nebudu vás tady unavovat výčtem fatálních dopadů, které by přijetí tak diletantsky připravené směrnice znamenalo v praxi pro bezpečnost a obranyschopnost České republiky, ale i našich občanů. S tím jste se, předpokládám, všichni seznámili. ***